pátek 6. května 2016

Složité souvislosti - 15. kapitola


Zůstala jsem stát s pohledem upřeným na dveře a přála si, aby se Bria vrátila. Toužila jsem jí říct, kdo skutečně jsem bez toho, abych se musela bát její reakce. Jenomže jsem nechtěla znovu ztratit svou sestru hned poté, co jsem ji našla. A přesně to by se nejspíš stalo, kdybych jí řekla, že jsem Pavouk.

Zahnala jsem lítostivé myšlenky, teď nebyla čas na sentiment. Mám před sebou plno práce - zbavit se nájemné vražedkyně a zachránit dítě. Takže jsem dveře zamkla, obrátila ceduli, vytáhla z kapsy telefon a vytočila Finnovo číslo. Zvednul to hned po prvním zazvonění.
„Co ti trvalo tak dlouho?“ zavrčel mi Finn do ucha. „Už se za La Fleur táhnu aspoň hodinu a půl. Myslel jsem, že se ozveš hned, jak vypadnou z restaurace.“
„Omlouvám se, musela jsem se postarat ještě o jednoho zákazníka. Ale už máme zavřeno a máš mou plnou a ničím nerušenou pozornost. Takže, jak to šlo?“
„McAllister a La Fleur šli z restaurace k limuzíně zaparkované za rohem,“ řekl Finn. „Možná by tě mohlo zajímat, že se začali olizovat ještě dřív, než se za nimi zavřely dveře.“
Vzpomněla jsem si, jak se k sobě ti dva chovali. „Jasně, spí spolu, co dál?“
„Proč mi pokaždé musíš pokazit překvapení?“ zabručel Finn.
„Prostě musím,“ odpověděla jsem. „Co bylo dál?“
Slyšela jsem, že si Finn z něčeho usrknul. Nejspíš ze své dnešní aspoň patnácté kávy. Přemýšlela jsem, jak to, že mu ze všeho toho kofeinu ještě nevybouchnul žaludek.
„Limuzína jezdila sem a tam po městě, naše hrdličky nejspíš pro sebe potřebovaly trochu času.“ pokračoval Finn. „Potom je limuzína vysadila u starého vlakového nádraží. La Fleur zmizela někam dovnitř. McAllister ji vyprovodil pohledem, nemohl odtrhnout oči od jejího zadku. Pak se vrátil do limuzíny a odjel. Rozhodl jsem se, že se pověsím na La Fleur, protože McAllistera není těžké najít.“
„Máš pravdu, McAllister není náš největší problém. Ale co dělá La Fleur na starém vlakovém nádraží?“
Jako v mnoha jiných městech, koleje spojovaly jednotlivé části Ashlandu a vlnily se po úbočí hor do přilehlých předměstí. Před několika lety město vybudovalo nový supermoderní železniční uzel na okraji Severního města, jehož součástí byla i nová nádražní budova s obchodním centrem, pětihvězdičkovými restauracemi a luxusním hotelem. Výsledkem bylo, že staré nádraží zůstalo opuštěné a zanechané zkáze. Koleje zůstaly v provozu, a denně tudy projížděly vlaky naložené uhlím a rudou z blízkých dolů, ale žádný z nich tu nezastavoval. Stará nádražní budova se postupně stala útočištěm bezdomovců, kteří uvítali úkryt před nevlídným počasím. Aspoň do té doby, než se některá policejní hlídka nezačala nudit natolik, aby je odtamtud vyhnala.
Připadá mi to, jako by tu La Fleur rozjížděla nějaký svůj byznys.“ Odpověděl Finn. „Je tady hodně rušno, a tím nemyslím bezdomovce kolem zapálených košů. Naváží sem stavební materiál a něco se děje ve starém depu. Jako by tam něco stavěli.“
Myslela jsem na to, co říkal Vinnie Volga o tom, že Mab Monroe plánuje otevřít v Ashlandu nový noční klub. Místo, kde bude k dostání cokoliv, po čem zatouží sebetemnější srdce, a sebezkaženější osoba.
„Myslíš, že to bude tady?“ zeptala jsem se. Z telefonu bylo slyšet, jak Finn znovu upil ze své kávy. „Taky mě to napadlo, takže jsem udělal takový malý průzkum na netu, a zjistil jsem, že La Fleur už je v Ashlandu delší dobu. A hádej, kdo nedávno skoupil všechny okolní pozemky i samotné staré nádraží.“
Sevřela jsem telefon pevněji v ruce. „Mab Monroe.“
„Přesně ta,“ řekl Finn.
„Ať už je to ten nový klub, nebo ne, Mab má něco za lubem. A La Fleur ji s tím pomáhá.“
Žádný jiný důvod jsem k prozkoumání celého areálu nepotřebovala. Bylo tu ale ještě něco jiného, co jsem před setkáním s Finnem chtěla vědět – to, kvůli čemu jsme se do toho v první řadě pustili.
„Nějaká stopa po Natasche?“ zeptala jsem se.
Pochybovala jsem, že je holčička ještě naživu. Mabiini muži ji nejspíš zabili už včera večer, stejně, jako to chtěli udělat s Vinniem. Podle toho, co mi Bria řekla, těla mužů i moje runa se v parku našli ještě během noci. Takže Mab už věděla, kdo je za jejich smrt zodpovědný, a protože Vinnieho tělo chybělo, muselo jí dojít, že ho mám já, a že mi nejspíš řekl všechno, co o ní a La Fleur věděl.
To všechno znamenalo, že Mab už nemá důvod držet Nataschu naživu. Jedině snad, že by ji opravdu chtěla využít k nějakým zvráceným hrátkám v jejím novém nočním klubu. Vinnieho jsem měla teď já, takže už Nataschu nemohla použít jako rukojmí. Pořád ale existovala malá šance, že ještě žije – vždycky zůstává nějaká naděje, i když to vypadá, že se všechno spiklo proti vám. Navíc jsem Vinniemu slíbila, že udělám všechno, co bude v mých silách, abych jeho dceru našla. Nebo aspoň donutím zaplatit lidi, kteří jsou za její únos zodpovědní.
„Zatím nic,“ řekl Finn. „Ale chystám se tady trochu porozhlédnout a možná na něco přijdu. Možná by ses ke mně ráda připojila. Rád bych tě tady měl, stejně jako ty mě včera večer v tom parku.“
Protočila jsem panenky. „Ty si to neodpustíš, že ne.“
„Ne,“ řekl vesele. „Takže připojíš se, nebo ne?“
„Vždyť mě znáš, zábavu si ujít nenechám.“
Řekla jsem Sophii, k čemu se s Finnem chystáme, a poprosila jsem ji, aby vyřídila Jo-Jo, ať je připravená, že ji možná budeme potřebovat. Jenom něco zabručela a odkráčela domů s cinkajícími lebkami na Santovské čepici. Doufala jsem, že to není předzvěst toho, co se má stát dnes večer.
Když jsem v restauraci pozhasínala, vrátila jsem se dozadu, a zpoza mrazáku vytáhla sportovní tašku. Hotovost, nože, náhradní oblečení, kreditní karty, dobíjecí telefon, lékárnička a lyžařská kukla. V tašce bylo veškeré vybavení pro Pavoukovu noční akci, pro případ, že by došlo na krveprolití.
Převlékla jsem se, vyměnila jsem zástěru, tričko a džínsy za teplé kalhoty z celtoviny, pořádné boty a svetr s rolákem. Všechno v černé, samozřejmě. Při práci jsem jinou barvu nenosila. Stejně jako většina mých kolegů. Než se dostanu k Finnovi, bude noc stejně temná jako moje šaty. Nevyplácelo se svítit do tmy, zvlášť při pohybu na nepřátelském území.
Nakonec jsem si oblékla černou vestu. Bylo na ní plno různých kapes, do kterých jsem si zastrkala část svého vybavení. Dokonce i bez náhradní munice byla pořádně těžká. Bylo to proto, že byla vypolstrovaná stříbrným kovem, který dokázal pohltit magické výboje a navíc jen pro jistotu, taky kevlarem.
Dokázala zadržet jak magický útok, tak střelnou ránu. A protože jsem měla jako soupeře Elektru La Fleur, chtěla jsem si zajistit každou, i sebemenší výhodu.
Když jsem byla oblečená, zkontrolovala jsem, zda nože sedí dobře ve svých pouzdrech. Jeden v každém rukávu, další vzadu za pasem a dva v botách. Moje standardní vybavení. Do kapes vesty jsem přidala ještě dva další, které jsem vytáhla z tašky. Měla jsem pocit, že proti La Fleur budu potřebovat něco navíc. S jejími dovednostmi to nebude nic snadného. Vlastně budu mít štěstí, pokud to přežiju.
Plně připravená na večerní dobrodružství jsem vyklouzla zadními dveřmi z Pork Pit. Zůstala jsem chvíli stát, jen abych pohledem zkontrolovala okolní temné stíny. Sophia už odešla a noc byla tichá. V okolí se nic nehýbalo. Byla tak chladná noc, že se neukázaly ani krysy, které obvykle šmejdily v odpadcích.
Jen tak pro jistotu jsem prsty přejela po zdi a natáhla se po své magii Kamene. Nic zvláštního, jen obvyklý šepot o plných žaludcích a spokojeném odfukování jedlíků. Spokojená, že je všechno jak má být, jsem si nadhodila tašku na rameni a nechala restauraci za sebou.
Zabralo mi asi deset minut dostat se na Finnovu pozici. Staré vlakové nádraží leželo na hranici Jižního a Severního města, na výběžku země lemovaném řekou.
Finnův Aston Martin jsem našla zaparkovaný v uličce na západní straně železničního uzlu. Otočila jsem se a odjela jsem se svým Benzem do jiné uličky asi o čtvrt míle dál, abychom v případě potíží měli dvě různé únikové cesty. Také jsem zaparkovala, vytáhla svůj telefon a zavolala Finnovi. Vzal to po třetím zazvonění.
„Jsem tady. Kde máš stanoviště?“
„Na tom návrší nad nádražím, asi pět set stop západně od McLarenovy ulice,“ řekl.
„Za chvíli jsem tam.“
Zavěsila jsem a vystoupila z auta. Tiše jsem se pohybovala nocí, od domu k domu, ze stínu do stínu, jen s krátkými zastávkami, abych si poslechla, co říkají okolní kameny. Až na ostrý vítr, který bičoval ulice a rozháněl sněhové vločky spolu se zmačkanými papíry a prázdnými plechovkami od piva, byla chladná prosincová noc klidná.
Obešla jsem poslední blok obytných domů a dostala se do průmyslové zóny. Malý pahorek porostlý teď zválenou trávou a obklopený odpadky vyčníval nad kroutícími se kolejemi. S očima na stopkách a s nožem v ruce jsem začala šplhat nahoru.
Na vršku rostly dva staré pokroucené dříny. Na větvích se houpalo pár zapomenutých listů. Finn seděl opřený o kmen, popíjel kávu z nerezové termosky a dalekohledem pro noční vidění sledoval areál pod sebou. Stejně jako já byl od hlavy až k patě v černé.
„Nejvyšší čas, že ses ukázala, Gin,“ řekl Finn, aniž by odtrhl pohled od scény pod sebou. „Mrzne mi tu zadek už skoro dvě hodiny.“
„Promiň,“ řekla jsem a dřepla si vedle něj. „Musela jsem se na večer patřičně vybavit.“
„Mám náskok,“ řekl Finn a poklepal rukou na kovové pouzdro vedle něho.
„Ty sis přinesl ostřelovačskou pušku?“
„To si piš,“ řekl. „S novým zaměřovačem, který jsem si nedávno koupil. Třeba bych ho mohl dnes večer vyzkoušet.“
Finnegan Lane by nedokázal nožem ukrojit ani vánoční šunku, natož aby ho dokázal použít k zabití člověka, ale byl skvělý střelec. O moc lepší než já. Dokázal trefit cíl na dvě stě stopy a v oku byste měli tři kulky ještě dřív, než byste zjistili, že na vás vůbec míří.
„Na,“ řekl a podával mi dalekohled. „Podívej se dolů.“
Vzala jsem si od něj přístroj a zvedla si ho k očím. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na nazelenalý odstín. Pod námi se na míle táhly koleje, které se rozbíhaly doleva k městu a doprava přes řeku. I tady nahoře jsem slyšela hukot vody uhánějící k Mississippi a pak k Mexickému zálivu.
Pod námi se jako pavoučí síť kovově leskly nitky kolejí křižující areál nádraží, které se pak v dálce ztrácely ve stínech. Sem tam na nich postávaly staré železniční vagóny s otevřenými dveřmi, které vypadaly jako hladová ústa čekající na někoho natolik pošetilého, aby se chtěl podívat dovnitř a nechat se pozřít. Zem pod námi pokrýval nános hrubého štěrku smíchaného s různými odpadky, úlomky trouchnivého dřeva, pokroucenými, rezivými kousky kovu, cívkami a trubkami.
Posunula jsem se a podívala se na budovu ve středu toho všeho. Třípatrová stavba už zažila i lepší časy. Okna byla vytlučená, plechová střecha pokroucená a dřevěná veranda propadlá. Finn měl ale pravdu. Bylo tam hodně rušno. Po celém areálu se pohybovali obři, přenášeli dřevo, nářadí, motorové pily a spoustu dalších věcí, které jsou potřeba při rekonstrukci staré budovy. Stavební práce právě začaly, soudě podle bušení kladiv a křiku, který k nám doléhal.
V dálce, u skladišť jsem si všimla několika trpaslíků a lidí, jak něco kutí u odstavených vagónů. Světla z jejich přileb a svítilen se míhala tmou jako červené, bílé a modré bludičky.
„Vypadá to, jakoby chtěli zrekonstruovat celé nádraží,“ zamumlala jsem si pro sebe. „Zvláštní místo pro noční klub.“
Finn přikývnul. „To jsem si taky myslel – zpočátku.“
Sklonila jsem dalekohled a podívala se na něj. „A teď?“
Finn pokrčil rameny. „Zrovna teď to nevypadá nijak extra, ale Mab nic nedělá polovičatě. Sama to často říkáš.“
Zabručela jsem na souhlas.
„Takže jsem si trochu zapátral a podařilo se mi sehnat účty za materiál, který sem v poslední době navezli. Ten nejlepší mramor, platinové doplňky do koupelen, dokonce i v barvě jsou šupiny pravého zlata. Podle toho, co jsem z toho vyčetl, až bude hotovo, tohle místo si nezadá se sultánským palácem. Je tu nádherný výhled na vodu a je to sotva míli od  Riverwalk a kotviště Delta Queen. Jsem si jistý, že Mab plánuje zavést nějaký pravidelný dopravní spoj.“
Delta Queen, o které Finn mluvil, bylo plovoucí kasino, patřící Philliphu Kincaidovi, člověku, který měl pod palcem většinu hazardních her ve městě. Nebyla nic jiného, než plovoucí palác, který brázdil řeku podél Riverwalk – nábřežního bulváru s drahými obchody a restauracemi, ve kterých se dalo utratit snad ještě víc peněz než v plovoucím kasinu.
„Koleje nejsou nic jiného, než příjemný bonus,“ dodal Finn
„A to jako proč?“
Finn se na mě ušklíbl. „Vyhlídkové jízdy, samozřejmě. V momentě, kdy bude mít Mab opravené a vybavené vagony, napakuje je děvčaty, alkoholem, stoly s ruletou, v podstatě čímkoliv a nechá je projíždět městem. K čertu, může klidně dělat okruh po celém Jihu, když bude chtít a ukázat yankeeům, jak podle ní vypadá skutečná zábava.“
„A zároveň tím vytvoří silnou konkurenci Nothern Aggression a Roslyn nejspíš zkrachuje.“
Finn na mě namířil dva prsty jako pistoli. „Přesně. Zvlášť když to podle toho, co Vinnie říkal, má být místo, kde bude všechno dovolené. Ashland je místo plné lidí s hotovostí v kapse a zvrácenými choutkami. Nedá se odhadnout, kolik na tom Mab může vydělat, když do toho půjde naplno. A my oba víme, že půjde.“
„Fajn, musíme se jen rozhodnout, co s tím uděláme,“ řekla jsem a znovu si přiložila k očím dalekohled. „Co jsi zatím zjistil?“
„Nic moc,“ připustil Finn. „Před chvílí přijelo několik kamionů s materiálem a nějací muži je nasměrovali úplně dozadu. Ale viděl jsem La Fleur, jak vystupuje z auta, támhle, u předposledního vozu.“
Ukázal mi kde. Auto stálo téměř přesně uprostřed areálu, kolem přecházely sem a tam skupinky lidí. Samozřejmě, Elektra La Fleur se musela uchýlit tam, kde bude nejtěžší se k ní nepozorovaně dostat.
Tiše jsem zaklela. „Proč si pro svoje pokoutní machinace nemůže najít nějaké pěkné, tmavé a opuštěné místo?“
„Protože je to arogantní potvora, která si předsevzala co nejvíc ti znepříjemnit život předtím, než tě zabije,“ rýpnul si Finn.
Kysele jsem se na něj usmála, ale Finn mi to oplatil úšklebkem. Za chvíli se mu ale úsměv vytratil z tváře a zatvářil se vážně.
„Co chceš dělat, Gin?“ zeptal se. „Jít dolů je riskantní. Nejsem si jistý, jestli to za to stojí – zvlášť když tu není ani stopy po Natasche. Nikde nejsou žádné hlídky, nikdo nikam nenosí jídlo, nic.“
Vzdychla jsem si. Doufala jsem, že Finn zjistí něco, co naznačuje, že je dívka naživu a kde ji drží. Ale bez ohledu na to jsem věděla, co musím udělat.
„Já vím,“ řekla jsem tiše. „Vím, že je to riskantní. Ale slíbila jsem Vinniemu, že udělám všechno, co bude v mých silách, abych Nataschu našla a přivedla ji domů. Pokud existuje nějaká naděje, že ji tu drží, musím se po ní podívat. No, a pokud tu není, aspoň zjistím, jak dobrá Elektra La Fleur skutečně je.“
Finn přikývnul, vzal na vědomí moje rozhodnutí. „A co já? Mám jít s tebou, nebo zůstat tady?“
Proklouznout mezi dělníky bude těžké pro jednoho, pro dva by to byla sebevražda. Očima jsem zkoumala areál nádraží, až jsem si všimla dvou vagonů stranou od ostatních. Mírná vyvýšenina nabídne čistý výhled na okolí a navíc by bylo skvělé mít únikovou cestu. Pokud by mě chytili, nestáhla bych Finna sebou.
„Kryj mě ze střechy toho vagónu,“ řekla jsem a ukázala mu, co myslím. „Uvidím, jestli se dokážu dostat k La Fleur.“
„A pokud ne?“ zeptal se Finn.

Tvrdě a chladně jsem se na něj usmála. „Pokud se k ní nedostanu dost blízko na nůž, třeba se mi podaří napumpovat do té její pěkné hlavičky pár kulek. Smrt je smrt. Pamatuješ? Tohle nás Fletcher vždycky učil. Je mi jedno, jak La Fleur skončí, pokud já budu dýchat a ona ne.“

18 komentářů:

  1. Děkuju všem, kteří u série vydrželi, pořád ještě ji čtou a občas napíší nějaký komentář. Jitka

    OdpovědětVymazat
  2. Jito,tahle série v tvém překladu je úžasná a já jsem moc štastná,že ji pro nás ostatní překládáš. Jednou bych si ráda přečetla všechny vydané díly(a že jich je).Snad budeš mít v budoucnu stále tolik chuti a času překládat dále.Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vdaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc. Jak píšu pořád dokola, každý pátek je ještě víc hezčí, když najdu další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za další skvělou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc. Těším se na jejich střet

    OdpovědětVymazat
  8. Veľká vďaka za preklad :-) a som zvedavá ako to dopadne :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Doufám, že se to moc nepokazí... Moc díky za další přeloženou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za další kapitolu a úžasný překlad, jen tak dál, jsi zlato :)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat