pátek 25. března 2016

Složité souvislosti - 9. kapitola


Vinnie se na mě chvíli díval, pak se vymrštil ze svého křesla a vyrazil k chodbě do přední části domu. Povzdechla jsem si. I když se mi zamlouvala představa, že i při pouhém vyslovení mého profesionálního jména trnou lidi hrůzou, zrovna teď mi to moc nepomáhalo. Potřebovala jsem si s Vinniem promluvit. Nechtěla jsem ho zabít, aspoň prozatím.

Nedostal se daleko. Zrovna v tu chvíli se totiž objevil Finn se svou kouřící kávou v levé ruce. Uviděl utíkajícího Vinnieho, zakroutil hlavou a pravou rukou si sáhl za záda. Vytáhnul pistoli a namířil ji na něho.
Vinie zůstal stát mezi dveřmi.
„Co kdyby ses jako hodný chlapec zase posadil, Vinnie,“ řekl Finn příjemným hlasem mezitím, co usrkával svou kávu. Očima barmana neustále sledoval a ruka se mu nehnula ani o milimetr. Když chtěl, uměl být Finn pěkný drsňák.
Xavir vyskočil na nohy, vzal Vinnieho kolem ramen a povzbudivě dodal. „Kdybychom se tě chtěli zbavit, nechali bychom tě ležet na tom pískovišti. Uvolni se, nikdo ti neublíží.“
Nebylo potřeba dodávat zatím.
Xavier odvedl Vinnieho zpátky k jeho křeslu, ten se zabořil do polstrování s omámeným výrazem ve tváři. Xavier si stoupnul za něho, pro případ, že by se chtěl znovu dát na útěk.
„Ty jsi pavouk. Pavouk.“ Zamumlal Vinnie a střelil po mě pohledem.
„Jo, tak se mi říká.“ Protáhla jsem.
Předklonil se a zabořil si hlavu do dlaní. Z vlasů mu na podlahu vypadával písek. „V tom případě jsem mrtvý. Zabiješ mě, nebo snad ne? Kvůli tomu jste mě sem přivedli a vyléčili, abych odpověděl na tvoje otázky předtím, než mě zabiješ.“
Původně jsem to měla v plánu, ale teď jsem situaci přehodnotila. I nájemní vrahové si občas můžou dovolit být sentimentální a změnit názor.
Naklonila jsem hlavu na stranu a zamyšleně se na něho podívala. „Ne nezbytně. Teď mě spíš zajímá tvoje holčička.“
Vinnie zvedl hlavu a podíval se na mě. „Natascha?“
Přikývla jsem, „Ano, Natascha. Něco mi o ní řekni.“
Barman se zavrtěl. „Udělej si se mnou, co chceš, vím, že si to zasloužím za to, že jsem špehoval Roslyn. Ale prosím, Nataschu z toho vynechej. Prosím. Udělám, co budeš chtít, řeknu ti všechno, co vím. Řekni si, co chceš, dám ti cokoliv, jen ji nech být.“
Zavrtěla jsem hlavou. „Je mi líto, že tě musím zklamat, Vinnie, ale já ji nemám. Nemám ani ponětí, kde by Natascha mohla být.“
Vinnie se zatvářil nevěřícně. „Ale – vždyť jsi zabila ty muže v parku. Ty obry. Viděl jsem to. A odvezli jste mě sem, postarali se o mě. Určitě tu máte i Nataschu.“
„Je mi líto,“ řekla jsem a myslela jsem to vážně,“ Ale odvezli jsme jen tebe, o tvé dceři nic nevíme. Podle toho, co říkali ti muži v parku ji teď má Mab.“
Vinnie zavřel oči. Jeho obličej získal nazelenalý nádech a začal se třást po celém těle. Rukou si projel vlasy. Na podlahu dopadly další zrníčka písku. Po chvíli si znovu složil hlavu do dlaní. Ramena se mu třásla, a i když jsem to nemohla vidět, věděla jsem, že mu po tvářích stékají slzy. Pokoušel se vzlyky potlačit, ale nedokázal to. Prostě nemohl.
Nikdo nepromluvil a ticho rušily jen Vinnieho vzlyky.
„Gin?“ ozvala se po nějaké chvíli tiše Roslyn.
Podívala jsem se po upírce. Ve svém kostýmku vypadala chladně, klidně a profesionálně, ale já jsem měla před očima něco jiného. Viděla jsem útržky obrazů z noci ve Slaterově chatě, kdy ležela zbitá přivázaná k posteli s násilníkem nad sebou. Pro Roslyn to byl příšerný zážitek, přestože se dlouho živila prostitucí a věděla až moc dobře, jak to v Ashlandu chodí.  Nedokázala jsem si představit, co by takový zážitek mohl udělat s malou nevinnou holčičkou jako Natascha.
„Gin?“ tentokrát se ozvala Jo-Jo.
Gin. Zkrácená pokroucená verze mého skutečného jména, přezdívka, kterou jsem přijala tehdy před lety, když se mě ujal Fletcher. Tři hlásky, jedna slabika. Jednoduché jméno. Ale nějak plné otázek, plné očekávání a závazků. Záviselo toho na něm tolik – včetně Nataschina života.
Vzdychla jsem si a kývla jsem na souhlas.
Pak jsem se naklonila a položila ruku na Vinnieho třesoucí rameno. „Vinnie, vím, že jsi teď rozrušený, že se toho strašně moc událo, ale potřebuju, aby ses na chvíli soustředil. Myslíš, že to dokážeš?“
Nevěděla jsem, jestli to bylo strachy, nebo něčím jiným, ale Vinnie při mém dotyku ucukl. Stáhla jsem ruku a uvažovala, jestli mě vůbec slyšel. Po chvíli se mu ramena přestala třást. Otřel si slzy, narovnal se a přitakal.
„Dobře,“ řekla jsem. „Chci, aby ses zamyslel. Ten nový klub, co chce Mab otevřít, kde má být Natascha za hvězdu. Slyšel jsi o něm něco? Kde má být? Kdy se má otevírat? Cokoliv?“
„Proč tě to zajímá?“ řekl Vinnie. „Není to tvoje dcera. Dokonce ji ani neznáš. Ani ji ani mně.“
Neznala jsem Vinnieho ani jeho dceru. Nevěděla jsem o nich dost na to, aby mi na nich záleželo. Ale věděla jsem, čím si právě teď barman prochází. Znala jsem tu beznaděj, kterou právě teď cítil.
Místo abych mu řekla, že vím, jaké to je, ztratit rodinu, zírala jsem na Vinnieho se sevřenými rty.
Asi zahlédl něco z bolesti, kterou jsem cítila, protože nakonec kývnul hlavou na souhlas. „Tak dobře,“ řekl.
„Dva dny potom, co mě La Fleur kontaktovala, chtěla, abych za ní před směnou zašel do Underwoodu. Večeřela tam s Mab Monroe, Jonahem McAllisterem a svými muži.“
Underwood byla jedna z nejluxusnějších restaurací ve městě – Mab i její právník Jonah McAllister – další člověk, se kterým jsem měla problém - se tam rádi nechávali vidět.
„La Fleur si mě hned nevšimla, takže jsem si na chvíli sedl k baru. Jejich stůl byl celkem blízko a slyšel jsem, o čem se baví. Je to pravda, Mab bude otvírat vlastní klub. Má to být místo, kde bude dovoleno všechno – naprosto všechno, za co bude nějaký úchylák ochotný zaplatit. Mab několikrát zopakovala, že je na čase, aby Nothern Aggression zkrachoval.“
Přelétla jsem pohledem k Roslyn. Upírka seděla na gauči s nesmiřitelným výrazem ve tváři, ale neunikly mi obavy v jejím pohledu. Nothern Aggression byl její živobytí, díky klubu byla zaopatřená a mohla podporovat svou sestru Lisu a malou neteř Catherine. Znamenal pro ni jistotu. Nemluvě o všech lidech, co pro ni pracovali. Všichni upíři, které zaměstnávala, by se z bezpečí jejího klubu museli vrátit zpátky na ulice k nebezpečným a nevypočitatelným zákazníkům a pasákům.
Nebylo těžké představit si Mabiiny důvody. Roslyn byla při tom, když zemřel Elliot Slater a tisk ji vykreslil jako tragickou hrdinku, kterou také byla. Dokud byla na Roslyn zaměřená média, nemohla Mab podniknout žádný přímý útok. To by bylo příliš riskantní, zvlášť když se teď musela zabývat i Pavoukem. Takže místo toho aby šla přímo po Roslyn, se rozhodla jít po jejím podniku. A Vinnie s Nataschou se ocitli v palebné linii.
„Takže nevíš, kde by ten nový klub mohl být?“ zeptala jsem se Vinnieho.
Barman zavrtěl hlavou. „Ne, vím jenom, že to chce spustit brzy. Podle toho, co jsem slyšel, si najala La Fleur a její muže, aby se o ten podnik starali.“
Takže jsem nebyla jediný La Fleuřin úkol v Ashlandu. Vypadalo to, že povýšila na jednoho z Mabiiných pobočníků – na místo uvolněné po Elliotu Slaterovi.
„Finne?“ zeptala jsem se.
Můj nevlastní bratr se opíral o jednu ze zdí. Zbraň odložil, ale kávy se nevzdal. Její bohatá plná vůně dosahovala až ke mně.
Myslela jsem na jeho otce, který se celá léta nechal najímat jako nájemný vrah a příležitostně pomáhal lidem zadarmo. Už jsem se sice rozhodla, ale myšlenka na Fletchera mě jako vždycky uklidnila. V představách jsem ho viděla za pultem Pork Pit jak souhlasně přikyvuje.
„No?“ zeptal se Finn.
„Zkus o tom klubu něco zjistit. Jméno, kde má být, prostě něco užitečného.“
Pokud bylo něco, co Finn zvládal na jedničku, bylo to získávání informací. Kromě toho, že byl schopný investiční bankéř, měl vlastní rozsáhlou síť kontaktů a informátorů, na kterou byl náležitě pyšný. A pokud náhodou selhali jeho špióni, dokázal Finn hacknout kteroukoli počítačovou síť na světě.
Finn přikývnul „Jdu na to.“
Otočila jsem se k Roslyn a Xavierovi. „Vy dva teď musíte být extrémně opatrní. O Vinniem víme, ale mezi personálem můžou být další, kteří La Fleur donáší. Musíte diskrétně zjistit, komu se dá věřit a komu ne.“
Oba přikývli.
„Neboj, Gin, jestli zjistíme, že někdo pracuje pro Mab, dostane padáka.“
Pak jsem se podívala na Jo-Jo.
„Je ti jasné, že Vinnie bude potřebovat bezpečné místo, než se situace uklidní.“
Jo-Jo se na mě široce usmála. „Ještě že mám spoustu ložnic pro hosty, že?“
Vinnie přeskakoval pohledem ze mě na Jo-Jo. „O co jde? O čem to mluvíte?
Dívala jsem se na něj. „Mluvíme o tom, že zůstaneš tady v bezpečí, Vinnie. Že tě dostaneme zpod Mabiina a La Fleuřina palce. Mluvíme o záchraně tvé dcery z té pekelné díry, kam ji ty dvě odvlekly. O tom mluvíme.“
Vinnie otevřel šokovaně ústa. Několikrát zamrkal, jakoby chtěl něco říct, ale nedokázal najít slova.
„Chceš, abych to udělala?“ zeptala jsem se. „Chceš, abych našla tvou dceru? Protože jsem nabyla dojmu, že ti na ní záleží – a to hodně.“
„Ty – ty bys to pro mě udělala? Zkusila bys najít Nataschu?“ Vinniemu se v bledém obličeji objevila naděje.
Naděje. Kvůli ní jsem se vždy odhodlala k činu, i přes odhodlání pověsit zabijácké řemeslo na hřebík. A kvůli ní jsem se vždycky dostala do větších problémů, než se mi kdy podařilo při placené zakázce. Občas to bylo opravdu k vzteku.
„Ano.“
Vinnie znovu zamrkal a v očích se mu objevilo podezření. „Ale proč bys to dělala? Nikdo něco takového neudělá zadarmo, a já – já nemám dost peněz, abych ti mohl zaplatit. Ale všechno co mám, je tvoje,“ rychle dodal. „A seženu ještě víc, zaplatím, co si řekneš. Slibuju.“
„Nechci svoje peníze, Vinnie. Mám víc, než kdy stihnu utratit:“
Barman ztuhnul nad tvrdým tónem jeho hlasu, ale nemohla jsem si dovolit vzbuzovat v něm falešné naděje. Ne dokud nenajdu Nataschu a nezjistím, co se jí stalo.
„Mám svoje vlastní důvody, proč do toho jdu,“ pokračovala jsem. „Hlavně to ale vypadá, že je to teď prostě potřeba udělat. Ale abychom si rozuměli, neslibuju ti roztomilá koťátka ani barevnou duhu. Mabiini muži už mají Nataschu celé hodiny. Nevíme, v jakém je stavu. Chápeš, co to znamená? Mohli jí hodně ublížit, jak fyzicky, tak psychicky. Je možné, že i když ji dostaneme zpátky, už to nebude ta stejná holčička, kterou jsi znal a miloval. Zvládneš to? Dokážeš jí poskytnout takovou pomoc, jakou bude potřebovat?“ Vinnie na chvíli zavřel oči, ale pak pomalu přikývl.
„Pak je to v pořádku,“ řekla jsem. „Najdu ti tvoji dceru. Najdu Nataschu. A pokud se mi to nepodaří, nebo bude mrtvá, až se k ní dostanu, můžu ti slíbit aspoň to, že ti, co ji unesli, si budou přát, aby byli radši mrtví, než s nimi skončím. Co ty na to?“
Vinnie na mě hleděl modrýma očima. V očích se mu střídal smutek s nadějí, zoufalstvím, strachem a vztekem. Ještě jednou kývnul.
„Dobře,“ řekla jsem. „Jsme dohodnutí.“


16 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Děvčata, moc a moc vám děkuji za další skvělou kapitolu. Přeji klidné a veselé Velikonoce.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie. Prajem Vám všetkým príjemné veľkonočné sviatky :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc.. Skvělý překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat