čtvrtek 14. dubna 2016

Draví ptáci - 4. kapitola 2/2


Ahojte,
dnes už bych měla mít po operaci a ještě pár dní si poležet v nemocnici, takže vám píšu dopředu - ještě, že se dá na blogu plánovat. Jedna věc mě na téhle knize docela vyvádí z míry.

Zatím to ještě není tak zřetelné, ale zkuste si všímat i v následujících kapitolách, kolik kafe všichni v knize potřebují. Tak trochu podezřívám autorku, že se při psaní téhle knihy sama dopovala kofeinem, a proto se tak často objevuje i v příběhu. Ale když se nad tím pořádně zamyslíte, tak by přece měniči neměli potřebovat tolik kafe jako obyčejní lidi. Mají přece více síly, celkově jsou odolnější, než obyčejný člověk.
Tak trochu jsem si vzpomněla na animovanou pohádku Za plotem, kde byla tuším veverka, co po kofeinu lítala jako torpédo. Asi takhle nějak by podle mě měli vypadat měniči po jednom kafe. :D
Co si o tom myslíte vy? Klidně dejte echo až po dalších kapitolách, protože se to bude opravdu jen stupňovat.
Tentokrát nenapíšu, abyste si kapču užili, protože ani samotné postavy si rozhodně tuhle část neužívají, doufám ale, že si rádi přečtete další kousek. :)
Paty

Cody si myslel, že se mu vyzvánění jen zdá, jenže když se probojoval k vědomí, vyzvánění pokračovalo. Natáhl se pro telefon a odpověděl.
„Haló?“
„Máme další případ,“ oznámil mu velitel Green.
Cody zasténal. Nemohl si pomoci. Zamžoural na hodiny na nočním stolku. Byly teprve tři ráno.
„Jo, já vím,“ řekl velitel Green soucitně.
„Kde k tomu došlo?“ zeptal se Cody, když se snažil vytáhnout své unavené tělo z postele. Postavil se a promnul si krk, ve kterém mu nepříjemně zakřupalo.
„V centrále Hejna,“ odpověděl jemně velitel Green.
Cody ztuhl. „Kdo?“ Bože, nesmí to být jeho vůdce. Sakra, měl Antona varovat.
„Kevin Knox.“
„Do prdele!“ zaklel Cody a vyřítil se k šatníku s mobilem stále v ruce. Kevin byl třetím nejvýše postaveným v Hejnu a jeho dobrý přítel. „Jsem na cestě.“
„Setkáme se tam,“ řekl mu velitel Green a zavěsil.
Cody odhodil mobil na postel a rychle se oblékl. Pak poslal zprávu svému týmu a uháněl ke dveřím.
Ani se nezastavil, aby si udělal kafe.
Znova si procházel v myšlenkách informace, které posbírali o Gregorym Stevensovi. Co jim uniklo?
Mělo to snad nějakou spojitost s Hejnem?
Nasedl do auta a uháněl nad povolenou rychlostí. Všechno si znova a znova přehrával. Neměli žádná podezření, že by mohl být v nebezpečí někdo další.
Hlavně ne někdo mimo Letku.
Mohlo se jednat o dva různé případy, které spolu nesouvisely, ale Cody si to nemyslel.
Dva ptačí měniči zabiti ve dvou dnech? Dva vysoce postavení měniči? Ne, to by byla obrovská náhoda.
Cody znal všechny cesty k domu Hejna, proto využil jakoukoliv zkratku, na kterou zrovna narazil.
Za necelých jedenáct minut se dostal k bráně.
Strážný na něj mávl a Cody projel dovnitř.
Uviděl dvě policejní auta a pár dalších aut.
Zastavil u kraje cesty a vylezl ze svého Jeepu. Rozběhl se ke vchodu.
„Agente Johnsone.“
Cody se ohlédl a uviděl detektiva Lawrence, jenž se blížil dlouhými kroky.
„Co se stalo?“ dožadoval se vysvětlení.
Detektiv na něj mávl, aby šel za ním.
Cody změnil směr, který nabral, když se řítil k domu a následoval detektiva.
„Tady tudy,“ informoval jej detektiv.
Šli okolo verandy až na místo činu, kde uviděl tělo svého přítele.
Kevin Knox seděl opřený o stěnu domu. Na krku ze strany měl obrovskou ránu.
Cody se přikrčil u těla. Přijal rukavice, které mu detektiv Lawrence podal a natáhl si je.
Přejel prstem přes vytvořenou ránu.
„Čepel byla široká se zubatým ostřím. Zabořena do jeho krku a pak vytažena,“ podotkl Cody. Mluvil tiše, popravdě nechtěl ta slova říci, ale nebyl schopen je v sobě zadržet. „Rychlé a špinavé. Vrah stál před ním, jednalo se o praváka, podle úhlu bodnutí musel být minimálně stejné výšky jako on.“ Když mluvil, naklonil hlavu. Představoval si, co se stalo. „Potom vrah chytil tělo a usadil jej u domu.“ Párkrát polknul, když mu žluč stoupla do úst. „Nechal ho tady vykrvácet.“ Všiml si, že se mu třesou ruce. Zaťal je v pěst, aby se zklidnil. „Ksakru!“
Ucítil stisk na rameni. „Je mi to líto.“
Cody se zadíval na detektiva Lawrence. V jeho tváři viděl pochopení a soucit. Než se postavil, přikývl.
Očima prohledával okolí.
Ano, přesně to viděl. Kevin se tady proházel a zastavil se, aby si s někým promluvil.
S někým, koho znal?
Ano, určitě.
Kevin nebyl členem ochranky, ale dokázal se o sebe postarat. Pracoval na sobě, byl zdravý a dobře stavěný.
„Kdo našel tělo?“ zeptal se.
Lawrence nenápadně kývl hlavou. Cody sledoval jeho pohyb a uviděl jednoho ze strážců.
„Larry? Barry?“ Cody si nemohl vzpomenout na mladíkovo jméno.
„Cary Dreyer,“ pomohl mu Lawrence.
„To je ono.“
„Při obchůzce jej začala zlobit baterka. Šel do kuchyně delší cestou. Nechtěl použít hlavní vchod, aby nikoho neprobudil. V podstatě zakopl o tělo,“ shrnul Lawrence.
Cody se na něj zamračil. „Tys jej vyslýchal?“
Lawrence ztuhl. „Přesně tak.“ Narušil Codyho osobní prostor a ztišil hlas. „Někdo tady vraždí měniče. Což z tebe dělá taky terč. Nechci se ti plést do cesty, ale nehodlám se nechat vyšachovat z tohohle případu.“
Cody zvažoval jeho slova. Pokud by to bylo potřeba, mohl se vmísit mezi místní obyvatele. Tihle dva detektivové jim možná mohli pomoci a také viděl odhodlání v detektivově tváři. Cody se s ním nechtěl dohadovat.
„Můžu vás nechat na případu pracovat, ale jen přechodně,“ konečně odpověděl Cody.
Lawrence vypadal překvapeně, a pak… se mu ulevilo?
„Řeknu svému veliteli, aby to zařídil u vašeho kapitána. Můj tým už je na cestě sem. Můžeš je zasvětit, zatímco budu mluvit s Carym. A kde je Anton?“
„V kuchyni,“ odpověděl Lawrence. „Myslím, že čeká na tebe.“
Když uviděl Rydera vystupujícího z auta, kývl na detektiva. „Až si s Carym promluvím, vrátím se sem.“
Detektiv odešel a Cody se obrnil před tím, co se tady dělo. Potřeboval si zachovat chladnou hlavu. Potlačil všechnu bolest.
Jeho sokol se toužil vymanit z jeho spárů a dostat se na svobodu. Člen jeho Hejna byl zavražděn. Hluboce jej to zasáhlo.
Přešel k mladému strážci a zastavil se před ním. Cary zvedl hlavu a Cody spatřil sotva zadržované slzy.
Jemně položil ruku na Caryho předloktí a stiskl. „Ještě chvíli vydrž,“ povzbudil ho.
Cary přikývl.
„Všechno mi řekni.“
Cody si vytáhl zápisník ze zadní kapsy, a když Cary vyprávěl, dělal si poznámky.
Cary se třásl, ale snažil se vyložit všechny detaily. Cody jej zatlačil ještě trochu dál a doufal, že z něj vytáhne spojitost, kterou potřebovali.
„Žádné neobvyklé pachy?“ zeptal se Caryho podruhé.
„Ne.“ Cary zavrtěl hlavou. „Dokonce jsem ani necítil krev, dokud jsem nestál přímo nad ním. Nedával jsem pozor. Možná, kdyby ano…“
Cody jej zastavil. „Pochybuji, že někdo mohl něco udělat.“
Cary nevypadal přesvědčeně.
„Běž domů. Dej si sprchu. Řeknu Antonovi, že jsem tě poslal domů, aby ti mohl zavolat, pokud bude něco potřebovat.“
„Dobře.“
Cody se díval, jak nejistě odchází. Postarší žena a muž se prodrali skrz přihlížející, kteří byli zadržováni dále od domu. Vrhli se ke Carymu.
Objali se v jednom chumlu. Rodina. Zřejmě Caryho rodiče. Pro strážce bude těžké tohle překonat.
Byla to nepěkná krvavá záležitost.
Otočil se, aby si zašel promluvit s Antonem a uviděl svého velitele, čekajícího na schodech u hlavních dveří.
„Veliteli.“ S respektem sklonil hlavu.
„Zjistil si něco?“
„Ne, pane,“ odpověděl Cody.
„Kruci,“ zaklel velitel Green, než rychle zavřel pusu a stiskl rty do úzké linky.
Cody se znova rozhlédl. „Co nám kruci uniká?“
Velitel se napřímil. „To bychom měli raději rychle zjistit.“
„V žádném případě by Kevin nenechal nějakého cizince, aby se tolik přiblížil,“ trval na své domněnce Cody. „Musel to být někdo, koho znal.“
„Tak to máš tedy dost podezřelých.“
Nepřetržitá bolest hlavy o sobě začínala dávat vědět. Cody si promnul spánky. „To ano.“
„Zrovna jdu dovnitř, ale nejdříve jsem chtěl jít za tebou,“ řekl velitel Green a poplácal Codyho po rameni. „Vím, že to pro tebe nebude lehké.“
Cody se mu zadíval do očí. „Já toho bastarda dostanu,“ slíbil.
„Já vím.“
„Chtěl bych do případu ty dva detektivy,“ oznámil Cody.
„Opravdu?“ odpověděl velitel Green překvapeně.
Přikývl. „Tohohle případu se bez boje nevzdají. A taky z nich mám dobrý pocit. Pomoc navíc nikomu neublíží. Hlavně taková, jež nemá spojení s měniči. Lawrence má pravdu, všichni jsme terčem.“
„Je to na tobě. Zařídím to hned, jak se dostanu do kanceláře.“
Cody počkal, než jeho šéf došel k autu, a pak se pořádně nadechl. Normálně mu pach Hejna poskytoval útěchu. V tuhle chvíli tomu tak nebylo. Přinesl jen strach o jeho bratry.
Vzchopil se a vykročil směrem k hlavním dveřím.
Dům byl tichý, když kráčel chodbou na druhou stranu domu. Kuchyň byla až úplně vzadu.
Zatlačil do dvoukřídlých dřevěných dveří a spatřil svého vůdce, jak sedí u stolu vedle své družky, Amy. Chloe seděla vedle ní a Rydera. Byron hlídal u zadních dveří.
Cody kývl na svůj tým. „Dejte nám prosím chviličku. Začněte s výslechem členů Hejna. Získejte jejich výpovědi. Zjistěte, kdo Kevina viděl naposledy.“
Jeho jednotka se odporoučela.
Anton zvedl ruku. Cody šel blíž a náhle měl nohy jako z želatiny. Nakonec poklekl vedle Antonovy židle.
Anton se otočil a Cody mu složil hlavu do klína. Truchlil nad ztrátou svého přítele a Anton jej objal, aby mu poskytl útěchu.

15 komentářů:

  1. Děkuji moc za pokračování kapitoly, co se týká kávy, tak já jsem kafař a velký, tento životabudič je pro mne naprosto potřebný, takže za mi to prozatím moc divné nepřipadá :-)
    Jinak přeji rychlé uzdravení po operaci a co nejméně problémů!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Paty, ďakujem za preklad kapitoly a to kafe je tam možno aj ako ... pause, ja som tiež kofeinový závislák bez rannej dávky nefungujem.. teda ja osobne by som si to ani nevšimla, je to ako cigareta vo filmoch, všimli ste si...? Tebe prajem rýchle uzdravenie :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za ďalšiu kapitolu, bez kávy nejdem z domu ta musí byť.presne ako píše Boszika cigareta a káva musí byť čo som si všimla aj ja je to také "americké" .Prajem skoré uzdravenie :)

    OdpovědětVymazat
  4. U mna káva funguje ako štartér :-) vždy ma povzbudí a môžem pokračovať vo fungovaní dalej :-)
    vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další kapitolku!!!♥♥

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad a korekci další kapitolky. Přeji velmi brzké uzdravení!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Paty přeji rychlé zotavení a děkuji za další kapitolu.. Já zas patřím mezi lidi, na které nemá kafe žádný účinek (ani levná, ani kvalitní), takže ji moc nepiju, ale znám lidi, co ji pijí po litrech a nedají bez ní ani ránu :D

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka preklad... :-) A šup, šup domov, není nad domácí kafé :D:D:D

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Káva ráno na obed aj večer to musí byť, ďakujem za trochu smutnú kapitolu a prajem pekné pooperačné uzdravovanie

    OdpovědětVymazat
  11. Moc moc diky ;-) kafe budu hlidat :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat