neděle 24. dubna 2016

Ohnivý král - 13. kapitola 2/4


Katiyaně se podařilo znovu najít svou komnatu a upadla do neklidného spánku. Bohužel ne bezesného.

V jejích snech byla nejen ona, jak si jako malá hrála pod stolem, ale i její otec, který si užíval večeři. Slyšela i tichý hlas nějaké ženy. Když se otočila, viděla tatínkovy nohy, jeho drahé kalhoty a boty. Avšak místo dolních končetin ženy nebo jejích šatů spatřila svinutý hadí ocas se špičkou bubnující o podlahu.
Házela sebou, tvrdě oddychovala. Zprudka otevřela oči a viděla, že sotva svítá. Vyskočila z postele a utíkala k oknu, kde na sebe pustila ledový vzduch, aby ji probudil z hrozného snu. Pot jí stékal z čela a ona se mohla konečně pořádně nadechnout.
Po chvíli začala mrznout, tak se otočila a zavřela okno. Za chvíli budou všichni vzhůru a ona chtěla udělat dojem.
Ze svých zavazadel vytáhla tmavě fialový šat s dlouhým rukávem vyrobený z lehkého sametu. Váhala, zda si pod něj vzít i legíny. Nakonec usoudila, že si je obleče, aby jí bylo teplo.
V koupelně si vychutnala teplou lázeň, jak se jí do prokřehlého těla začal vracet cit. Po tom, co se řádně vydrhla, vylezla z vany zabalená v tlustém ručníku.
S pevným přesvědčením představit se jako dáma, vzala do ruky hřeben a jala se kartáčovat své husté vlasy nehledě na to, že při každém tahu s sebou trhla. Splést si je neuměla, ale rozhodla se použít sponek v misce u umyvadla a sčesala si vlasy dozadu.
Šaty samy o sobě představovaly problém, ale s pomocí zrcadla se jí nakonec podařilo si je řádně obléct. S hrdostí nad jejím úspěchem se prohlížela v zrcadle. Sice její obličej i dlaně vypadaly stále trochu drsně, ale i přes to působila reprezentativně.
Ticho v místnosti narušilo zaklepání na dveře a už se hrnula, že půjde otevřít, když si vzpomněla na způsoby. „Vstupte,“ zavolala.
Alma vešla a oči se jí rozšířily překvapením. „Katiyano, vypadáte úžasně. Jak jste to udělala?“
Usmála se. „Nějakou dobu to trvalo, ale přišla jsem na to.“
„Vaše vlasy jsou krásně. Chtěla byste, abych je vyčesala nahoru?“
Katiyana se zastavila a podívala na svůj odraz v zrcadle. Vzpomněla na vlasy své macechy, lemující čelist jako černý kus ledu. „Ne, děkuji,“ řekl a odstranila si pramínek, co jí spadl do obličeje. „Myslím, že takhle to bude dobré.“
Přikývla. „Král Valanka vás zve, abyste posnídala s ním a jeho snoubenkou.“
„Děkuji, Almo,“ řekla a zamířila ke dveřím.
„Potřebujete, abych vám ukázala cestu?“
„Je jídelna vedle kuchyně?“ zeptala se.
„Hmm, ano, je.“
„Pak to v pohodě najdu.“ Kousla se do rtu nad svou odpovědí. „Tedy, chci říct: „Děkuji, znám cestu.“
Chodby nebyly tak chladné a zastrašující za denního světla. S klidem se zastavovala u jednotlivých uměleckých kousků a podrobně zkoumala ty, které ji zaujaly už v noci.

Valanka, Calia i Lian na ni čekali u stolu. Už se chtěla posadit, ale na poslední chvíli si vzpomněla, že by měla počkat na jednoho ze sluhů, aby jí odsunul židli. Lian je odmávl a zhostil se tohoto úkolu sám. „Vypadáš dnes ráno velmi královsky, Pralesničko,“ zašeptal jí do ucha.
Potlačila úsměv, složila ruce do klína a připomněla si, že než začne jíst, musí si nejdříve do klína rozprostřít ubrousek.
Calia se na ni usmála, Valanka souhlasně kývl. Myslet na vychování při snídani bylo vyčerpávající. Nemohla se tolik soustředit na konverzaci, ale alespoň mohla s jistotou říct, že se neuvedla do rozpaků.
Když dojedli, jedna starší a jedna mladší žena přišly umýt nádobí. Calia jim přišla na pomoc a Katiyana ji následovala. Lian se na ni díky tomuto gestu zamračil.
„Copak? Nebudu tady přece sedět a zavazet tu. Jsem plně schopna utřít pár talířů.“
Povzdechl si, ale Valanka ho zarazil před tím, než to stihl okomentovat. „Nemyslím si,“ prohlásil, „že by jí někdo zazlíval, že se podílí na práci. Sula nepřiloží ruku k dílu a lidé díky tomu trpí. Nikdo nebude chtít na trůn dosadit někoho rozmazleného, vlastně jim můžeme naopak ukázat, jak nezávislé se Lesní království může s novou královnou stát.“
Katiyana nad tím tvrzením zvedla obočí, Lian se zamračil o to víc. „To není důvod, proč jsem to udělala. Politické kontexty mě nezajímají.“
Valanka znovu promluvil. „A to je pro naši situaci nejlepší. Opět platí, že nebudou chtít nahradit intrikánku intrikánkou.“
Oba muži dali hlavy dohromady, než se ona s Caliou vrátily. Mluvily o vojácích, zbraních, polích a osivech. Plánovali to tak, aby se království, co nejrychleji zotavilo poté, co Katiyana usedne na trůn.
Dokázala se do konverzace zapojit více, než původně očekávala. Vítané byly informace jako například, kdy sklízeli úrodu, co všechno se pěstovalo, jak se stavěly domy a jak se podíly potravin přerozdělovaly za vlády jejího otce.
Jejich rozhovor se protáhl i přes oběd. Nikdo z nich doopravdy nezaregistroval talíře s jídlem, které jim byly předkládány. Lina překvapivě držel nervy na uzdě. Pravděpodobně proto, že všechno šlo hladce, pokud šlo o pomstu. Alma jim v průběhu porady podstrkovala jednotlivé chody a než se nadála, celý pokrm zmizel v břiše debatujících aristokratů.
V pozdních odpoledních hodinách Calia prohlásila, že je čas na přestávku. Všichni vstali od stolu a protahovali si přesezené svaly. Valanka objal svoji snoubenku a ruku v ruce odkráčeli pryč. Katiyana mrkla na Liana. „Musím se dostat ven. Jdeš taky?“
Zvedl obočí, ale neříkal nic.
Tak to zkusila znovu. „Půjdeš prosím se mnou?“
Zastavili se u vchodu, kde jim Alma podala pláště pošité kožešinou, které je uchrání před chladným počasím. Celé toto místo i podnebí bylo naprosto odlišné od lesa, v kterém žila, i od kraje, z něhož pocházel Lian.
Katiyana zahnula na nádvoří, odkud se nabízel dech beroucí pohled na ocelově šedé nebe a nebezpečně vyhlížející hory a rudý horizont. Zářivý všudypřítomný sníh byl v dokonalém kontrastu, jak s tmavnoucí oblohou, tak mechem, který přežíval na zdech hradu.Katiyana nemohla odolat, sundala si rukavici a pohrávala si se sněhem, jenž okamžitě tál na horké dlani.
Jak se pomalinku procházeli, Katiyana se znenadání zeptala: „Nenávidíš to tady?“
Lian se na ni překvapené podíval. „Ani omylem. Proč na něco takového ptáš?“
„Je to tak odlišné od tvého domova, úplný opak.“
„A to je důvod, abych to tu nenávidět? No, možná kdybych musel vládnout tady místo Slunečnímu království, což naštěstí není ten případ.“ Cesta je zavedla k místu, odkud viděli vesnici jako na dlani. „Může to být velmi odlišné království, ale i přesto s jeho vládcem docela dobře vycházíme. Vidíš ty dlouhé tmavé skvrny?“ Katiyana přikývla. „To je pole, kde pěstují zeleninu, které nevadí mráz. My pěstujeme zeleninu a obilí jen v letní sezóně, ale můžeme obchodovat s nimi, abychom měli přístup k plodinám po celý rok. Stejné je to s masem. My většinu zvířat chováme na maso, oni pasou ta svá volně na příkrých svazích nebo loví divokou zvěř.“
Obrátila se k němu a na tváři měla ten pro ni už typický zvědavý výraz.
„Zde chovají převážně kozy,“ vysvětloval. „Vyváží nejen jejich maso, ale i kvalitní výrobky z kůže a z mléka. Když vládl tvůj otec, vaše království bylo proslulé vývozem vepřového.“
Ona se při té poznámce usmála. „Vždycky jsem zbožňovala naše prasata. Někdy bychom mohli vyrazit k nám do lesů, přece jen za pár dní jsou hody. Ado-“ Zarazila samu sebe. Vždyť málem prozradila svou přítelkyni.
Lian si povzdechl. „Přál bych si, abys mi důvěřovala natolik, aby ses nebála se mi svěřit se svou minulostí.“
„Věřím ti. Ale moje minulost je plná tajemství, které nepatří jen mně. A jelikož tyto informace se netýkají jenom mé osoby, nemám právo je vyzrazovat dál.“
„Možná, že bych jim mohl pomoci, jako jsem pomohl tobě,“ hádal se.
Katiyana se ale dohadovat nechtěla a nehodlala ho nechat, aby ji do hádky dotlačil. „Pomáháš mi jenom proto, že já pak pomůžu tobě. Každý z nich by ti byl v tomto ohledu naprosto k ničemu.“
Na moment se v tmavnoucích očích objevilo něco jiného než zlost. Byla to bolest? „Lhal bych, kdybych nepřiznal, že má potřeba sesadit Sulu z trůnu nebyla motivací. Ale na druhou stranu nemůžeš říct, že by to neulehčilo situaci i ostatním vládcům.“
Zaváhala, než znovu promluvila. „V tom máš pravdu. Ale přesto to naprosto vyhovuje tvým potřebám. Kdybych něco potřebovala a nemohla ti to oplatit ničím, co by posloužilo tvé pomstě, pomohl bys mi?“
„Samozřejmě, že ano,“ vyprskl.
Katiyana smutně zavrtěla hlavou. „Ne, nepomohl. Neměl bys na to čas. Stejně jako nevidíš potřeby tvých rolníků, stejně jako si nenajdeš čas na pohřbení svého vlastního otce.“
Po těchto slovech jeho tvář ztvrdla. Než se mohla od něj odvrátit, chytil ji za ruku a přitáhl ji blíž, když zasyčel. „Nevíš, o čem mluvíš.“
„Pusť mě,“ zavrčela, když s sebou trhla, aby ji nechal jít.
Jeho tvář byla bez barvy. Jediné, co kazilo ten dojem, bylo zlatavé strniště. Cítila, jak se chvěl, když pevně svíral její ruku.
„Pusť mě,“ opakovala pomalu. Když nijak nereagoval, ani jí neodpověděl, udělala krok vpřed, snížila se a v otočce vytrhla paži z jeho sevření. Byl dokonce silnější, než očekávala, ale dobře provedená technika úniku dostala její ruku z jeho držení.
Vystrašená, ale volná, utíkala od něj, jak nejrychleji to šlo. Běžela stále podél zdí hradu, slzy ji rozostřovaly cestu.
Nikde v okolí nebyly žádné stromy, které by jí zajistily bezpečí a nadhled. Nezastavila se, i když neslyšela za sebou žádné známky pronásledování.
Jediným vhodným objektem ke šplhání, byly obrovské kamenné římsy tvořící zahrady a okolí paláce. Jedním hladkým pohybem odepla sukni a s větrem v zádech vyskočila na hladkou římsu a začala šplhat.
Lézt po kameni bylo daleko náročnější než šplhání v korunách stromů, ale ona s pečlivostí vyhledávala úchyty, díky kterým se mohla vytáhnout výš. Někam kam ji nemohl nikdo následovat.
O tři patra později se rozhlédla do stran (ani jednou se nepodívala dolů) a všimla si balkónů a ošuntělých dveří. Konečky prstů a dlaně jí hořely a proto se rozhodla, že k nim sešplhá dřív, než jí dojdou síly a zřítí se ze skály. Pomalu proklouzla k zábradlí. Srdce ji tlouklo jako o závod, krev jí pulzovala v uších. Na chvíli zaváhala. Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila a vykoukla přes okraj, aby si prohlédla zem. Po Ohnivém králi ani vidu, ani slechu.
S úlevou vstala, otřela si ruce o kalhoty a zamrkala při ostrém bodnutí v dlani. Na legínách její dlaně zanechaly krvavé stopy. Mumlala si pro sebe, když vklouzla ošuntělými dveřmi dovnitř a zarazila se.
Byla to ložnice s ženou sedící na velké posteli. Zamrzla na místě, když viděla vysoké šněrovací boty, kožené kalhoty a tmavý cop, který ji visel přes rameno a sahal skoro až na zem. Žena vykulila oči a pomalu se narovnala. „Jak ses sem sakra dostala?“

A koho potkala, to se dozvíte příště…. Mohu vás ujistit, že tuto osobu velmi dobře znáte :)
Těšíme se na vaše tipy!


P. S. Nezapomínejte na základní pravidlo každého překladatele: čím více komentářů u kapitol uvidíme (moc rádi je čteme), tím rychleji přeložíme další část knížky.

39 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za další pokračování kapitoly!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky, díky, díky! Moc se těším na pokračování :-) Potkala Sulu? :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc vám děkuji za skvělý překlad a korekturu. Už se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  6. No to som teda zvedavá čo bude hmmm ? No uvidíme. Nedočkavo sa vrtí na stoličke

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad a korekci :-) Nepamatuju si jmeno, ale Katiyana potká tu, která pracuje s koňmi pro Ledového krále ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc.. Krásný překlad..

    OdpovědětVymazat
  10. Už se nemůžu dočkat. Těším, těším :-D

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za číst kapitolky

    OdpovědětVymazat
  12. Diky diky diky :-) tesim se na pokracovani :-)

    OdpovědětVymazat
  13. fakt má nikto nenapadá :-(
    vďaka za preklad a korektúru, a som zvedavá či si Lian prizná, že Katyanna má pravdu :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc za kapitolu a už se těším na další. A také si myslím že by mohla potkat tu co se stará o koně.

    OdpovědětVymazat
  15. Super !!! Jste prostě úžasné !!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuju za další kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji moc za překlad I korekci ! :) ❤

    OdpovědětVymazat
  19. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. Ďakujem za super kapitolu, teším sa na pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  22. Tiez by som tipla Sulu, ale mozno to bude nejake vacsie prekvapco. Dakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  23. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  24. No já bych si tipla :-D :-D je tahle serie taková pohádková :-D vyšplhala nám hodně vysoko, že by to byla postava z pohádky "Na vlásku"? Ted si nevzpomenu na jméno jiný pohádku s dívkou co je uvězněná ve věži a vyhazuje dlouhej cop z okna :-D jinak moc děkuju za další kapitolu, hodně mě zajímá jak to dopadne a jestli Sulu porazej

    OdpovědětVymazat
  25. Děkuji moc za pokračování, vždycky vyhlížím další kapitolu. Těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  26. Moc děkuji za skvělý překlad!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  27. Moc díky za překlad :) Zbožňuju tenhle příběh :)

    OdpovědětVymazat
  28. Úžasný překlad dakujem těším se na další díl :)

    OdpovědětVymazat
  29. výborné , ďakujeme
    Iva

    OdpovědětVymazat
  30. Moc děkuji za další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat