pátek 4. března 2016

Složité souvislosti - 6. kapitola


Zašlápla jsem poslední cigaretu, odložila krabičku, zapalovač a skleničkou na kapotu nejbližšího auta a vydala se pryč z parkoviště.
„Odešli západními dveřmi na začátku chodby k VIP pokojům,“ řekl Finn.

Podle instrukcí jsem přeběhla parkoviště, protáhla se kolem řady zaparkovaných aut a minula frontu lidí čekajících na vstup do klubu. Zabočila jsem za roh a ocitla se na místě. Na jednom z menších parkovišť jsem zahlédla skupinku mužů.
Z každé strany Vinnieho Volga byl jeden muž a v čele skupinky šel další. Někam se Vinnieho pokoušeli odtáhnout, ale ten se každých pár kroků vzepřel a pokoušel se vyprostit. Bohužel oba jeho věznitelé byli obři a ti byli neskutečně silní. Vinnie si, při jeho pokusech vymanit se z jejich držení, mohl tak akorát vykloubit ruce.
Zaklela jsem a zrychlila krok. Musela jsem se k nim dostat dřív, než nastoupí do auta. Pokud to nestihnu, Vinnieho už živého neuvidím.
K mému překvapení se nepokusili barmana nacpat do žádného ze zaparkovaných aut. Místo toho zahnuli za roh a pustili se dolů ulicí. Ztuhla jsem. Kam by asi tak mohli Vinnieho vzít?
„Gin? Co se děje?“ ptal se Finn.
„Jdou pěšky,“ řekla jsem mu. „Míří na západ. Je tam něco?“
Slyšela jsem z telefonu na pozadí hluk klubu a tlumenou konverzaci. Nejspíš pořád seděl v boxu s Roslyn.
„Roslyn říká, že je tam někde park,“ ozval se Finn, „občas tam bere Catherine.“
Catherine byla Rosalynina neteř, kterou upírka doslova zbožňovala.
„Zeptej se jí, jestli v tom parku něco je,“ řekla jsem.
Muži přede mnou pokračovali v cestě a já se za nimi plížila jako tichý stín.
 „Prý je tam hřiště, pískoviště, skluzavka, prolézačky a tak. Hodně stromů. Ideální místo na tichý, nerušený rozhovor.“
„Hlavně pokud nechceš mít auto od krve,“ zamumlala jsem. „Naši noví přátelé míří tím směrem a nijak zvlášť nespěchají. Mohlo by to být fajn, kdyby ses taky připojil k večírku.“
„Rozumím,“ řekl Finn. „Už jsem na cestě.“
Oba jsme zavěsili a já si strčila telefon zpátky do kapsy. Na konci parkoviště jsem zůstala stát za velkým SUV. Skupina mužů přešla silnici a zabočila mezi dvě průmyslové budovy.
Vytáhla jsem z rukávu nůž. Rukojeť se pohodlně usadila v mé dlani. Čepel mi byla tak důvěrně známá jako vlastní tvář a už se v mnoha směrech stala mou přirozenou součástí. Nastal čas, aby Pavouk vyrazil na lov.
Rty mi zvlnil chladný úsměv.
Vykročila jsem do tmy.
Bylo snadné klouzat od stínu ke stínu tak, aby si mě obři nevšimli. Byli příliš zaujatí Vinniem a jeho pokusy o útěk, než aby věnovali pozornost svému okolí. Některý z nich se občas ohlédl, ale nevěnoval pozornost stínům. Taková nedbalost.
Nedostatek opatrnosti se jim brzy vymstí.
Po pár minutách chůze jsem už viděla park, o kterém mluvil Finn. Dovnitř vedla zdobená železná brána s javorem uprostřed a názvem Green Acres (Zelené lány). Přesně takové místo mi vyhovovalo - staromódní železné lampy podél kamenné cestičky vedoucí do nitra parku.
Naklonila jsem hlavu stranou, soustředila se na svou magii Kamene a zaposlouchala se do šepotu svého živlu všude kolem.
Povrch silnice za mnou vyprávěl o nekonečném proudu projíždějících aut, zatímco kamenná cestička šeptala šumění větru v korunách stromů, cupitání malých hbitých nožek a dovádění malých živočichů v trávě. Bylo to jedno z těch míst, které si rodinky vybírají pro své letní nedělní pikniky.
Dala jsem skupince před sebou asi dvě stě stop náskok a pak se vydala do nitra parku.
Držela jsem se mimo osvětlená místa. Přesouvala jsem se od stromu ke stromu, ale pořád jsem měla skupinku na dohled. Dívala jsem se i po La Fleur. To, že nastoupila do limuzíny s Mab, ještě neznamenalo, že se tu později neukáže. Možná si chtěla dopřát to potěšení, a zabít Vinnieho vlastnoručně. Někteří nájemní vrahové si svou práci užívali, a podle toho, co jsem viděla včera večer, ona byla jedním z nich.
Konečně se muži dostali k hřišti, o kterém mluvil Finn. A protože jsme byli v Severním městě, bylo hřiště monstrózní, komplikovaná záležitost s aspoň deseti houpačkami, skluzavkami a prolézačkami, velkým kolotočem a pískovištěm, které by vydalo za malou soukromou pláž. Kov se ve světle lamp stříbrně matně leskl, zatímco písek házel žluté odlesky. Postavila jsem se pod skupinou rozložitých javorů, s houpačkami mezi mnou a muži.
Obři povalili Vinnieho doprostřed pískoviště. Barman letěl hlavou napřed a obličej se mu zabořil do písku, jakoby byl pštros. Po chvíli se vyškrábal na kolena. Kašlal a pokoušel se dostat písek z úst a z nosu. Pak začal tanec.
Obři Vinnieho znovu povalili a začali ho mlátit a kopat, zatímco třetí muž zpovzdálí přihlížel. Vinnie ležel mezi nimi, takže se nedokázal ani stočit, aby se před údery aspoň trochu kryl. Při každém dopadu jejich pěsti nebo kopnutí bolestivě zasténal.
Po třiceti vteřinách na tom byl hodně špatně, po minutě vypadal jako po srážce s autobusem. Po dvou minutách se k autobusu přidal ještě pásový traktor.
Začínala jsem přemýšlet o tom, že zasáhnu. Koneckonců, měla jsem na Vinnieho pár otázek a pokud by byl mrtvý, nemohl by na ně odpovědět. Obři ho ale zabít nemínili. Pokud by chtěli, byl by mrtvý po prvním úderu do hlavy. Místo toho se soustředili převážně na hrudník, což znamenalo, že ho chtěli zlomeného a krvácejícího – aspoň zatím.
Konečně ho přestali mlátit.
Vinnie zůstal ležet na pískovišti, sténal a kašlal krev s pískem. Kapky krve vypadaly na žlutém písku jako lesklé rubíny. Obři o pár kroků ustoupili a pozorovali ho. Obrovské pěsti jim volně visely připravené podél těla pro případ, že by Vinnie sebral dost sil a pokusil se o útěk.
Třetí muž, ten co byl cestou do parku v čele, si stoupnul před Vinnieho. Pro sebe jsem si ho pojmenovala pan Brown, protože všechno na něm bylo hnědé - vlasy, kůže, oči, oblek, vázanka i boty. Byl o dost menší, než druzí dva muži to znamená, že není obr.
Při úsměvu se mu v ústech zaleskly špičáky - upír. Soudě podle žlutého povlaku na zubech takový, co zanedbává osobní hygienu.
„Vinnie, Vinnie, Vinnie,“ protáhl Brown a obcházel barmana do kola. Lakýrky se mu přitom bořily do písku. „Co s tebou provedeme? La Fleur je z tebe hodně zklamaná.“
„Já jsem ale udělal přesně, co mi řekla,“ sténal Vinnie. Mluvil se silným ruským přízvukem.
Nějak se mu podařilo vzepřít se na kolena a pokoušel se udržet rovnováhu a neomdlít bolestí. Po tváři mu stékala krev a pravé oko už přes otok a modřinu nebylo vidět. Ve vlasech a bradce měl písek a ruku měl obtočenou kolem pasu, jak se snažil ulevit polámaným žebrům.
„Každému, kdo se v baru ukázal, jsem o té zásilce řekl. Zapsal jsem si každého, kdo projevil nějaký zájem. Ta jména jsem vám dal, všechna do jednoho, přesně tak, jak jste chtěli.“
„No, Vinnie, asi jsi nebyl dost přesvědčivý, protože Pavouk se neukázal,“ řekl Brown. „Což znamená, že La Fleur nemohla odvést práci, za kterou dostala zaplaceno. Práci, kterou se pro Mab Monroe zavázala udělat.“
I přes špínu, otoky a modřiny bylo vidět, jak Vinnie při těch jménech zbledl. Ztěžka polkl.
„Dovolte mi zkusit to znovu,“ žadonil „řeknu o tom víc lidem, řeknu to každému, přísahám.“
Upír si založil ruce na prsou a vzdychl. „Nevím, jestli ti můžu věřit, Vinnie. Tím myslím, podívej, co se stalo dnes. La Fleur si s tebou přišla přátelsky promluvit. Říct ti, že se nikdo neukázal, a co jsi udělal ty? Neuběhlo ani pět minut a stál jsi ve dveřích. To není zrovna důvěryhodné jednání.“
Vinnie neřekl ani slovo, ale jeho tvář zezelenala. Takže se pokoušel utéct před La Fleur a tím si vysloužil nakládačku a nejspíš uspíšil vlastní smrt. Nejspíš si to aspoň myslel.
La Fleur si s ním, ale jen hraje. Přišla si s ním do klubu promluvit jen proto, aby ho vyprovokovala k nějaké nepředloženosti. Třeba k tomu, aby se pokusil o útěk a tím si vysloužil pořádných pár ran. Neměla jsem sice příležitost projít si složku s informacemi, které o ní nashromáždil Fletcher, ale tenhle typ lidí jsem znala - nájemní vrazi, kteří si s kořistí rádi hráli a uspokojovali tak svoje zvrácené sadistické choutky.
„Je to věčná škoda,“ pokračoval Brown. „Všichni víme, co je v sázce, Vinnie – tvůj život. Nikdy bych nečekal, že něco takového uděláš. Zejména, když doma na tebe čeká ta malá sladká holčička. Jakže se to jmenuje?“
Vinniemu se stáhl obličej. „Natasha.“
Upír luskl prsty. „Natasha. Musím říct, že když jsem ji poprvé uviděl, nesoustředil se tak úplně na její jméno, jestli víš, co tím myslím. Vždyť víš, jak moc mám rád malé holčičky.“ Potměšile se zachechtal, aby nikoho nenechal na pochybách, jak to myslel. Při tom zvuku mi po zádech přeběhl mráz. Už jsem zažila hodně věcí a viděla jsem zlé lidi dělat špatné věci - mě nevyjímaje. Ale lidé, kteří se vyžívali v ubližování dětem stejně jako Brown, si zasloužili v pekle vyhradit speciální místo. Sevřela jsem v ruce nůž.
Navzdory své profesi jsem v zabíjení žádné potěšení nenacházela. Byla to jen práce, nic víc, nic míň. Dnes večer jsem ale pocítila touhu sprovodit Browna ze světa. Považovala bych to za službu veřejnosti, něco jako když utratíte vzteklého psa, aby nikoho nepokousal.
„Prosím, já---“ začal Vinnie, ale přemohl ho záchvat kašle. Předklonil se a začal zvracet krev.
Upír upřel oči na krev a olízl si rty. Přirozeně, všichni upíři potřebují krev, je to pro ně jen forma potravy, doplněk stravy, dávají si ji stejně jako ostatní bramborové lupínky. Když dostane upír chuť na cheesburger, dá si k němu na zapití sklenici vychlazené 0 pozitivní.
Pití krve pro ně ale znamená ještě něco dalšího; skrze krev získávají sílu a magii jejího dárce. Krev normálního běžného člověka stačí na to, aby se upírům zlepšil sluch a zrak. Po trpasličí nebo obří krvi získají nadlidskou sílu, a pokud se dostanou ke krvi člověka obdařeného magií, získají na čas jeho schopnosti. Pak jsou tu ještě upíři, kteří mají vlastní magii a nepotřebují ji krást z krve proudící žilami někoho jiného.
Brown ale ještě nebyl připravený zabořit špičáky do Vinnieho krku. Čekal, dokud Vinnie nepřestal dávit, aby mohl pokračovat ve své řeči.
„Zapomeň na to Vinnie,“ řekl upír. „Teď už je pozdě. Řekni mi, kam sis myslel, že půjdeš? Domů, kde sebereš Natashu a vypadneš z Ashlandu? Naši muži hlídají tvůj byt a v momentě, kdy ses pokusil utéct, dostali rozkaz ji vyzvednout. A můžu tě ujistit, že její chůva nic nezmohla. Tím pokusem o útěk sis to pěkně podělal.“
Barman neodpověděl, ale v očích se mu leskly slzy.
„Požádali jsme tě o jednoduchou věc,“ řekl Brown. „Měl ses stát Mabiinýma ušima a očima v Nothern Aggression. Sledovat Roslyn Phillips. Dávat pozor, s kým se schází. Udělat seznam žen, se kterými se baví a u kterých by přicházelo v úvahu, že by to mohl být Pavouk. Šířit informaci o drogové zásilce a dostat ji tak k Pavoukovi, abychom na ni mohli nalíčit past. Ale ty jsi nic z toho neudělal, nebo snad ano, Vinnie?“
Přivřela jsem oči. Takže Mab chce mít Roslyn pod dohledem. Žádné překvapení. K vraždě Slatera se sice přihlásil Pavouk, ale ve skutečnosti spoušť zmáčkla Roslyn. Mab zřejmě dospěla k závěru, že pokud jsem se namáhala Roslyn zachránit, musí mi na ní záležet, nebo se přinejmenším známe. To znamená, že pokud zatím Mab Pavoukovu identitu nezná, tak je proklatě blízko k tomu, aby ji odhalila.
Ach, Mab samozřejmě nevěděla, že Pavouk je Gin Blanco, to by se mě už zabít pokusila. Často jsem ale přemýšlela o tom, jestli si pamatuje na Geneviev Snow, kterou tehdy před lety ocejchovala jejím vlastním medailonem. Mab od té doby mučila a zabila ještě hodně lidí, muselo být těžké, si je všechny pamatovat. Každopádně, teď byla na lovu, a já jsem byla její kořist. Tím spíš jsem se musela s ní a jejími poskoky vypořádat. Raději dřív než později.
A klidně můžu začít mužem, který stojí přede mnou.
„Vy jste mě nežádali, nutili jste mě a vyhrožovali jste mi.“ Řekl tiše Vinnie. „Vyhrožovali jste, že zabijete mě i Natashu, pokud neudělám, co chcete.“
Brown pokrčil rameny. „To jsou nepodstatné detaily. Zapomněl jsi ale, že jsi Mab dlužný. Na žádost našich společných ruských přátel zařídila zelenou kartu pro tebe i pro Natashu.“
„Za to jsem přece zaplatil,“ protestoval Vinnie. „Dal jsem jí všechno, co jsem měl. Nezůstalo nám vůbec nic.“
Upír si jeho slov nevšímal. „A teď, když Mab chtěla oplatit svou laskavost, co jsi udělal? Při první příležitosti ses snažil utéct. Že ti není hanba, Vinnie.“
Takže Mab využila svých konexí a pomohla Vinniemu dostat se do Států a teď se rozhodla, že je načase, aby jí splatil laskavost. Přestože zradil Roslyn, chápala jsem ho – chtěl ochránit svou dcerku. Zařídit, aby byli oba v bezpečí. V jeho situaci bych se nejspíš zachovala stejně, protože pro lidi, které jsem měla ráda, bych udělala naprosto cokoliv. Zabíjela bych, abych je ochránila.
Až dojde na konečné zúčtování mezi mnou a Mab, možná pro ně, pro Briu, dokonce umřu.
„No, a protože jsi nebyl příliš nápomocný, Mab se rozhodla, že si na tuhle práci posvítí. A že začne tebou.“
Navzdory chladnému počasí se Vinniemu po čele koulely kapky potu a ředily krev vytékající z ran na jeho tváři. „A co bude s mojí holčičkou? Co bude s Natashou? Nemá s tím nic společného. Prosím. Nechte ji být.“
Brown se znovu ďábelsky uchechtl. „Jak už jsem říkal, mám malé holčičky rád. Takže až skončím s tebou, půjdu si s ní pěkně pohrát. No a potom… s ní má plány Mab a to velké plány. Mab rozjíždí nový podnik, uvidíš, to bude něco. Nothern Aggression bude proti tomu vypadat krotce, jako mateřská školka. A Natasha bude v tomto novém podniku. Možná bude dokonce hvězda celé té show, jestli rozumíš, co tím myslím.“
Zármutek, beznaděj a vztek zaplnily Vinnieho oči spolu s modro - bílou magickou září. I takhle zmlácený dokázal vydolovat ještě aspoň trochu sil.
„Dasvidania, Vinnie,“ ušklíbnul se upír a blýskl zuby připravenými zabořit se do barmanova krku. „Můžeš si být jistý, že Natashe vyřídím tvoje pozdravy – hned potom, co si s ní pěkně užiju.“
Nic víc jsem nepotřebovala slyšet. Udělala jsem pár kroků ven ze stínu, přeskočila houpačku a hlasitě jsem hvízdla. Hlavy všech mužů se ke mně překvapeně otočily. Brown vycenil zuby, obři zaťali ruce v pěst. Vinnie pořád klečel uprostřed pískoviště, v očích překvapení, strach a trochu magie.
Šla jsem směrem k nim a zastavila u houpačky.
Upír si přivřenýma očima změřil moje tmavé oblečení a nože v rukou. „Kdo ksakru jsi?“

Studeně jsem se na něj usmála. „Tvůj osud.“

15 komentářů:

  1. Děkuji za další kapitolku!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečmná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Oooo.. Jen do nich! :D děkuji

    OdpovědětVymazat
  5. Moc a moc děkuji za skvělý překlad a korekturu. Jen ať je odpraví všechny. Nic jiného si nezaslouží.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  7. Oh. Milujem tuto knihu! A tvoj preklad je genilny!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za super pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat