pátek 18. března 2016

Složité souvislosti - 8. kapitola


Otevřely se další dveře. Z místa řidiče vystoupil Xavier a ze zadu se vynořila Roslyn. Všichni spěchali ke mně.
Finn si stoupnul přede mě, očima zhodnotil moje krví nasáklé šaty a lesknoucí se nůž v ruce. Odhadoval množství a rozsah mých zranění, stejně jako dřív jeho otec.

„Je nějaká ta krev tvoje?“ zeptal se.
„Ne tolik, aby to stálo za řeč.“
Přikývnul. „Fajn.“
Vyhledala jsem pohledem Xaviera. „Pěkná jízda, ani si nevšimnul, co ho srazilo.“
Obr si schoval ruce do kapes a usmál se na mě. „Co na to mám říct, NASCAR je moje srdeční záležitost.“ (pro neznalé - NASCAR jsou na jihu USA velice oblíbené závody silničních aut na okruhu s poměrně volnými pravidly. O nárazy a havárie není nouze. Moje kamarádka, která žije v Alabamě, říká, že NASCAR tam jsou něco jako náboženství J)
Vrátila jsem mu úsměv a se zavrtěním hlavy jsem se obrátila na Finna. „ Vypadá to, že večírek právě skončil. Už jsem si myslela, že nedorazíš. Volala jsem ti před víc jak 20 minutami.“
„Mrzí mě to, Gin.“ řekl omluvně Finn. „Byl bych tady dřív, ale Roslyn chtěla jet taky, aby viděla, co je s Vinniem. No, a když nás Xavier viděl odcházet z Nothern Aggression, nabídl se, že bude řídit.“
Podívala jsem se na upírku a obra. „To jsi nemusela, Roslyn. Ani ty Xaviere. Co se týče Mab, je to můj boj, ne váš. Uděláte líp, když se budete držet stranou. Pro mě to nejspíš nedopadne nejlíp a byla bych radši, kdybyste nepřišli k úrazu.“
Roslyn popošla dopředu s tvrdým pohledem za stříbrnými brýlemi a s pevně sevřenými rozhodnými ústy. „A v tom se právě mýlíš, Gin. Je to i můj boj. Ode dne, co mě začal pronásledovat Elliot Slater.“
Před pár týdny Elliot Slater přišel do klubu, aby se od Roslyn dozvěděl něco o údajné krádeži jednoho z jejích firemních náhrdelníků. Náhrdelník použila falešná prostitutka, aby se dostala na večírek k Mab Monroe a zabila jednoho z jejích přisluhovačů. Falešná prostitutka jsem pochopitelně byla já a životem zaplatil Tobias Dawson - těžař, který se nevybíravým způsobem pokoušel zmocnit cizích pozemků.
Mab nevěřila, že jsem společně s Dawsonem zemřela při závalu v dole. Takže poslala Slatera, aby z Roslyn dostal všechno, co ví. Upírku nezlomil, ale vystavila sama sebe daleko horšímu nebezpečí – Slaterově posedlosti.
Sevřelo se mi srdce bolestí, úzkostí a strachem, které musela Roslyn vytrpět kvůli mně. Jenže sebevětší lítost nemohla změnit, co už se jednou stalo. Všechno co jsem mohla dělat, bylo pokračovat v boji proti Mab. Tak dlouho, dokud jedna z nás nepřestane dýchat. Pokud budu mít štěstí, všechno tím skončí. A třeba dostanu příležitost vzít Mab do pekla se mnou.
„Gin?“ vytrhla mě z myšlenek Roslyn.
Kývla jsem hlavou na znamení, že jsem pro dnešní večer přijala jejich pomoc. „Dík, že jste přišli. Teď se jdeme podívat, jestli je Vinnie ještě naživu.“
Poslala jsem Finna zkontrolovat, jestli je upír doopravdy po smrti.  S Roslyn a Xavierem jsme se zatím vrátili zpátky na hřiště. Napřed jsem se šla podívat na obra, který pořád ležel na kolotoči. Rána na krku už nekrvácela a jeho tělo už začínalo chladnout. Další zastávku jsem udělala u obra, který ležel pod zbytky houpačky. Byl v bezvědomí, ale překvapivě stále naživu. Jeho zranění nebyla tak vážná, jak jsem si myslela, ale vůbec na tom nezáleželo. Vyprostila jsem jeho hlavu ze spadlých řetězů a podřízla mu krk.
Roslyn stála nad pískovištěm a zhlížela dolů na Vinnieho. Oči měla plné znechucení, strachu a soucitu a ruku si držela před ústy, jako by se jí chtělo zvracet. Nebylo těžké si uvědomit, že Roslyn znovu prožívá chvíle, kdy ležela zmlácená a vydána napospas Elliotu Slaterovi. Xavier klečel v písku vedle Vinnieho, který ležel se zavřenýma očima schoulený do klubíčka.
Vinnie Volga byl k nepoznání. Už obři mu dali zabrat, ale upír to završil. Na celém jeho těle se nenašlo jediné místečko, které by nebylo pokryté krví, modřinami, oděrkami a nalepeným pískem.
Podívala jsem se na Xaviera a nadzvedla jsem obočí.
„Žije,“ odpověděl Xavier na mou nevyslovenou otázku. „Co s ním chceš dělat, Gin?“
Ještě na začátku večera jsem plánovala najít nějaké tiché místečko, a tam mu položit pár otázek. Otázky jako proč zradil Roslyn, proč pracuje pro Mab, a co ví o mé Pavoučí identitě. Plánovala jsem ty informace získat za každou cenu, stejně jako obři. Jen bych místo pěstí použila nože.
To ale bylo předtím, než jsem se dozvěděla, jakou páku Mab na Vinnieho má – dceru Natashu – a co přesně jí hrozí. Předtím, než jsem viděla vztek, bezmoc a úzkost ve Vinnieho očích, když mu upír vysvětloval, co míní s jeho dcerkou udělat. Předtím, než Vinnie použil svou magii ve snaze upíra zneškodnit a ušetřit svou dceru aspoň jedné z hrůz.
Kromě toho, zabít ho můžu i později.
„Nalož ho do auta,“ řekla jsem. „Možná ho dostaneme k Jo-Jo dřív, než bude pozdě.“
Zatímco se Xavier s ostatními snažili dostat  Vinnieho na zadní sedadlo SUV, posbírala jsem svoje nože a dřepla si uprostřed pískoviště. Dnes večer jsem měla v plánu zabít Vinnieho, ale nemohla jsem si nechat ujít příležitost nechat Mab vzkaz. Muselo jí být jasné, kdo je za smrtí jejích lidí. Jedním z nožů jsem do zkrvaveného písku načrtla svou runu. Pár tahů a bylo hotovo.
Očima jsem zkoumala symbol. Kruh a osm tenkých linek. Nic tak impozantního jako Mabiin zlatý náhrdelník s rubínem, ale pavoučí runa je symbol trpělivosti, které se - aspoň jak jsem doufala - Mab v posledních dnech nedostávalo. Díky netrpělivosti se lidé stávají nedbalými, a nedbalost a neopatrnost vedou k jisté smrti. V tu chvíli, kdy udělá chybu, nastane čas na můj další tah.
„Gin, už můžeme!“ zavolal Finn otevřeným okýnkem auta.
Při vstávání jsem se z bolesti neubránila zašklebení. Potom jsem pomalu odkulhala k vozu. Jízda k Magnoliové trvala Xavierovi jen dvacet minut. Nemusela jsem ho ani navigovat. Cestu znal, stejně jako všichni ostatní.
O chvíli později Xaver zastavil na konci dlouhé příjezdové cesty k třípatrovému domu v koloniálním stylu na vršku zatravněného kopce.
Všichni čtyři jsme vystoupili z auta. Xavier ze zadu vytáhnul Vinnieho a přehodil si ho přes rameno, jako pytel brambor. Vystoupali po třech schodech na rozlehlou verandu. Zelené lesklé listy psího vína obtáčely ozdobnou mříž částečně kryjící verandu stejně, jako hustý keř planých růží, jehož stonky se teď v zimě leskly do tmy.
Otevřela jsem vnější létací dveře. Vnitřním, dřevěným dveřím dominovalo klepadlo ve tvaru nadýchaného mraku. Mrak byla osobní runa Jo-Jo. Dával najevo, že jeho majitelka je živel Vzduchu.
Ani jsem se nestačila natáhnout po klepadle, když se zevnitř ozvaly těžké kroky. Dveře se rozletěly a v nich stála Jo-Jo.
“Zdálo se mi, že někoho slyším,“ řekla trpaslice hlasem sladkým jako sirup.
Navzdory pozdní hodině Jolene „Jo-Jo“ Deveraux vypadala, jako by právě dokončila přípravu na sobotní noc ve společnosti. Kolem krku jí visela šňůra perel stejné velikosti jako puntíky na jejích fuchsiových šatech. Odbarvené blond vlasy se jí vlnily kolem hlavy a rysy jí zjemňoval dokonalý make-up. Vzduch naplnila uklidňující vůně jejího parfému.
Na trpaslici byla Jo-Jo poměrně vysoká a i přes svůj věk měla pevnou, svalnatou postavu. Přestože venku byla zima, až na malinově červený lak na nehtech měla holé nohy. Nesnášela ponožky. Jedna z jejích malých výstředností, které jsem na ní tak milovala.
Jo-Jo si prohlížela naši pětičlennou skupinku přede dveřmi. Její oči se až na černé tečky panenek zdály takřka bezbarvé. Nadzvedla obočí vytrhané do tenké linky. „Dnes večer je vás nějak hodně, většinou to býváte jen ty s Finnem.“
Pokrčila jsem rameny. „ Zdá se, že v posledních dnech moje obliba stoupá. Táhne se za mnou spousta obdivovatelů.“
Finn si za mnou posměšně odfrkl. „Obdivovatelů? To bych zrovna neřekl.“
Jo-Jo se tiše zasmála a ustoupila. „Obdivovatelé, nebo ne, pojďte radši dovnitř, než mi tam ten mládenec vykrvácí na prahu. Víte, že jsem nedávno malovala.“
Vešla jsem dovnitř jako první. Hned za mnou šel Finn, Roslyn a jako poslední Xavier, který nesl Vinnieho. Jo-Jo šla před námi chodbou vedoucí do jejího salónu v zadní části domu.
V jejím salónu bylo k mání všechno, co souviselo s krásou. Nabízela veškeré zkrašlovací procedury. Čištění pleti, peeling, odtrhování vrásek, trhání obočí, barvení a natáčení vlasů, depilaci - prostě všechno, po čem by mohla jižanská dáma zatoužit. Přístup mělo dokonce i pár Yankeeyů. (Obyvatelé severních států USA, narážka na válku Jihu proti Severu). Jo-Jo při své práci používala magii Vzduchu. Ta společně s jejími zkrášlujícími a léčivými krémy a úspěchy při odstraňování vrásek její salón velice proslavily.
Místnost, do které jsme přišli, byla plná módních časopisů, nůžek, natáček, sušáků na vlasy, lahviček s lakem na nehty, kelímků s krémy a make-upem a vším, co byste ve vyhlášeném salónu krásy hledali.
Při zvuku našich kroků zvedl hlavu pes rozvalený v koši v rohu. Rosco, Jo-Join tlustý, líný baset. Z hnědočerné hlavy se na nás upřely oči plné naděje. Jakmile zjistil, že nemáme nic k jídlu, vrátil se zpět ke svému snění. Rosco nikdy nevyvíjel zbytečnou námahu.
„Polož ho támhle, Xaviere,“ Ukázala Jo-Jo na jedno z třešňově červených polohovacích křesel uprostřed místnosti.
Xavier položil Vinnieho tam, kam mu Jo-Jo ukázala. Já a Rosalyn jsme se pohodlně usadili na židlích rozmístěných po salónu, zatímco Finn zamířil do kuchyně pro kávu.
Sedla jsem si na židli co nejblíže k Vinniemu, abych viděla, jak na tom je. Jen kvůli tomu, že byl na pokraji smrti, neznamenalo, že se nepokusí o nějakou hloupost – jako třeba utéct.
Když jsem se ujistila, že je Vinnie pořád v bezvědomí, rozhlédla jsem se kolem, jestli někde poblíž není další trpaslice. Jo-Joina mladší sestra Sophia se ale neobjevila.
„Kde je Sophia?“ zeptala jsem se.
Jo-Jo se otočila od dřezu, kde si myla ruce. „Šla na filmový festival Clinta Eastwooda do starého divadla na St. Charles Avenue. Vrátí se pozdě.“
Přikývla jsem, kromě jiného byla Sophia velký filmový fanoušek.
Jo-jo si usušila ruce, rozsvítila velkou stojací lampu a natočila si ji tak, aby světlo padalo na Vinnieho rozbitý obličej. Tiše hvízdla. „Obři?“
 „Pár Mabiiných mužů. Byli tak nespokojení s Vinnieho prací, že se rozhodli mu ukázat, jak moc.“ odpověděla jsem.
Jo-Jo znechuceně zamlaskala a zavrtěla hlavou. Zvedla ruku tak, aby měla dlaň nad Vinnieho obličejem. Její oči začaly mléčně zářit a stejné světlo vycházelo i z jejích dlaní. Jo-Joina magie mě přiměla zavrtět se na židli.
Jo-Jo byla živel Vzduchu, což znamenalo, že je v opozici proti mojí vlastní magii Kamene a Ledu. Živly si byly protikladem, ale mohly se navzájem i doplňovat. Jako Vzduch a Oheň. Vždycky jsem se cítila nepříjemně, když je někdo v mojí přítomnosti používal. Dokonce i teď, když jsem věděla, že Jo-Jo Vinniemu neubližuje, ale pomáhá. Její magie mi byla prostě nepříjemná a neměla jsem z ní dobrý pocit, stejně jako Yankeeové ze smažených zelených rajčat.
Kromě toho její magie způsobovala, že mě jizvy v dlaních svědily a pálily. Vždycky to tak bylo, když jsem cítila cizí magii. Kov zatavený v mých dlaních měl schopnost magii absorbovat a někdy jsem měla pocit, že po magii doslova hladoví. Choval se jako živá věc, parazit, který se nespokojeně vrtí, dokud nemá dost magie k nasycení. Jako upír, který saje krev, dokud se mají jeho špičáky do čeho zabořit.
Mnoho živlů používalo prsteny, náramky, nebo jiné šperky z kovu pohlcujícího magii, kde si ji uchovávali pro pozdější využití. Třeba na souboje. Oblíbený prsten ze  stříbrného kovu nabitý pořádnou dávkou magie mohl znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Takový šperk byl něco, jako magická baterie.
„Takže, co je tenhle mládenec zač?“ zeptala se tiše Jo-Jo.
Trpaslice pohybovala rukou sem a tam nad Vinnieho obličejem. S každým jejím pohybem se ve Vinnieho tváři něco vyhladilo, modřiny bledly a rány se zacelovaly. Jo-Jo svou magií tlačila do jeho těla kyslík, nutila Vinnieho buňky, aby samy sebe zrekonstruovaly a zaujaly původní postavení. To byl způsob, jakým léčitelé s magií Vzduchu pracovali – používali přírodní plyny, a nejčastěji právě kyslík.
„Je to někdo, kdo pro Mab špehoval Roslyn,“ řekla jsem.
Jo-Jo se na mě podívala. „Tak proč s ním ztrácím čas?“
„Mohl by mít nějaké užitečné informace, a navíc to vypadá, že je v daleko větším průšvihu, než my ostatní.“
Než  Jo-Jo dokončila svou práci, řekla jsem všem o tom, co se odehrálo v parku. O tom, co řekl upír Vinniemu, o pasti, kterou na mě chystala La Fleur a Mabiiných velkých plánech s Vinnieho dcerkou Nataschou.
„Cože?“ zeptala se Roslyn. „On tvrdil, že Mab chce Natašu do nějakého bordelu? Vždyť je jí asi osm, maximálně deset. To si nezaslouží.“
Roslyn se stáhl obličej, sevřela rty k sobě, jako by se jí dělalo špatně. Někdo by si mohl myslet, že je Roslyn pokrytecká, vzhledem k typu jejího podnikání, koneckonců, byla majitelka Nothern Aggression a zaměstnával prostituty a prostitutky všeho druhu. Většina jejích zaměstnanců byli upíři, stejně jako ona.
Většina sexuálního průmyslu v Ashlandu byla v upířích rukou. Bylo to hlavně proto, že zdrojem jejich síly byl kromě krve i sex. Obojí pro ně bylo jako tableta B12. Výhra jak pro upíry, tak pro jejich zákazníky.
Ale ať už byli zaměstnanci v Nothern Aggression upíři, nebo ne, všichni do jednoho tam byli dobrovolně. Roslyn měla na výplatní listině také několik obrů, kteří dohlíželi na jejich bezpečnost. Nikoho neobírala o výdělek a nenutila k práci násilím na rozdíl od pouličních pasáků.
Jo-Jo odtáhla ruce od Vinnieho obličeje. „Tak, už je jako nový. Teď jsi na řadě ty, Gin.“
Vzdychla jsem si. Nesnášela jsem, když jsem byla zraněná, ale někdy jsem měla pocit, že přestát léčení od Jo-Jo je mnohem horší. I tak jsem se opřela a nechala na sebe působit její magii.
Jo-Jo přiblížila ruce k mému boku a její oči a dlaně začaly znovu mléčně zářit. Do mého těla se zabodávaly horké jehličky a soustředily se na zraněnou kyčel. Zaťala jsem zuby a rukama jsem sevřela opěradla židle. Jizvy v dlaních reagovaly na Jo-Joinu magii. Pálily a svědily ještě víc než předtím. Na čele mi vystoupil pot a musela jsem potlačit sténání. I když jsem věděla, že mi Jo-Jo pomáhá, moje temná, magická část po ní chtěla mrštit výboj mé vlastní magie, jen aby to skončilo. Jen abych nemusela dál snášet její cizí, nepřátelskou moc.
„Vyhozený bok, pár řezných ran a modřin. Dneska jsi vyvázla lacino.“ zamručela Jo-Jo.
„Jo,“ zabručela jsem. „jen jsem se trochu prošla parkem.“
Za pár minut zmizela Jo-jo záře z dlaní a očí a ruce se jí svezly podél boků. Vydechla jsem úlevou a pohodlně se opřela v křesle, vděčná, že už nemusím snášet její magii.
Dopřála jsem si pár minut odpočinku, než jsem se narovnala a šla na věc. Obrátila jsem svou pozornost k Vinniemu, který pořád ležel v bezvědomí.
Normálně bych někoho, kdo utržil tolik ran, nechala několik hodin prospat. Magické léčení vyčerpávalo, zvlášť pokud jste na jeho začátku byli na pokraji smrti. Regenerace si vyžádala veškeré zásoby energie, které v těle ještě zbyly. K čertu, sama bych se nejradši stočila do klubíčka a spala až do rána. Jenomže jsem chtěla odpovědi a to hned. Takže jsem se natáhla, a poklepala Vinniemu na rameno.
Nějakou chvíli trvalo, než otevřel oči a začal si uvědomovat svoje okolí. Podíval se na Jo-jo a zatvářil se zmateně.
„Nemáš zač,“ řekla trpaslice, postavila se na nohy a odešla si ke dřezu znovu umýt ruce.
Vinnie se v křesle napřímil, oči mu jezdily po místnosti plné kosmetických propriet a zjevně přemýšlel nad tím, kde se to ocitl a jak se sem dostal. Když si všimnul Roslyn s Xavierem, celý ztuhnul. Pak se podíval na mně, na moje šaty s krvavými fleky a znovu na svou zaměstnavatelku a vyhazovače z klubu, kde pracoval.
Vinnie už už otvíral ústa, ale předběhla jsem ho.
„Předtím, než nám začneš vykládat nějaké pohádky o tom, co se stalo, řeknu ti, co víme.“ Řekla jsem chladně. „Víme, že jsi na Mabiin popud sledoval Roslyn. Víme, že nájemná vražedkyně známá pod jménem La Fleur si s tebou dnes večer přišla promluvit, a že to nebylo poprvé. Víme, že po tobě chtěla, abys na potkání vykládal lidem o plánované zásilce drog v naději, že to vyláká Pavouka a La Fleur ji bude moct zlikvidovat. Je to tak?“
Vinnie nepromluvil, jen ztěžka polknul a kývnul hlavou na souhlas.
„Dobrá, rozhodl ses zachovat rozumně.“ Zkřížila jsem si paže na hrudi a tvrdě se na něj podívala. „Nabídnu ti dohodu. Zopakuješ nám všechno, co jsi řekl La Fleur a Mab a řekneš nám, čím vším ti vyhrožovali. A pokud budu s tvým vyprávěním spokojená, budeš možná dál žít. Spusť.“
Vinnie se na mě díval s doširoka rozevřenýma očima.
„Hned!“ vyštěkla jsem.
Podíval se na Roslyn, ale její výraz byl ještě chladnější a tvrdší než můj. Stejně tak Xavierův. Po chvíli se Vinnie znovu zhroutil do svého křesla.
„Nechtěl jsem to udělat, Roslyn.“ Jeho ruský přízvuk byl daleko výraznější než předtím, asi ze všeho prožitého stresu. „Musíš mi věřit, byla jsi ke mně tak laskavá. Nikdy jsem tě nechtěl takhle zradit.“
„Já vím, Vinnie,“ řekla tiše Roslyn, „jen nám řekni, co víš.“
Roztřeseně se nadechl. „Před týdnem jsem jako obvykle pracoval v klubu. Když jsem šel vynést odpadky, přišla za mnou žena. Napřed jsem si jen myslel, že je opilá a chce cigaretu, nebo něco silnějšího, ale oslovila mě jménem. A začala mi vykládat … věci. Kdy obvykle přicházím do práce, kdy si dělám přestávku, co má Natascha ráda k večeři. Do které školy Natascha chodí.“
Vinniemu se zlomil hlas. Znovu polkl a přinutil se pokračovat. „Pak mi řekla, že se jmenuje La Fleur a zeptala se, jestli jsem o ní někdy slyšel. Řekl jsem, že ne. Odpověděla mi, že po tom večeru na ni už nikdy nezapomenu. Otočila se a na někoho zavolala. Objevil se chlap. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Ona se na něj podívala a pak se začala usmívat. Zvedla ruku a – a prostě ho---“
„Usmažila.“ Dopověděla jsem. „Přímo před tebou.“
Vinnie se na mě překvapeně podíval. „Jo, tak to bylo. Jak to víš?“
Zasmušile jsem se na něj usmála. „Protože na rozdíl od tebe jsem už o ní slyšela. Pokračuj.“
Vinnie přikývnul. „V každém případě, řekla mi, že pracuje pro Mab Monroe na speciálním případu. Má najít a zabít Pavouka. A že já jí s tím pomůžu. V tu chvíli jsem zpanikařil. Neměl jsem jak utéct. Zabila by mě.“
Při vzpomínce na tu chvíli se otřásl. Nemohla jsem mu to mít za zlé. Ne, když chvíli předtím viděl ukázku její magie.
„Takže tě kontaktovala, a chtěla, abys pro ni pracoval. Co se stalo pak?“ zeptala jsem se.
Vinnie znovu polknul. „Ta žena, La Fleur, řekla, že pokud nechci skončit jako její přítel, začnu pro ni sledovat Roslyn. Budu dávat pozor na to, s kým se stýká a mluví. Chtěla po mě seznam všech žen, které s Roslyn uvidím. Řekla, že jedna z nich bude Pavouk.“
Souhlasilo to s tím, o čem mluvil ten upír v parku. Nevěděla jsem, jestli to vymyslela Mab a La Fleur jen plnila rozkazy, nebo to byl její vlastní plán. Ať to bylo tak nebo tak, neznamenalo to pro mě nic dobrého.
„Řekl jsem jí, že jsem jen barman, že nevím nic o tom, co se stalo mezi Roslyn a Elliotem Slaterem nebo Pavoukem. Jenomže ona ne nepovažovala za odpověď. Řekla, že pokud neudělám přesně to, co po mě chce, přinutí mě dívat se, jak zabijí Nataschu a pak zabije i mě.“
Vinnieho hlas se ztišil do šepotu tak tichého, že jsem ho sotva slyšela. „Já jen- prostě jsem neměl na vybranou. Neviděli jste, co udělala tomu muži. Necítili jste ten zápach a neslyšeli jeho křik. Takže ano, udělal jsem přesně to, co mi řekla. Začal jsem Roslyn sledovat. A když po mě o pár dní později La Fleur chtěla, abych začal mluvit o těch drogách, zase jsem ji poslechl.“
„Proč jsi s tím za mnou nepřišel, Vinnie?“ zeptala se Roslyn. „Věřila bych ti. Našli bychom řešení.“
Barman se na ni chabě usmál. „Vím, že bys mi zkusila pomoct. Ale Elliot Slater tě málem zabil a proti té ženě vypadal jako Santa Claus. U mě je na prvním místě Natascha. Vždycky to tak bylo a bude. Kvůli ní jsem nemohl riskovat. Mrzí mě to, Roslyn. Strašně moc.“
Upírka přikývla, přijala jeho omluvu. „Já vím Vinnie. Rozumím ti, věř mi.“
„Takže, co ti chtěla La Fleur dnes večer?“ zeptala jsem se.
Vinnie se otočil zpátky ke mně. „Řekla mi, že se na drogovém dostaveníčku nikdo neukázal, a že to znamená, že jsem neudělal to, co po mě chtěla. Takže se chvíli pobaví a pak půjde rovnou ke mně domů a zabije Nataschu a její chůvu. Byl jsem – jednoduše zoufalý. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem se dostat domů dřív, než tam přijde La Fleur. Jenomže její muži na mě čekali.“
„To vím.“ Řekla jsem suše. „Mám teď na sobě jejich kousky.“
Vinnie na mě hleděl. Jeho modré oči znovu zkoumaly krvavé skvrny na mých šatech, rukách a obličeji. „O co jde?“ zeptal se. „Kdo jsi? Proč jsi byla v tom parku?“
Barman byl mimo, když jsem se objevila a pak byla veškerá jeho pozornost soustředěná na Browna a o mě se nezajímal.

Tvrdě a bezvýrazně jsem se na něj podívala svýma šedýma očima a představila jsem se. „To mě jsi měl najít, Vinnie. Já jsem ta osoba, kterou La Fleur hledá. Já jsem Pavouk.“

11 komentářů:

  1. Děvčata, moc a moc vám děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc.. Parádní kapitola

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad. VV

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat