sobota 2. dubna 2016

Její anděl bojovník - 7. kapitola 2/2

Silné ruce ho za ramena připnuly k zemi a on bojoval s osobou, která ho držela. Musel se pohnout. Musel se zvednout a pohnout. Taylor na něj volala. Byla zraněná a bála se. Musel jít za ní.

Einar odtlačil toho člověka pryč. Něco narazilo a oni kleli Taylořiným sladkým hlasem.
Než se mohl pohnout, byli na něm ruce zpátky. Vír hlasů zazněl v místnosti, nepochopitelný, cizí. Byl to jazyk, kterému nerozuměl, ale vyvolával v něm reakci.
Síla se ním prohnala a on srazil osobu stranou, řízen vztekem toho, že slyší démonní slova pronesená v jeho přítomnosti.
Démoni.
Zabije je, pokud ublížili Taylor.
„Drž, ty obří klacku!“ zazněl znovu Taylořin hlas. „Nemůžeš mu dát něco, co ho pošle do bezvědomí?“
„Jsem trochu zaneprázdněný snažením se zastavit to krvácením!“ ten upír.
Ruce se mu znovu přitiskly na ramena, ale tentokrát se Einar nepohnul. Soustředil se, dostal své smysly zpět pod kontrolu a mentálně se zkontroloval. Bok mu hořel, jako by mu do rány nalil někdo jed. Démonní toxin. Teď si na to vzpomínal.
Pokusil se zachránit Taylor a démon se chopil příležitosti, aby ho zabil.
Jenže on nebyl mrtvý.
Otevřel oči, ale svět zůstával černý. Bolest mu vystřelila skrz tělo, když se pohnul, pulzovala v silných vlnách, ze kterých mu bylo zle. Polkl a pokusil se posadit.
„Lež,“ zašeptala Taylor a pohladila ho po tváři.
Einar zkolaboval, byl ochotný udělat, jak říkala, protože i tak neměl sílu.
„Temnota.“ Vytlačil to slovo a znovu polkl, tentokrát aby si svlažil hrdla, takže by mohl mluvit.
„Zůstaň takto ještě chvilku.“ Taylořiny prsty ho pohladily po bradě, její dotek byl měkký a jemný, uklidňoval bolest uvnitř.
„Můžeš se vrátit později. Měl bys spát.“
Měl by? Co mu udělala? Bylo tohle jedním z jejích sil, nebo upírových? Byl v bezvědomí a ne kvůli pádu, ale kvůli toxinu. Muselo to být něco jiného. Poslala ho někam, co mu připadalo jako smrtelná prázdnota bez jakýchkoli jiných duší.
„Slyšel jsem tě,“ zamumlal a bojoval, aby zůstal při vědomí, když mu přitiskla ruku na čelo.
„Je mi to líto. Nechtěla jsem tě rozrušit.“ Nakláněla se, dokud necítil její teplou vůni a dech na tváři. Její vlhké tváře se dotkly jeho a tak zůstala. Brečela kvůli němu? Nechtěl, aby kvůli němu plakala? Byl dost silný, aby přežil démonní toxin, kvůli ní. „Chvilku spi. Sladké sny, Romeo.“
Políbila ho na tvář a temnota si ho znovu vzala.
Tam ho posílala? Hluboko do snového světa, aby ho vzala pryč od reality a bolesti? Pokoušel se vzepřít, chtěl s ní zůstat, ale ten tlak byl příliš silný a on vklouzl do nekonečné černoty.
Tentokrát to bylo jiné. Krásné zelné údolí se před ním rozprostíralo, valil se dolů směrem k šumivé řece a shlukům stromů, které ji lemovaly. 
Jasné sluneční světlo na něj zářilo z blankytné oblohy, která se rozprostírala do nekonečné dálky. Povzdechl si a všechno to nasával, studoval detaily, které vytvářely mírumilovné místo. Ovce se potulovaly dolů z kopce od něj a luňák červený mu přeletěl nad hlavou a volal na další přes dno údolí.
Einar si nebyl jistý, jak dlouho tam byl. Čas ztratil smysl a on necítil, jak plynou minuty, když sledoval život kolem. Sedl si na trávu a pak lehl a natáhl se, díval se vzhůru na oblohu.
Červený luňák mu přeletěl nad hlavou. Majestátní a krásný. Křídla pevná, když prořezávala teplý vzduch. Znovu zavolal. Natáhl k němu ruku, jakoby se ho mohl takovéto vzdálenosti dotknout, a usmál se.
Bylo to tak poklidné.
Slunce mu ohřívalo kůži, zvuky kolem něj plynuly a on zjistil, že zavírá oči, aby si vychutnal pocit tohoto místa, které pro něj Taylor vytvořila.
Když je znovu otevřel, špinavá bílá místnost nahradila krásné údolí.
„Jsi vzhůru.“ Taylor se nad něj naklonila. Tmavé obočí se jí svraštilo, když ho pohladila prsty po čele. „Jak se cítíš?“
Mentálně se znovu zkontroloval a zvedl obočí, když necítil žádnou bolest.
„Dobře.“ Einar se zamračil a podíval se dolů na své tělo. Jeho tmavě hnědý hrudní plást byl pryč, ale zbytek zbroje zůstal. Jeho křídla byla pryč taky. Musely zmizet, když ztratil vědomí, takže by vypadal jako člověk pro kohokoli, kdo by ho našel. Soustředil se, aby je udržel pryč a zíral na bok. Zakrývaly ho bílé obvazy, byly potřísněné rudou na pravé straně.
Taylor se lehce dotkla jeho břicha. Hlas se jí třásl.
„Nemůžeme tě vyléčit, tak jako andělé. Villandry odstranil jed a zašil ti rány. Já jsem tě obvázala.“
„A poslala mně někam jinam.“
Nepodívala se na něj. Položil ruku na její na břichu a ona se na něj podívala. Třásla se.
„Nenávidíš mě?“ slzy jí stékaly po tvářích a zavřela oči. Srdce ho bolelo při tom pohledu, a že ji viděl v takové bolesti.
„Nikdy, Taylor. Proč by sis něco takového myslela?“ zmáčkl jí ruku, tak aby se na něj podívala. Nepodívala. Držela oči zavřené, mačkala je tak silně, až se mračila, jako by se nemohla přinutit k tomu, aby se na něj podívala.
„Teď víš, co jsem.“ Skousla si ret, když se vzlyk protlačil ven, a Einar se k ní přitáhl. Klopýtla a těžce na něm přistála, na jeho rány a vyslala bolest každým jeho nervem. Nezajímalo ho to.
Vzal si ji do náruče a držel její hlavu na své nahé hrudi. Pak brečela, vzlykala způsobem, který mu lámal srdce. Einar ji hladil po černých vlasech, prsty jí projížděl dlouhým culíkem, jak se ji pokoušel uklidnit.
Odtáhla se, mokré řasy a od slz pruhované tváře a podívala se na něj.
Povzdechl si a vzal do dlaní její tváře.
„Taylor.“ Einar jí setřel slzy palcem. Klesla pohledem k jeho hrudi a on jí zaklonil hlavu, takže se na něj podívala. Vrátil se zpátky k tomu, co říkala. Teď věděl, kým byla. Byla blázen. Usmál se.
„Vždycky jsme to věděl.“
Její hluboké modré oči se rozšířily a mrkla.
„Věděl, a z počátku mi na tom záleželo, ale ne teď. Nezajímá mě, že je to zakázané, a nelhal jsem, když jsem ti říkal, že si nemyslím, že je to špatné.“ Pohladil ji po tváři. „To, co cítím teď, nemůže být špatné.“
Její úsměv začal jako roztřesený, ale pak jí zkroutil rty. Zavřel oči, když se sklonila a políbila ho, ruce přitiskla na jeho hrudník. Zabalil ji do své náruče a škádlil její rty svými, nechával polibek lehký.
Chtěl jí ukázat, že nezáleželo na tom, že byla démon, ne jemu. Byla, jeho krásná Taylor.
A on se do ní začínal zamilovávat.


12 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za dalsiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za další překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat