sobota 14. května 2016

Její anděl bojovník - 10. kapitola

Ahojte,
dnes tady máme opravdu poslední kapitolu této knihy. Terku čeká maturita, proto teď bude tato série pozastavena, dokud nebude mít vše zdárně za sebou - držte tedy pěsti. :)
Určitě budeme rády, když nám dáte nějakou zpětnou vazbu, jak se vám kniha líbila, nebo třeba co byste na ní změnili.
Přeji pěkné čtení i příjemný víkend.
Paty

Taylor kolem sebe obtočila ruce, aby udržela chlad dál. Konečky prstů přejížděla po jizvách své tlusté kožené bundy a uhladila špatně přišité záhyby. Úsměv se dotkl jejích rtů, ale zmizel o chvilku později, když pomyslela na to, jak se před všemi těmi měsíci setkala s Einarem, a srdce ji zabolelo.
Setká se s ním znovu?
Sklonila hlavu a pokračovala po hřbitově, už se nesoustředila, když myslela na Einara. Ten velký trouba. Usmála se a krátce, melancholicky se zasmála.
Chyběl jí.
Neviděla ho od té doby, co je světlo vzalo do Nebe spolu s posledním démonem, kterého Einar lovil.
Pokusil se s ní zůstat, ale andělé s modrými oštěpy a zbrojí je oddělili a odtáhli ji zářivě bílou chodbou. Einara vzali na opačnou stranu. Ptala se na něj, prosila zdravotnický personál, aby jí řekl, jestli je v pořádku a že neumře kvůli toxinu, kterým ho démon infikoval. Nikdo na ni ani slovem nepromluvil. Vyléčili ji a pak usnula a vzbudila se v hotelovém apartmá.
Sama.
Taylor se zachvěla při vzpomínce na neutuchající bolest, kterou od té noci cítila. Srdce ji bolelo, kdykoli pomyslela na Einara, v hlavě ho měla často.
Chtěla ho znovu vidět. Potřebovala vědět, jestli byl v pořádku, i kdyby už spolu víc být nemohli, i kdyby to Nebe zakázalo a oni museli nechat lásku jít. Jen ho potřebovala naposledy vidět.
I kdyby jí to mělo zlomit srdce.
V duchu si nadávala za to, že je tak slabá, a že má tak beznadějné sny.
Einar byl pryč.
Srdce už měla zlomené.

Povzdechla si a zamračila se na mokrou trávu. Chladný dotek vánku ji hladily po tváři, mrazily ji. Podzim se měnil v zimu a ona bude muset brzo vzdát čekání na něj. Nemohla už dál ignorovat svou povinnost lovkyně. Byly tu účty k zaplacení, město k ochraně a její život byl binec. Všichni o ní mluvili.
Odešla do Oblaku Devět, když Einar zmizel, a štamgasti se k ní chovali nedůvěřivě. I Villandry s ní nemluvil.
Taylor se rozhlédla po temném kopcovitém okolí, po náhrobcích, které se táhly všemi směry bezútěšnou krajinou, a sevřela se trochu pevněji.
Město se před ní rozkládalo do dálky, žlutá světla se třepotala jako hvězdy. Než potkala Einara, bylo tohle její oblíbené místo v Londýně. Teď mohla myslet jen na to, jak magický vypadal z jeho silných paží, když nad ním letěli.
Zatraceně. Nevrátí se a opatrování svého zlomeného srdce ji nikam nedostane. Byla silnější a měla práci. Několik démonů přišlo a odešlo, terorizovali nižší démony v městě a ona nezasáhla. Bylo na čase, aby se posbírala, dala se dohromady a začala se znovu věnovat práci.
Bylo na čase, aby všem ukázala, že byla stejně nebojácná a nebezpečná žena, jakou byla předtím, než se zamilovala do anděla.
Ve skutečnosti byla kvůli tomu silnější.
Sevřela ruce v pěsti a narovnala záda, cítila, jak jí proudí rozhodnost. Ochrání město. Bude dál pokračovat v životě a možná se jednoho dne znovu setká s Einarem.
A pokud ano, pěkně mu spočítá, že ji opustil.
Světla města zablikala a zatřepotala se. Její město. Teď bylo před Euforií v bezpečí, ale pořád tady bylo tolik práce. Ochrání smrtelníky a bude na ně dávat pozor. Bude pokračovat beze strachu, co přinese budoucnost, protože byla dost silná, aby čelila čemukoli.
Byla to její láska k Einarovi a jeho láska k ní a vzpomínka na společně strávené chvíle, co bude vždycky žít v jejím srdci, co jí bude dávat sílu pokračovat.
Udělalo ji to nebojácnou. Vyskočila a zakřičela, když ji někdo popadl zezadu, jejich paže pokryté ocelí na její hrudi jí připnuly její paže u boků. Kopala a bojovala a podařilo se jí dosáhnout na nůž, který měla na pravém boku.
Taylor ho zvedla, když ji útočník otočil čelem k němu, a zastavila se těsně před bodnutím ho do ramene.
Mrkla.
Srdce jí bolestivě bušilo v hrdle.
Realita se pomalu vsakovala a ona se zamračila.
„Kde jsi sakra byl?“ pleskla ho po hlavě a on ji položil, zíral na ni, když se dotýkal pravého spánku.
„Sotva uvítání, jaké jsem čekal.“ Einarův hluboký hlas nutil její vnitřnosti se kroutit a třást.
 „Kde je můj polibek?“
K čertu s ním, že ji tak snadno ovlivňuje. Bude to vždycky takto? Bude vždycky kolem něj ta holka s očima jako talíř? Zrovna, když znovu našla sovu sílu.
Usmál se na ni, zničující ve své kráse, a ona znovu zaklela, když měla opětovné nutkání skočit mu do náruče a políbit ho.
Do háje s tím. Už ze sebe udělala debila, když zařvala z plných plic, jak ji popadl. Nebude vypadat slabší, než už je, když mu skočí do náruče a bude ho líbat až do zapomnění, tak jak chtěla.
Setřela mu ten úsměv z tváře, když se na něj vrhla. Zachytil ji, silné paže se jí obtočily kolem pasu, a on srazil rty s jejími s takovým zápalem, že mohla sotva dýchat.
Sakra, bylo skvělé být znovu v jeho náruči a cítit všechnu tu lásku k ní, když ji líbal. Zpomalila a nechala ho převzít vedení, milovala způsob, jak jeho jazyk jemně jezdil po jejím a jejich rty si měkce hrály. Uvnitř jí odlehlo, teplo emocí odehnalo chlad noci.
Taylor prolomila polibek a držela ho, tiskla k němu tvář.
„Nevrátil ses.“
Povzdechl si a políbil ji na bradu a pak ji sevřel pevněji, jeho ruce se rozprostřely na jejích zádech a ona měla pocit, že ji nikdy nenechá znovu jít.
„Teď jsem tady. Je mi líto, že to trvalo tak dlouho.“ Zvuk jeho hlasu byl nebeský, měkce jí šeptal ho ucha, jeho dech stejně škádlivý jako byl polibek.
Taylor ho nechtěla pustit. Strach, že by znovu zmizel, jí projížděl a ona ho sevřela pevněji, lpěla na jeho tmavé košili.
Košili?
Zamračila se a podívala na jeho záda. Žádná křídla.
Taky na sobě neměl zbroj.
Vrtěla se natolik, že ji pustil a položil zpět na vlhkou trávu. Přejela ho pohledem a celou dobu se mračila. Byl oblečený jako smrtelník s černými džíny, košilí a černými boty.
Proč byl oblečený jako smrtelník?
Oči se jí rozšířily.
Slzy je naplnily, když si uvědomila, proč už nevypadal jako anděl. Nemohla uvěřit tomu, že něco takového udělal, pokoušela se přesvědčit, že propadla jeho kouzlu s oblečením jako smrtelník, ale ta bolest v jeho očích říkala, že její podezření byla pravdivá.
„Vykopli tě kvůli mně.“ Ta slova padala jako olovo ve tmě, bouchala o zem a třásla jejími slzami v očích. Nemohla dýchat, když se na něj dívala, viděla všechnu tu bolest pod povrchem a věděla, že to bylo kvůli ní. Nikdy mu nechtěla ublížit.
Taylor nesnášela všechny v Nebi a pomyšlení na to, že Einarovi vzali křídla. Nenáviděla se.
„Ne,“ řekl Einar a ona s ostře roztřeseně nadechla, když se dotkl její tváře. Prsty ji hladil a pak na ni přitiskl dlaň a zvedl jí hlavu, jako by chtěl, aby se na něj dívala.
Jeho dlaň byla teplá a ona zvedla svou a překryla tu jeho, držela ji tam. Usmál se a ona viděla všechnu tu lásku v jeho očích. Všechna bolest zmizela. Hlas mu klesl do chraptivého šepotu plného emocí.
„Dali mi na výběr, Taylor. Buď bych s vzdal tebe, nebo mých křídel.“
Slzy jí stékaly po tvářích a ona se naklonila do jeho doteku. Ta krása toho, co pro ni udělal, jí kradla hlas a srdce, bylo těžké dýchat, když se dusila svými pocity k němu. Její láska k němu byla ohromující, bušila v každém vláknu jejího bytí, kolovala jí v žilách jako krev a plnila ji mírem a štěstím.
Neznala slova, kterými by mu poděkovala za to, že udělal pro ni a jejich lásku takovou oběť. Znovu mu obtočila paže kolem krku a držela ho s očima zavřenýma a dmoucím se srdcem. Jeho paže jí obklopily pas a on si povzdechl do jejího krku, držel si ji u své široké hrudi.
„Nemusel jsi,“ zašeptala a políbila ho na ucho.
Taylor mu kroutila prsty v krátkém culíku a pak ho pohladila po tváři. Bude toho jednoho dne litovat? Setkala se s padlými anděly a věděla, jak těžké pro ně bylo opustit svět, do kterého byli zrozeni, a přidat se do světa smrtelníku, který ochraňovali.
Byl to těžký přechod pro Einara, ale ona po celé té cestě bude s ním, dá mu svou lásku a podporu, navěky. Nikdy mu nepřestane děkovat za to, že to pro ni udělal, pro ně, takže mohou být spolu.
„Musel.“ Otřel sovu tvář o její a pak ji popadl za pas a zatlačil na záda. Usmál se jí do očí a přejel palcem přes čelist. Ta náklonnost v jeho pohledu jí přivedla červeň do tváří. Nikdo se na ni nikdy nedíval s takovou láskou.
„Musel jsem, protože jsem nemohl snést být pryč od tebe a vidět tě trpět.“
Sledoval ji? Nemohla se rozhodnout, co bylo horší – být sama a nevědět, jestli se znovu ještě někdy setkají, nebo být schopná vidět svou lásku a nejít za ním.
Taylor ho políbila, ochutnávala ho rty a vdechovala ho. Její anděl bojovník.
Prošli si tolika věcmi, ale nikdy si nepředstavovala, že se stane toto.
„Padl jsi kvůli mně.“ Znovu se setkala s jeho očima.
Jeho úsměv se rozšířil. „Padl jsem kvůli tobě ve víc věcech. Miluju tě.“
Taylor se usmívala od ucha k uchu. Zvedl ji ze země s rukama na jejích zádech. Nezáleželo na tom, jestli teď měla do široka roztáhlé oči. Nikdo se nedíval a muž, do kterého byla blázen, jí zrovna řekl, že ji miluje.
Ji.
Démonku.
A ona ho milovala.
Anděla.
Nebo aspoň bývalého anděla.
Políbila ho na tvář, přitiskla ruce na jeho ramena a podívala se mu do očí.
„Miluju tě.“ Hlas se jí s těmi slovy třásl. Einar se na ni usmál. Nikdy nevypadal tak pěkně jako teď s pohledem plným citu. „Ale nikdy jsem nechtěla, aby se toto stalo.“
Einarův úsměv držel. „Já vím, ale byla to má volba, Taylor, a já jí nikdy nebudu litovat. Nikdy nebudu litovat ničeho, když přijde na tebe.“
Znovu ji políbil, krátce a sladce, a ona se rozpouštěla. Chtěla víc, ale nemohla setřást otázky, které v ní bublaly. Snažila se a selhala.
„Co budeš dělat teď?“
Zvedl obočí a znovu ji postavil na nohy. Tak byla praktická, když se na ni díval těma „chyť si mě“ očima, které na ni tak často používal, ale teď byli přímo uprostřed hřbitova a stěží bylo počasí na milování se na otevřeném prostoru. To bude muset počkat, dokud nebudou zpět u ní. Právě teď chtěl zůstat v jeho náruči a vyhřívat se v jeho kráse a skutečnosti, že se k ní vrátil.
„Sledoval jsem tě. Vypadáš, že by se ti hodila pomocná ruku při udržování démonu v řadě.“
Zalapala po dechu. „Ale jsi smrtelný. Nemůžeš bojovat po mém boku. Nebudu tě riskovat.“
Přitiskl jí prst ke rtům. „Nejsem smrtelný. Jsme padlý. Pořád mám své síly, ale můj status anděla byl odvolán a s tím si vzali i má křídla.“
„To znamená, že je šance, jak je dostat zpátky? Pokud mě opustíš, vrátí ti křídla a znovu tě udělají andělem?“ udělala by cokoli, aby je dostal zpět, i obětovala svou lásku k němu a budoucnost, o které snila. Prošla by si tou bolestí, aby netrpěl.
„Tak nemluv,“ zašeptal Einar a pohladil ji po tváři, pohledem držel její. Váhal. Cítila to v jeho doteku a zamračila se. Co jí neříkal? Zíral na nebe, jako to dělal před tím, než dostal příkazy z Nebe. Pořád k němu mluvili? Když mu pohled padl znovu na ni, povzdechl si.
„Je mi jedno, jestli se znovu nestanu andělem. Pokud má křídla zůstanou navěky ztracená, nebudu truchlit, protože tě mám ve svém životě. Jsi mé všechno, Taylor. Ta jediná věc, kterou potřebuju.“
„Ale,“ řekla, jistá si tím, že se dostává k prohlášení něčeho důležitého.
 „Mluví k tobě. Měl jsi ten vtipný vzdálený pohled v očích, který máš, když má v hlavě hlasy… takže mi řekni, co ti říkají.“
Znovu si povzdechl. „Je způsob, jak získat zpět má křídla, a zahrnuje tvou pomoc.“
Kromě toho, že by ho opustila, si nebyla jistá, jak mohla pomoct. Byla démonem. Nemohla to změnit a byla si jistá, že do té doby, co bude, mu Nebe nevrátí křídla.
„Radši bych to řešil na pohodlnějším místě… řekněme… v posteli poté, co se znovu seznámíme, ale zdá se, že na tom dotazování trváš tady.“ Einarův výraz se změnil v zamyšlený a vážný.
„Ať už budeš souhlasit, či nikoli, budu tě vždycky milovat. Chci, abys věděla, že tě nebudu žádat o to, po čem Nebe touží. Nezáleží mi na tom, jestli tě vidí jako démona nebo člověka. Záleží jen na tom, jak tě vidím já, a že tě miluju a že jsi moje.“
„Co tím myslíš, vidíš mě jako démona nebo člověka?“ Taylor se zamračila a vzhlédla k obloze. Nebylo možné, že by ji Nebe vidělo jako něco jiného než démona. Černá krev jí kolovala v žilách. Nebyla člověkem.
„V Nebi probíhá debata o tvém statusu. Peklo tě má v záznamech jako démona a Nebe si tě vede jako člověka. Hádají se o tom od té doby krátce předtím, než jsme byli povoláni. Pro teď jsou Nebeští duchovní na naší straně proti Peklu, ale Nebeský Soud řekl, že se bude počítat, že jsi původně zapsaná v Nebi jako člověk a taky že jsi lovec démonů. Pokud budeš pokračovat ve své misi v ochraňování lidí před démony, možná potvrdí tvůj status jako člověka.“
„Jsou ochotni přehlédnout mou démonní krev?“ nemohla tomu uvěřit. Hádal se Einar kvůli ni na soudu? Zrovna řekl, že ho nezajímá, jestli ji Nebe vidí jako člověka nebo démona, a ona mu věřila. Jen prostě nevěřila, že to Nebe cítilo stejně, ale byla ochotná udělat cokoli, aby je přesvědčila, že byla hodná, takže Einar získá své postavení zpátky.
„Nemusíš dělat, jak po tobě chtějí, Taylor. Nemusíš jim nic dokazovat, nikomu. Vím, kdo jsi. Viděl jsem to na vlastní oči. Zatímco je část v tobě démonem, máš srdce i duši lidské, a tvrdě ses snažila ochraňovat lidi. Tvoje kuráž a síla si zaslouží uznání v Nebi i bez potřeby hrát jejich hru. Udělala jsi skvělou službu lidem, když jsi riskovala svůj život na jejich ochranu.“
Taylor na to tak nikdy nemyslela. Lovení špatných démonů, těch, kteří chtěli ubližovat druhým démonům a smrtelníkům, bylo prostě něco, o čem měla vždycky pocit, že musí dělat. Nikdy si nemyslela, že se tím zavděčí šéfovi navrchu. Vždycky si myslela, že ji každý uvidí jako démona bez ohledu na to, co udělá.
Taylor se dívala Einarovi do očí.
Jen on ji nikdy neviděl jako démona.
Už jí řekl, že ji vidí jako Taylor.
Nezajímala ho démonní nebo lidská krev. Všechno, o co se staral, byla ona.
Einar ji vzal za ruce, prsty jí tiskl do dlaní. Zíral na ně dolů a bolest mu lámala hlas, když mluvil.
„Neměj pocit, že mi musíš pomoct, získat má křídla zpátky, Taylor. Je to krutá hra, kterou s tebou hrají, a mě to nezajímá. Nikdy jsem se s nimi o to neměl přít. Bylo to ode mě špatné. Jen jsem chtěl, aby tě viděli tak, že jsi mi pomáhala a že by to pravý démon nikdy neudělal. Nečekal jsem, že prohlásí, že pokud jsi opravdu člověk, budeš ochraňovat svůj druh proti démonům, a že mi nabídnou volbu. Buď zůstanu andělem a budu tě sledovat svrchu s možností, že jednou uspokojíš Nebe, a oni se rozhodnou, že jsi člověkem a my můžeme být spolu… nebo obětuju má křídla a půjdu za tebou.“
„A ty jsi šel za mnou.“
„Ne proto, že má Nebe v plánu, aby ses prokázala. Přišel jsem, že jsem tě dál nemohl sledovat z dálky a vidět tě trpět. Věděl jsem, že pokud za tebou nepřijdu, ztratíš naději a víru, a otočíš se zády k poslání ochraňovat lidi a slabší démony od těch, kdo se jim snaží ublížit. Mohla jsi ztratit to, co ti štěstí dávalo, a část sebe.“
Einar ji zmáčkl ruku a znovu se setkal pohledem s jejím.
„Musel jsem přijít za tebou a věřit v naši lásku. Neudělal jsem to proto, že jednoho dne přesvědčíš Nebe, aby mě znovu povýšilo. Udělal jsem to proto, aby nebyla sama a abys byla znovu šťastná a pokračovala ve své misi… tentokrát se mnou po tvém boku.“
„Ale já ti chci pomoct dostat tvá křídla zpátky.“ Pohladila ho volnou levou rukou po paži.
Bylo od něj báječné, že se ji tak moc pokoušel přesvědčit, že nemusí dělat podle Nebe, a ona opatrovala to, co se za slovy skrývalo. Věřil, že byla dobrou ženou, takovou, která dělala svět jiným, a on ji kvůli tomu miloval. Nechtěl, aby se cítila, jako by se měla prokazovat, a ona se tak necítila. Nebyla ztrapněná ze své démonní krve a nikdy nebude, ne když ji Einar miloval proto, jaká byla bez ohledu na to, odkud pochází.
Nebe ji mohlo vidět, jak jen chtělo, ale pokud to ukončí Einarovu bolest a znamená to, že mohou být spolu, jako byli předtím, bude hrát jejich hru.
„Udělám všechno, co se dá, protože tě miluju, a v srdci vím, jak je pro tebe tvá povinnost důležitá, protože má práce je pro mě stejně tak důležitá. Pokud by mi to někdo vzal, byla bych ztracená.“
„Já jsem ztracený,“ zašeptal Einar a svěsil hlavu. Bolelo vidět anděla tak nešťastného a zranitelného. Dotkla se jeho tváře, pohladila ho a usmála se, když se na ni přes řasy podíval.
„Nejsi ztracený. Pořád jsi tím stejným lovcem, kterého jsem potkala. Křídla nebo ne, nikdy se nezměníš. Pořád jsi tím mužem, do kterého jsem se zamilovala.“
Zamračil se, když se usmála a přikročila k němu. Klouzala mu rukama po hrudi, vychutnávala si ten pocit jeho tvrdých svalů skrytých pod černou košilí. Jeho tmavý pohled je následoval a pak se setkal s jejím, když přejela prsty po krku a vzala do dlaně jeho tvář.
Pokud mu mohla získat zpátky křídla jednoduše tím, že bude dál lovit démony, bude to dělat každou vteřinu každého dne, neodpočine si, dokud je nezíská zpátky. Udělá to pro něj, protože ji miloval a kvůli ní toho tolik obětoval.
Taylor si stoupla na špičky a přitiskla k němu rty. Naklonil hlavu a polapil její ústa, jazykem hladil šev jejích rtů a škádlil její jazyk, aby se k němu připojil. Propletla ho s jeho a zavřela oči.
Udělá to, protože ho miluje.
Nic to nezmění.
Ani to, co si o nich druzí myslí, nebo jak zakázaný jejich vztah byl. Bylo jí to jedno. Všechno, na čem záleželo, bylo, že ho milovala a on miloval ji.
Bylo jedno, odkud pocházejí.
Počítalo se, kam směřují.
A oni půjdou kupředu, budou lovit bok po boku, ochraňovat město a získají Einarova křídla, tím, že sem tam sejmou špatného chlapce.

Společně.
KONEC

18 komentářů:

  1. Ďakujem krásen za ceeeelý preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za překlad celé knihy ♥

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci celé knihy.

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za preklad a korektúru skvelého príbehu :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dekuji za preklad dalsi akvele knizky

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem krásne za preklad a držím palce na maturity. Určite ich zvládneš :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad celé knihy a držím palce u maturity. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad celé knihy a dobré otázky u maturity.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc a moc děkuji za skvělý překlad a korekturu celé skvělé knihy. Série se mi moc líbí a děkuji za ni. Moc se těším na další překlady.
    Teď ale hlavně přeji Terce, aby jí maturita dopadla moc dobře. Budu držet palce.

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj,moc díky za další super knihu at se daří při maturitě Mirka

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuju moc za překlad celé knihy

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za ďalšiu úžasnú knihu a prajem úspešné zvládnutie maturity :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem moc za úžasný preklad, už som sa bála, že navždy prišiel o jeho krídla, ale takto viem, že ich určite získa späť... Mirka veľa šťastia pri maturite...

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad... :-) Už to máš dúfam šťastne za sebou... ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. Veľmi pekne ďakujem za preklad celej knihy a teším sa na pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  16. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  17. Do třetice všeho dobrého. Skvělý překlad. Díky moc.HankaP

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za překlad a korekci celé knihy

    OdpovědětVymazat