středa 13. dubna 2016

Vládci noci - 3. kapitola 2/3

Bylo to záhadné a znepokojující.
Možná, že časem,“ střelil po Marcusovi znechuceným pohledem „pokud přestaneš být takový debil, se ti svěří. Vše, co ti řeknu, je to, že i když navenek je dokonalá...“

Další znepokojující aspekt, který se Marcus snažil ignorovat. Ami byla velmi lákavým spojením roztomilého a krásného.
Vnitřně, její útrapy ji donutily rozvinout si poněkud unikátní podvědomí obranný mechanismus, který je neschopna kontrolovat.“
„Chronická nespavost?“ Marcus nikdy neslyšel o takovéto věci.
Seth přikývl.Nemůže spát, když se necítí v bezpečí.“
Vina se plazila skrz Marcusovy vnitřnosti, zanechávajíc kyselý pocit v žaludku, když si vzpomněl na drobné uspokojení, které cítil při pohledu na tmavé kruhy pod jejíma očima.Chceš mi říct, že se mě bojí?“
Seth sevřel rty.Není to strach. Je to…“ Zdálo se, že adekvátní odpověď mu uniká. A to se nestávalo často.Setkání s novými lidmi je pro Ami obtížné. Je to jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl ji jmenovat tvým Druhým. Potřebuje stabilitu. A jak víš, nikdy nevím, od jednoho dne k následujícímu, kde si budu hledat odpočinek, s kolika nesmrtelnýma nebo členy sítě se budu muset setkat nebo jim pomoc, nebo kolik se jich zastaví v mých domech, když jsem v rezidenci. Držení jí po mém boku prostě není v jejím nejlepším zájmu.“
Držení jí po jeho boku. Marcus opět uvažoval nad závažností jejich vztahu.Takže sis myslel, že přiřadit ji k nesmrtelnému, o kterém si myslíš, že je na hraně, ji poskytne stabilitu, kterou potřebuje?“
Seth se zamračil.Věřil jsem, že se vzpamatuješ a přijmeš ji, ne že vytáhneš Rolanda.“
„Kdybych vytáhl Rolanda, utekla by křičíce z domu deset minut poté, co si ji opustil.“
Z nějakého důvodu se zdálo, že to Setha pobavilo.Nepodceňuj ji. Ami se možná cítí nepříjemně kolem cizinců a má to, co by někteří mohli klasifikovat jako jedinečnou forma posttraumatické stresové poruchy, ale může ti nakopat prdel.“
„To není možné,“ ušklíbl se Marcus.
Seth se usmál.Já bych ji netestoval být tebou, Prostě to překousni, přijmi ji jako svého Druhého a všechno bude v pořádku.“ Vytáhl kapesní hodinky ze svých kalhot a otevřel je.Musím jít. Xavier na mě čeká v Montrealu.“
„Počkej. Opravíš mi moji motorku, než půjdeš?“
„Vypadám snad jako mechanik?“
Marcus zaklel.Muset běžet domů a přeorganizovat zabere lovecký čas.“
Seth pokrčil rameny.To není můj problém. Zavolej svému Druhému.“
V příštím okamžiku byl pryč.
Marcus se pokusil nadechnout, aby si mohl povzdechnout, ale bolest projela jeho hrudí jako blesk a zkrátila ho.
Zavrčel a zamumlal: „Měl jsi ho požádat, aby ti spravil tvoje zatracený žebra, ne motorku.“
Zvuky hmyzu, žab a dalších nočních tvorů postupně znovu začali, když vyndával mobil ze své kapsy kabátu.
Marcus courající se ke své rozmlácené Hayabuse, se zastavil v polovině cesty, kde se prudce stáčela doprava (Busa se rozhodla pokračovat rovně a narazit do dvou stromů, které se spojily ve svých kmenech) a vytočil číslo Chrise Reordona.
Seth – v průběhu staletí, ne-li tisíciletí – věnoval velké množství času náboru a rozvoji Sítě lidí, kteří nyní byli oporou cílům Nesmrtelných Strážců, pomáhali jim jakýkoliv způsobem, jakým mohli a nechávali jejich existenci (a tu upírů a obdařených) tajemstvím pro zbytek společnosti. Chris Reordon vedl oddělení východního pobřeží Sítě ve Spojených Státech a říkalo se, že je nejlepším agentem, a to především proto, že měl přátele na velmi zajímavých místech. V zemi nebyl žádný orgán prosazování moci nebo vládní agentura, do které se mu nepodařilo proniknout. Dokonce se mu v loňském roce podařilo zajistit důvěrné satelitní sledování v reálném čase, když Marcus, Roland, Seth, Étienne, a Lisette vpadli do Bastienova doupěte.
Reordon,“ ozval se mužský hlas.
Chrisi, tady Marcus.“                                                                
„Čau, člověče. Jak je?“
„Ne tak dobře. Zničil jsem motorku.“
„Ach, k čertu. Ne Hayabusu.“
„To je ona.“
„Prosím, řekni mi, že je to jen škrábnutí.“
Marcus studoval trosky. „Jsem si jistý, že když projdeš trosky, jeden nebo dva kusy budou mít na sobě škrábance.“
„Sakra, chlape. A co ty? Jsi v pohodě?“
„Budu.“
„Jaká je tvá pozice?“
Marcus odpověděl tak přesně, jak jen mohl, vzhledem k tomu, že byl obklopený nekonečnými kukuřičnými poli, loukami a lesem.
Pošlu Mariona, aby vyzvedl motorku a odvezl tě domů, pokud budeš chtít. Je nejblíž a může tam být za patnáct minut.“
„Díky.“
„Také zde budu mít novou Hayabusu během hodiny a dodám ti jí, jakmile zaschne barva.“ Marcus preferoval celočerná vozidla.
Skvěle.“
„Poslouchej, když tě mám na lince, měli byste vědět, že Lisette v Raleighu naráží na upíry ve skupinách po třech a čtyřech každou noc namísto jednou za týden či za dva. Étienne se v Fayetteville setkal s tím samým, a David v Durhamu také.“
Kvůli šílenství způsobenému poškozením, které virus udělal jejich mozku, upíři měli obvykle tendenci k lovu a žití o samotě.
Zlikvidoval jsem jich osm v Chapel Hillu před pár dny, pak dva další v blízkosti Carrboro.“ Marcus upustil od zmínky Amiiny pomoci, protože to chtěl udržet přísně tajné.
Chris zaklel.Nesmí se dost ven, že Bastien je teď na naší straně.“
„Je teď Bastien na naší straně?“
Bastien nějak unikl Sethovu objevení, když byl přeměněn v devatenáctém století a, až do nedávné doby, žil celou svoji nesmrtelnou existenci mezi upíry. Z toho, co Marcus slyšel, Sethův pokus změnit Bastiena nešel moc dobře.
Následovala dlouhá pauza.
Já nevím,“ odpověděl Chris upřímně.
Mohl by znovu chystat své staré triky?“
Věříc, že je upír, Bastien dal dohromady armádu o téměř sto upířích následovnících a více než tuctu lidských přisluhovačích před tím, než před rokem a půl zahájil útok na nesmrtelné, počínaje Rolandem.
Nevím, jak by mohl, zatímco je pod Sethovým palcem.“
„Tak proč se tu upíři stále hemží a shromažďují se do skupin?“
„To je to, na co se všichni snažíme přijít. Jen jsem tě chtěl upozornit na poslední dění.“
„Dej ostatním vědět, že tlupy rostou. Osm najednou nebude pro Davida představovat hrozbu. Ale Étienne a Lisette by možná mohli začít lovit společně.“
Mladší nesmrtelní nebyli tak silní a rychlí jako ti starší, a Lisette a její bratři byli staří jen dvě století.
Zavolám jim, jakmile si promluvím s Marionem.“
„Díky.“
„Žádný problém.“
Když Marcus vrátil svůj mobil do své přední kapsy, zaslechl slabé hučení motoru auta a podíval se směr, ze kterého hučení přicházelo.
Blížilo se velmi rychle. Mnohem rychleji, než bylo pro smrtelníky bezpečné.
Černá, lesklá kovová karoserie přeletěla přes vrchol vzdáleného kopce, pak zmizela z dohledu. Pneumatiky zaskřípaly, jak vozidlo vjelo do zatáčky příliš rychle. Žádné červené světlo se neodrazilo od stromů, takže řidič se brzdy ani nedotkl.
Marcus se podíval se dolů, pak doleva, vizuálně změřil prudkou křivku vozovky, rychlost blížícího se vozidla a trhl sebou při představě nadcházející nehody.
Možná, že by bylo rozumné ustoupit do bezpečné vzdálenosti a tak zabránit dalšímu poškození šrapnely.
Vůz přeletěl přes poslední kopec, pneumatiky krátce opustily vozovku, pak zrychlil na rovném úseku, který vedl k Marcusovi. Prius totožný s jeho vlastním, letěl kupředu rychlostí, kterou se Marcus sám hnal. Kdyby zůstal na silnici a snažil se na řidiče mávnout, aby ho varoval, auto by bylo na něm předtím, než by světlomety osvítily jeho černě oděnou postavu dost na to, aby ho řidič uviděl.
Marcus se otočil na patě, opustil asfalt, přešel úzkou, špinavou, štěrkovou krajnici, a nechal trávu a plevel, aby obklopil jeho nohy, když sestoupil do přilehlého pole. Bolest se klenula skrze jeho žebra, jak přeskočil malý příkop. Jakmile se vzdálil dobrých patnáct yardů, otočil se a postavil se čelem k blížícímu se imbecilovy.
Černá, lesklá raketa nadále mířila vpřed. Marcus se již krčil v očekávání hluku a masakru, když zavřeštěly brzdy.
Vůně spálené gumy zaplavila vzduch, jak řidič provedl perfektní 360° otočku, otočil se v úplném kruhu, pak o kousek více. Štěrk se rozletěl a prach se zvedl v oblaku, když auto smykem zastavilo na úzké krajnici, jeho reflektory osvětlovaly Marcuse.
Kufr se otevřel. Řidič prudce otevřel dveře a vyskočil ven, vytahujíce dvě 9mm pistole z pouzder na stehnech.

Marcusovi poklesla čelist.

16 komentářů:

  1. Děkuji za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ami s ním hezky cvičí, lepší než nácvik na spartakiádu:-). Děkuji

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!♥♥

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad a teším sa na ďalšiu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  5. Dúfam, že čoskiro začne Ami veriť :-);-)
    vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za další překlad. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  9. ahojky,moc dík za super kapitolu Mirka

    OdpovědětVymazat
  10. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat