středa 27. dubna 2016

Vládci noci - 4. kapitola 1/2


Marcus zavrčel, jak mu mačeta sklouzla do boku, těsně minula jeho ledvinu. Nebyla to první rána, kterou dostal. Více než tucet dalších hyzdilo jeho tělo, obarvily jeho postavu na červeno společně s krví jeho nepřátel. Každý nádech a výdech mučil jeho poškozená žebra. Jeho energie se zmenšovala s každým novým zraněním, jak ztráta krve omezila hojení jeho zranění.

Jako nesmrtelný, byl silnější a rychlejší než upíři, se kterými bojoval, ale jen tak dlouho, dokud zůstal v nejlepší nebo skoro nejlepší kondici.
Karmínová tekutina vystříkla na jeho tvář, jak zbavil jednoho upíra jeho hlavy a dalšího jeho levé paže, to vše v jednom tahu.
Poprvé od té doby, co ztratil Bethany, strach zmírnil euforii a život pohánějící adrenalin, který ho zaplavil pokaždé, když ho pronásledovala smrt. Místo toho, aby si liboval ve výzvě, kterou útočníci představovali, přistihl se, že natahuje uši, aby slyšel každý výstřel, který prořízl noc.
Tak dlouho, jak hlasité výstřely bombardovaly jeho uši, věděl, že je Ami stále naživu.
Proč neodjela? Kolik zásobníků jí zbývalo? A kdy sakra nabíjela? Střelba nikdy neustala. Což znamenalo, že byla zatraceně dobrá v tom, co dělala.
Usmál se. Možná, že si Seth nedělal legraci. Možná, že mohla nesmrtelnému nakopat zadek. Vede si sakra skvěle v nakopání upířích zadků.
Rozšířilo se v něm to známé radostné nadšení. S obnovenou energií se prosekal vlnou upírů, která na něj narazila, izoloval se od bolesti, jak vzrostl počet jeho zranění.
O vteřiny nebo minuty později se nad rvačkou rozhostilo zvláštní ticho. Nebylo úplné. Ne, úplné ne. Jen jiné.
Funěly výdechy a nádechy. Bručení, sténání a vrčení vytvářelo mrazivý sbor, jak zbraně prořízly vzduch, trhaly maso a střetávaly se s kovem.
Co se změnilo?
Žádná střelba.
Marcusův pohled zaletěl k severu, jak se snažil zahlédnout Ami, skrz masy, které proudily mezi nimi.
Byla zraněna? Sejmuta? Zabita?
Nůž probodl jeho pravé stehno. Další sklouzl po zadní části jeho krku.
Marcus zaklel.
Tohle nefunguje.
*   *   *
Prius sklouzl o několik metrů dál, odstrčen nadpřirozenou silou o vteřiny později, když Ami vystřelila svoji poslední kulku. Zanechána bez krytí, vstala, sáhla za hlavu a chytila rukojeti svých katan.
Jejím bokem projela bolest, když se upíří čepel zanořila hluboko.
Vykřikla, vytáhla meče a ohnala se jimi ve stejném pohybu.
Upíři, již nedrženi v šachu pomocí Glocku 18, vyrazili směrem k ní, pohybujíce se tak rychle, že se rozmazali.
Ami byla rychlá. Podle Davida, rychlejší než jakýkoli jiný Druhý na světě. Ale nebyla takhle rychlá.
Oháněla se svými čepelemi v tazích, které zdokonalovala hodiny, máchla nahoru, dolů, doleva, doprava, šikmo… snažila se vždycky udržet ostří mezi ní a brutálními postavami se zářícíma očima a kapajícími tesáky, které ji obklopovaly.
Upíři si s ní pohrávali. Posmívali se jí. Způsobili četné povrchové rány, aby zvýšili její strach. Říznutí tady. Říznutí tam. Bodné rány. Modřiny.
Když si Ami uvědomila, že zadržuje dech, vypustila ho v dlouhém svištění. Nejtěžší úkol, který jí byl přidělen během jejího tréninku, byl odolat nutkání zadržet dech, když se hnala do fyzické konfrontace. Očividně, to ještě nezvládla.
Za ní, zmučený výkřik proťal vzduch. Gejzír krve postříkal její rameno, jak ji něco těžkého zasáhlo do zad, málem ji to poslalo na kolena.
Klopýtla dopředu, její katany se sklopily. Hrot nože sklouzl po jejím levém rameni. Třpytivý lovecký nůž delší a širší než její předloktí se vrhl po jejím hrdle. Příliš mimo rovnováhu, aby cokoli udělala, než se na to jen dívala, nasála šokovaný dech, když se před ní objevil krátký meč, odrazil ten lovecký, pak probodl upíra, který ho třímal.
Paže, držící duplicitní meč, se obmotala kolem jejího pasu a podepřela ji, když svalnatý hrudník narazil do jejích zad.
„Za tohle se omlouvám,“ řekl jí Marcus do ucha. Zavrčel a trhl sebou, pak vychrlil něco sprostého. Jakmile se narovnala a zvedla své zbraně, pustil ji.
Upíři, kteří si s ní hráli na kočku a na myš, najednou nevypadali tak samolibě, když se jejich pohyby zpomalily natolik, aby zahlédla jejich rysy. Někteří dokonce ustoupili a nejistě se podívali na své společníky, zírali na to, co se dělo za ní a cukli sebou, když další část těla proletěla vzduchem a zasáhla jednoho do hrudi.
Ami projelo vzrušení, když ucítila Marcusova záda tisknoucí se na její.
Kryju ti záda!“ vykřikl s trochu moc velkým elánem vzhledem k šanci, že jeden z nich nebo oba ztratí své hlavy. Nemusela ho vidět, aby věděla, že se do široka usmíval a užíval si to mnohem víc, než by měl. Bylo to všechno v jeho hlase.Pojďme na ně!
To, co následovalo, bylo zcela udivující. Jako kdyby spolu bojovali po celá desetiletí, Ami a Marcus pracovali v tandemu, aby si chránili navzájem záda a poráželi upíry. Ami se zadrhla pouze dvakrát, když upíři dosáhli pár hlubších ran.
Ami?“ vykřikl Marcus pokaždé, když jeho citlivé uši, zachytili její zalapání po dechu nebo výkřik.
Jsem v pořádku,“ zavolala nazpátek, skřípajíce zuby. Ale vyčerpání začalo pronikat dovnitř. Bolest ji rozptýlila. Ztratila dech a natáhla vzduch rozedranými kalhotami.
Ami se zapotácela, jak jí zalomcoval nával malátnosti.
Bylo to dýchání? Únava? Ztráta krve? Rána do hlavy, kterou dostala před tím, než se k ní Marcus připojil?
Paže mela jako z olova, zarazila se a naklonila dopředu, snažíc se přimět své trhané vzdechy na dlouhé, stabilní dýchání, neschopna najít sílu na to jen zvednout své zbraně natolik vysoko, aby sloužily jako štít.
Když se nic nestalo – žádné nože nevyužily klidu a nepořezaly ji, žádné pěsti neudeřily, žádné tesáky se nesevřely na jejím zranitelném krku – zamračila se. Ami se narovnala a zadívala se na své okolí. Její oči se nevěřícně rozšířily.
Těla v různých fázích rozkladu se válely na poli, silnici, špinavé krajnici.
Zašoupala nohama a otočila se ve chvíli, kdy Marcus vytrhl jeden z jeho mečů z hrudi posledního stojícího upíra a otočil se k ní.
Stejně jako Ami, nevěřícně zkontroloval zem kolem nich. Zavřel své jasné, jantarové oči, naklonil hlavu k jedné straně, poslouchal a zhluboka se nadechl. Víčka se mu zvedla a setkal s jejím pohledem. Široký, vítězný úsměv se roztáhnul po jeho hezkém obličeji. Prudce zaklonil hlavu a triumfálně zakřičel. Poté upustil svůj meče, vrhnul se dopředu, objal ji, zvedl ji do vzduchu, objímajíc ji pevně, a zatočil se s ní.Zvládli jsme to!“ zakřičel.
Ami nechala svou vlastní zbraň spadnout, unaveně si položila hlavu na jeho rameno a spojila své ochablé paže za jeho krkem, nohy jí visely někde v okolí jeho kolen.
Nemůžu kurva uvěřit, že jsme to zvládli!“ Smějíc se ji postavil dolů.Muselo jich tu být tak tři tucty! Jsi v pořádku?“
Přikývla, neschopna udělat v tomhle momentu více.
Jak odkráčel pryč, překračoval těla, vrtíce svou hlava s tím neotřesitelným úsměvem, Ami si vzpomněla na některé obavy některých dalších nesmrtelných, že Marcusův žal ho změnil do adrenalinového závisláka, který se cítil naživu jen, když byl tváří v tvář smrti.
Skutečnost, že ho teď nemohli vidět, byla pravděpodobně dobrá věc.
Tři tucty a my jsme jim… nakopali… zadky!“ Vrhl se zpátky k ní a, zastavujíce se jen pár centimetrů od ní, vzal její obličej do svých krvavých rukou.Byla jsi úžasná, Ami! Zatraceně úžasná! Nikdy jsem neviděl Druhého pohybovat se tak rychle! Tak plynule!“ Jeho palce hladily její tváře, jak jeho zářící, jantarový pohled držel její a výraz na jeho krví postříkané tváři roztál.Úžasná,“ zamumlal. Její, již pracující srdce se zadrhlo, když sklonil hlavu a jeho teplé, měkké rty potkaly její.
Elektrizující.
Její víčka se se zachvěním zavřela. Ami položila ruku na jeho hrudník a sevřela jeho mokré tričko, opřela se o něj, když hrozilo, že se jí podlomí kolena.
Jeho jazyk vyklouzl ven a polaskal její rty. Nikdy ve svém životě necítila nic tak neuvěřitelného.
Ve chvíli, kdy otevřela ústa v touze dotknout se svým jazykem jeho, odtáhl se o několik centimetrů.
Pomalý úsměv doprovázel žár v jeho pohledu.Tvoje srdce zní, jako kdyby ti chtělo vybuchnout z hrudníku,“ zašeptal hlubokým, hedvábným hlasem.
Samozřejmě, že ano. Její kolena se také chystala zhroutit. Ale byl tu nějaký důvod, aby ji přestal líbat?
Jeho obočí se svraštilo. Jeho úsměv zaváhal. Přejel jí jednou velkou ruku přes vlasy a sčísnul jí je z obličeje.Tvoje srdce zní, jako kdyby ti chtělo vybuchnout z hrudníku,“ zopakoval, hedvábí nahrazeno obavami.Ami?“ O krok od ní odstoupil a prohlédl si ji podrobněji.
Ami nechala své ruce zkroucené v jeho košili, bála se, že by klesla na zem, kdyby se pustila.
S každou vteřinou byl jeho výraz čím dál tím více znepokojenější.Do prdele. Nejsi v pořádku. Jsi zraněná.“
Předklonil se, vklouzl paží pod její kolena a zvedl ji do náruče.
Byl tak teplý.
A ona se třásla zimou.
Zůstaň se mnou, Ami,“ zamumlal jí do ucha, jak ji nesl k promáčknutému Priusu.Zůstaň se mnou.“
Měla to v úmyslu.
Pokud ji nechá.
*   *   *
Proklínajíce sám sebe, Marcus jemně usadil Ami na kapotu auta. Cítil, jak se chvěje a nechal své ruce na jejích ramenou, dokud si nebyl jistý, že může sedět, aniž by potřebovala pomoc.
Vzhledem k tomu, že zůstala na nohou a nepřetržitě bojovala, předpokládal, že jakékoli rány, které utrpěla, byly povrchní a krev na jejím oblečení byla upírů, které zničila.
A ona jich zničila mnoho, držela se lépe než ti nejzkušenější Druzí, se kterými kdy bojoval. Dokonce lépe než nezkušení nesmrtelní.
Přesto byla člověk. Ne?
Přejel její potrhané, karmínově zbarvené oblečení horečnatým pohled.Která je nejhorší?“
Slabě zavrtěla hlavou.Ne-nevím. Můj bok? Možná moje stehna?“
Její stehno?
Naplnil ho strach. Prosím, ne její stehenní tepna.
Přejel, najednou nemotorně, rukama přes její štíhlá, černá stehna zakrytá roztrhanou látkou. Vztek, zaměřený jak na upíry, tak na sebe, rostl s každou krví nasáklou trhlinou, kterou našel. Trhla sebou, když jeho prsty našli nejhlubší řez.
Omlouvám se,“ zamumlal. Nacházející se na vnější straně jejího stehna, rána pomalu krvácela a byla dost hluboká, že se divil, že jí nebránila v boji.Tohle bude bolet,“ varoval ji a, tlačíce okraje rány dohromady, zatlačil na ránu pravou rukou.
Zasyčela při výdechu a kousla se do rtu. Slzy se jí zatřpytily v očích, pak se přelily přes její řasy, každá vyvolávají křeč v jeho vnitřku.
Sobecký bastarde. I když byla tak tvrdohlavá, jak se ukázala být, měl vědět, že odmítne odejít. Místo toho, aby zůstal a přinutil ji bojovat, měl ji bleskurychle dostat z nebezpečí.
A riskovat zavedení třicet a více upírů do více osídlené oblasti nebo je nechat volně chytat oběti tady na venkově.
Marcus opravdu nenáviděl bezvýchodné situace.
Přetáhl svou pozornost od Aminy krvavě pruhované tváře, studoval její boky. S jednou rukou přitisknutou k jejímu stehnu, použil tu druhou, aby odkryl otrhaný hadr visící z jejího boku na opačné straně a zašklebil se nad rozšklebenou dírou v jejím bledém těle.
Nízké burácení blížícího se vozidla, zaznělo v noci. Marcus se podíval ve směru, ze kterého Ami přijela, když dorazila.
Co se děje?“ zeptala se Ami a ohlédla se přes rameno.
Blíží se auto.“ Jeho citlivý sluch mu dovolil uslyšet ho dřív, než mohla ona.
Její oči přelítly přes krveprolití kolem nich, rozšířily se a setkaly s jeho.Co řekneme? Tohle nemůžeme schovat. Komukoli bude stačit jeden pohled a zavolá policii.“
A kdyby policie přijela před Reordonovou uklízecí četou…
Reordon možná měl kontakty na skvělých místech, ale riziko odhalení by bylo o to větší, pokud by nezískali kontrolu nad situací, před tím než by přijely úřady.
Marcus studoval provizorní bitevní pole. Polovina zesnulých upírů se úplně rozpadla, zanechávajíce po sobě šarlatově postříkané oblečení, prázdné boty, hodinky, kroužky do nosu a rozmanité zbraně. Druhá polovina se rychle rozpadala, většina se chlubila mumifikovaným vzhledem, který nemohl být nikdy zaměněn za čerstvé zabití.
„Filmaři,“ vyhrkl.
Cože?“
„Jsme nezávislí filmaři.“
Ukázala na jejich okolí.Kde jsou kamery? Světla? Herci a štáb?“
Snažíce se vytvořit alespoň mírně pravděpodobný scénář, Marcus zatlačil na ránu na jejím boku.Prostě jim řekneme, že… natáčení už skončilo. Většina štábu si sbalila své vybavení a jeli domů. Zbytek… šel na pivo a pizzu před tím než jsme dokončili úklid. Ty a já jsme herci, kteří se dobrovolně nabídli zůstat a počkat, protože… můj bratr je režisér.“
Čelo se jí zkroutilo pochybnostmi.
Já vím – já vím. Je to chabý. Ale je to všechno, co mě právě teď napadlo.“
„Možná budeme mít štěstí a oni bude krajně naivní?“ navrhla s nadějí.
Usmál se.Možná.“
Auto přeplachtilo nad nejbližším kopcem.
Merde!“ vykřikl náhle hlas za ním. Ami nadskočila a zalapala po dechu.
Marcus se otočil a postavil před, sáhl po dýkách připoutaných k jeho hrudi… a uvědomil si, že je všechny použil. Jeho krátké meče ležel několik metrů od něj, mimo dosah a…
Uvolnil se, jak jeho pohled padl na francouzského nesmrtelného stojícího jen asi 300 metrů od nich.
Oděný v černé s krátkými, vlnitými, havraními vlasy a mečem v každé ruce, Richard zíral na těla a prázdné oblečení roztroušené kolem nich.
Opravdu?“ zeptal se Marcus podrážděně.Ukážeš se právě teď?“
„Hovor nepřišel z tvého telefonu,“ odvětil s pokrčením ramen, jeho hlas zbarvený lehkým přízvukem.Takže Chris nevěděl, že jsi to byl ty, kdo potřeboval pomoc, nebo kam nás poslat, dokud GPS neidentifikovala tvou polohu.“
„To já jsem vytočila číslo,“ Ami zamumlala Marcusovi do ucha, posílajíc skrze něj teplé zachvění, „ale upíři zaútočili, než jsem stačila něco říct.“
Přikývl, jeho nekompromisní oči stále zaměřené na druhého nesmrtelného.Trvalo mu takhle dlouho, aby vysledovat naši polohu? Myslel jsem si, že ta sračka pracuje rychleji.“ Kdyby pomoc přijela dřív, možná by Ami nebyla zraněná. Zdála se být tak malá a křehká pod jeho rukama. Čím více přemýšlel o upírech sbíhajících se na ni v počtech, ve kterých byli, tím více zdálo nemožné, že to přežila.
A tím víc ji obdivoval.
Ne, tak dlouho nám trvalo se sem dostat. Jsi daleko od civilizace, víš.“
„Proč jsi prostě…“
„Nejsem tak silný jako Seth. Mohu se teleportovat pouze na místa, která dobře znám a já jsem nový v této oblasti.“
Auto se smykem zastavilo s mnohem menším okázalostí než jeho Prius, nárazník se téměř otřel o lem Richardova dlouhého, černého kabátu.
Dveře řidiče se rozletěly a Richardovo dvojče, Étienne, se objevil.
Marcus cítil, jak jedna z Amiiných rukou sevřela zadní část jeho košile a připomněla Sethovu zmínku, že setkávání se s novými lidmi bylo pro ni obtížné. Zaklonil se do jejího sevření, sáhl dozadu, položil jí ruku na holeň, a pak na ni mrkl přes své rameno.Jsi lepší řidič.“
Nejistota na její tváři se poněkud zmírnila, jak jí zacukaly rty.
Merde!“ vykřikl Étienne. Kdyby se Richard neteleportoval, Marcus by nebyl schopen ty dva od sebe rozeznat.Kolik jich bylo?“
Richard se otočil v kompletním kruhu.Třicet čtyři podle mého počítání.“
Jeho bratr obrátil nevěřící oči na Marcuse.A ty si je oddělal všechny sám?“
Marcus zavrtěl hlavou a stiskl Amiinu holeň.My jsme je všechny oddělali.“
Oba muži se posunuli tak, aby mohli lépe vidět zraněnou postavu, která se za ním snažila udělat neviditelnou. Oba současně zvedli obočí.
Dva porazili třicet čtyři,“ řekl Richard se zavrtěním hlavy.Neuvěřitelné.“
Marcusův a Amiin úspěch byl neslýchaný.
Nevěděl jsem, že Seth přivolal dalšího nesmrtelného,“ komentoval Étienne, studujíc Ami.Rád tě poznávám. Já jsem Étienne d'Alençon a toto je můj bratr Richard.
Marcus neměl rád uznání, které viděl v pohledu mladšího nesmrtelného. „Ami není nesmrtelný. Je to můj Druhý.“
Jejich čelisti poklesly.
Ona je člověk?“ zeptal se nevěřícně Richard.
Hotov s tímto tématem, se Marcus obrátil zpátky k Ami, která pokrčila rameny, jako by chtěla říct, Jo, takže?
Zamračil se, zkontroloval její zranění a více zatlačil na rány. „Richarde, vzal bys nás k Davidovi, aby se mohl podívat na její zranění?“
„David vystřídal Asajyfa v Súdánu. Víš, jak upíři milují využívat válku a násilí. Genocida je láká, jako cukroví láká děti. Asajyfo pracoval bez přestávky příliš dlouho, kontroloval jejich počet a velmi potřeboval krátkou dovolenou.“
„A co Seth?“
„Seth nezvedá svůj telefon.“
Takže jim zbýval jediný další léčitel, kterého Marcus znal osobně.Dobře. Vezmi nás k Rolandovi.“
Cože?“ vyhrkla Ami, obavy přelítly přes její krvavě pruhované rysy, ve stejný okamžik, kdy Richard řekl,Sakra, ne.“
Marcus se zlostně zahleděl na nesmrtelného.Udělej to.“
Richard zavrtěl hlavou, jak on a jeho bratr přistoupili blíž.Nemůžu. Nikdy předtím jsem nebyl u něho doma.“
Étienne přikývl.A Roland by ho zabil. Ne jen proto, že by se objevil bez ohlášení, ale protože by přivedl úplného cizinec do jeho domova a, alespoň z podle jeho názoru, ohrožujícího Sáru.“
Připraven k výbuchu zuřivosti – Do háje, Ami potřebovala pomoc!Marcus ucítil dotek na své paži.
„To je v pořádku, Marcusi,“ řekla Ami.Mé rány jsou drobné…“
K čertu, že jsou!
„…a budu v pořádku po dobrém nočním odpočinku.“
Což vyslalo vinu, která skrz něj projela. Neměla dobrý noční odpočinek – nebo jakýkoli odpočinek – od chvíle, kdy se nastěhovala k němu, protože se s ním necítila v bezpečí.
Jak to, že sakra bojovala tak zuřivě, jak bojovala, když byla tak zatraceně vyčerpaná?
Marcus přistoupil blíž k boku vozu a měl v úmyslu zvednout ji do náruče.Dobře. Pak nás vezmi do Sítě. Jsem si jistý, že jeden z lékařů v jejich laboratořích ji může obvázat.“
***

22 komentářů:

  1. Strašně moc děkuji za skvělý překlad a korekturu další kapitoly. Už se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za překlad a korekci!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za další skvělou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad akorekci !!!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za další překlad a korekci. :)

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad další kapitoly! ♥

    OdpovědětVymazat
  11. Veľká vdaka za preklad a korektúru,a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Knihomolka.36528. dubna 2016 21:40

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji, skvělý překlad a už se těším na pokračování:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat