středa 30. března 2016

Vládci noci - 2. kapitola 2/2


V pondělí večer seděla Ami u stolu, který Darnell dodal to ráno ihned po té, co uslyšel ty špatné zprávy. Na základě jejího rozhovoru s ním se domnívala, že se zapojil do poměrně vášnivé hádky se Sethem ohledně moudrosti jmenovat Ami Marcusovým Druhým.

Ne, že by neměl rád Marcuse. Ami nikdy neslyšela Darnella říct proti němu ošklivé slovo, a věděla, že sdíleli lásku k hudbě. Ale Marcus byl považován za nebezpečného. Jeho chování se v posledních letech stalo nevyrovnaným. A Darnell se bál o Aminu bezpečnost.
Oči jí sklouzly z tlusté příručky pro Druhé, kterou se snažila naučit celý den, na notebook před ní. Skoro žádná aktivita na webu Nesmrtelných Strážců. Druzí byli nepochybně zaneprázdněni připravováním svých vlastních nesmrtelných pro další noční lov.
Co by přimělo Setha uvěřit, že by Ami byla schopným Druhým? Se všemi jejími… problémy… by si myslela–
Venku na chodbě, se otevřely a zavřely dveře od sklepního bytu.
Amino srdce se stáhlo.
Položila příručku stranou, zavřela svůj laptop, vstala a následovala zvuky Marcusových pohybů do zbrojnice.
Většina nesmrtelných domácností měla takový pokoj, který se obvykle chlubil vybavením na cvičení a sparing a skříněmi, které byly plné zbraní. Ami vstoupila do dveří právě, když Marcus otevřel dveře jedné ze skříní.
Pozdrav, který měla v plánu nabídnout, uvízl v jejím hrdle. Neviděla ho od té doby, co Seth odešel předchozí noc. Marcus byl v té době zmačkaný, špinavý a hojně pokrytý krví. Teď…
Zhluboka se nadechla a snažila se zpomalit svůj zběsilý puls.
Teď byl celý čistý a neuvěřitelně hezký. Černé kapsáče obalovaly svalnatá stehna. Černé tričko s dlouhým rukávem objímalo široká ramena, silné svalnaté paže a vlnící se břišní svaly. Jeho dlouhé vlasy, černé jako půlnoc, byly zkroceny do úhledného culíku.
Ami se setkala s mnoha nesmrtelnými během doby, kterou strávila se Sethem a Davidem. Všichni měli společný tmavý hezký, vzhled. Tak, proč právě tenhle v ní způsobuje takový zmatek?
Ahoj,“ přinutila se nakonec říct.
Marcus se otočil čelem k ní a jeho tvář se rozzářila překvapením, které rychle přešlo do zamračení. Na chvíli si myslela, že něco řekne, pak se otočil zpět ke skříni.
No, po jeho méně než nadšené reakci na to, jak ji Seth nasadil na něj včera v noci, tak úplně neočekávala, že by ji pozdravil úsměvem a smíchem.
Udusala svoji nervozitu a vykročila kupředu s falešným sebevědomím, dokud nestála vedle něj. Když sáhl do skříně pro opasek, který obsahoval dva zakryté krátké meče, vyrazila vpřed a popadla ho jako první.
Co to–?“
Ami přistoupila blíž a obtočila opasek kolem jeho boků, její ňadra se téměř dotýkala jeho pevného břicha.
Marcus se prudce nadechl.
Ami nechala svůj pohled namířený dolů a připevnila opasek, posadila ho do přesně stejné polohy, ve které byl, když ho poprvé potkala. Její klouby se otřely o teplé, svalnaté břišní svaly chráněné měkkým materiálem jeho trička. Její kůže zčervenala neznámým teplem.
O krok ustoupila a sáhla do skříně pro jeho kožený popruh. „Zachránila jsem všechny tvé dýky kromě dvou včera večer poté, co jsi odešel pronásledovat posledního upíra a nechala jsem si od Chrise Reordona poslat dalších dvanáct. Všechny byly vyčištěny a nabroušeny.“
Konečně se na něj odvážila podívat.
Marcus na ni zíral, jeho hnědé oči byly rozzářené mírnou jantarovou září, která, jak usoudila, odrážela jeho nespokojenost.Nabrousila si je sama?“ zeptal se, jeho hluboký hlas neproniknutelný.
Samozřejmě.“
Spustil pohled, vytáhl dýku z jedné pochvy na popruhu a opatrně ji zkoumal.
„Je pro tebe dost ostrá?“ zeptala se Ami.
Jeho oči se setkaly s jejími.Naprosto.“ Vrátil čepel do její pozice v popruhu.Neber si mou skepsi osobně. Jednou jsem měl Druhého, který mě hrdě informoval, že strávil celé odpoledne pilným broušením každé mé zbraně. Vzal jsem ho za slovo, vyšel si na lov a zjistil nebezpečným způsobem, že neměl tušení, jak aplikovat brousek na ostří. Ani jedna z mých zbraní nebyla dost ostrá, aby mohla uříznout papír.“
„Ooh. To nebylo dobrý.“
„Přesně.“
„No, já vím, co dělám.“
„Ano, to víš. Děkuji ti.“
Zakřenila se. Ty dvě slova ho, zdá se, zabolely, jako by je ve skutečnosti nechtěl nabídnout, ale dobré mravy ho přinutily.
Není zač. Nyní, se nakloň.“ Zvedla popruh oběma rukama. Byl o tolik vyšší než ona, že bez židle ho nemohla přehodit přes jeho hlavu a ramena, aniž by jí pomohl.
Zvedl jedno obočí a zkřížil své paže na své hrudi ve výzvě.
Našpulila rty, odhodlaná vyhrát tuhle první šarvátku.Buď se nakloníš dolů, nebo to na tebe dám jako na prádelní šňůru. Tvoje volba.“
Rty mu zaškubaly, uvolnil své zkřížené ruce a naklonil se dolů, ohýbajíc taky svá kolena.
Ami přehodila kožený opasek přes jeho hlavu a jedno rameno, držela ho, zatímco provlékl svou ruku skrz. Poté, co tak udělal, skrýš na malé zbraně byla pověšena přes jeho hrudník, umožňující snadný přístup. Uhladila ho na místo, jejími prsty projelo mravenčení, jak klouzaly po jeho hrudi, tak široké a pevné a…
Marcusovy prsty se najednou obtočily kolem jeho zápěstí a odtlačily její ruce pryč.Nech to být. Takhle je to dost dobré.“ Jeho hlas zněl trochu chraplavě. A když Ami vzhlédla, záře v jeho očích byla intenzivnější.
Udělala–?“
Než se ho mohla zeptat, jestli udělala něco špatně, otočil se a odkráčel z místnosti. O moment později se přední dveře otevřely a prudce zabouchly.
Malá, trojúhelníkovitá hlava vykoukla kolem zárubně na úrovni kotníku, pokrytá strupy všude, kde nebyla pokrytá černou srstí.
Co jsem udělala?“ zeptala se Ami Slima, malé, elektrické jiskření, které Marcus vyvolal, pomalu umíralo.
Slim si nechal svůj názor pro sebe.
*  *  *
Oowwrrrr!
Marcusovy oči se prudce otevřely.
Owwwrrrr!
Co to k čertu je?“
Podíval se na radiobudík na nočním stolku. 2:43 odpoledne v úterý.
Zasténal a znovu zavřel své pálící oči. Lovil upíry až do svítání, déle než obvykle, ne protože by se v poslední době hrozba zvýšila, ale proto, že se zdráhal jít domů.
Díky, Sethe.
Podařilo se mu vyhnout se Ami po svém návratu a dostat se do své ložnice, bez další konfrontace, ale pak nemohl usnout. Nemohl přestat myslet na tu znepokojivě silnou touhu, kterou vyvolaly její nevinné doteky.
Roarawrorrorr!
S povzdechem se posadil. Vážně, co to sakra bylo?
Psst,“ slyšel Ami šeptat, jak si natahoval tepláky a tričko.
Owrrrrrorrr!
Ach, přestaň se chovat jako mimino. Člověk by si myslel, že tě mučím.“
Když šel nahoru po schodech, Marcus konečně identifikoval ten ujetý zvuk jako Slima, který protestuje proti čemukoliv, co mu dělá. A skutečně to znělo bolestivě.
Následoval vřeštění do koupelny v prvním patře a zastavil před zavřenými dveřmi.Ami?“ zavolal.
Owwrrrrrr! Owwwrrrrrr! Owwrrrrrrr! Slimovy výkřiky se staly šílenými.
Ano?“ odvětila váhavě.
Co to sakra děláš mojí kočce?“
„Hm… nic. Proč? Vzbudili jsme tě? Au! Přestaň!“
Marcus vzal za kliku a vstoupil.
Několik zmotaných osušek leželo vedle umyvadla. Kaluže vody byly rozesety po celé desce a dlažbě. Posuvné dveře do sprchy/vany byly zavřeny, ale mohl vidět pohyb skrz mléčné sklo.
Marcus přešel místnost a podíval se přes vršek dveří od sprchy.
Ami, oblečená v tom, co se zdálo být dvě nebo tři vrstvy tepláků a stejně tolik mikin, seděla se zkříženýma nohama ve vaně s prudce bojujícím Slimem v jejím klíně. Kolem nich bylo několik centimetrů vody, zanechávajíc jí tak napůl suchým ostrůvkem, který Slim, přející si uniknout, potřeboval.
Marcus cítil, jak se v něm začíná bouřit smích.
Aminy vlasy byly vlhké, umolousané a stažené do ohonu, který se nakláněl na jednu stranu. Mokré, mýdlové skvrny a kočičí chlupy zdobily její košili. Tváře měla růžové, její výraz byl uštvaný.
A Slim vypadal jako malý, rozzuřený ježek, jeho srst stála ve všech směrech v mokrých hrotech.
Jakmile Slim uviděl Marcuse, zaťal svaly v zadních nohách, pak vyskočil přímo nahoru, tlapky škrábaly na dveře od sprchy ve snaze dosáhnout svobody… a selhaly.
Ami zaječela, když ta šílená kočka spadla zpátky k ní.
Slim přistál s cákancem ve vodě vedle ní, potom se rozběhl do jejího klína a připravil se, aby mohl znovu vystartovat.
Ale ne, to ne!“ varovala ho a obtočila kolem něj své paže dřív, než mohl vyskočit.
Slimovo kňučení a vytí začalo znovu.
Marcus si nemohl pomoci. Vybuchl smíchy, obrázek, který vytvořili, byl příliš legrační, aby se dal popřít.
Ach, sklapni,“ zabručela, a začala v dlaních lít vodu přes Slima, aby ho konečně opláchla, jak Marcus předpokládal.
Co tě proboha přimělo k tomu, že ses rozhodla ho vykoupat?“ zeptal se.
Když dnes přišel domů, jeho srst byla slepená já-nechci-vědět-čím na několika místech, a byl cítit jako…“
„Jako co?“
„Moč,“ řekla a nakrčila nos s takovým odporem, že se znovu zasmál.
Proč jsi ho prostě nevykoupala ve dřezu?“
„Zkoušela jsem to! Ale pořád se dostával pryč ode mě. Tady pro něj není místo kam jít.“
Slimův hubený, malý se zadek hýbal ze strany na stranu, když napjal své zadní nohy v přípravě na další skok.
Ok! Ok!“ prohlásila Ami a sáhla po skleněných dveřích.Jsi dost čistý.“ Její oči se setkaly s Marcusovými.Mohl bys ho prosím usušit?“
Marcus přikývl, popadl ručník a zachytil Slima, který se vrhl z vany, jakmile skleněné dveře zajely zpátky.A co ty?“ zeptal se, obalujíc vrtící se, mrzutý uzlík v hebké bavlně.
Její oči se zúžily.Umím se vysušit sama, děkuji.“ Podívala se dolů a ušklíbla se.Poté, co se vysprchuju. Nechutný. Budu venku za několik minut.“
A jen tak, vzrušení, které trápilo Marcus celé ráno, se vrátilo.
Zamračil se, odešel z koupelny, zavřel dveře a zamířil do obývacího pokoje.
Tohle nebude fungovat,“ řekl Slimovi, jehož bledě zelený pohled obsahoval úlevu i obvinění.
Jak sušil tu rozmrzelou kočku, Marcus sliboval, že se bude více snažit, aby zabránil veškerému kontaktu se svým nový Druhým.
*  *  *
Ami neviděla Marcuse dva dny, ne od toho incidentu se Slimem v úterý.
Byl naštvaný, protože koupala jeho kočku?
Mnohem pravděpodobněji prostě doufal, že když se jí bude dostatečně dlouhou vyhýbat a držet ji od dělání její práce, začne být frustrovaná a trvat na odchodu.
Na chodbě zavrzalo prkno.
Amina hlava se prudce otočil tím směrem. Aha!
Co nejtišeji, jak jen mohla, po špičkách vyšla ze studovny, skrz chodbu do zbrojnice, a přišla právě včas, aby viděla Marcuse – oděného pouze v ponožkách, boxerkách a tričku – vlézt do speciálně navržených kalhot, které poskytovaly kompletní ochranu před sluncem.
Záludný nesmrtelný. Musel si myslet, že spí během dne, musel si vypůjčit jeden z D'Alençonských obleků a zamýšlel vyrazit ven před tím, než se probudí.
„Odcházíš brzy?“ zeptala se.
Trhl hlavou vzhůru. Frustrace se přehnala přes jeho hezké rysy, než se odvrátil.
Amiin pohled padl na jeho stehna, jak si přes ně natahoval kalhoty. Obalené svaly, vystavovaly na obdiv řídký povlak kudrnatých, tmavých chlupů.
Rozkvetl v ní žár. Byly by ty chlupy měkké nebo drsné?
Předtím než mohla spekulovat o tom, co schovávají jeho černé hedvábné boxerky, těžký materiál je taky zakryl.
Ami vykročila vpřed a popadla gumové tričko, zatímco si Marcus zapínal kalhoty. Komplet byl hodně podobný potápěčskému obleku, ale měl hrubou texturu jako automobilové pneumatiky. Nesmrtelní obecně nenáviděli nosit tyto obleky, protože byly tak hřejivé a nepohodlné, takže musel být docela zoufalý, aby před ní utekl, když byl ochotný trčet v jednom celou noc.
Marcus se zamračil, když před ním zvedla rozepnutou košili.
Odvrátil se, strčil ruce do rukávů a umožnil jí přetáhnout jí přes jeho široká ramena.
Možná by jsi mohl zaměřit dnešní lov na Winston-Salem,“ navrhla.Objevilo se tam několik hlášení o pohřešovaných osobách v posledních osmačtyřiceti hodinách, takže upíři musejí buď lovit, nebo verbovat.“
Zavrčel možným potvrzením a obrátil se čelem k ní.
Ami odstrčila jeho ruce stranou a sama zapnula předek jeho košile. Zdánlivě rezignovaný, netrpělivě čekal, zatímco ho vyzbrojila jeho krátkými meči a dýkami.
Když k němu vzhlédla, jeho oči znovu slabě zářily.Chceš se najíst předtím, než odejdeš?“ zeptala se, náhle bez dechu pod jeho intenzivním pohledem.
Něco zaplálo v jeho jantarovém pohledu.Ne.“
Ami přikývla a popadla masku, která doplňovala ochranný oblek. Její puls se zrychlil, jak se zvedla na špičky. Natáhla ruku, sčísla jeho vlasy – tak hebké – z jeho čela.
Jeho oči se rozzářily. Zaťal zuby.
Ami nervózně polkla a jemně stáhla masku přes jeho tvář a havraní hedvábí, které ji rámovalo.
Tyto oči ji nikdy neopustily, když natáhl ruku a upravil si ji.
Padlo mezi ně těžké ticho, které se zdálo, že trvá několik minut.
Pak Marcus vyšel z místnosti – a domu – bez dalšího slova.
Amiin dech se syčivě vydechla, opřela se o jedny dveře od skříně.
*  *  *
V pátek večer Marcus vyšel sklepní schody, pak se zastavil na odpočívadle. Tiše se opřel o dveře, aby se pootevřely a nahlédl do potemnělé chodby za nimi. Vchody do pokojů, které ji lemovaly, byly temné a prázdné. Světlo sem pronikalo z velkého obývacího pokoje na jednom konci. Schody nad ním, které vedly do druhého patra, byly tmavé.
Spokojený, pomalu vstoupil do chodby a tiše za sebou zavřel dveře.
Stereo hrálo v obývacím pokoji, hlasitost zdvořile nízká. Etta James broukala jednu z jeho oblíbených písní: "At Last."
Marcus přitiskl své tělo k jedné stěně a plížil se vpřed, neschopný zabránit si zpívat spolu s písní ve své hlavě, jak držel své uši nastražené pro známky od jeho Druhého.
Ami s ním teď už byla pět dní a dokazovala, že bylo zatraceně těžké se jí vyhnout.
Nebo jí ignorovat.
Doufal, že pokud se prostě vyhne jakémukoliv kontaktu s ní, začne se nudit, postěžujte si Sethovi, že ji zde není potřeba a bude přeřazena. Ale nedopadlo to tak dobře. Pokaždé, když se otočil, Ami tam byla. A, i když její úsměv nesl jistou váhavost, její odhodlání plnit své povinnosti jako jeho Druhý se vysmívalo jeho vlastní tvrdohlavosti. Už se ani nemohl sám ozbrojit. V okamžiku, kdy překročil práh své zbrojnice a tréninkové místnosti, objevila se jako mávnutím kouzelného proutku a začala ho obkládat čepelemi.
Jak se Marcus přibližoval ke zmiňovanému prahu, podezřele ho sledoval. Zmanipulovala jej nějakým druhem pohybového senzoru nebo skrytou kamerou? Jak jinak by mohla pokaždé vědět, že tam je?
Minul ji bez vstupu a pokračoval kupředu. Dnes ráno si ulil své zbraně ve své ložnici v suterénu v naději, že se mu konečně podaří vyhnout se její pozornosti.
Zamračil se.
To byla další věc. Ta žena spala jen, když spal on. Snažil se změnit svůj spánkový harmonogram, dokonce zašel tak daleko, že si vzal na sebe ochranný oblek, který vymyslela Sethova lidská síť pro Nesmrtelné Strážce, a odešel ve chvíli, kdy bylo slunce ještě vysoko na obloze.
Žádné štěstí. Ami stáhla gumovou masku přes jeho dlouhé vlasy sama.
Bez ohledu na to, v jakou dobu během dne nebo noci vstal a odvážil se ven, objevila se jako mávnutím kouzelného proutku.
Zastavil se. Přímo před ním stály přední dveře se svými odolnými, vyztuženými zámky a titanovými panty a řetězem. Na zdi vedle nich visel alarmový touchpad. To, co viděl z obývacího pokoje, vypadalo opuštěně. Dlouhá místnost pokračovala kolem jeho levice mimo jeho linii pohledu. Na opačné straně od předních dveří byl malý jídelní kout s barovým pultem, který ho odděloval od prostorné kuchyně na pravé straně, který také nemohl vidět.
Slabý zvuk přišel z tohoto směru. Ami musela být v kuchyni.
Napnul se a připravil se, aby se tryskem dostal k předním dveřím.
„Myslím, že vzduch je čistý,“ zašeptal mu hlas hlasitě do ucha.
Marcusova hlava se otočila tak rychle, že mu prasklo v krku. A byl si docela jistý, že jeho nohy opustili podlahu, když vyskočil překvapením.
Jeho pohled se snížil.
Ami stála pouhých pár palců od něho, její smaragdové oči se třpytily rošťáctvím, když na něj zírala s rozpustilým úsměvem.
Jak jsi to udělala?“ dožadoval se, příliš šokovaný, aby cítil hněv. Díky jeho nadpřirozeně citlivému sluchu, dokonce i nesmrtelní ho stěží přistihli nepřipraveného.
Přehnaná nevinnost zalila její hezké rysy. „Udělala co?“
„Takhle se ke mě přikrást.“
Svraštila čelo a s účastí ho poplácala po ruce.No, proslýchá se, že ti je více než 800 let Marcusi. Možná, že ti začíná odcházet sluch.“
V jejím hlase byl takový nadbytek falešných obav, že vlastně zjistil, že bojuje s nutkáním usmát se.
Předtím než to mohl dělat, otočil se na patě a zamířil ke dveřím.
„Nebude to fungovat, víš,“ zavolala za ním.
Zastavil se a otočil se čelem k ní.
Všechna lehkovážnost zmizela. Teď ho vážně studovala.Co nebude fungovat?“
„To, že mě ignoruješ, mě nepřinutí jít pryč.“
„Jsi si tím tak jistá?“ opáčil cynicky.
Odpověděla s pomalým přikývnutím.Ano. Nevyhýbám se odpovědnosti.“
Ztuhl, hněv, který se mu před tím vyhnul, teď zesílil.Chceš říct, že já ano?“
Zastrčila své palce za přední kapsy svých džín.Říkám, že mě Seth přidělil, abych sloužila jako tvůj Druhý, a nic, co uděláš nebo řekneš, mi nezabrání dělat mou práci.“
Tato drobná smrtelná žena si myslela, že by mohla trvat na svém proti němu?Tvoje sebejistota není na místě,“ varoval ji.
Má sebejistota je překonána pouze mou tvrdohlavostí.“
Za to se mohl zaručit.Nepotřebuji Druhého!“ prakticky křičel frustrací.
Její útlá ramena se zvedla a klesla pokrčením ramen.Seth si očividně myslí, že potřebuješ.“
„Je mi fuk, co si Seth myslí!“
Jiskra vznětlivosti vzplanula v jejích očích.No, nemělo by ti to být fuk. Bojí se o tebe, Marcusi. Je to už osm let–“
Prudce zaklel a přerušil ji. Seth jí řekl o Bethany?
Ještě jednou se otočil a vykročil ke dveřím.O tom s tebou nebudu diskutovat. To není tvoje zkurvená záležitost.“
„Nejsi sám,“ trvala na svém.
Posměšně si odfrkl. Dále mu bude připomínat, že má přátele, kterým na něm záleží a kteří jsou zde pro něj a chtějí mu pomoci, bla bla bla.
Až na to… že nepřipomněla. Řekla: „Já vím, jaké to je truchlit.“
A něco v jejím hlase, jak pokračovala, přimělo jeho kroky zpomalit, pak se zastavit úplně. Něco, co se zdálo, rezonovalo ve tmavé, duté prázdnotě, která teď sídlila hluboko v něm.
Já vím, co to je ztratit kompas. Najednou se ocitnout bez směru, daleko od
cesty, kterou jsi kráčel. Jak… vyčerpávající to může být, s vědomím, že už nikdy nenajdeš tuto cestu, jen se plahočit vpřed tak jako tak, nutit jednu nohu před druhou znovu a znovu v něčem, co ti připadá jako naprosto zbytečné úsilí. Vím, jaké to je žít bez naděje.“
Ohlédl se přes rameno.
Její pohled se vyhýbal jeho.To, co se snažím říct, je…“
Následovala dlouhá chvíle ticha, během níž si poprvé všiml stínů pod jejíma očima. Zřejmě zůstávajíc vzhůru dlouho, aby ho obtěžovala a shodovala se s jeho spánkovým harmonogramem, ji zanechalo stejně unavenou, jak byl on sám.
Uniklo jí zlostné zafunění.Já nevím, co se snažím říct. Počkej tu na chvíli, prosím.“
Když nehybně stál, zamířila do kuchyně.Ahoj, Slime,“ zamumlala, když opouštěla jeho zrak.Co máš za lubem, ty bláznivá kočičko?“
Líbil se mu způsob, jakým chodila. Ačkoli byla malá, nedělala malé, cupitající krůčky. Ani se nesnažila zaujmout velmi nepřirozeným houpáním boků. Ne, s Ami zde byly pouze dlouhé, silné, cílevědomé kroky, které vyvolávaly některé dlouho spící dravé touhy v něm, které ho nutily ji následovat a vrhnout se na ni.
Marcus se zamračil. Odkud se k čertu tahle myšlenka vzala?
Vrátila se nesoucí látkový chladicí box o velikosti dětského obědového box a podala mu ho.Tady.“
Vzal si ho.Co je to?“
„Pokud vím, tak pravidelně nejíš, takže jsem ti připravila brunch.“ Většina nesmrtelných jedla pouze dvě jídla za noc: obdoba svačiny a večeře.Je tam sáček krve, zelený čaj s ženšenem a sendvič. Celozrnné pečivo. Bezmasá uzená krůta. Hlávkový salát. Rajče. Červená cibule. Kapie a několik plátků papričky jalapeño. Všechno organické. Nevěděla jsem, jestli je to podle tvojí chuti, ale Seth, David a Darnell ho milují.“
Marcus žaludek hladově zahřměl v očekávání, vyvolávajíc slabý úsměv.
David byl druhý nejstarší existující nesmrtelný. Darnell byl jeho Druhý. Kolik času s nimi Ami strávila?
Zazvonil telefon.
Ami pokrčila rameny.Doufám, že lov dnes večer dopadne dobře.“ Odkráčela chodbou ke studovně, rozsvítila světla a zmizela uvnitř.
Marcus slyšela, jak zvedla sluchátko.
Prosím?“
„Ahoj, zlatíčko,“ známý, hluboký hlas s přízvukem promluvil na druhém konci.
Sethe!“ vykřikla radostně.Kde jsi? Jsi v Severní Karolíně?
„Ne, jsem v Montrealu, ale myslel jsem, že zavolám a zjistím, jak to jde.“
Marcus se zamračil, vyklouzl ven a zamířil ke svému motocyklu.
Jaký byl přesně Amiin vztah se Sethem? Předtím o tom doopravdy nepřemýšlel, ale… zdálo se, že mezi nimi byla velká náklonost. Větší než si mohl vzpomenout, že kdy viděl, či slyšel Setha projevit jakékoli jiné ženě. Ne, že by toho věděl hodně – nebo cokoliv – o Sethově milostném životě.
Marcus zašil svůj brunch do úložného prostoru pod sedadlem, nasadil si helmu a obkročmo si sedl na motorku, uvolnil šos jeho kabátu. Měl Suzuki Hayabusu a svou helmu (původně dvojbarevnou) na zakázku natřenou na elegantní, jednolitou černou, aby mu pomohla lépe splynout s nocí.
Chladný vánek sebou přinášel typické zvuky Severní Karolíny. Bzučení, trylkování a syčení hmyzu. Volání sovy. Třepetání netopýřích křídel nad hlavou. Pomalý, těžkopádný postup vačice a čilé kroky mývala hluboko v lese. Pasení se vysoké zvěře. Vrčení nebo pípání nebo brnkání žab jako utržených kytarových strun.
Přestože zdejší vzduch nebyl tak ostrý a čistý a sladký jako ten, který ho omýval jako kluka, byl lepší než vzduch nalezený ve větších městech, který byl příliš často, zahalený oparem znečištění.
Pomalu projížděl po dlouhé, klikaté, štěrkové příjezdové cestě, dávajíc pozor na malé hnědé králíky, kteří si v poslední době udělali zvyk ze žvýkání travin a plevele, který se objevoval mezi oblázky. Skutečně, čtyři oči – nízko u země – se zableskly ve světlometu, když dvě chlupatá tělíčka spěchala do těžkého podrostu po jeho levici.
Marcus se usmíval, cítil, jak se napětí rozplynulo, a odbočil na úzkou dvou proudovou hlavní silnici, pak vystřelil vpřed. Pohltila ho naprostá radost, jak zrychlil z nuly na sto za tři sekundy. Vítr strhl zpět dlouhé, havraní vlasy, které spadaly několik palců pod jeho helmu. Jeho dlouhý kabát se za ním třepotal jako křídla, jak plynule zrychloval.
Jet po této silnici takovouto rychlostí by pro člověka bylo šílený. Ale, sakra, jaký to spěch pro nesmrtelného s nadpřirozeně ostrými reflexy. Nahoru a dolů, nahnout se jedním směrem, pak druhým, naklonit se do zatáčky až se jeho kolena téměř dotýkala vozovky. Tady bylo pouličních lamp málo a byly daleko od sebe, ale jeho zesílené noční vidění eliminovalo jakoukoli jejich potřebu. Marcus mohl vidět jelena pasoucího se u silnice dávno předtím, než ho zasáhl světlomet a neměl žádný problém vyhnout se těm, kteří se odvážili příliš blízko nebo vyrazili přes silnic před ním.
Motorka opustila vozovku a na okamžik se nesla vzduchem v horní části malého, prudkého kopce. Adrenalin pumpoval v jeho žilách, když se pustil do další zatáčky. Ve chvílích jako tato se cítil naživu a svobodně. Co by dal za to, aby se mu do rukou dostala Davidův Tomahawk, opravdové umělecké dílo s dvěma blízko umístěnými předními koly, to samé vzadu, a s maximální rychlostí zhruba šest set padesát kilometů za hodinu.
Ten drahocenný miláček nebyl ani legální. Ne, že by to Davida zastavilo.
Když Marcus vjel na vzácný, rovný úsek, zahlédl koutkem oka pohyb a podíval se na svou pravou stranu, čekajíce, že uvidí jelena běžet podél silnice nebo možná
jednoho z těch obrovských supů s havraními křídly slétat kolem něj.
Jeho krev se přeměnila v led, když jeho pohled padl místo toho na muže. Bylo mu pravděpodobně pokročilých 30 let, měl kůži v barvě mléčné čokolády a ztrhanou tvář. Košili měl nezastrčenou, rozedranou, výstřih roztřepený a zakrvácený.
Nemohl být víc než jeden a pul metru od něj. A, i když Marcus zdaleka přesáhl rychlostní limit devadesát kilometrů za hodinu, mužovu vyčerpanému courání se nějak podařilo držet s ním krok.
Jako by vycítil Marcusův pohled, muž otočil hlavu a setkal se s jeho pohledem tmavýma, nevyzpytatelnýma očima.
Marcus obtížně polkl, neschopný potlačit zachvění.
Jeden by si myslel, že by na to už teď mohl být zvyklý: vidět přízraky nebo duchy nebo jakkoliv si je někdo rozhodl nazývat. Vídával je od chvíle, kdy byl příliš mladý, aby pochopil, že nikdo jiný kolem něj je vidět nemohl. Přesto to nikdy neselhalo, aby ho to nechytilo připraveného.
Jak Étienne často říkal, tahle blbost byla strašidelná.
Marcus od něj odtrhl svůj zrak, podíval se zpátky na silnici, pak zaklel, když se další postava zhmotnila přímo v jeho cestě. Předek těžké Hayabusy se zavrtěl, když prudce zabrzdil a strhl volant, aby se vyhnul druhému muži, který vymrštil svou paži, jak se Marcus pohyboval vedle něj, trhnul zadkem jeho motorky, otočil ho kolem dokola a praštil jím předně do vozovky.
Marcusem projela bolest, začínala v hrudi, pak se rozbíhala ven, tak krutá, že ho dočasně ohlušila… což by někteří mohli vnímat jako dobrou věc, protože
právě teď jeho Busa zřejmě nabourala do stromu.
Marcus se snažil dýchat, každé krátké, neklidné zalapání po dechu vrazilo nůž do jeho těla. Rychlost s jakou mu narazil do útočníkovy natažené paže, zlomila většinu jeho žeber.

Jeho soupeř, na druhé straně, nevykazoval žádné známky bolesti, když strhl helmu z Marcusovy hlavy a s očima zářícíma jako zlato, zavrčel: „Dej mi jeden dobrý důvod, proč bych tě neměl zabít, tady a teď.“

16 komentářů:

  1. Děkuji moc za dlouhé další pokračování kapitoly a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ten koniec bol zaujímavý, super ďakujem

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  4. To je napínavý koniec ;-)
    vdaka za skvelý preklad a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  5. dakujem za dalsiu cast. uz sa neviem dockat ako to bude pokracovat.:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat