pátek 29. dubna 2016

Složité souvislosti - 14. kapitola


Sophia obešla pult a stoupla si vedle mě, s očima pořád upřenýma na dveře, kterými právě Jonah McAllister a Electra La Fleur vyšli ven.
„Vražedkyně?“ zachraptěla.

„Jo, to byla La Fleur,“ řekla jsem. „Všimla sis, jak si to tady prohlížela?“
Sophia se nenamáhala s odpovědí, jen kývla. Snažila se pokud možno nenamáhat zničené hlasivky, díky kterým její hlas zněl, jako by dosavadní život strávila v baru kouřením a popíjením whisky. Pokud jsem věděla, neholdovala žádné z těchto neřestí, a už mockrát jsem přemýšlela o tom, co se Sophii přihodilo. Nikdy jsem se jí ale nezeptala. Ať už to bylo cokoliv, nejspíš nic, na co by ráda vzpomínala a po jejích tajemstvích mi nic nebylo. Většina z nás má svou třináctou komnatu, kterou nechce před nikým otvírat. Já ji také měla.
„Problém?“ zeptala se Sophia a uťala moje myšlenky.
„Asi. La Fleur zaútočí, a udělá to tady, v Pork Pit,“ řekla jsem. „Nenapadá mě, proč by ji sem jinak McAllister bral. Počítám, že to provede během pár dní. McAllister si přeje mou smrt, a chce, aby se toho La Fleur ujala.“
„Může.“ Sophia se natáhla a stiskla mi rameno. Usmála jsem se na ni. „Vím, že budeš připravená. A já taky. Elektra La Fleur zažije pořádné překvapení, až se vypraví zabít Gin Blanco a místo ní najde Pavouka.“
Vrátily jsme se se Sophií k práci a uklidily jsme restauraci na další den. Poslední hosté odešli, a právě  jsem chtěla jít otočit ceduli na ZAVŘENO, když zazvonil zvonek nade dveřmi a dovnitř vešla žena. Jako obvykle mě její přítomnost naplnila jak touhou ji obejmout, tak náporem obav.
Detektiv Bria Coolidge. Moje mladší sestra.
Stejně jako většina těch, co dnes vyrazili do mrazivých ulic, měla na sobě přes džíny a svetr dlouhý vlněný kabát a pořádné teplé boty. Svetr byl s výstřihem do V v zelené vánoční barvě a za pasem se jí blýskal zlatý odznak detektiva. Černá pistole vedle něj vypadala jako tmavá skvrna.
Odznak říkal, že je detektiv  Ashlandského policejního sboru, ale jako policajt nevypadala ani trochu. Byla na to příliš hezká, s dlouhými blond vlasy, chrpově modrýma očima, zarůžovělými tvářemi a pevnou štíhlou postavou.
Kromě odznaku a pistole Briu zdobil i medailon na krátkém řetízku kolem krku. Něžná prvosenka, symbol krásy. Byla to ta stejná runa, stejný náhrdelník, který ji dala naše matka, ještě když byla malá a který nikdy nesundávala. Na levém prsteníku se jí blýskaly tři prsteny, tři kroužky z magického stříbrného kovu ozdobené runami. Sněhovou vločkou, snítkou loubince a poslední se znakem pro trpělivost – pavoučí runou. Připomínky na ty, které kdysi tvořily naši rodinu, ne nepodobné kresbám, které jsem měla vystavené na krbové římse.
„Gin, ráda tě vidím,“ řekla Bria jasným, svěžím hlasem.
Kývla na mě a já jí pozdrav oplatila. Naše shledání nebylo zrovna šťastné. Bylo to těsně po tom, co mě na nádvoří Ashlandské koleje napadl Slater a jeho muži. Výraz šok by nebyl úplně přesný. Věděla jsem, že má sestra žije, přestože jsem spoustu let byla přesvědčená o opaku, ale vidět ji na vlastní oči bylo něco úplně jiného. Stačilo to na to, aby mi do očí vhrkly slzy, zvlášť když jsem ji bezúspěšně už nějakou dobu hledala. A pak tu najednou byla, přímo přede mnou, po mnoha letech zpátky v Ashlandu.
Bria byla ten večer pověřená vyšetřením mého případu a byly pevně odhodlaná zjistit, kdo a proč mi ublížil. O něco později mě podezřívala, že vím o zmizení Roslyn Phillips víc, než jsem ochotná jí říct. Když ale celá záležitost skončila Slaterovou smrtí, Briina podezřívavost vůči mně trochu polevila, a snad se tak i zjednodušila moje cesta k ní.
„Já tebe taky, detektive,“ řekla jsem a myslela jsem to vážně. „Co ti můžu nabídnout?“
Přišla blíž a položila si ruce na pult vedle pokladny. Díky hře světel se zdálo, že na mě její prsteny mrkaly, jakoby naznačovaly, že znají má nejtemnější tajemství. „Už jsem volala, přišla jsem si vyzvednout objednávku.“
To musela být poslední zakázka, kterou Sophia chystala, když přišel McAllister s La Fleur. Jenom se mi neobtěžovala říct, že je to pro Briu, přestože věděla, že je moje sestra. Podívala jsem se po trpaslici, která se na mně ušklíbla a vrátila se zpátky do kuchyně. Předpokládala jsem, že to byl její způsob, jak mi umožnit promluvit si v klidu s Briou. Když na to přišlo, dokázala být Sophia pěkně potměšilá.
„Byla bych tu dřív,“ řekla Bria a opřela se o pult, „ale zdržela jsem se na jednom případu.“
„Opravdu?“ zeptala jsem se a přistrčila k ní tašku s připraveným jídlem. „Něco zajímavého?“
Ashland jako takový byl město plné násilí, s mnoha mocnými lidmi, mezi kterými bylo hodně zlé krve, a s velmi čilým podsvětím. Denně docházelo k tolika zločinům, že se nedalo ani zdaleka odhadnout na jakém případě Bria pracuje. Mohlo to být cokoliv od opilého řidiče až po pohřešovanou osobu…
„Včera v noci zabil Pavouk další tři lidi. Nebo to tak aspoň vypadá podle značky, která byla na místě činu,“ odpověděla Bria.
Léta Fletcherova výcviku mě naučila zachovat kamenný výraz, ale zase jednou mě opustilo štěstí. Ze všech Ashlandských detektivů musely moje noční aktivity skončit zrovna na stole mojí sestry. Napřed sem McAllister přivedl LaFleur aby si mě prohlédla a namalovala si imaginární terč na mou hlavu a teď ještě Bria přilévá olej do ohně. Zákon schválnosti dnes opravdu funguje.
„Och,“ zase jednou jsem se ukázala jako konverzační génius. Posunula jsem tašku s jídlem mezi nás, jako bych tím mohla přerušit tok Briiných myšlenek. Nepravděpodobné. Sice jsem ji posledních sedmnáct let neviděla, ale od té doby, co se znovu ukázala v Ashlandu, mi neustále dokazovala, jak odhodlaná, neústupná a silná žena se z ní stala.
Pak tu byla taky skutečnost, že Bria byla jedním z pár poctivých policajtů ve městě. Při obrovské zločinnosti v Ashlandu bylo pro členy policejního sboru mnohem snadnější zavřít oči a vzít úplatek, než složitě a pracně vyšetřovat zločiny a honit kriminálníky. Pár bankovek pro ně bylo mnohem zajímavějších než papírování navíc. Bria ale byla jiná. Nepodívala se stranou, ani nestrkala hlavu do písku – nikdy. Dokonce dělala i něco navíc – opravdu se pokoušela pomáhat lidem, přinést aspoň nějakou útěchu obětem a darebáky zavírat za mříže - tam kam opravdu patřili. A teď jsem se do jejího hledáčku dostala já, mé alter ego Pavouk. I přes to, že Bria už pochopila, že hledaný nájemný vrah, a její dlouho ztracená sestra Genevieve Snow, jsou jedna a ta samá osoba.
A zatímco já jsem oceňovala a obdivovala Briino odhodlání a pracovní zápal, ona byla pevně odhodlaná překazit mé plány na zabití La Fleur, McAllistera, Mab Monroe a všech, kteří nějakým způsobem ohrožovali mé blízké.
Místo aby si vzala tašku a sáhla do kapsy pro peníze na zaplacení, zírala na mě Bria modrýma očima – očima, které mi tolik připomínaly naši matku a starší sestru. Obě měly stejně krásné pravidelné rysy, modré oči a světlé vlasy. Já jsem byla jediná, která zdědila po našem otci Tristanovi šedé oči a čokoládově hnědé vlasy spolu s magií Kamene.
Magie Ledu byla v pokrevní linii naší matky a tu Bria zdědila taky. Viděla jsem ji použít jen při několika příležitostech, hlavně když bránila svůj život před Elliotem Slaterem a jeho muži, ale měla jsem dojem, že je stejně silná, jako byla naše matka.
„Nezaslechla jsi něco?“ zeptala se mě tiše Bria. „Neproslýchá se v okolí něco o Pavoukovi a její vendetě proti Mab Monroe? Protože ti dva obři, které včera v noci zabila, podle všeho pracovali pro Mab.“
„Proč si myslíš, že bych mohla něco zaslechnout?“ zeptala jsem se.
Bria pokrčila rameny. „Vystřídá se tu hodně lidí, možná tvoje kuchařka, nebo některé ze servírek něco zaslechly. Třeba jak se někdo prohlašuje za Pavouka, nebo něco takového.“
Nadzvedla jsem obočí. „Podle toho, co jsem četla v novinách, nebude Pavouk typ člověka, co se chlubí na potkání tím, kdo je. Spíš rychle zabije a ještě rychleji zmizí. Aspoň takový dojem jsem získala.“
Bria si otáčela prstýnkem kolem prstu. Tím horním, mým, s pavoučí runou.
„Jistě,“ řekla tiše. „A přesně o tom si s ní chci promluvit, až ji najdu.  A já ji najdu, Gin. Na to můžeš vzít jed.“
Nijak jsem to nekomentovala a Sophia dál utírala pult, ale pozorně nás sledovala.
Bria si vzdychla a začala si prohrabávat kapsy. „Takže, co jsem dlužná?“
Mávla jsem rukou. „To je na účet podniku.“
Bria zavrtěla hlavou. Při tom pohybu se roztančil odraz světla na jejím náhrdelníku. Zabolelo mě u srdce.
„Měla bys mě nechat zaplatit, Gin. Vím, jak těžkou máš práci.“
Potlačila jsem odfrknutí. Pochybovala jsem, že by mluvila stejně laskavě a ohleduplně, kdyby znala výši hotovosti na mých mnoha účtech – honorářů za nájemné vraždy.
Letmo jsem se podívala na účet připnutý k tašce. „Šunkový sendvič, fazole, hranolky a dva kousky jahodové bublaniny. Myslím, že tohle mě nezruinuje. Kromě toho,“ vzpomněla jsem si na McAllistera a jeho ubohých třináct centů, „byli dnes zákazníci štědří na dýška. Tvoji večeři už mám zaplacenou.“
Otevřela ústa, aby protestovala, ale uťala jsem ji.
„Trvám na tom,“ řekla jsem pevně, „považuj to za předčasný vánoční dárek.“
Přinejmenším můžu své sestře sem tam podstrčit jídlo zadarmo.
„Tak dobře,“ řekla Bria a přijala můj dárek. „Díky, cením si toho.“
Vzala tašku, usmála se na mě, kývla na pozdrav a otočila se k odchodu.
Sophia si odkašlala – velmi hlasitě. Ohlédla jsem se po ní a ona ukázala prstem napřed na Briu a pak na mě. Pak si založila ruce na prsou a upřeně na mě hleděla. Cítila jsem se jako zlobivá školačka na koberečku v ředitelně. Věděla jsem, co Sophia chce. Chce, abych si s Briou promluvila, o čemkoliv, a posunula náš vztah zase o kousek dál.
„Hmm, detektive?“ řekla jsem.
Bria se zastavila a ohlédla přes rameno.
„Chtěla jsem se zeptat… Vím, že v Ashlandu nemáš žádnou… rodinu?“ V krku mi při té lži narostl obrovský knedlík, ale přinutila jsem se pokračovat. „Napadlo mě, jestli máš na Vánoce nějaké plány.“
Mohla jsem to říct, protože jsem Briu pozorně sledovala, kdykoliv přišla do Pork Pit, chtěla jsem toho o ní vědět co nejvíc. Většinou s ní chodil její parťák z práce Xavier, aspoň tehdy, když byla Roslyn zaneprázdněná v Nothern Aggression. Sice jsem měla plnou složku informací, které o jejím životě vykutal Finn, ale nedokázala jsem se přinutit si je prostudovat. Složka ležela neotevřená ve Fletcherově domě. Nechtěla jsem číst o své sestře, co dělala posledních sedmnáct let – chtěla jsem, aby mi to povyprávěla osobně. O svém životě, práci, snech a nadějích. Možná jsem byla nenapravitelně sentimentální, ale tak to prostě bylo.
Vždycky když přišla Bria do Pork Pit na jídlo, jsem se s ní pokusila zapříst rozhovor, abych se dozvěděla něco o jejím životě, abych se dozvěděla, jak trávila čas od té doby, co jí bylo osm. Aby mi vlastními slovy řekla, co se v jejím životě dělo po té hrozné noci, kdy Mab Monroe rozcupovala na kusy náš dosavadní život.
Z útržků, které mi povyprávěla buď ona, nebo Xavier jsem věděla, že Briu adoptovali manželé Coolidgeovi. Muž byl policejní důstojník v Savannah, Briin velký vzor a inspirace. Zemřel před pár lety na infarkt a její adoptivní matka ho po krátkém čase následovala, když ji srazil opilý řidič.
Podle všeho měli Briu velice rádi a ona měla ráda je. Za svůj život jsem se naučila, že když přijdete o rodinu tak krutým způsobem jako já, musíte si vytvořit novou. Někdy z toho, co zbylo z vašeho masa a krve, a někdy z těch, které potkáte cestou. Pomáhá to zmírnit bolest.
Brie přes oči přeletěl stín a ústa se jí sevřela do tenké linky. „Plánovala jsem si, že vezmu za někoho službu, aby mohl strávit svátky s rodinou, když sama žádnou nemám.“
Drsný tón v hlase mé sestry mi naznačoval, že bych měla tento podivný rozhovor ukončit. Podívala jsem se znovu na Sophii, která si zase významně odkašlala a sledovala mě se zdviženým obočím a významným pohledem. Naznačovala mi, že nemám couvnout. A stejné by to bylo, pokud by tu byli Finn, Owen, nebo Jo-Jo. Ve skutečnosti jsem couvnout ani nechtěla. Ne, když byla Bria po tolika letech znovu v mém životě. Ne potom, co všechno Fletcher podstoupil, aby se ujistil, že je moje sestra stále naživu a přivedl ji zpátky do Ashlandu.
„Vlastně, Owen Grayson pořádá takový malý večírek,“ chopila jsem se příležitosti. „Budu tam já, Finn, Xavier a Roslyn. Pokud bys neměla nic jiného, mohla by ses přidat.“
Napřed ale musím zavolat Finnovi, Roslyn a Xavierovi a požádat je, aby přišli.
Bria na to nic neřekla, ale v očích se jí mihl zájem a touha. Odpovídalo to tomu, co jsem cítila ve svém srdci.
„Budu vařit,“ řekla jsem, abych tak trochu přitopila pod kotlem, „takže přinejmenším jídlo bude stát za to.“
Napřed ale musím říct Owenovi, že budu v jeho kuchyni vyvařovat pro lidi, které jsem ještě ani nepozvala.
Bria mě chvíli pozorovala a pak tiše odpověděla. „Nerada bych se vtírala.“
Usmála jsem se na ni a nechala roztát trochu ledu v mém šedém pohledu. „O vtírání nemůže být žádná řeč, Brio. Pracuješ s Xavierem, takže vlastně patříš do rodiny.“
Sophia se při mém chabém pokusu o přiblížení se k mé sestře ušklíbla. Jistě, mazala jsem jí med kolem pusy, a určitě bylo zábavné dívat se, jak velká zlá gin Blanco škemrá, aby mohla strávit pár hodin se svou sestrou, ale tahle komedie byla její nápad. Obrátila jsem se k ní a pod pultem jsem sáhla po noži, který jsem tam schovala, když jsem šla obsloužit McAllistera a La Fleur, a naznačila Sophii, co přesně s ním udělám, pokud se mi nepřestane smát.
Dojem to na ni neudělalo, protože se její úsměv ještě rozšířil. Vzhledem ke své stavbě těla a pevnosti trpasličích svalů neměla moc důvodů k obavám z mého nože. Ostří by jí neublížilo – aspoň ne moc. Asi tolik, kolik by mně ublížily její pěsti. A obě jsme si toho byly vědomé.
„Budu… o tom přemýšlet,“ řekla nakonec Bria.
Usmála jsem se na ni, ale nedostatek jejího nadšení vymazal teplo z mého pohledu. „Udělej to.“

Bria na mě ještě jednou kývla, otočila se a vyšla ven. Tentokrát jsem se ji nepokusila zadržet, přestože jsem v srdci cítila stejný chlad a prázdnotu, jaké panovaly v prosincové noci za dveřmi, které se za ní právě zavřely.

14 komentářů:

  1. děkuji moc.. jsem strašně zvědavá na Briu, až se to dozví..

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za pokračování, vždycky se na něj těším! Tahle série je skvělá! A vysoce oceňuji zcela perfektní překlad a korekci! Díky, holky!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc a moc děkuji za další kapitolu a už se strašně těším na další.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další skvělou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Já sem tak zvědavá, jak se Bria zachová, až zjistí pravdu... Moc díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat