sobota 9. dubna 2016

Její anděl bojovník - 8. kapitola


Taylor pomohla Einarovi z nemocniční postele v malém suterénu lékařského centra. Jeho hnědá křídla mu vyrostla ze zad a rozvinula se a pak se sklonil a posadil se na postel. Držela ho za paži, bála se, že bylo příliš brzo, aby se hýbal, a že by se mohl zranit. Nikdy si neuvědomila, že démonní toxin byl pro anděly jistou smrtí.

Když jí to Villandry řekl, srdce jí bušilo tak prudce, že měla pocit, že umře. Vzalo jí to veškerou sílu, aby dala Einarovi klid a pohodlí, když Villandry dělal to nejlepší, aby mu profiltroval krev a odstranil toxin.
Teď byla vlastně ráda, že šéfka vybrala jeho jako návnadu. Bylo příliš pozdě zavolat doktora a sestra byla nepoužitelná. Villandryho vědomosti toho, jak krev pracuje a jak rychle a efektivně pročistit jed, bylo jedinou věcí, která Einara zachránila.
Nebyla schopná pro něj nic udělat.
Krom toho, že ho uspala.
A i pak se vzbudil.
Einar řekl, že ji slyšel. Neříkala jeho jméno ani slovo k němu po celou dobu, co pracoval Villandry na jeho zraněních. Slyšel ji mluvit na Villandryho, nebo slyšel něco jiného?
Einar se natáhl a pohladil ji prsty dolů po krku.
„Jsi vyděšená,“ zašeptal a ona se podívala do jeho bohatě hnědých očí. Ty zlaté flíčky se sotva hýbaly.
„Skoro jsem tě ztratila.“
Usmál se, ale viděla v tom stopu napětí. Stát mu působilo bolest.
„Řekl jsi, že jsi mě slyšel.“ Taylor se zastavila. Znělo by to směšně, kdyby se ho zeptala na to, co chtěla, a on by se jí vysmál, že si myslela něco tak nesmyslného. A co když to byla pravda? Co když ji slyšel a nebyl to její hlas, který k němu mluvil?
Vyskočila, když jí jeho ruku ztěžka dosedla na hruď, prsty se roztáhly a hřbetem ruky spočíval mezi jejími prsy.
Zírala na ni, přála si, aby byli kůže na kůži, aby jí v tom nepřekážel černý živůtek. Potřebovala na sobě cítit ruce, teplé a hladící, nutící ji cítit se na živu.
„Volala jsi mě zpět,“ zašeptal a vzal ji za ruku a položil si ji na nahou hruď, přímo na srdce. Tam ji držel, tiskl na teplé maso. Ona se na to moment dívala a pak mu pohlédla do očí.
„Slyšel jsem tě, Taylor. Ne v uších, ale ve svém srdci. Tvé mluvilo k mému.“
Zachvění jí proběhlo.
Když ležel na posteli, krvácel, umíral, nebyla schopná najít hlas, aby k němu mluvila a říkala mu, aby se k ní vrátil. Dělala to tak v tichosti, celým svým srdcem, všechno mu přiznávala. Potřebovala ho. Nemohl umřít, protože bez něj nemohla žít. Nezáleželo na tom, že to bylo zakázané.
Milovala ho.
Taylor zavřela oči, když se naklonil a políbil ji. Měkce a jemně. Zamíchalo jí to s pocity, prohřálo a přineslo do očí slzy. Skoro ho ztratila. Nechtěla, aby se to stalo, z žádného důvodu. Potřebovala ho až moc.
Zasyčel a nasál zostra dech.
Taylor ho popadla za ramena a couvla s ním. Přitiskl si ruku na bok a jí se rozšířily oči, když se červené skvrny rozšířily a prosakovaly ven. Tři rudé proužky zašpinily čistou bílou. Nechtěla se na ně dívat, chtěla zapomenout na všechno, co se stalo tuto noc, ale nedokázala se přesvědčit, aby se podívala jinam.
„Možná bych se měl o toto postarat nejdřív.“ Einarovy prsty se roztáhly přes bok.
Taylor couvla, když bílé světlo prosvítalo skrz jeho prsty. Léčil se?
„Nevěděla jsem, že to můžeš udělat,“ řekla.
Usmál se, ale jeho rty tvořily jen úzkou čárku, tiskl je a na jeho pohledné tváři se objevil výraz zamračení. Taylor to připadalo spíš jako grimasa.
„Nemůžu se bavit sám toxinu.“ Zavřel oči a světlo se rozzářilo jasněji.
Taylor si zaštítila oči, když naplnilo pokoj.
Einar se zhluboka nadechl. „I když můžu vyléčit zranění… zabere mi to velké úsilí vyléčit se sám.“
Ruka mu klesla od boku a on se opřel na loktech o postel, sevřely se mu svaly na břiše s každým nádechem. Oči se mu zavřely a čelist napjala.
Podařilo se mu vyléčit se? Teď jí připadal slabší. Normálně byl silný a její smysly ji varovaly o jeho síle, ale teď ji sotva registrovala.
Nebyl tak slabý, když vyléčil ji. Bylo to tím kruhem síly, kvůli které bylo těžší vyléčit se? Nemohla sama sobě dopřát klidné sny. Její síla se bránila. Třeba to bylo to stejné pro Einara.
Její srdce se sevřelo, když se ho dotkla a přejela prsty po bandáži. Oči se mu pomalu otevřely a setkaly se s jejími, dech se mu ustálil, ale ztěžkl, když jí zíral hluboko do očí. Zorničky se mu rozšířily a zlaté flíčky v duhovkách rozvířily.
Taylor zvedla obočí. Nemyslela si, že byl připravený na tento druh aktivity, kterou v něm cítila nebo viděla v jeho očích, ale nevzala ruku pryč. Pásla se prsty na jeho nahém břiše, následovala linie obvazu a našla místo, kde s ní přestala hýbat.
Einarův pohled držel její, když mu sundávala bílou látku a on se posadil, když ji rozmotávala. Pokaždé, když se k němu naklonila, aby se natáhla kolem jeho zad, políbil ji na rameno nebo na tvář. Vzduch v místnosti ztěžkl, dokud nedýchala tak těžce jako on, bojovala se svou rostoucí touhou. Teď nebyl čas na takovéto věci a určitě ne místo.
Zatímco byl Einar jediným pacientem v této místnosti lékařského centra, Villandry byl pořád ve druhé místnosti se sestrou.
Taylor se rozšířily oči, když poslední kousek obvazu padl a odhalil Einarovo břicho. Přejela prsty po perfektní kůži na pravém boku. Nezůstala ani jizva. Pohled jí střelil k jeho, když ji vzal za ruku a přitáhl si ji k břichu a vzhůru ke rtům. Políbil jí prsty a pak otevřel dlaň a tam ji políbil. Rty se jí rozevřely, když ji políbil na zápěstí a pak podél předloktí, přitom si ji k sobě v tu stejnou dobu přitahoval.
„Einare,“ řekla a tváře se jí zbarvily, když se zlomyslně usmál.
„Říkáš mé jméno jen v takovýchto chvílích.“
Nevěděla, o čem to mluvil. Byla si jistá, že ho řekla i v jiných chvílích. Křičela ho z plných plic, když padal z oblohy.
Taylor zavřela oči proti té vzpomínce. Nechtěla na to vzpomínat nebo na to, jak byla vyděšená. Měla pocit, že se jí celý svět rozpadá.
„Co se děje?“ Einar se dotkl její tváře a ona se mu opřela do dlaně, vyhledávala v ní úlevu od bolesti.
Otočila tvář a políbila ho do dlaně, vdechovala ho a vychutnávala si jeho vůni. Teď tady byl. Na živu. Nezraněný. Slza jí stekla po tváři.
„Taylor,“ vydechl Einar a přitáhl si ji do náruče ještě blíž. Zavřela oči, když se kolem ní obtočila také jeho křídla a celou jí zakryla. Přitiskl jí polibek na čelo. „Omlouvám se, že jsem tě vyděsil.“
Odtáhla se, ruce jí odpočívaly na jeho nahé hrudi a vzhlédla mu do očí. Byla v nich taková upřímnost a jemnost. Věřila všemu, co jí dřív řekl. Věřila, že ho nezajímalo, že byla poloviční démon a že toto pro ně oba byl hřích.
Naklonila se dopředu, vytáhla se nahoru a protáhla mu ruku kolem krku, když jeho ústa našla její.
Povzdechla si, když se spojili, jeho jazyk pohladil šev jejích rtů a pak vklouzl dovnitř a dráždil citlivé maso uvnitř. Lechtalo to a posílalo vlny chvění skrz ni. Zavřela oči, naklonila hlavu na stranu a políbila ho tvrději, spletla jejich jazyky a vychutnávala si pocit jeho těla. Byl z masa a kostí, už ne v bolestech a blízko smrti. Byl zpátky s ní, tam kde patřil, a cítila, jak opět sílí.
Líbal ji na bradě drsně a otevřenými ústy, příležitostně ji kousl. Každé kousnutí jeho oblými zuby jí zvýšilo teplotu o další stupeň a v době, kdy se dostal k jejímu hrdlu, už pro něj hořela.
Vychutnával si ho hladovými polibky a kousnutími, omýval ho jazykem a sál, jiskřivá bolest naháněla potěšení. Tvořilo se to uvnitř ní, odtlačovala pochyby a strach až dozadu do koutku mysli, kam to patřilo, plnilo jí to hlavu myšlenkami jich spolu, nahých a svíjejících. Chtěla ho stáhnout z postele a tancovat s ním tělo na tělo, tak jako ti lidé v klubu. Chtěla shodit své zábrany a obejmout touhu po Einarovi.
Einar jí zasténal do ramene a zabořil hlavu do krku, sál její kůži a drsně líbal. Prsty jí nořil do boků, jeho stisk byl tak silný, až ji to vzrušovalo. Nakláněla se mu do hladové pusy a nakláněla hlavu na stranu, chvění jí kaskádově stékalo po pažích, zádech a hrudi s každým kousnutím a olíznutím. Bradavky ztuhly, napjaly se proti černé podprsence a nátělníku, toužily po Einarově pozornosti.
Kvůli hluku ve druhé místnosti ztuhla. Napjala se v Einarově náruči. Srdce jí bušilo.
Einar nepřestal. Ani když se ho ze sebe pokusila sundat.
„Neboj se,“ zašeptal a líbal ji na hrdle pod uchem.
Jedna ruka zmizela z jejího boku a on jí mávl ke dveřím. Zámky zapadly na místo. Zastaví Villandryho od lehkého vstupu, ale ne od cítění toho, co se tu dělo. Einarovy přesvědčivé polibky odháněly její obavy pryč, dokud jí nevyklouzly znovu z hlavy a ona se mohla zaměřit pouze na delikátní pocit z něj.
„Řekni mi, nad čím jsi přemýšlela… v tom klubu,“ zabroukal jí do ucha a ona se zachvěla, oči se jí zavřely, když si vzpomněla, jak se cítila, když sledovala tanečníky a představovala si, že dělá to stejné s Einarem. Líbal jí na ušní lalůček a pak ho olizoval. Jeho teplý dech jí škádlil ucho. „Když jsi viděla ty lidi tancovat…“
Představa jich dvou zvyšovala teplo, dokud nehořela víc než Peklo pro Einara. Taylor ho popadla kolem krku a políbila ho, vlévala do něj vášeň, dokud se zuby nescvakly a jazykem mu neplenila pusu. Pořád to nebylo dost. Chtěla ho tak moc, že to v ní plálo, požár, který hrozil, že ji zcela pohltí, pokud ho nedostane pod kontrolu.
„Myslela jsem na to, že bych to chtěla dělat…“ zašeptala mu do pusy a po spodním rtu mu přejela jazykem. Zasténal a pokusil se ji políbit, ale ona se odtáhla a podívala se mu hluboko do zlatavých očí. „Chtěla jsem to dělat s tebou.“
„Taylor,“ prohlásil a popadl ji. Zalapala po dechu, když s ní praštil o stěnu, rukama pevně sevřel její stehna a jeho tělo se mezi nimi zaklínilo. Třel se o ni. Sténala a přejížděla mu rukama po silných pažích, prsty přesouvala po napjatých svalech a pak zaklonila hlavu, když začal znovu pracovat na jejím hrdle, pokrýval ho vlhkými otevřenými polibky, které v ní rozdmýchávaly oheň.
Klouzala prsty po širokých ramenech, vzhůru po krku a zabořila je do hnědých pramenů jeho culíku. Zasténal a políbil ji na ucho, čelist a koutku rtů. Naklonila hlavu a zajala jeho rty, spolkla další zasténaní a prohnula se do něj.
Chtěla ho cítit. Kůži na kůži.
Einar se odtáhl a zamračil, když si chtěla sundat nátělník. Dal ji dolů a udělal rychlý proces s jejím oblečením, hodil každý kousek na postel za nimi. Prsty se jí třásly naléhavou potřebou, když mu tahala za zbroj, sundávala chrániče předloktí a začala pracovat na jeho bederní roušce. Padla zpátky na zeď, když se sklonil a stáhl s sebou její džíny, a skoro spadla, když se je pokusil přetáhnout přes boty. Řekl něco jazykem, kterému nerozuměla. Znělo to temně a hrozivě a hodně podobné klení. Země se zatřásla.
Oči se jí rozšířily.
Andělé by určitě neměli nadávat.
Odehnal tu myšlenku taky, když se díval na její džíny zamotané v botách, a obě věci zmizely, nechaly ji tak nahou. To bylo podvádění. Nemohla udělat to stejné s jeho oblečením.
A ani nemusela. Jeho bederní rouška, chrániče holení a boty v záblesku zmizely. Chystala se ho pochválit za to, co se ukázalo jako poměrně šikovná schopnost, když ji popadl za levý kotník, přehodil si její nohu přes rameno, takže zůstala mezi křídly, a zvedl ji.
Taylor zalapala po dechu při prvním tahu jazyka na nejcitlivější části.
Zasténal a vklouzl prsty do teplých záhybů, roztáhl je a znovu ji ochutnal. Zachvěla se a opřela se o zeď pro podporu, když ji olizoval, škádlil její troufalé vzrušení talentovaným jazykem. Každé líznutí nebo máchnutí vyslalo další vlnu touhy skrz ni, zvedaly teplotu až k nejvyšším příčkám. Natáhla se jednou rukou dolů a zabořila mu prsty do vlasů a tou druhou se přidržovala stěny. Opustilo ji další zalapání po dechu, když do jejího jádra strčil dlouhý prst a sál jí klitoris s prvním přírazem jeho prstu.
Sakra.
Andělé by neměli být tak hříšní.
Ne, že by si stěžovala.
Einar ji znovu olízl, obkroužil klitoris a ona z toho šílela. Ztěžka dýchala, opírala se o stěnu a o něj, aby se podepřela. Její ruka sklouzla z jeho hlavy a zasténala a natáhla se po něm. Když se ho chytla za křídla, zasténal, hnědá pera byl měkká, a bořil obličej hlouběji do ní, až měla pocit, že ji pohltí.
Těsnost se budovala uvnitř ní, teplo sdružovalo v jejím břiše a kroužilo, stáčelo se do koule energie, která ji nutila kroutit se proti Einarovu jazyku, hledajíc vyvrcholení.
Einar z ní vytáhl prst, popadl ji za boky a stoupl si. Jedním rychlým, tvrdým pohybem do ní vrazil penis, vyrazil z ní zalapání po dechu.
Oči se jí prudce otevřely a ona zasténala, když se vytáhl a přirazil zpátky. Popadla ho za rameno jednou rukou a za křídlo druhou. Políbil ji tvrději, kradl jí dech, polykal každý vzdech a pohyboval se uvnitř ní, drsně a majetnicky, připínal ji ke stěně. Oči se jí zavřely a ona se ho držela každým možným způsobem. Obtočila mu kolem pasu nohy a on jí sevřel zadek, posouval si ji níž při každém přírazu, jeho pohyby byly rychlé a hladové. Zasténal jí do pusy a pak ji líbal dolů po krku.
Taylor následovala jeho pohyby, líbala ho na silnou čelist a krk, ochutnávala slanou kůži a teplo. Kousla ho do ramene a on přirazil tvrději, drsně ji naplnil a udeřil pánví o její.
Vlnky potěšení se v ní rozlévaly pokaždé, když se jeho tělo otřelo o její klitoris, a ona se mu chvěla v náruči, svírala se kolem něj a natahovala se pro orgasmus. Přišel rychle, narazil do ní ve vlnách tak silných, že sotva popadala dech.
Einar vrazil tvrději, vrhl se hluboko do ní a ona sténala, když jí zabořil prsty do zadku a svíral ho tak pevně, až to bolelo. Bylo jí to jedno. Mohla se zaměřit pouze na ten pocit jeho uvnitř, jak se v ní pohybuje, plní ji jeho lahodným tělem. Pulzovala kolem něj, potěšení se v ní pořád honilo, a pak napjala svaly, dokud se nedusil stenem u jejího krku a nezastavil se uvnitř ní s tepajícím penisem uvolněním.
Dýchal jí ztěžka do ucha a líbal ji na hrdlo, jemně a měkce, a Taylor si položila hlavu na jeho rameno a držela ho. Hluboko v srdci věřila tomu, co řekl, když se poprvé milovali. Nic co bylo tak správné, nemohlo být špatné. Byli pro sebe stvořeni. Anděl a démon.
Nic to nezmění.
Nedovolí to.

16 komentářů:

  1. Díky za překlad celé knihy.

    OdpovědětVymazat
  2. to bolo také krátke, ale aj tak skvelé :-))
    vďaka za skvelý preklad a korektúru úžasného príbehu :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... ako aj dokončenú ďalšiu časť série :-):-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Perfektní !!! Děkuji za překlad a korekci celého příběhu !!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju moc za další díl z této série. Je to velmi čtivé. Zdena

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za ďalšiu knihu škoda že je koniec, teším sa na ďalšiu :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat