středa 23. března 2016

Vládci noci - 2. kapitola 1/2


Ztěžka dýchající, tělo koupající se ve studeném potu, Eddie Kapansky se ohlédl přes rameno, jak se hnal skrz les.
Nic.

Otočil se opět dopředu a málem narazil do nízké větve. Rychle uhnul a sotva se mu podařilovyhnout.
No tak, Eddie. Seber se,“ zamumlal. Pohybování se nadpřirozenou rychlostí vyžadovalo nadměrnou koncentraci pozornosti. Nízké větve, jako ta, která se právě otřela o vršek jeho tmavě blonďatých vlasů, mohly snadno odstranit upírovu hlavu.
Hořká chuť strachu stále zaplavovala jeho ústa, ještě jednou se ohlédl a hledal jakékoliv známky, že ho nesmrtelný následuje. Když se otočil dopředu, vytřeštil oči a uniklo mu vyjeknutí, jak mu další větev málem usekla hlavu.
Eddie zpomalil na rychlost lidského běhu, pak na jogging, pak na chůzi. Nakonec se zastavil.
Vytvořila se před ním mlha, jak jeho dech svištěl ven stejně jako vzduch z měchů. Kdyby nebyl tak natvrdlý, aby pochopil tu ironii, mohl by ocenit, že podle lidského předpokladu upíří srdce nebije, když jeho dělalo zatraceně vše, co mohlo, aby explodovalo v jeho hrudi.
Zavřel svá otevřená ústa, utišil své lapání po dechu, jak jen mohl, civěl do tmy kolem sebe a poslouchal.
Vítr. Bublání potoka, který promáčel jeho zatracené tenisky. Krávy ve stodole, kolem které prošel. Netopýři. Nenáviděl ty zkurvený netopýry. (Další ironie, která mu unikla, jelikož mnoho lidí si myslelo, upíři se mohly proměnit v netopýry.) Zvíře. Zvíře. Hmyz. Zvíře.
Žádný Nesmrtelný Strážce.
Mělo by se mu ulevit, ale byl až moc zatraceně vystrašený. Ten zmrd sejmul všechny kromě něj. Sám!
No, ta žena mu trochu pomohla. Eddie ji měl vypít do sucha. Nebyla nesmrtelná. Nepohybovala se jako jeden. Neměla tesáky. Její oči nezářily. Takže musí být člověk. Což znamená, že mohl skutečně najít nepolapitelného, zadky-nakopávajícího nesmrtelného známého jako Roland Warbrook.
Dennis bude mít radost.
Eddie se podíval dopředu. Husté stromy a podrost mu zabránily vidět daleko, ale myslel si, že byl jen míli nebo dvě od doupěte. Doufal, že to druhé. Jakkoli by byl blíž, kluci by mohli slyšet ten dívčí výkřik, který právě vypustil, když málem naběhl do větve.
Poté, co si dopřál další minutu, aby dostal svůj dech pod kontrolu a zastavil své chvění, znovu vyrazil. Stromy se rozdělily ve scéně z venkova: vlnící se louka, která se leskla od večerního deště, se rozprostírala jako koberec kolem rozlehlého přízemního dřevěného domu se širokou přední verandu a loupající se bílou barvou.
Několik pařezů pokrývalo dvůr. Dennis jim nařídil pokácet všechny stromy, které rostly blízko u domu, tak aby byli schopni vidět své nepřátelé přicházet.
To jest, pokud by je ti nepřátelé někdy našli.
Vzhledem k tomu, co se stalo Bastienově armádě, Eddie doufal, že toto místo zůstalo mino radary Nesmrtelných Strážců.
Samozřejmě, kdyby nebyli příliš líní, upíři mohli ty stromy jednoduše vyvrátit. Po čertech jistě na to měli tu sílu. Eddie kdysi jeden vyvrátil, aby se předvedl před dívkou, se kterou chodil, před tím než ho Dennis rekrutoval. Ale místo toho, aby óchala a áchala nad jeho novou super sílou, a pak mu ho vykouřila, začala šílet a on ji nakonec zabil.
Pitomá děvka. Přimět ho takhle ztratit trpělivost.
(Obvykle v tomto okamžiku v jeho vzpomínkách na tu událost, hlas v jeho hlavě udělal tsss zvuk a řekl Víš, že tvoje máma tě vychovala lépe. Co je s tebou sakra špatně, chlapče? Ale ten hlas se ztišoval a ztišoval, až nakonec zmizel.)
Eddie rychle přeběhl rozsáhlý trávník, vydupal po schodech nahoru a vstoupil do odemčených předních dveří.
Interiér domu byl zničený a přeměněný do obrovského doupěte. Místo nosných stěn zde byly podpůrné pilíře, které dávaly domu otevřený, podkrovní pocit. Pohovky, klubovky, konferenční stolky, malé stolky, stoličky a dokonce i piknikové lavičky – všechny vybrané z trávníků, verand (musíte milovat tendence některých Jižanů z malých měst, kteří dali interiérový nábytek na své přední verandy) a nabídky na ulicích z noci před dnem intenzivního vyhazování – zaplňovaly většinu místnosti.
Upíři, všichni muži a téměř všichni v Eddieho věku (dvaceti pěti), nebo mladší, posedávali po desítkách, smáli se, kecali o nočních zabitích a dívali se na jeden ze dvou obrovských televizorů s plochou obrazovkou.
Jak je?“ zeptal se Henry ze své pozice u předního okna. Musel být jedním ze čtyřčlenné hlídky dnes v noci.
Je tu Dennis?“ zeptal se Eddie, nervy stále zjitřené.
Jo. Je v Díře s nějakými novými rekruty.“ Díra byla jediná ložnice, která zůstala. Všechny čtyři stěny stejně jako dveře, byly posíleny obrovským množstvím betonu a oceli, poté vybaveny pouty. Strop byl odstraněn a stěny prodlouženy až do podkroví, kde Dennis nahradil velkou část střechy sklem, které bylo podepřené ocelovými tyčemi, což umožňovalo polednímu slunci upéct jakéhokoli upíra, který zde byl zanechán, ze kterého se stal takový psychopat, že ho Dennis už nemohl ovládat.
Nebo jakéhokoli nesmrtelného, který měl smůlu, že byl chycen.
Ještě by zvládli toho jednoho.
Proč?“ zeptal se Henry a pohledem mu zbystřil.Něco se stalo?“
Eddie přikývl, přikradl se k němu blíž a ztišil hlas.Myslím, že jsem našel Rolanda.“
Henry vytřeštil oči.Rolanda toho Nesmrtelného Strážce Rolanda?“
„Jo.“
„Kecáš.“
„Ne.“
„Saaaaaaakra. Hledáme ho celé měsíce.“ Pohlédl přes Eddieho rameno, jako by čekal, že tam uvidí stát Rolanda, a pak se setkal s jeho pohledem.Co si s ním udělal? Kde je?“
„Chapel Hill.“ Eddie bojoval s nutkáním zavrtět se. Netěšil se, že řekne každému, že se mu nepodařilo porazit nesmrtelného.
Henryho oči se zúžily.Nechal jsi ho v Chapel Hillu?“ Eddie se ušklíbl.Neměl jsem zrovna na výběr. Já, Skinny John, Walter a Kurt jsme se setkali s Jasonem, Maxem, Big Johnem a Karlem nedaleko Walmartu u silnice 15-501 a zamířili na UNC[1], abychom zjistili, jestli bychom nemohli najít nějaké čerstvé oběti, když tenhle Nesmrtelný Strážce vyšel z ničeho a…“ pokrčil rameny.Začalo to.“
„Jsi si jistý, že to nebyl Bastien?“
„Jo. Ten chlap měl sebou ženu, jako měl Roland.“
„Měla hnědé vlasy?“
„Myslím, že ano.“ Bylo to těžké říct, když se skrývala za stromy.
Henry přikývl a poplácal ho po rameni.Dobrá práce, chlape.“ Podíval se na vteřinu oknem ven, pak ještě jednou skončil se svou povinností.Takže kluci ho drží v Chapel Hillu?“
Eddie polkl a žaludek se mu zkazil.Ne.“
„Co–“
„Já jsem jediný, kdo se odtamtud dostal živý.“
Henry na něj zíral.Cože?“
„Ostatní jsou všichni mrtví. Roland a jeho žena je zničili.“
„Jsou mrtví?“ zvolal zvýšeným hlasem.
Eddie se rozhlédl kolem, jak se na ně zaměřilo každé oko v domě. „Jo.“
„Kdo umřel?“ slyšel někdo zamumlat.
Henry zavrtěl hlavou.Byli jste nad ním v přesile 8 : 1!“
Eddie se naježil při opovržení v jeho hlase.Měl sebou tu ženu. Byla vyzbrojena a–“
Henry zaprskal a mávl rukou.Ta žena se nepočítá. Je to člověk do prdele! Pokud nejsi schopen nakopat zadek lidské ženě, k čemu jsi sakra dobrý?“
„No, ona po čertech jistě nebojovala jako člověk!“
„Chceš říct, že byla nesmrtelná?“
„Ne, ale–“
„Pak si ji měl zabít a nakopat Rolandův zadek.“ Někteří z dalších upírů se zvedli a vykročili, aby kolem nich vytvořili půlkruh.
Podívej, ty jsi tam nebyl,“ vyštěkl Eddie. „ Ty jsi ani nikdy neviděl Nesmrtelného Strážce. Oni nejsou jako my.“
„Co tím myslíš?“ zeptal se Wes, ksicht ošklivý jako zadek mu zahořel zvědavostí. Byl to celkem nováček, přeměněn samotným Dennisem jen před pár měsíci.
Jo,“ Howard prohodil.Jak se liší od nás?“
„Jsou rychlejší,“ začal Eddie, jehož obavy teď odpadly, když Henryho pohrdání bylo zastíněno úžasem a dychtivostí ostatních kluků, kteří chtěli slyšet o boji s nesmrtelnými z první ruky.
O kolik rychlejší?“ zeptal se Norm.
Jako… padesátkrát rychlejší,“ řekl Eddie.A jsou silnější. Mnohem silnější. Nikdy jsem nic takového neviděl.“
„Tak, co se stalo?“
Znovu vyjmenoval kluky, kteří vedle něj bojovali, a pak – dávajíc spousta krvelačného popisu a přehánějíc své vlastní schopnosti – detailně vysvětlil, co se událo.
Takže ty jsi prostě utekl?“ zavrčel Henry, když Eddie skončil.
Ne, já jsem neutekl,“ lhal Eddie.Alespoň ne tak, jak jsi naznačil. Porazil sedm chlapů, Henry. Jenom já jsem byl dostatečně silný, abych odrazil jeho smrtelné údery, ale dokonce i já jsem mohl vidět, že nebudu schopen sejmout ho sám, takže jsem se sem vrátil pro posily.“
„K čemu?“ Henry vypálil.Jestli je tak rychlý, jak říkáš, že je, mohl by teď být na cestě do Winston-Salemu.“
Eddie trápil svůj chabý mozek, aby přišel na odpověď, která by nevyzněla, že je slaboch, a rozhodl se nezmínit o druhém střetnutí, které vedlo ke Keithově a Billově zničení.
Aspoň může potvrdit to, co nikdo jiný nebyl schopný,“ řekl Wes.Roland je stále v Severní Karolíně.“
Howard přikývl.Což znamená, že Bastien pravděpodobně taky. Vsadím se, že Dennis to rád uslyší.“
Eddie naslouchal otevírání a šoupání těžkých dveří Díry, dokud mezi upíry shromážděných v jeho okolí neuviděl Dennise ve dveřích.
Eddie,“ promluvil Dennis tím svým velící hlasem.
Alespoň se zdálo, že je dnes večer ve slušné náladě. Eddie by raději čelil Jasonovi, Michaelu Myersovi a Freddymu Kruegerovi všem dohromady, než Dennisovi při jeho náladě.
Eddie se narovnal a řekl: „Ano, pane?“
„Na okamžik, prosím.“
„Ano, pane.“
Ostatní upíři se rozestoupili, umožňujíc tak Eddiemu proklouznout mezi nimi a připojit se k Dennisovi u dveří do Díry.
Mohl bych využít tvou pomoc při vyhodnocení pár potenciálních rekrutů.“ řekl Dennis a zatáhnul ho do místnosti.
Jasně.“ odpověděl Eddie ochotný udělat cokoliv, aby odsunul nutnost říct Dennisovi, že měl Rolanda ve své moci a nedokázal ho zajmout. Doufal, že jeho potvrzení, že Roland byl ještě v této oblasti, by vykompenzovalo to, že utekl jako pička. Ale po Henryho reakci…
Poněkud otlučený kuchyňský stůl spočíval v centru Díry, jediné zařízení, kterým se pyšnila. Na jeho druhé straně, vypadající skoro jako lajdáčtí vojáci, kteří se právě vrátili z víkendové pitky, stálo dvanáct a půl muže. Všichni byli lidi a mladší než Eddie o několik let. Žádný z nich zatím nebyl přeměněn upírem, který je zajmul. Dennis rád přeměňoval rekruty, kdykoli to bylo možné. A tihle rekruti byli dost ubozí.
Eddie ohrnul ret, jak je studoval.
Bylo zde několik typických, naprosto ožralých vysokoškolských studentů: ten typ, jenž rádi stahovali kalhoty ostatním studentům a běžně hledali způsoby, jak ponížit ty slabší než byli oni pro zábavu. Nezdálo se, že by si byli jistí, co se tady děje. Nebo že by je to zajímalo, když na to přijde.
Taky zde byla asi hrstka tvrdých-jako-hřebíky gangsterů nebo zločinci nebo kdokoliv, nosící tetování, vytahané, pytlovité kalhoty a „naser si“ postoj. Shromáždilo se zde i několik gotiků. Vystrojeni v černém oblečení s bledým make-upem, vlasy obarvené na černo a s kroužky v nose, vypadali optimisticky orgasmický, že jsou ve stejném pokoji s dvěma opravdovými upíry.
Bylo sem nahnáno i pár pozdních nočních běžců. To to do značné míry shrnulo.
Lůzři, pomyslel si Eddie samolibě. Mohl bych sejmout tyhle lidi v úderu srdce.
Jedním z kladů toho, že se stal upírem, bylo to, že už nikdy nemusel bát, že mu někdo nakope prdel. Jako dítě byl hodně šikanován. A jako teenager. A jednou v druháku na univerzitě Duke byl zbit tak vážně, že skončil v nemocnici. (Jeho máma jen zavrtěla hlavou a řekla mu, že neměl tolik mluvit.)
Ale teď, on byl ten tyran. Teď, nakopával zadky.
A i kdyby mu tihle kluci chtěli nakopat prdel, jakmile je Dennis přemění, nebudou toho schopni, protože všichni vojáci, kteří byli přichyceni bojovat mezi sebou, byli zavřeni do Díry těsně před východem slunce.
Tohle, pánové, je další z mých vojáků,“ řekl Dennis a položil ruku na Eddieho rameno v přátelské sounáležitosti.
Dennis se považoval za krále a ostatní upíry za své vojáky ve válce, která je všechny osvobodí od tyranie Nesmrtelných Strážců a umožňují jim přijmout jejich právoplatné místo nejsilnějších bytostí, které existují.
Jinými slovy, chtěl ovládnout svět. Eddie si myslel, že to bylo super.
Gotici obrátili své zbožňující pohledy na Eddiho, který nadouval svou hruď a dal jim jen tak velký nadřazený úsměv, aby ukázal špičky svých tesáků, které se stále nezasunuly z předešlého boje.
Jsme na vzestupu, abychom přijmuli naše právoplatné místo jako vůdci v tomto světě a chopili se moci a všeho bohatství, které ho doprovází, budeme vyžadovat krveprolití.“
Opilí pařmeni vypadali zmateně. Gotici… opravdu nevypadli, že by dávali pozor. Byli jen prostě unešení ze setkání s upíry. Gangsteři vypadali neohromeni. A běžci se třásli ve svých zadek zpevňujících teniskách.
Pokud se přidáte k mé armádě, budete se potřebovat obeznámit se zbraněmi, které používáme a s našimi metodami boje. Eddie, pojďme jim předvést ukázku, ano?“
Když Dennis vytáhl dýku z pochvy na svém opasku a položil ji na stůl, Eddie vytáhl svůj bojový nůž a položil ho vedle dýky, pak vyjmul svůj další bojový nůž, vystřelovací nůž a boxery.
Tak tohle bylo za něj.
Dennis seřadil další tři dýky a dva meče (ten druh, který jste viděli u lidí ovládající bojová umění používat ve filmech) na stůl vedle ostatních.
Eddie vždycky pokládal Dennise za trochu asociálního, když přišlo na jeho čepele. Jejich vůdce měl takovou slabost pro zbraně, nosil šest nebo více najednou, ostřil je každý večer, i když je nepoužil.
Ale teď, když bojoval s nesmrtelným… Eddie musel přiznat, že Dennis možná na něco přišel. Nesmrtelný Strážce byl pokryt zbraněmi. Dva krátké meče, pravděpodobně tucet nebo více dýk (Eddie pořád nemohl přijít na to, jak je přesně ten čurák hodil, když v každé ruce držel delší čepel), a nejméně tucet z těch rychlých házecích hvězd.
Ta kovová nabídka na stole mezi Dennisem a potencionálními rekruty vlastně vypadala tak nějak uboze ve srovnání s nesmrtelným.
Dennis s úsměvem pokynul ke stolu.Postupte dopředu. Vyberte si zbraň. Zvedněte ji. Načerpejte z ní atmosféru.“
Když jeden z Gotiků zvedl boxery a nandal je naopak, Dennis si ztěžka povzdechl a dal Eddiemu pomoz tomu idiotovi dřív, než ho zabiju pohled.
Eddie si odfrkl, vykračoval si kolem stolu, vytrhujíc těžký mosaz z gotikových prstů, pravděpodobně mu jich v procesu pár zlomil, ukázal správný způsob, jak je nasadit, pak způsob, jak je používat, máchajíc ve vzduchu před gotikovou tváří.
Dennis udělal krok ke dveřím a luskl prsty na dva procházející upíry.Zbraně.“
Bylo předáno dostatek mačet a bojových nožů, aby byla poskytnuta čepel pro každého přítomného rekrutova, včetně blbce s mosaznými klouby.
Eddie se křenil, zkřížil ruce na prsou a zavrtěl hlavou, jak sledoval ty drobné lidi máchat s čepelemi.
„Teď,“ řekl Dennis a znovu získal jejich pozornost.Jsem velmi vybíravý, když jde o hledání mužů vhodných pro připojení do mého vojska.“
Opravdu? Od kdy?
Ne každý má to, co je potřeba.“
Všichni gotici se napřímili a narovnali svá ramena. Ostatní neukázali žádnou změnu.
Proto je nutné nejprve složit zkoušku, pokud si přejete stát se jedním z nás.“
„Nechceme se stát jedním z vás,“ řekl jeden z běžců, který na to měl koule, třesoucím se hlasem.
Dennisovi se v očích zableskla zářivá modř, jak jeho tesáky vystoupily.Byl bys radši, kdybych tě prostě vypil do sucha?“
Běžec rychle zavrtěl hlavou.
Když nebyly vysloveny žádné další stížnosti, Dennis pokračoval.Pravidla, pánové, jsou velmi jednoduchá. Ve svých rukách každý držíte zbraň. Musíte použít tyto zbraně k dokončení úkolu, který jsem pro vás vymyslel.“
„Co je to za úkol?“ dožadoval se jeden z gangsterů.
Dennis sáhl po klice a ukázal na Eddieho.Ve vašem středu stojí upír. Váš úkol je ho zabít, nebo přitom zemřít.“
Všichni pohlédli na určenou oběť.
Eddiem prolétl šok. Zastavil se a spustil paže k bokům.Cože?“
Dennis se setkal s jeho očima a zavrčel vzteky. „Nikdy neutíkej z boje.“ K lidem řekl: „Kdokoli, kdo bude stále stát poté, co bude upír zničen, stane se vojákem v mé armádě.“ Vstoupil do doupěte, zavřel dveře a zastrčil zástrčku na místo.
Lidé si vyměnili pohledy, pak se podívali na Eddieho, jejich ruce sevřely neznámé zbraně, které drželi.
Gangsteři kývli na sebe navzájem, a pak prudce vyrazili kupředu.
Do prdele.
***
V doupěti vládlo ticho. Obě televize byly ztlumené a upíři, nehybní jako sochy, zírali na Dennise a na dveře za ním.
Dennis se usmál, když uvnitř Díry vypukly výkřiky a údery, které čelily vrčení jednoho panického upíra.Nikdy neutíkejte z boje,“ zopakoval pro slavnostní publikum.
Někdo slyšitelně polkl.
Pomozte nám!“ jeden z lidí křičel, hlas ochraptělý hrůzou.
Dennis zavřel oči, zaklonil hlavu a poslouchal krásnou hudbu produkovanou zevnitř.
Tohle je hovadina!“ vykřikl Eddie.Tohle je hovadina!“
Buch. Buch. Třísk.
Dveře se otřásly proti Dennisovým zádům. Vůně krve zavanula z pod nich.
Dennis se nadechl a povzdechl si v extázi.
Pomozte nám!“
„Chyťte ho!“
„Achchch!“
Naprostá blaženost.




[1] University of North Carolina – Univerzita Severní Karoliny v Chapel Hillu

13 komentářů:

  1. Díky, díky za další pokračování, skvělé!!!

    OdpovědětVymazat
  2. děkuji za přeloženou část kapitolky :-)
    a budu se těšit na další:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tesim sa z tohto pokracovania. Uz prvy diel bol zaujimavy, tak som zvedava, co pani autorka vymysli nove-originalne. Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  6. Děvčata, moc a moc vám děkuji za další skvělou kapitolu. Už se těším na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  7. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Veľká vdaka za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat