pátek 13. května 2016

Složité souvislosti - 16. kapitola


Dořešili jsme s Finnem ještě pár detailů - jako třeba že odjede s dodgem, pokud by se pro mě věci nevyvíjely nejlépe. Pak jsme si oba nasadili lyžařské kukly a zmizeli ve tmě.

Dřív, když jsem se ještě kariéře nájemného vraha věnovala naplno, jsem se s kuklou ani žádnou jinou maskou neobtěžovala. Většinou proto, že nezůstali žádní svědci, kteří by mě mohli popsat. Jenomže potom, co jsem vyhlásila válku Mab Monroe a začala pronásledovat její muže, jsem změnila názor. Musela jsem začít myslet na lidi kolem sebe. Finna, sestry Deverauxovy, Owena a jeho sestru a taky na Briu. Pokud mě díky lyžařské kukle nikdo nepozná, nebude ani ohrožovat ty, co mám ráda.
Počkala jsem, než se Finn s puškou dostal na své stanoviště na střeše vagonu, a pak jsem se s nožem v ruce opatrně vydala na průzkum. K prvnímu vozu jsem se dostala bez problémů a opatrně jsem se zpoza něho rozhlédla. Všude kolem byly rozsvícené reflektory, aby dělníci viděli na práci. Bylo tam tedy více světla než bych chtěla.
Po zemi se válely odpadky a suť. Musela jsem dávat velká pozor, kam šlapu, abych nezakopla o pokroucený kus kovu nebo o něco jiného. Štěrk pod mýma nohama skřípal, praskal a hučel stejně jako vlaky, které tudy po mnoho let projížděly. Vzduch byl cítit vodou, olejem, šmírem a rzí.
Proplést se mezi vagony přes celé nádraží mi trvalo skoro dvacet minut. Dostala jsem se do bezpečné vzdálenosti skladišť, kolem kterých se toho nejvíc dělo. Nebezpečí, že bych se mohla dostat do potíží, aspoň trochu pominulo.
Pomalu jsem obcházela vagón, ve kterém podle Finna zmizela La Fleur.
Jak jsem se přesouvala od stínu ke stínu, hledala jsem nějaké známky po Natasche, ale v tomhle měl Finn taky pravdu. Nikde žádné stráže, žádné přenášení jídla - nic nenaznačovalo, že by ji tu někde drželi. Všichni dělníci se zdáli být zaměstnaní pracemi kolem skladišť a na rekonstrukci vagónů.
Což znamenalo, že Natascha už byla nejspíš mrtvá.
Srdce se mi při té myšlence sevřelo, ale odehnala jsem ji a pokračovala v plížení se kolem vagonu. Protože jsem nechtěla, aby si mě někdo všimnul, jak hledím do jeho oken, schválně jsem se vybrala stranu obrácenou k řece. Vevnitř svítila světla a já jsem nakoukla do zadního okna, ze kterého vycházelo nejmíň světla. K mému překvapení bylo pootevřené, jako by ho někdo zapomněl zavřít. Okno bylo asi deset stop vysoko, takže jsem se musela vyšplhat po žebříku zavěšeném ve vzduchu napravo od okna.
Vnitřek vagonu byl kompletně zrekonstruovaný a nešetřilo se na něm. Na podlaze purpurový koberec s vysokým vlasem a zdi se leskly stříbrem. Uprostřed stál stůl pokrytý bílým ubrusem, na něm váza s jedinou rudou růží a sada čínského porcelánu s květinovým vzorem. Vedle stála kovová nádoba na šampaňské a nad tím vším zářil křišťálový lustr. Prostor u zadní zdi zabírala rozměrná postel s černým hedvábným povlečením a purpurovými polštáři opřenými o zeď. Všechno dohromady vzbuzovalo dojem luxusního bordelu přesně tak, jak o tom mluvil Vinnie.
Elektra La Fleur seděla na purpurové pohovce v rohu a její zelená košile v kontrastu s jasnou barvou působila poněkud křiklavě. Otáčela v prstech bílou orchidejí, byl to stejný druh, jaký nechala večer před tím u mrtvoly trpaslíka. Napadlo mě, na čí mrtvolu je určený tenhle květ.
K mému překvapení La Fleur nebyla sama, vevnitř s ní byla i Mab Monroe. Odpočívala na židli u stolu a popíjela šampaňské. Zlatý lesk nápoje skvěle ladil se září křišťálového lustru a odrazy světla od jejího náhrdelníku. Zlaté paprsky vypadaly, jako že se skutečně vlní a ve středu usazený rubín jako obvykle šeptal o své kráse, ohni, smrti a zmaru – byl to zvuk, který mě nutil skřípat zuby.
Mab si dnes večer oblékla tmavě zelený kalhotový kostým, vedle kterého její měděné vlasy vynikly ještě víc než jindy a navzdory záplavě světla z křišťálového lustru byly její oči pořád jako temné studně, ve kterých každé světlo pohaslo. Připadalo mi to příznačné, protože Mab pozřela všechno, co se jí postavilo do cesty. Zůstávala za ní jen spálená země a šedý, neužitečný popel.
„No, Elektro, musím uznat, že jste se tady do toho pořádně obula,“ promluvila Mab mezi dvěma doušky šampaňského. Její hlas byl tichý a uhlazený, jako když šustí hedvábí, ale zároveň byl podbarvený silou, která čišela z každého jejího slova. „Od té doby, co jste ve městě, jsem neslyšela žádné stížnosti na práci v noci.“
La Fleur se pousmála. „Najala jste mě, abych po předčasné smrti Elliota Slatera …obnovila ve vaší organizaci morálku. A abych pomohla s přípravami na otevření klubu. A to jsem taky udělala. Trochu mě zklamalo, že stačilo zabít dva muže, aby se věci vrátily pod kontrolu. To se sotva dá považovat za výzvu.“
„Tři, když připočítám toho trpaslíka v docích,“ připomněla jí Mab, „a to si myslím, že nebylo nezbytné.“
La Fleur pokrčila rameny. „Nemohla jsem ho dost dobře nechat běhat po městě a roztrubovat, že mám políčeno na Pavouka. Nebo snad ano?“
„Ne,“ řekla Mab. „Předpokládám, že ne. Zvlášť když past, o které jste mi slíbila, že bude fungovat, selhala.“
Její hlas byl pořád tichý a klidný, ale v jejích slovech byl ukrytý osten. Mab zuřila, protože mě La Fleur nedostala. Nejspíš to bylo poprvé, co nedostala to, co chtěla bezprostředně po zadání úkolu. Krvácelo mi pro ni srdce.
La Fleur si skryté výhružky také všimla. Sevřela rty a v očích se jí zeleně zablýsklo. Dokonce i za kovovými stěnami vagónu jsem mohla cítit oblak elektrického napětí kolem ní.
„Nechat barmana rozhlašovat zprávy o zásilce drog byl dobrý plán,“ řekla Elektra. „Při podobných příležitostech už se Pavouk objevil a zaútočil. Aspoň podle toho, co jste mi řekla. Není moje chyba, že ji tentokrát návnada nepřilákala.“
Mab při jejích drzých slovech docházela trpělivost. „Slíbila jste, že do vánoc bude mrtvá. Svůj slib jste zatím nesplnila a já jsem za to přitom zaplatila nemalou sumu.“
Byla jsem tak trochu zvědavá, o jakou sumu se jednalo. Podle toho, co o ní Fletcher zjistil, brala i za jednoduché zakázky kolem tří milionů. A na polapení Pavouka nic jednoduchého určitě nebylo. Kolik asi Mab La Fleur musela nabídnout, aby přijela do Ashlandu a zhostila se úkolu? Možná čtyři miliony? Pět? Nebo dokonce víc? Celkem ráda bych to věděla, jen kvůli tomu, abych to mohla říct Finnovi a sledovat lesk v jeho očích, když by o takové sumě přemýšlel.
„Nemám ráda lidi, kteří neplní sliby, které mi dali,“ pokračovala Mab pořád ještě tichým hlasem. „nikdy by mě nenapadlo, že někdo s vaší kvalifikací a pověstí mě zklame.“
V Mabiiných očích zahořel černý oheň a já jsem ucítila až ven žár její magie. Když se k tomu přidaly Elektřiny výboje, bylo to velmi nepříjemné, cítila jsem jejich magii, tak protikladnou k mé, jako jehličky zapichující se do mojí kůže a tichý hlas v mé hlavě opakoval pořád dokola nepřítel, nepřítel, nepřítel… Zaťala jsem zuby, aby mi neuniklo výhružné zavrčení.
Elektra si pořád hrála s orchidejí, jako by mluvili třeba o počasí. Pokud měla obavy z toho, co by jí mohla Mab udělat, nedala je najevo.
„Vlastně jste mi nikdy neřekla, proč se tak moc chcete Pavouka zbavit.“ řekla Elektra.
„Zabila Elliota Slatera a moje muže kosí jako mouchy.“ vyštěkla Mab. „To úplně stačí.“
Elektra naklonila hlavu na stranu a prohlížela si Mab pohledem zelených očí, ve kterých teď kromě magie jiskřila i inteligence. „Kdyby to bylo jen tohle, mohla jste si najmout kohokoliv a ušetřit plno peněz. Myslím, že mezi vámi dvěma jde ještě o něco jiného. Řeknete mi, co to je?“
Zvědavě jsem se na Mab dívala. V očích se jí mihly nějaké emoce, ale takhle na dálku jsem nedokázala říct, jestli je to jen vztek na La Fleur, nebo překvapení nad tím, kolik si toho dokázala domyslet. Zase jsem se jednou nedokázala ubránit úvahám nad tím, jestli už si dala Mab dvě a dvě dohromady, jestli si vzpomněla na malou Genevieve Snow, její runový náhrdelník a co s ním udělala. Nejspíš ano. Bylo jedno, jak moc jsem jí nenáviděla, rozhodně nebyla hloupá ani zapomnětlivá. Přestože jsem neměla žádný zjevný důkaz, který by podpořil moji teorii, pochybovala jsem o tom, že by Mab nevěděla, kdo je její nepřítel, zvlášť od doby, co byla Bria zpátky ve městě.
Jen by mě zajímalo, jestli věděla, že ji chci zabít zrovna já. Ta ze sester Snowových, která pro ni představovala hrozbu, ta s dvojí magií. Ta, která měla schopnosti, touhu a možná i sílu na to, aby ji zabila.
Mab se zvlnily rty, ale výsledek nebyl nijak hezký. Smrt měla určitě vstřícnější úsměv než ona. „Platím vás, Elektro, za zabíjení, ne za kladení otázek. Pokud si to nedokážete zapamatovat, najdu si někoho, kdo bude znát své místo. Okamžitě. A doufám, že nejste tak hloupá, abyste si myslela, že vás Jonah zachrání. Začal si s vámi jen proto, abyste pro něj zabila Gin Blanco.“
Přivřela jsem oči. Takže Mab naprosto přesně ví, jaké jsou plány Jonaha McAllistera a taky, že má napilno s její novou vražedkyní. Zajímavé.
„Spoléhat se, že mě Jonah zachrání? Prosím.“ Elektra se lehce, škádlivě zasmála. „Nepotřebuju zachraňovat. Spím s ním, aby mi utekl čas. Až mě začne nudit, a to bude brzy, najdu si někoho jiného. A co se týče té malé kuchařinky…“ pokrčila rmeny. „To je práce tak na půl hodinky.“
Mab si usrkla šampaňského a pozorně při tom sledovala druhou ženu. „Aspoň se pokuste, aby to vypadalo jako nehoda. Blanco není bez přátel a já se teď musím v první řadě vypořádat s Pavoukem.“
Elektra kývla hlavou. „Samozřejmě.“
Dokonce i venku na mrazu, jsem v jejím hlase vycítila lež. Žádná nehoda, chce mě usmažit elektřinou stejně jako svoje ostatní oběti.
Mab odložila skleničku na stůl. „A teď, moje zdroje z policejního ředitelství tvrdí, že k vraždě těch tří v parku za Nothern Aggression nemají žádná vodítka. Až na tu zatracenou runu načrtnutou do písku.“
Elektra nadzvedla obočí. „Opravdu si myslíte, že by byla tak bezstarostná, aby na místě činu nechala něco jiného, než co chce, aby se tam našlo?“
„Možná, kdybyste tam byla, mohlo už být jednou provždy po všem.“ Vyštěkla Mab.
„Byla jste to vy, která mě ten večer odvolala od mých mužů, abych podala osobní hlášení,“ řekla Elektra. „Myslela jsem si, že zlikvidovat jednoho barmana by měli zvládnout i sami. Evidentně jsem situaci podcenila. Stejně, jako jste vy podcenila Pavouka.“
Hleděly jedna na druhou s očima plnýma magie a vzduch kolem mě se mihotal napětím z jejich síly. Na moment jsem si myslela, že se do sebe možná pustí v magickém souboji, jen aby si dokázaly, která z nich je mocnější, tak jak se to občas mezi lidmi s magií stávalo.
Tak moc mi ale štěstí nepřálo. Elektra po chvíli sklopila zelené oči ke své bílé orchideji a aspoň prozatím se Mab podřídila.
„Pavouka najdu, žádný strach. Mí klienti vždycky dostanou, za co mi platí.“ řekla La Fleur.
Mab kývla na souhlas – aspoň prozatím ji La Fleuřin slib uspokojil. „Až to skončíte s Pavoukem, mám pro vás další práci. Už jsme o tom mluvily:“
„Ta policajtka? S magií Ledu?“
Mab znovu přikývla.
Ruka se mi pevněji sevřela kolem nože. Bria. Ony mluví o Brie. Musí to být ona. Před pár týdny Mab na Briu poslala Slatera a jeho muže, a teď chce zaangažovat La Fleur. Poskytly mi další důvod, proč je obě co nejdřív zabít.
„Považujte to za vyřízené. Teď k neodkladným záležitostem. Co chcete, abych udělala s tou holkou?“ Zeptala se Elektra. „Pořád je ve vedlejším vagónu a fňuká po taťkovi.“
Dech mi uvíznul v krku. Natascha. Je někde tady, a co je nejdůležitější, pořád naživu.
„Protože Vinnie nebyl mezi těmi mrtvými, předpokládám, že ho chytila a vyslechla. A pokud je tak nemilosrdná, jak o sobě tvrdí, tak už je nejspíš mrtvý, protože na ni pomáhal nastražit past.“ Řekla Mab, „Takže pro nás ta holka ztratila význam.“
„A co klub?“ zeptala se la Fleur. „Myslela jsem, že ji tam použijete. Že z ní takříkajíc uděláte hvězdu pro ty, co rádi mladé masíčko a bude z ní tak aspoň nějaký zisk.“
Takže Brown měl pravdu. V novém klubu bude dovoleno úplně všechno. Dokonce i předhazovat nevinné děti pedofilům kvůli pár dolarům navíc. Ta bezcitná chladnokrevná mrcha. Zalila mě vlna chladu a musela jsem sevřít rty, aby mi neuniklo tiché zavrčení.
Mab pokrčila rameny. „Nebyl by z ní takový zisk, aby se vyplatil výcvik. Pro náročnější klienty už je moc stará a nemá správnou barvu pleti. Kromě toho představuje určité nebezpečí, takže bude nejlepší nepokoušet osud.“
Mab se na La Fleur podívala chladným pohledem černých očí. „Takže toho spratka ještě dnes večer zlikvidujte.“


15 komentářů:

  1. Díky moc za skvělý překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za krásný překlad alča

    OdpovědětVymazat
  3. Díky, díky moc. Zdena

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuji za překlad, jsem ráda, že Natasha žije :)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat