úterý 5. dubna 2016

Falešná identita - 7. kapitola 2/2



Před Fonsecou? Doktor držel svou propisku tak pevně, až mu zbělely klouby.
„Na co čekáš, Tesso?“ vyštěkl Major.


Dr. Fonseca držel oči zabodnuté do svých papírů.
Uvolnila jsem se a zahájila přeměnu. Kůže povolila a přestavěla se, kosti se prodloužily. Zalapání po dechu vniklo do mé koncentrace. Zavřela jsem oči a donutila své tělo dokončit co začalo. A když vlnění skončilo, v místnosti byla místo Tessy Madison Chambers.
Otevřela jsem oči. Vkradla se do mě trocha hořkosti, když jsem viděla co bylo přede mnou. Dr. Fonseca stál přitlačený na nejvzdálenější zeď, své medicínské listy držel před sebou jako štít. Alekovy oči byly tvrdé, když pohlédl na Majora. Nikdo dřív se mě nebál. Ale nebylo pochyb, co bylo v doktorových očích. Díky pobytu ve FEA jsem zapomněla na skutečnou podstatu svého bytí: monstrum. Odklon od normy. Ne ten obdarovaný zázrak, jak se mi snažil namluvit Major.
„Doktore?“ Majorův hlas proťal ticho jako břitva.
Fonseca nerad odtrhnul svůj pohled ode mě a podíval se na Majora, nebo spíše na bod nad Majorovou hlavou.
Majorova zamračená tvář mi připomněla rottweilera. „Doktore. Dělejte svou práci.“ Zřejmě Dr. Fonseca nedostal písemně, že musí uposlechnout Majorovy příkazy bez zaváhání.
Během jedné sekundy se Alek přemístil z rohu pokoje k doktorovu boku. „Co máte za problém?“ vyštěkl. Fonsecovy oči těkaly mezi mnou a Alekem. Očividně se ho nebál tolik jako mě. Alek sáhl pro jednu z kovových židlí a přelomil jednu z jejích noh. „Ona není ta nebezpečná.“
Přemýšlela jsem, proč to Major nechal Aleka udělat, pokud teda nechtěl ukázat, čeho všeho jsou agenti FEA schopni.
Doktor klopýtal ke mně. Třásly se mu ruce, když umisťoval několik elektrod na moje ruce a hrudník. Odtáhla jsem ruku, když se mě snažil napíchnout nitrožilními hadičkami. To, jak se mu v ruce třásla jehla, mě krapet znervózňovalo. Spíš to vypadalo, že mi ji zabodne do oka, než do ruky.
„Proč tohle potřebuji?“ Poskočila jsem při zvuku neznámého hlasu, který vyšel z mých úst. Byl vyšší než ten můj. A moje paže – Madisonina paže – byla tak útlá a bledá. Její svaly musely trpět během doby, kterou strávila v kómatu. Ale naštěstí jsem se necítila slabší, jen jinak.
„Protože Madison bude potřebovat léky. Buď ráda, že jsme přesvědčili doktory, že můžeš dýchat sama bez přístrojů,“ odpověděl Major.
Natáhla jsem ruku a Dr. Fonseca se zhluboka nadechnul a jeho ruka se zklidnila. Trhla jsem sebou, když jehla projela kůží.
„Co v tom je?“ Kývla jsem směrem k plastikovému sáčku.
„Nic, čeho by ses měla bát.“ Major zněl, jakoby se nebál ničeho na světě, ale hluboké vrásky kolem očí napovídaly, že tomu tak úplně není. Byl to velký den a důležitá mise, která byla trochu mimo Majorův dosah. Byla jsem to já, kdo to bude muset udělat.
Náhle se díky přístroji ozval tlukot mého srdce. Alek se přiblížil. „Všechno bude v pořádku.“ Jeho oči pozorovaly moji tvář, zůstávaly na Madisoniných rysech trochu déle, jako by si na ně snažil zvyknout.
Nutila jsem své mimické svaly – nebo spíše Madisoniny svaly – ke klidu. Prsty přejely po jizvě na krku, která zbyla po drátu, kterým se ji vrah snažil uškrtit. Byla skoro přes celý můj krk. Pomalu jsem ruku posunovala až k místu na hrudníku, kde vrah zanechal svůj podpis. Chvějící se ruku jsem po chvíli odtáhla.
Dr. Fonseca trochu zakašlal. „Jsem hotov.“
„Dobře.“ Major přiložil mobil k uchu. Zjevně na něj zákaz telefonování v nemocnici nepůsobil. „Budeme pryč během pár minut.“ Nevěděla jsem, kdo je na druhém konci nebo co ten dotyčný říkal, ale Major vypadal spokojeně, když zavěšoval.
„Kde jsou Madisonini rodiče?“ zeptala jsem se.
„Stále se baví s doktory o tom, jak se její stav zlepšil a že je možné, že budeš brzy vzhůru.“
To „budeš“ bylo nezvyklé. Na předstírání, že jsem Madison, si budu muset chvíli zvykat. Nebyla o moc vyšší než já a štíhlejší, zato její ňadra byla menší než má vlastní. Vzala jsem do prstů pramen špinavě blond vlasů. Byly jemnější než moje a rovně dopadaly na hrudník.
„Tvé vlasy nevypadají správně,“ řekl Alek.
Vsunul ruce do mých vlasů. Páteří mi projelo brnění a já se uvolnila, když jsem cítila teplo jeho dlaní. Ztuhnul, když se naše oči setkaly. Nedokázala jsem říct, co v nich bylo. Přerušil oční kontakt a začal mi vlasy rozcuchávat. Byl velmi něžný.
„To je lepší.“ Odtáhnul se, ale okamžitě jsem chtěla, aby se mě znovu dotknul.
Majorův mobil začal vibrovat. „Je čas jít.“ Otevřel dveře, ale neodešel.
„Ronald a Linda Chambersovi tady budou každou chvíli. Pamatuj na vše, co sis o Madison přečetla. Od teď až do nalezení vraha jsi Madison. Tessa je mrtvá.“
Tessa je mrtvá.
Bylo to, jako by mě někdo udeřil do žaludku. Pokud bych mohla určit, kdo by měl žít a kdo zemřít – Madison nebo já – nebylo pochyb, koho bych vybrala. Madison měla rodiče, bratra, příbuzné, dokonce i ex přítele, který ji miloval; já jsem neměla nic.
Na co jsem myslela?
„Slyšelas mě?“
Přikývla jsem, nevěřila jsem si natolik, abych promluvila. Náhlá vlna klidu se převalila přese mě, cizí a agresivní, a já jsem cítila, jak se mé tělo naježilo při nechtěném pocitu. Ten klid nebyl můj. Putovala jsem očima k Majorovi, který pořád stál ve dveřích. Způsobil snad to, jak jsem se teď cítila?
Alek zaváhal, jakoby něco chtěl říct. Nemohla jsem se zastavit a podívala se mu do očí. Byla v nich starost a ještě něco dalšího – něco hebkého, čeho jsem se nemohla dotknout. Potom, co věnoval rychlý pohled Majorovi, se na mě povzbudivě usmál a pak odešli.
Dr. Fonseca zůstal. Ještě jednou zkontroloval přístroje. Škubla jsem sebou, když se mi jehla v ruce pohnula a on se tiše omluvil. Moc toho neřekl a ani se na mě nepodíval.
Jedna věc byla jasná: Major měl pravdu v tom, že se lidé našich schopností bojí, bojí se toho, čeho jsme schopni. To byla první věc, kterou učil Holly a mě, když jsme dorazily do centrály FEA. Nikdy jsem nepociťovala dopad té pravdy tak zřejmě jako teď.
Hlasy za dveřmi přitáhly moji pozornost. Zabořila jsem se do polštářů a zavřela oči, snažila se zklidnit své dýchání, zatímco jsem sledovala vchod přimhouřenýma očima. Dveře se začaly otevírat. Tak už to bylo tady. A bylo jenom na mě, abych to nezvorala.
Nemohla jsem to zvorat. Nezvorám to.

Pro teď byla Tessa mrtvá.

6 komentářů:

  1. Díky za překlad. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dekuji moc, už se těším na další. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat