středa 20. dubna 2016

Vládci noci - 3. kapitola 3/3


Tělo v obranném přikrčení, Ami zkoumala paseku přimhouřenýma očima.
Nic se nepohnulo za mírným kýváním stromů. Přesto zacouvala k zadní části Priuse, který byl nacpán více zbraněmi.

Marcus, vypadajíce rozčepýřeně, na ni zíral ze vzdálenosti asi jednoho metru.Zbláznila ses?“ zařval po dlouhé chvíli.
„Nemyslím si,“ odpověděla upřímně. Seth, David a Darnell ji ujistili, že nezbláznila. Ale byly zde chvíle, kdy zpochybňovala jejich úsudek.
Marcus si drmolil něco pod vousy a pochodoval k ní nahoru po svažující se zemi.Jet jako blázen na těchto silnicích… Otáčet se mimo kontrolu… Máš štěstí, že si zastavila smykem, než si sjela ze silnice! Mohla jsi skončit jako moje Busa!“
Dobře, to jí opravdu naštvalo.
Ami si dala ruce (stále svírala 9mm) v bok.Hele, štěstí s tím nemá nic společného. Udělala jsem to schválně!“
Prudce se zastavil a znovu mu poklesla čelist. „Udělala jsi to schválně?“
„Ano.“
„Celou tuhle“ – nakreslil kruh ve vzduchu, dolů směřujícím ukazováčkem – „360° otáčku?“
„Ve skutečnosti, to byla spíše 450° otáčka, ale ano. Nevidím ve tmě tak jasně jako ty a musela jsem použít světlomety, abych zkontrolovala plochu před sebou a viděla, proti čemu stojíš. A chtěla jsem vidět celou oblast. Do každého směru. Ta otočka mi to dovolila.“
„Počkej. To je moje auto?“
„Ano. Musela jsem si ho půjčit, protože moje Tesla je stále u Davida.“
Zamračil se a znovu vyrazil kupředu.Jak jsi věděla, že jsem byl v průšvihu?“
Tahle otázka vyžadovala opatrnější odpověď.
Ukázala na roztroušené zbytky jeho motorky.Jednolitá černá není pro Hayabusy standardní.“
„Ty jsi poznala moji motorku? Při takové rychlosti, jakou jsi jela?“
„Ano.“ Jen proto, že ji hledala.Co se stalo?“
Očividně nebyl sužovaný hordami upírů, jak se obávala. Žádné upíři pozůstatky se neválely na silnici nebo na poli. Jeho zbraně byly všechny v pochvách. A on vypadal nezraněný.
Zaváhal.
Zajímavé. Taky něco skrýval. Mohla skoro vidět jeho mysl pracovat, aby zformulovala odpověď.
Přeskočil malý příkop, který je odděloval, a přistál jen pár stop od ní.Kolik toho víš o mém daru?“
Speciální nadání a schopnosti, které nesmrtelní vlastnili, nebyly výsledkem viru (což byl důvod, proč je upíři postrádaly). Ty schopnosti byly způsobeny pokročilou DNA, se kterou se obdaření narodili. Čím starší nesmrtelný byl, tím silnější a pestřejší dary měl. Mladší nesmrtelní, protože jejich rodokmen byl zředěný více důkladně v důsledku reprodukce obdařených s obyčejnými lidmi po tisíciletí, se obvykle honosili jen jedním nebo dvěma dary, které nebyly zdaleka tak silné jako dary starších.
„Nevím nic o tvém daru,“ řekla mu Ami.Nevím o tobě nic jiného než to, co jsem se dozvěděla v průběhu minulého týdne.“
Odvrátil.Prosím tě, nesměj se, když to řeknu, ale...“ Marcus vrátil svůj pohled na ni.Vidím mrtvé lidi.“
„Mrtvé lidi? Jakože duchy a duše?“
„Ano.“
„Proč bych se tomu měla smát?“ zeptala se zmateně.Zní to poněkud… nepříjemně.“
„Je to nepříjemný. Ale je tu ten film a… stalo se tak trochu vtipem… Nevadí.“
Ami zasunula své zbraně do stehenních pouzder, které mohly pojmout tlumiče.Takže, to je to, co se stalo? Viděl jsi ducha?“
„Ano. A ten mě rozptýlil. Někdy mě to vyděsí více než ostatní. A, když řídím rychleji, než jsi právě jela ty, je trochu znepokojující přelétnout očima okolí a vidět muže, jdoucího vedle mě, který drží tempo.“
Ami se zachvěla.Ooh.“
„Přesně. Co tady vlastně děláš? Zdálo se, že docela spěcháš.“
Ooh. To byl tvrdý oříšek.
Zavolal ti Seth?“ pokračoval.
Ami si pomyslela, že je to zvláštní změna tématu, ale skočila po šanci vyhnout se jeho druhé otázce.Ano. To byl on, kdo volal, když jsi předtím byl na odchodu.“
„Nevolal ti právě teď?“
„Ne, proč?“ Přimhouřila oči.Požádal jsi ho, aby ti přiřadil jiného Druhého?“
Ne!“
Zamrkala při zvuku, který měl blízko k výkřiku.
Myslím tím, ne,“ řekl ve více stabilních tónech.Já jsem … s tebou naprosto spokojený ve funkci mého Druhého.“ Dokonce přidal i úsměv. Poněkud nervózní úsměv.
„Jsi spokojený?“
„Ano.“
Jo, jasně.Tak proč si myslíš, že mi Seth–?“
„Nikdy jsi mi neřekla, co tady děláš,“ přerušil ji.
Doufala, že na to zapomněl.Já…“ jsem cítila, že jsi v nebezpečí a sledovala ten pocit přímo k tobě. Ne, že by toho mohla říct tolik. Věděl, že nebyla ani obdařená, ani nesmrtelná, a pochybovala, že by se spokojil s tím, aby to připisovala ženské intuici. Pohlédla dolů na své lovecké hadry.Byla jsem na cestě k Darnellovi trochu si tréninkově zaboxovat.“
Mrkla na něj skrze své řasy, aby zjistila, jestli jí na to skočil.
S úsměvem zavrtěl hlavou.Ty opravdu za žádnou cenu neumíš lhát.“
„Kdo ti to řekl?“ dožadovala se. Snažila se, sakra! Nebyla to její vina, že klamání jí nebylo přirozený!
Marcus se zasmál, hnědé oči mu zářily, pak zavrčel. Bolest se zavlnila přes jeho rysy, když si opatrně umístil ruka na jednu stranu své hrudi.Nebyla to urážka, Ami. Věř mi.“
Zamračila se.Co je špatně? Jsi zraněný?“
„Jo. Jsem si jistý, že některá z mých žeber jsou zlomená. Nebo byla. Uzdravují se, ale stejně to bolí jako čert.“
Ami zrušila vzdálenost mezi nimi, odstrčila jeho ruku stranou a nahradila ji svou vlastní. Pod jeho tmavou, pletenou košilí bylo jeho tělo teplé a vlnilo se tvrdými svaly. Zalapala po dechu, když skrze ni projelo mravenčení.
Vědouc, jak citlivý byl sluch nesmrtelných, vzhlédla, aby zjistila, jestli si toho všiml, a polkla, když ho našla, jak ji upřeně pozoruje.
Prostě předstírej, že je to Seth, nařídila sama sobě.
Ale on nebyl Seth. A Ami nebyla zvyklá dotýkat se mužů. Vůbec. Její lidé zakázali takovýto kontakt, i když to bylo v přírodě přirozené. Jakmile překonala svůj strach ze Setha, Davida a Darnella poté, co ji zachránili, nejvíce udivující aspekt jejího nového života byl způsob, jakým se jí ti muži dotýkali tak otevřeně… a očekávali, že se jich bude dotýkat na oplátku. Nijak eroticky, samozřejmě. Nikdo z nich o ní nepřemýšlel takovýmto způsobem? Všichni tři muži byli prostě velmi láskyplní, otevřeně rozdávali objetí, omotávali své paže kolem ní a líbali ji na čelo. (Seth a David byli tak vysocí, že líbat ji na tvář by vyžadovalo příliš mnoho ohýbání.)
I když jí to chvíli trvalo, Ami se nakonec naučila neuhýbat před takovouto důvěrností a teď si vlastně užívala vrácení těchto gest.
Ale Marcus byl jiný. Dotýkat se ho jakýmkoli způsobem bylo… velmi intimní a rozbušilo jí srdce. Jak se stalo teď.
Ami položila svou rukou po levé straně jeho svalnatého hrudníku a sjela dolů k jeho pevnému břichu. Zavrčel, jeho hlava a hrudník sebou mírně škubli dopředu pokaždé, když se dotkla citlivého místa.
„Tady.“
„Ano.“
„A tady?“
„Mmph. Ano.“
„Tyhle dvě se zdají být zlomená, ale nemyslím si, že tyhle jsou. Je to pouze tato strana?“
„Ne.“
Ami položila druhou ruku na protější stranu jeho hrudníku a pokračovala ve svém vyšetření. Ve svém průzkumu.
Zavrčel, hlavu sklonil tak nízko, že se skoro dotýkala té její.
Ami se zamračila. Jak se to stalo? Narazil do stromu s Busou?
Zvedla hlavu, aby se zeptala, a málem se udusila. Jeho oči, zářící teplou, mírnou jantarovou, přelítla z její tváře na její ruce na jeho trupu.
Obklopilo je ticho, zkalené zvuky hmyzu a dalších nočních tvorů.
Jsi v pořádku?“ zeptala se, když nic neřekl.
Ano.“
„Tvé oči září,“ řekla mu, hlas tlumený.
Jeho reakce jí překvapila. Nechal klesnout svá víčka ve snaze skrýt záři a otočil hlavu, jako by byl v rozpacích.To je… nic to není. Jen ta bolest.“ Lehce sevřel její zápěstí a stáhl její ruce ze svého těla.
Ami cítila, jak jí do tváře stouplo teplo.Potřebuješ krev. Aby se ti vyléčila žebra.“
Jeho víčka se zvedla, jak jeho pohled zatěkal k jejímu pulsu, který divoce bil na spodní části jejího krku. Jeho rty se zvlnily v ironickém úsměvu.Sáček, který jsi mi dala, byl zničen při havárii. A věřím, že mi Seth řekl, že nejsi v nabídce.“
Představa, že by položil ty měkké, teplé rty na její hrdlo, zplodila to, co se rychle stalo známým třepotavým pocitem v jejím podbřišku.Ve skutečnosti jsem nemyslela sebe. Mám dobře zásobený chladicí box na zadním sedadle.“
Pustil její pravé zápěstí, ale neztratil kontrolu nad jejím levým, zastavujíc jí, když se chtěla otočit, aby chladicí box vyndala.
Zvedla obočí v otázce.
Bojíš se mě, Ami?“
„Ne,“ odpověděla upřímně. Zpočátku se ho bála. Nyní se vždycky bála cizinců, díky monstrům, které ji oklamali a zajmuli, když ona se na ně obrátila v přátelství. Avšak, i když Marcus ji nechtěl ve svém domě, dnes večer to bylo poprvé, kdy na ni promluvil v hněvu. Obvykle se plížil kolem, snažil se jí vyhnout a prostě vypadal mrzutě, když ho chytila.
Ami si pomyslela, že když byl mrzutý, vypadla rozkošně.
Zlehka přimhouřil oči a studoval ji s takovým zájmem, že jí pocuchal nervy.
Začal mluvit, pak se narovnal a zavřel svoje ústa. Jeho obočí se svraštilo. Otočil stranou, zkoumal stromy na západě nedaleko Hayabusy, pak ty na jihu. Zaklonil hlavu, zavřel oči a zhluboka se nadechl, podobně jako predátor hledajívůni své kořisti.
Ami ho pozorovala a přemýšlela, co zachytilo jeho pozornost.
Náhle, se jeho oči otevřely a zablýskly se zářivým jantarem.Do prdele.“
„Co se děje?“
„Upíři.“ Pustil její ruku, sevřel její paži v zraňujícím sevření a hnal ji k otevřeným dveřím u řidiče s tím, co se zdálo být velký strach.Nastup si.“
„Cože? Proč? Kolik jich tam je?“ zeptala se, srdcebušilo.
Příliš mnoho. Řekni Reordonovi, že má narušení bezpečnosti.“ I když zaryla své paty do země, podařilo se mu ji vložit za volant.Chris zavolá chlapovi a řekne mu, kde mě má vyzvednout. Méně než o pět minut později, se na mě sesypou tucty upírů. No to kurva není náhoda.“
Tucty!“ Upíři se neshromáždili v takových to číslech od té doby, co byla Bastienova armáda svržena před rokem a půl.Nemůžeš přemoci tucty upírů sám!“
Když se snažila opustit auto, držel ji na místě s rukou na jejím rameni.Řekni Chrisovi, aby poslal zálohu.“
„Nedostane se sem včas!“
Podíval se na jih a řekl s novým pocitem naléhavosti: „Prostě jeď, Ami.“
„Ne. Jsem tvůj Druhý, Marcusi. Bojuji po tvém boku.“
„Pokud budeš dnes večer bojovat po mém boku, zemřeš.“ Udělal krok zpátky, zabouchl dveře na straně řidiče a hodil lesu na jihu temný pohled.Není více času. Jeď!“
Než Ami mohla spustit další protest, vytasil své meče, přeskočil příkop a rozmazal se, jak zrychlil směrem k opačné straně mýtiny.
Ami prudce otevřela dveře auta se zamumláním: „Jeď, hovadina.“
„Sakra,“ zavrčel v odpověď, již o pár metrů dále.
Stromy před ním vybuchly směrem k němu. Větve, listy a kousíčky dřeva létaly jako piliny v každém směru, když temné postavy se zářícíma očima vrhly směrem k jejich cíli.
Tolik!
Panika zasáhla Ami jako pěst. Marcus měl pravdu. Ani jeden z nich to nepřežije.
V nejlepším případě sebou vezmou tolik upírů, kolik jen budou moci.
Vyškrábala se z auta, zůstala nízko a spěchala ke kufru, aby zalovila ve skrýši pro zbraně uložené uvnitř. Mimo dohled rvačky vytáhla tenký, kožený popruh a natáhla ho na sebe jako ramenní pouzdro, posouvala ho, dokud se ty dvě zakryté katany, které popruh podpíral, neusadily na středu zad.
Ohromný řev se přehnal přes mýtinu.
Daleko méně nelítostné, válečné pokřiky odpověděly Marcusově válečnému pokřiku, když propukl kovový zvuk a zaječení kovu dopadajícího na kov.
Tak nehlučně jak jen to šlo Ami nahradila 9mm ve svých pouzdrech dvěma automatickými Glocky 18, který byl vybaveny zásobníky se 31 kulkami. Ani jeden neměl tlumič. Nejbližší dům, který viděla na cestě sem, byl dostatečně daleko, že vzdálenost by měla změnit dunění střelby na praskání, které může být zaměněno za teenagery, kteří střílejí ohňostroje. Nebo v to alespoň doufala.
Skučení a výkřiky bolesti pronikly jejíma uši, jak vytáhla Darnellův vynález: deska o tloušťce 2,5 centimetrů, o šířce 10 centimetrů a o délce asi 60 centimetrů, se šesti plnými zásobníky se 31 kulkami k ní připojenými pomocí suchého zipu na spodních částech.
Listí, dřevěné třísky a polámané větve se rozletěly od stromů na západě. Ami sebou trhla a přikrčila se u zadního nárazníku. Zazněl hlasitý, dutý zvuk, jak se auto otřáslo. S očima tak široce otevřenýma, že pálily, Ami zírala na zlomenou větev, která se zabodl do strany vozu.
Velké množství upírů se sypalo z lesa, pošlapávali roztříštěnou Hayabusu, jak mířili k Marcusovi.
S žádným časem nazbyt, Ami postavila desku, kterou objímala, na zem kolmo k nárazníku, a pak popadla z kufru druhý. Rychlý průzkum mýtiny odhalil Marcuse, ještě jednou v neustálém pohybu, jako to bylo poprvé, kdy ho uviděla, odrážel útoky ze všech stran, jeho vlasy barvy půlnoci teď byly volné a vznášeli se kolem něj jako kouř. Ale tentokrát nečelit osmi upírům. Sbíhaly se na něj tucty upírů, jejich oči zářily jako vánoční světýlka, jejich zbraně jako stříbro vánoční řetězy.
Klečíce vedle dřevěné lišty se zásobníky o 31 nábojích, Ami použila auto jako štít a vytáhla Glocky. Její levá ruka se sevřela kolem rukojeti jedné studené zbraně. Druhou položila na zem před sebou, z kapsy vytáhl svůj telefon a chvějící se rukou vytočila rychlou volbu, Chrise Reordona.
Reordon,“ vyštěkl.
Několik rozmazaných postav kroužících kolem Marcuse se zastavilo a otočilo se směrem k ní.
Sakra!Ami upustila telefon a začala pálit Glockem, který měla v levé ruce, i když popadla jeho dvojče svou pravačkou.
Neměla čas zamířit s jakoukoli přesností. Jediné, co mohla dělat, bylo zasypávat tmavé, nezřetelné postavy, jak se valily na ní, polykajíce zem mezi nimi a vlnící se jako vlny v oceánu. Pokaždé, když kulka zasáhla cíl, zasažený upír se klopýtnutím zastavil, jeho tvář a postava se zaostřila, oči blýskaly kobaltovou, akvamarínovou, zelenou nebo stříbrnou, jak si stiskl ránu a zafňukal bolestí, nebo zavrčel vztekem, tesáky vyceněné. Nicméně pokud neměla kliku a nezasáhla hlavní tepnu, uběhlo jen pár vteřin, než se vzpamatoval a vyrazil vpřed.
Glock v její levé ruce se příliš rychle vyprázdnil. Stále střílejíce tím druhým, naklonila se a přitiskla koleno na desku o velikosti 2,5 x 10 centimetrů, aby ji stabilizovala. Kmitnutí palcem vysunulo prázdný zásobník Glocku. Ami pak přibouchla rukojeť dolů na plný zásobník, vytrhla ho z desky a použila podpatek své pohorky, aby zbraň nabyla a posunula první kulku do komory. Glock v pravé ruce vyprázdnila právě ve chvíli, když začala střílet s levým a zopakovala ten proces, nikdy nezastavila v přívalu kulek.
Těla se začala hromadit. V dálce se kolem Marcuse vytvořil kruh mrtvol. Více mrtvol, které sesychaly a rozpadaly se, zápach stoupající osvěžujícím vánkem, se povalovalo na poli, které ji oddělovaly od něho, jako medúzy vyvrhnuté na pláž.
Upíři se nehojili tak rychle jako nesmrtelní, takže pokud se jí povedlo dostatek zásahů, buď vykrváceli, nebo byli dostatečně ochromení, že dále nepředstavovali hrozbu. Jak se
číslo upírů, které ona a Marcus sejmuli, zvyšovalo, naděje, že by to přes to všechno mohli přežít, se začala zvětšovat.

Pak se ze stromů sesypali další upíři.

20 komentářů:

  1. mos děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děvčata, mockrát vám děkuji za další překlad a korekturu. Už se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  4. Zulík - úžasná kapitola . Dakujem

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad a korekci!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. sorry, sorry, omylom som klikla na chyby v prekladu- žiadne tam nie súúúú, kapitola je skvelá a veľmi pekne ďakujem za ňu a ešte raz prepááááč:-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za další překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  10. Veľká vdaka za napínavé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Knihomolka.36520. dubna 2016 22:10

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za ďalšiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ooh, děkuji za překlad :*

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat