úterý 26. dubna 2016

Falešná identita - 9. kapitola 2. část



Vnitřek domu překypoval klidem a láskou. Všechno bylo laděno do béžových a žlutých tónů a rodinné fotografie se nacházely téměř na každém místě. Světlo proudilo skrz velká oblouková okna. Rovněž pohovky byly béžové a vypadaly tak pohodlně, že by se na nich dalo spát.


„Chceš jít nahoru do svého pokoje?“ zeptal se Ronald.
Zřejmě doufali, že budu vědět, kde je můj pokoj. Major řekl, že nemám na amnézii příliš tlačit nebo mi to bude překážet v mém vyšetřování, ale jak moc příliš bylo příliš? Snažila jsem se vybavit si plán domu, který Kate nakreslila poté, co se prošťourala Lindinou myslí, ale jedna věc byla vidět to na papíře a druhá být skutečně uvnitř.
Váhavě jsem stoupala po schodišti. Načechraný koberec ztlumil mé kroky a já si uvědomila, že díky tomu bude snadnější vykrást se z domu, abych navštívila Aleka a Summers. Linda s Ronaldem se u mě v nemocnici drželi tak blízko, že jsem neměla šanci si s nimi promluvit.
Na vrcholu schodiště se otevřela dlouhá chodba se třemi dveřmi na každé straně. Madisoniny dveře byly napravo, ale které z nich to byly? Devonův pokoj měl být vedle mého, alespoň co jsem si pamatovala. Pohlédla jsem přes rameno na Ronalda a Lindu, kteří mi byli v patách. Sledovali mě, jako bych byla batole, které dělá první krůčky. Byla jsem dojatá jejich neustálou starostí, což mi ovšem otevíralo nekonečné možnosti ke škobrtnutí.
Naštěstí si vybral Ronald přesně tento moment, kdy se nade mnou smiloval – nebo jen už prostě nedokázal dál čekat – a otevřel dveře uprostřed. Ten pokoj byl větší než ty, ve kterých jsem pobývala dříve s matkou, byl velmi čistý a slabě voněl po květinách.
Váza s bílými růžemi stála na stolku vedle postele. Byly to ty samé růže, které byly vyšité na povlečení a které se vyjímaly na dvou velkých obrazech visících u druhé strany postele. Nejspíš to byly Madisoniny oblíbené květiny. Obrovská černobílá kočka ležela stočená na polštáři – Fluffy. Jeho oči se otevřely a obezřetně mě pozorovaly. Šla jsem k němu, ale když jsem byla tak blízko, že jsem se ho mohla dotknout, zježil se a se zasyčením seskočil z postele. Uháněl, jako by ho honil sám ďábel.
 V palcích mi začalo brnět a pomalu se to přesouvalo ke kotníkům. Přitlačila jsem nohy k sobě, odvrátila se a doufala, že si nevšimnou paniky v mých očích. Brnění zmizelo tak rychle, jako se objevilo.
Ronald s Lindou postávali u dveří a starostlivě mě pozorovali. Co s nimi udělá Fluffyho reakce? Linda se nervózně zasmála. „Nebyl sám sebou, když jsi odešla. Myslím si ale, že když večer otevřeš jeho konzervu, budeš zase jeho nejoblíbenější osobou.“
„Cítí nemocnici. Znovu se k tobě vrátí,“ ozval se Ronald.
Dotkla jsem se jemných plátků růže. Byly jako samet. „Jsou nádherné. Děkuji,“ zašeptala jsem. To u nich vyloudilo úsměv, jako bych jim dala krásný dárek.
„Na večeři dnes bude dušené kuře se zeleninou,“ řekla Linda. Cítila jsem jejich pohledy, jak čekají na mou reakci. Co očekávali?  Bylo dušené kuře se zeleninou narážkou na něco důležitého? Jejich úsměvy trochu opadly.
„Tvoje oblíbené jídlo, pamatuješ?“ zeptala se Linda.
„Omlouvám se. Ano, pamatuji si. Jsem jen unavená.“ Vlastně to nebyla lež. Předstírat, že jsem někým jiným 24 hodin denně, bylo únavnější, než jsem čekala. Linda ke mně přišla a políbila mě na tvář. „Odpočiň si. Budeme dole, kdybys něco potřebovala.“ S posledním pohledem zavřeli dveře.
Nohy se mi třásly a nutily mě si sednout na postel. Matrace byla měkčí než ta, kterou jsem měla ve FEA a voněla po růžích. Linda pravděpodobně koupila po růžích vonící aviváž jen kvůli Madison – kvůli mně. Toužila jsem po proměně do vlastního těla, cítit tu tíhu spadnout mi z ramen, ale věděla jsem, že to není možné.
Pohled mi padl na fotky smíchané v koláži, zarámované a pověšené na zdi za postelí. Klekla jsem si, abych se dostala blíž. Fotky zobrazovaly Madison s rodinou, na pláži, s Devonem na houpačkách. Na několika z nich byla Madison s dívkou. Ana – její nejlepší kamarádka.
Přešla jsem ke stolu a sedla si na židli. Madisonin laptop vypadal nově a netrvalo dlouho, než se zapnul. Přihlásila jsem se na domácí stránku FEA a klikla na složku, abych se dostala do svého mailu. Měla jsem tři nové. Jeden byl od Holly, s usměvavou tváří a mnoha vykřičníky v kolonce Předmětu, jeden o Majora, označený jako DŮLEŽITÉ, a poslední od Aleka, bez jakéhokoliv předmětu.
Nejprve jsem otevřela ten Alekův.
Tess – buď na pozoru. Každý může být vrah. Uvidíme se zítra. Pamatuj – neznáme se. Alek.
Uf, to nemohl napsat pár milých slov? Jak typické.
Klikla jsem na Majorův mail, který byl ještě kratší.
Setkání u Summers. Zítra ve 23.00 přesně. Očekávaný aktualizovaný status.
Major se nikdy neobtěžoval legráckami. A co myslel tím aktualizovaným statusem? Snad nečekal, že už budu mít nějaká vodítka?! Ještě jsem ani nezačala s pátráním – ne úplně. I když jsem si byla jistá, že do toho nebyl zapletený ani Devon ani Ronald.
Nakonec jsem otevřela e-mail od Holly, ale byl několik stran dlouhý, tak jsem ho jenom proletěla.
Moc mi chybíš… Jak to jde??… Centrála je bez tebe nudná… Každý se zdá být něčím zaneprázdněn kromě mě!… Louis zastupuje Summers, ale tréninky s Variací jsou s ním méně zábavné…Kate je protivná jako vždy… Zůstaň v bezpečí!
Zavřela jsem okno s maily, odhlásila se a zavřela počítač. Přečtu si její novinky později. Teď jsem potřebovala získat informace.
Možná si Madison psala deník. Ten by mi mohl říct, proč se rozešla s Ryanem, jestli si nevšimla něčeho podezřelého. Odstrčila jsem se od stolu a otevřela jediný šuplík. Prohrabala jsem ho, ale nenašla nic kromě dvou starých diářů, psacích podložek a několika vybledlých vstupenek do kina. Madison byla velmi pořádkumilovná – pokud tady rodiče neuklidili než jsem přišla. Navíc ta váza s růžemi, laptop a štos školních knih byly jedinými předměty na stole.
Kam bych schovala deník, kdybych nějaký měla? Šla jsem na čtyři a koukla pod postel, ale kromě zapomenutých ponožek a něčeho, co vypadalo jako plyšová myš pro Fluffyho, tam nic nebylo. Pochybovala jsem, že se Fluffy pro hračku vrátí. Možná už do tohoto pokoje nikdy nevkročí.
Seděla jsem na bobku, rozhlížela se po zbytku pokoje a snažila se potlačit rostoucí pocit viny. Madison byla mrtvá a já jí kompletně narušovala soukromí.
V otevřené skříni leželo na sobě pár krabic od bot. Dřepla jsem si k nim a tu nejhořejší jsem otevřela. Byly tam další fotky s kamarády Madison, hlavně s Anou. Na jedné z nich byla Madison s dalšími roztleskávačkami a já v jedné poznala Kristen Cynch, druhou oběť. Byly s Madison kamarádky?
Položila jsem krabici na zem a otevřela druhou, která byla plná starých obrázkových knih. Přejela jsem prsty po hřbetě obálky Velmi hladové housenky. Stránky byly zkroucené používáním. Rodiče ji museli číst často, když byla Madison ještě dítě. Na chvíli jsem zaváhala, než jsem knihu odstrčila.
Prošla jsem každou krabici, každý kout a štěrbinu, ale nic mi nedalo žádný náznak, proč se Madison rozešla s Ryanem nebo o jejím vztahu k dalším obětem. Cítila jsem se trochu poraženě, ale co jsem vlastně očekávala?
.   .   .   .


7 komentářů:

  1. Děkuji. Skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Moc dekuji, už se těším na další

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za nový překlad.Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat