čtvrtek 31. března 2016

Vládce bouří - 1. kapitola 1/2

Zdravím,
máme tady druhý díl série Staré rasy a my doufáme, že se vám bude líbit stejně jako předchozí kniha. Kapitolky jsou poměrně dlouhé, takže je budeme zase dělit. Jelikož se Mirus pustila do další knihy, tak je možné, že překlad nebude přibývat tak rychle jako u minulého dílu, ale minimálně jednou týdně budete mít přísun další části.
Užijte si to a dejte vědět, jak se vám rozjezd líbí.
Paty

Člověk nemůže ignorovat řev Lorda wyrů, kterým ho k sobě povolával, většinou totiž předpovídalo středně vážnou katastrofu. A taky ho nešlo ignorovat, když dotyčný byl jedním z jeho Strážců.
Tiago opustil Starbucks v přízemí Cuelebre Towers a vyběhl severním schodištěm do devětasedmdesátého patra. Samozřejmě, že mohl použít výtah, ale cítil se uvězněný a neklidný. Také mohl opustit kavárnu východem na ulici, proměnit se do své wyr-podoby, vyletět na střechu věže a poté seběhnout dvě patra dolů, ale chtěl si dopřát ten pálivý pocit ve svalech a v plicích vyvolaný tělesnou námahou. Necítil se ve své kůži.
Moderní města neměl rád a počítal minuty, než bude moci nechat New York daleko za sebou. Deštivé, vlhké jaro ustoupilo parným třiceti stupňům, aniž by se zastavilo na příjemných jarních teplotách. A červen se podobal spíše srpnu. Výfukové zplodiny, prach ze stavenišť a odpadky, pachy z restaurací, čisticí prostředky a další výpary moderního lidstva se smažily ve vzduchu. Pachy ho řezaly v hrdle a dráždily ho. Opravdu se necítil ve své kůži.
Patřil k těm prastarým bytostem, které byly díky délce svého života považovány za nesmrtelné. Ti opravdu staří mezi nimi vznikli buďto za Velkého třesku se vznikem sluneční soustavy nebo se narodili už před tak dávnou dobou, že jejich původ byl mystériem dokonce i pro ně samé. Tisíce let přebývali pouze ve své zvířecí podobě, ale když se ta nová rasa, lidé, začala šířit všude kolem, naučili se staří wyrové měnit svoji podobu, aby se mezi nimi mohli nepozorovaně pohybovat.
Civilizace se podobala plesu, na který prastaří wyrové dorazili příliš pozdě. Nasadili si masky a s tichým půvabem dravců vklouzli do tanečního sálu. Zářivýma očima za hedvábnými škraboškami všechno pozorovali a přitom se učili otočky i rytmy tanců stejně jako společenské konvence. Naučili se, kdy se uklonit a kdy přitisknout své rty na hřbet ruky, jak se usmívat a říkat Dobrý den, Prosím a Děkuji a Ano, prosím, ještě jednu kostku cukru.
Ale po celou dobu registrovali tichý puls na krku tanečníků, pach potu i jejich zrychlený dech. Protože i přes nasazené masky je zvířecí podstata neopouštěla. A když se naučili umění řeči, první slovo, které pochopili, bylo prvotní. Protože přesně to byli. Navzdory usměvavé lidské tváři byli prvotní divoká stvoření, která musela své životy bránit pomocí zubů a drápů. Nikdy nezapomněli, jak z proťaté krční tepny tryská krev, když své kořisti vezmou život.
Prastaří si svůj převlek ponechali a zvykli si na něj, někteří s větším šarmem, zručností a potěšením než ostatní. Ale všichni si ve svém nitru nesli nespoutanou divokost a potřebu vyhledávat tajemná, nekultivovaná magická místa tohoto světa.
Když vznikala Země, v čase a prostoru se objevily záhyby, ve kterých se vytvořila zákoutí nazývaná Jinozemě. Tam se shromažďovala magie, čas plynul jinak, moderní technologie nefungovaly a slunce tam vrhalo jiné světlo. V Jinozemích a v jejich bezprostřední blízkosti se usadilo mnoho příslušníků takzvaných Starých Ras: wyrové a elfové, světlí a temní fae, démoni a noční bytosti, lidské čarodějky a všelijaké jiné bytosti.
Čas od času pocítili prastaří wyrové, kteří se přizpůsobili lidské civilizaci, nutkání se z moderních velkoměst stáhnout. Potřebovali shodit svou lidskou fasádu, vykoupat se v archaicky stříbrném slunečním světle a ztratit se sami v sobě, zatímco klouzali vzduchem nebo se proháněli magicky provoněnou zelení prastarých, nedotčených lesů. Mezi těmito Prastarými a mladšími wyry existoval základní rozdíl. Ti mladší se do civilizace už narodili. Na ples už přišli zkrocení.
Tiago mezi ně nepatřil. Byl dokonce divočejší než většina prastarých wyrů. Potřeboval plné fyzické nasazení. Musel se potýkat s velkými výzvami a volně se pohybovat. Nebylo dobré zdržovat ho ve městě příliš dlouho.
Už uplynuly dva a půl týdne od doby, co ho Rune povolal z Jižní Ameriky, protože Dragos Cuelebre, Lord říše wyrů, zmizel. Zrovna když Tiago dorazil do Států, Dragos se objevil spolu s podivnou ženou po boku. A oba vyprávěli příběh o krádeži, únosu, magii a vraždě.
Od Tiagova návratu a Dragosova znovuobjevení se toho hodně přihodilo. Něco z toho bylo legrační, například stopování Dragosovy nové družky, když byla – už zase – unesena, nebo účast při akci, kdy Dragos konečně zvítězil nad svým úhlavním nepřítelem Urienem, Králem temných fae.
Pomsta servírovaná za tepla. To byl mejdan přesně podle Tiagova vkusu.
Od té doby se zabýval pouze úklidovými pracemi a další neproduktivní činností. Zajistit, aby byli mrtví všichni goblini, kteří s tou věcí měli něco společného. Vyřízeno. Vypátrat všechny temné fae, kteří patřili k Urienovi a odpravit je. Vyřízeno. Jít spát. Vyřízeno.
Tiago dorazil ke dveřím, na kterých byla v kroužku namalovaná číslice 79, a prudce je rozrazil. Dlouhé kroky ho vedly na chodbu.
Cuelebre Enterprises byl nadnárodní podnik, který vynášel neslušné množství peněz. Zaměstnanci a spolupracovníci vlády wyrů byli bez výjimky dobře placeni. Náklady wyr-strážců pokrývaly oblečení (násilnická stránka jejich způsobu života z toho udělala podstatnou výhodu), cestování, potravu a zbraně. Více chlap nepotřebuje. Sem tam Tiago své stále zvětšující se konto zkontroloval, aby se ujistil, že platby sedí, ale jinak ho ignoroval.
Vzpomněl si na výstavbu Cuelebre Toweru. Vynález neutronové bomby, katastrofa v jaderné elektrárně na ostrově Three Mile, teroristický útok na olympijské hry v Mnichově a výstavba Cuelebre Toweru byly nejdůležitější události sedmdesátých let.
A jemu se podařilo tomuto projektu úspěšně vyhýbat. Úplně mu stačilo cestovat po světě a lovit v Jižní Africe jednoho zaprášeného čaroděje, zbavit ho moci a následně ho zabít. Čaroděj si postavil svou vlastní armádu a vyvinula se u něj slabost pro moc, které dosáhl pomocí rituálů. Když se Tiago vrátil do New Yorku – a přitom vůbec nespěchal - , už se Cuelebre Tower tyčil ze země a jednou provždy změnil siluetu města.
Vnější stěna věže byla hladká a lesklá, zrcadlilo se na ní proměnlivé nebe, zatímco vnitřek sestával z extravagantně třpytivé podlahy z tureckého mramoru a mosazného kování, na strategických místech korunován nesmírně drahocennými uměleckými předměty. Celý mrakodrap zosobňoval blahobyt a moc Lorda wyrů – Dragose Cuelebra.
Stavba neměla jen architektonický nebo ekonomický význam. Spíše to bylo veřejné politické prohlášení vůči ostatním Starým Rasám. Rok výstavby věže vstoupil do mladší historie wyrů jako zázrak kolektivní spolupráce, osobní dominance a nemilosrdného panování. Tak, jako dostal před stovkami let pod svou nadvládu vzdorovité, explozivní wyry, dovedl je Dragos nyní do moderního světa a donutil je podřídit se.
I když se, během těchto obzvláště stresujících let při stavbě věže a následnému nastěhování firem a úředníků vlády, pár wyrů porvalo, nikdo se neodvážil někoho zavraždit. Tiago si byl mrakodrap v poslední fázi zařizování obhlédnout. Všichni wyrové byli posláni do svých koutů, aby si urovnali pírka nebo učesali srst, olízali si doslova nebo metaforicky svá zranění, zařídili si kanceláře a vybalili šanony. Dnes každý, kdo se podílel na výstavbě věže, na tu dobu s hrdostí vzpomínal – a to bez jakéhokoliv náznaku ironie.
Tiago došel ke konferenční místnosti. Byla to velká zasedací místnost pro vedení, vybavená veškerým přepychem: černá kožená křesla, velký, lakovaný stůl, super moderní telefon pro konference stejně jako mystická zařízení z černého kovu, u kterých se, jak bylo Tiagovi vysvětleno, jednalo o značkový kávovar na cappuccino a espresso. Ale už si nevzpomínal, jak se obsluhuje. Jakmile pochopil, že se nejedná o nové moderní zbraně, s jejichž zacházením by se měli Strážci seznámit, ztratil o přednášku zájem.
Dragos a ostatní wyr-strážci už byli přítomni. Tiago s sebou málem cuknul, když si všiml, že Dragosova nová družka Pia je v místnosti také. Objevila se prostě z ničeho nic a najednou hrála v Dragosově rozhodování významnou roli.
Když se wyrové pářili, tak to bylo na celý život. Byla to vzácná událost, obzvlášť s ohledem na jejich mimořádně dlouhé životy, a když se to stalo, bylo to neodvolatelné. Změna už tedy byla napořád. Dragosovo spáření Říší wyrů otřáslo – a bezpochyby i všemi ostatními říšemi. Změna se Tiagovi nelíbila, ale stejně jako zbytek světa ji musel akceptovat a zvyknout si na ni. Dragos, obrovský tmavovlasý muž se zlatýma dračíma očima přecházel na konci místnosti sem a tam.
„Už bylo na čase,“ vyjel na něj Lord wyrů.
Tiago se postavil do svého oblíbeného rohu, kde se obvykle během porad strážců opíral o zeď. „Teď už jsem tady, nebo ne?“
Svým výborným sluchem zachytil, jak Pia pošeptala gryfovi Graydonovi: „Jsi si jistý, že je čistotný?“
Tiago se rozhodl ji ignorovat a začal si prohlížet ostatní osoby v místnosti. Byli to obvyklí podezřelí – až na jednoho. Čtyři gryfové, Bayne, Constantine, Graydon a Dragosův první Strážce Rune měli všichni zlaté načervenalé vlasy, sluncem opálenou kůži a plno svalů. Udržovali v Říši wyrů mír. Harpyje Arial, wyr-vyšetřovatelka, seděla se založenýma rukama a zkříženýma nohama a pohupovala špičkou sem a tam. To děvče prostě nedokázalo sedět klidně. Gargoyle Grym, šéf bezpečnosti Cuelebre Enterprises, seděl jako obvykle vedle Aryal a část své pozornosti upíral na harpyji. Většinou, když se Aryal dostala díky svému temperamentu do potíží, byl Grym okamžitě připraven jí zachránit zadek.
Když si Tiago uvědomil, kdo chybí, a kdo už tu nikdy nebude, zamračil se. Víla Tricks, která doposud vedla PR-oddělení (styk s veřejností), byla dlouhou dobu důležitou součástí této skupiny. Komické, jak nepřítomnost jedné rozkošné, malé víly může způsobit v prostoru takovou díru.
A pak tu byla ještě jeho maličkost. Americké indiánské kmeny ho sice znaly v jeho wyr-podobě, jako gigantického hromového ptáka, ale většina ho viděla jen v jeho lidské podobě: jako 193 cm vysokého a 125 kg vážícího muže. Kolem silných pažních svalů se mu ovíjelo tetování v podobě ostnatého drátu, v na krátko sestřižených vlasech měl vyholený spirálovitý vzor. Jeho obličej vypadal jako hrubě opracovaný kámen a na to, aby se usmál, moc často nepomyslel. A když to přece jen udělal, ve většině případů to zavdalo spíš důvody ke starostem.
Hlavní princip jeho života vypadal takto: Dokud se věnoval bojovým záležitostem, probíhaly jeho dny překvapivě harmonicky. To mělo jednoduchý důvod. Lidé si dvakrát rozmysleli mu odporovat.
Už několik stovek let byl velitelem Dragosovy soukromé armády, která se právě vracela z odvolané bitvy v Jižní Americe.  Měl by být na cestě se svými vojáky a připravovat se na další úkoly místo toho, aby tady v New Yorku seděl na zadku a zbytečně marnil čas. Zatraceně!
Když si Tiago nakonec všiml nelibosti panující v místnosti, přimhouřil oči. Ode všech se šířily vlny napětí. „Tak co se stalo?“ zeptal se.
Dragos na konci místnosti započal další kolečko. „Tricks zmizela. A telefon taky nebere.“
„Je pryč teprve čtyři dny.“ Tiago se odlepil od stěny s rukama v bok. „Proč ten poplach?“
Dragos se otočil k obrovské ploché obrazovce na druhé straně zasedačky a máchl dálkovým ovládáním. „Pár lidí už to vidělo.“
Tiago se otočil taky. Na obrazovce se objevily ranní zprávy. Titulek na spodním okraji obrazovky ukazoval, že se jedná o informace z dnešního rána, záznam starý teprve pár hodin.
Reportérka hleděla vážně do kamery. „Je to příběh jako z pohádky, tak neuvěřitelně nám zní. Dávala křídla naší fantazii stejným způsobem, jako kdysi Marilyn Monroe. Thistle Periwinkle byla po dlouhá léta miláčkem Ameriky a jedna z nejpopulárnějších veřejně známých osobností Starých Ras. Od sedmdesátých let pracovala jako mluvčí pro Cuelebre Enterprises. Oblíbená u široké veřejnosti i novinářů zdobila titulní strany mezinárodních časopisů, pravidelně vystupovala v televizi a jednou byla dokonce hostem v televizní show Jonnyho Carsona...“
Tiagovo obočí se stáhlo, když se objevily Tricksiny fotografie a videa, zatímco reportérka pokračovala ve chvalozpěvu. Obrázky pocházely z různých zdrojů a v průběhu let se styl oblékání droboučké víly měnil. Během těchto pár minut se o ní dozvěděl víc, než po všechna ta léta předtím.
V jednom videu měla účes podle Mary Tyler Moore. Ve druhém, kde mávala do kamery, měla tmavé vlasy natupírované ála Marylin. Ve třetím spotu, z šedesátých let, měla dlouhé copy, vysoké boty a batikované minišaty. Copy odkrývaly špičatá ouška a podlouhlé tmavošedé oči větší než u většiny lidí, prozrazovaly její faeský původ. Spatřil ostře řezanou tvář s vysokými lícními kostmi, pršáčkem a plnými rty, které se vždy usmívaly.
Stáhl se mu žaludek, protože tohle všechno se začínalo ubírat opravdu špatným směrem.  „Proč o ní mluví v minulém čase?“ dožadoval se odpovědi. 
Zbytek strážců ho okřikl, napjatě sledujíc obrazovku. Tiagův pohled ještě více potemněl, přesto znovu upřel svou pozornost na záznam. Reportérka pokračovala: „Poté co, a je to teprve pár dní, otřásla Amerikou zpráva, že Urien Lorelle, Král temných fae, přišel o život při zvláštní nehodě na koni...“
„Zvláštní nehoda na koni,“ odfrkl si Graydon. „Přesně tak. Srazil se s drakem, který ho roztrhal na kousky. Ups!“
Tentokrát se všeobecného Pššššt! zúčastnil i Tiago. Zprávy právě začaly být zajímavé.
„...a bylo odhaleno, že Thistle Periwinkle je ve skutečnosti Niniane Lorelle, dlouho ztracená dcera zemřelého krále Rhiana a jeho královny Shaylee. Niniane Lorelle byla dlouhou dobu považovaná za mrtvou, ale jak testy DNA tak i magická vyšetření potvrdily její nárok na trůn. Opravdu to byla dědička trůnu Temných fae.“ Reportérka se dramaticky odmlčela. „Po krátké pauze vám ukážeme avízovaný videomateriál, který minulou noc natočil náhodný chodec mobilním telefonem. Záběry zachycují potyčku, na jejímž konci jsou tři temní fae mrtví a po dědičce se slehla zem.
Video se objevilo včera na YouTube a rychle se šíří. Dobývá internet rychlostí blesku a staví chicagskou policii i úřady fae před vážné otázky.
„Co se minulou noc v temné chicagské uličce stalo? Je Niniane Lorelle zodpovědná za smrt tří Temných fae? Kde je dědička Temných fae? Neodcházejte!“
Když obrazovku zaplnila reklama na toaletní papír, místnost ovládla zuřivost. „Zatraceně,“ řekl Dragos s pohledem upřeným na obrazovku. „Sekundu.“
Stiskl tlačítko rychlého přetáčení.
„Měla pravdu s tím, co řekla před svým odchodem. Musíme o ní začít přemýšlet jinak než dosud. Měli bychom jí začít říkat Niniane,“ řekl do ticha Rune.

„Musí mít hrozný strach,“ ozvala se Pia.

21 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za první vlaštovku!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za krásnou první kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Super preklad, teším sa :-)) Táto séria sa mi veľmi páči a čakám na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  4. Dievcata ste fantasticke, ze ste sa do toho pustili. Velmi sa tesim a budem (ne)trpezlivo klikat na stranku a striehnut na dalsie pokracovanie. Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad veľmi sa teším na túto knihu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za pokracovanie prekladu :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Strašne sa teším na tento príbeh :-) veľká vdaka za preklad a korekciu a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Super rozjezd !!! díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  10. Dekuji za preklad,a korekci uz jsem se moc tesila na tento dil doufam ze bude stejne uzasny jako v zajeti draka

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad, vypadá to zajímavě.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  13. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  15. Jooo, děkuju moc, už se strašně těším :-). Dragos a Pia se mi moc líbili!

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat