úterý 3. května 2016

Falešná identita - 9. kapitola 3. část


Slibuju, že už další části této kapitoly nebudou!
Katuš :D


Ten den jsem měla svou první rodinnou večeři. Jíst s Lindou, Ronaldem a Devonem – s něčím takovým jsem se v životě nesetkala. Všichni na sebe po skončení jídla čekali, sdělovali si dojmy toho dne, smáli se svým vtipům. Nemohla jsem uvěřit, že jsem toho součástí.
Ronald byl veterinářem a já ani nemusela předstírat, že mě zajímají jeho historky z práce, které byly opravdu legrační. Dal si velký doušek piva. „Dneska se na mě jedna kočka vyčůrala.“ Lindě se zastavila ruka, která zvedala do úst vidličku, těsně před rty, obočí se jí zvedlo. Mně v hrdle zaskočil kousek kuřete a musela ho zapít vodou. „Co se stalo?“
„Ty perské kočky jsou katastrofa, to se stalo. Herkules.“ Odfrknul si. Není jedním z mých obvyklých pacientů. Jeho majitel vlastní prázdninový bungalov v Manlow.“ Znova se napil a opřel se do židle. „Každopádně srst té kočky byla zacuchaná, protože se nerad česal a naneštěstí měl těžký průjem. A co potom s tou srstí?“ zasmál se Ronald. Položila jsem vidličku a snažila se nehihňat. Jinak bych asi zemřela udušením.
„Podělaná práce, řekl bych,“ ozval se Devon s výsměšnou vážností. Strčil si plnou lžíci zeleniny do pusy. Přemýšlela jsem, jak může žvýkat s tím velkým šklebem na obličeji.
„Máš pravdu. Takže Sarah držela toho kocoura jako vždycky a všechno šlo v pohodě, dokud jsem nezačal sundávat tu srst z nůžek. Herkulovi se ten zvuk asi nelíbil a začal šílet. V podstatě jsem pak měl jeho výkaly všude, když jsem se ho snažil zklidnit.“ Další kousek kuřete zmizel v Devonově puse. Linda odsunula svůj talíř; oči měla zúžené, ale koutky úst se snažila nezdvihat nahoru a moc se jí to nedařilo.
„A pak začal všude čůrat! Nemyslel jsem si, že kočka dokáže s močí to co dokázal on.“
Mezi hihňáním jsem si musela odkašlat.
„Nemůžete počkat s tou historkou, dokud nebudeme po jídle, vy dva?“ zeptala se Linda a zakroutila hlavou, ale evidentně se také bavila.
Ronald se natáhl pro její ruku na stole. „Promiň. Příště.“
Linda si povzdechla, jakoby ta slova slyšela už dřív. Postavila se a začala sbírat nádobí ze stolu. Vstala jsem, abych jí pomohla, ale zavrtěla hlavou. „Dneska mám službu já.“
Devon se na židli rozvalil, ruce měl na břiše. I když měl v sobě polovinu kuřete, stále se mu pod trikem rýsovaly břišní svaly. Odvrátila jsem se.
„Jak bylo dneska ve škole, Devone?“ zeptal se Ronald s ustaraným pohledem mým směrem. Přemýšlela jsem, kdy se ta otázka vynořila. Věděla jsem, že Major bude chtít co nejvíce informací v co nejkratší době, ale večeře byla až příliš úžasná, než abychom ji kazili praktickými záležitostmi.
Devon se narovnal, světlo zmizelo z jeho výrazu. „Všechno v pohodě. Ale všichni mluví.“
Ronald přikývnul, jakoby nic jiného ani nečekal.
„Je to drb celého města.“
„Moje uzdravení?“ Hádala jsem a ruce se mi pod stolem zkroutily do pěstí.
„Jo, všichni mluví o tvém zázračném uzdravení. Víš, jací jsou. Potřebují svoje drby. Celá škola ví, že se tam zítra ukážeš.“ Skvělé, takže každý mi tam bude věnovat pozornost. Prostě přesně to, co jsem potřebovala.
„Zlato, víš, že tam nemusíš jít, pokud nechceš. Stejně si myslím, že je na to trochu brzy,“ řekla Linda, když se vracela ke stolu. Jedna moje část se chtěla poddat a strávit nějaký čas doma v přítomnosti Lindina úsměvu. Ale Major by mě zabil, kdybych to udělala. Chce výsledky a ty sezením v Madisonině pokoji nezískám.
„Ne, jsem připravená se vrátit,“ odpověděla jsem. „A opravdu chci znovu vidět Anu.“
„Každý den volala, aby se na tebe zeptala. Dokonce tě chtěla dneska navštívit, ale řekl jsem jí, že potřebuješ nějaký čas na vzpamatování,“ ozval se Ronald.
Usmála jsem se. „Děkuji, tati.“ To slovo znělo divně z mých úst. Nikdy dřív jsem ho nikomu neřekla.
Devon se naklonil dopředu. „Ryan se dneska na tebe ptal.“ Ronaldovi se zvrásnilo čelo a Linda na místě ztuhla.
„Co – co chtěl?“ zeptala jsem se.
Devonova tvář byla jako z kamene. „Jen chtěl vědět, jestli je to pravda, že se vracíš, jestli si něco pamatuješ a další kecy. Řekl jsem mu, aby šel do pr - “
Linda přerušila Devona zakašláním.
„ – aby se od tebe držel dál,“ dokončil.
„Proč jsi to řekl?“ otázala jsem se.
Vyměnili si pohledy.
„Potom, co jste se rozešli, jsi s ním nechtěla mít nic společného,“ řekl Devon.
V hlavě se mi ozval alarm.
„Jsi si jistá, že toho nebude na tebe moc? Všechna ta pozornost a tak?“ zeptala se Linda.
„Neboj se, mami. Dám na ni pozor.“ Devon po mně šlehnul úsměvem, který jsem dostávala v posledních dnech tak často. Jeho oči mi připomínaly čistou letní oblohu, milovala jsem ty malé dolíčky, které se objevily pokaždé, když se usmál. Bylo to předstírání nebo opravdu dokázal tak rychle měnit náladu?
„Nebudeš za mnou chodit jako ztracený psíček, že ne?“ Sledovala jsem jejich obličeje kvůli reakci, nejistá, jestli Madison svého bratra takhle škádlila. Být mimo svou roli mohlo být nebezpečné, dokonce i s předstíranou amnézií. Ale usmáli se.
„Pokud tě to naštve, tak určitě,“ střelil Devon okamžitě.
Možná že to tak bylo vždycky, když s nimi Madison byla. Musela být tak šťastná.
Linda zvážněla. Položila přede mě mobil. „Koupili jsme ti nový telefon. Ten starý byl zničen…“její hlas se vytratil.
„Při tvé nehodě,“ dokončil Ronald. „ale byli jsme schopni zachránit tvou SIM kartu, takže kontakty a zprávy tam zůstaly.“
„Děkuji.“ To bude užitečné. Budu se na to muset blíže podívat, až budu ve svém pokoji, ale policie už pravděpodobně prověřila všechna data při obvyklém postupu.
Po večeři jsem se plahočila vyčerpaně do schodů. Cítila jsem se, jako bych několik hodin trénovala s Alekem. Vážně mě mohly bolet takto svaly z toho, že jsem byla v jiném těle? Nikdy předtím jsem s tím neměla takové zkušenosti, nikdy předtím jsem nebyla v těle někoho cizího tak dlouho. Netestovali jsme, kolik týdnů nebo měsíců budu schopna udržet jiný tvar těla. Má Variace nikdy nezakolísala, vždy byla pod mou kontrolou. Pro každého ve FEA byla má Variace perfektní. Ale já věděla, že to není pravda.
Když jsem osaměla, zapnula jsem mobil. Byla tam spousta zpráv a také mnoho zmeškaných volání za posledních pár dní. Hodně jmen přátel a příbuzných jsem už znala ze záznamů od FEA. Ale dvě jména byla nápadná: Ana a Ryan. Zatímco Aniny zprávy byly plné přání a slov útěchy, Ryanovy byly zcela jiné povahy. Také sice doufal, že se Madison uzdraví, ale také se ji zoufale snažil dostat zpět. Chybíš mi… Nemůžu na tebe přestat myslet… Jsi nejdůležitější osobou v mém životě… Dej nám další šanci… Miluji tě. Nakonec mi už ta písmenka poskakovala před očima. Nahlédnutí do tohoto života Madison bylo zajímavé, ale nedávalo mi žádná skutečná vodítka.
Když jsem se převlékala do pyžama, nedokázala jsem se nepodívat na svůj odraz v zrcadle na dveřích. V nemocnici jsem neměla příležitost pořádně prozkoumat toto divné tělo. Třesoucí se rukou jsem přejela Áčko na mé hrudi. Kůže byla hrbolatá a napjatá. Nebolelo to, ale bylo to nepohodlné. Ta jizva nikdy doopravdy nevybledne; nůž pronikl příliš hluboko.
Váhavě jsem zvedla oči k sobě samé. Ačkoliv jsem teď trochu přibrala, Madisonino tělo bylo pořád děsivě hubené. Ale i bledá a vychrtlá byla Madison krásná díky modrým očím, vystouplým lícním kostem a dlouhým blonďatým vlasům. Přetáhla jsem si noční košili přes hlavu a šla blíž k oknu, když jsem si všimla pohybu venku.
Na druhé straně ulice stála postava, evidentně sledující mé okno. Oči jí skrývala kapuce a kolem ní se točila večerní mlha. Bylo nemožné zjistit, kdo to je. Když mě ten člověk zahlédl, otočil se a rozběhl se ulicí pryč.
Nebyl to Alek. Kdo to byl? Ten zabiják? Pochybovala jsem, že by měl tolik odvahy ukázat se před domem tak brzy po mém návratu. Pravděpodobně to byl jen nějaký čmuchal, který si chtěl potvrdit kolující fámy.

Promnula jsem si ruce a zatáhla rolety. Dvakrát jsem zkontrolovala, zda je okno zamknuté, než jsem vlezla do postele.

8 komentářů:

  1. Moc diky. To jsem teda zvědavá, co se z toho vyvrbi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prozradím ti, že ta osoba je v příběhu důležitá :D. Ale to už asi víš.

      Vymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad... :-);-) Presvedč nás a daj desiatu kapču... :D:D:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bude, Yanico, bude příští týden. A už se pracuje i na 12. kapitole, takže se máte na co těšit :).

      Vymazat
  3. Děkuji moc... Každá část - dobrá část ;) skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za zbytek kapitoly. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat