pondělí 7. března 2016

Plnokrevná - 24. kapitola 1/2


Hank zmizel. To byla jediná novinka, kterou jsem se dozvěděla, když jsme nechali upíří pevnost za sebou. Nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Můj otec se rozhodl, že mu poskytne nějaký čas na rozmyšlenou. Aby se vyrovnal se smrtí svého syna. Teprve poté můj otec rozkáže, aby ho začali hledat.

Což se doufám stane dřív, než mě Hank vyhledá uprostřed noci, aby smrt svého syna pomstil. Člověk k tomu, aby na to přišel, moc fantazie nepotřeboval: Hank musel vědět, co měl jeho syn v úmyslu. Zato, že před svým Alfou takovou informaci zatajoval, mu hrozil tvrdý trest, možná i smrt. Ale i bez Hanka jsem měla starostí dost.
Domů jsme letěli letadlem. Poté se smečka rozdělila. Tyler a já jsme jeli taxíkem do mého bytu. Můj otec s Jamesem vyhledali tajný úkryt. Zítra jsme se chtěli sejít, abychom vypracovali nějaký plán.
V jednom butiku na letišti v New Orleansu jsem si koupila tričko a legíny, abych vypadala aspoň trochu k světu. Proti svému pachu jsem nemohla udělat nic, i když jsem se na dámské toaletě pokusila trochu umýt. Naštěstí ten mastný fastfoodový zápach v taxíku přerazil všechno ostatní.
Hlavu jsem si opřela o opěrku a zavřela oči. Byla jsem unavená a hladová. „Takže Danny u mě dnes zůstane?“ zeptala jsem se.
Tyler si natáhl nohy a hravě do mě strčil. „Jep. Při útoku se trochu zranil. Zlomená žebra a tržná rána na hlavě. Proto se otec rozhodl, že Danny bude dávat pozor na tvůj byt. Byl dost naštvaný, že nás nemůže doprovázet.“
Prsty jsem si prohrábla vlasy a pokusila se utřídit si myšlenky. Musela jsem se postarat o tolik věcí. Potěšení, jen tak se stočit do klubíčka a spát, jsem si musela odpustit. Kvůli hledání svého druha budu muset pohnout s pár věcmi a Rourke byl mou absolutní prioritou. „Ach jo, přijde mi, jako bych byla pryč nejméně dva měsíce! Přitom to bylo jen den a půl,“ řekla jsem. „Měla jsem zavolat Nickovi už z letiště. Ale byla jsem tak unavená.“
„Nick měl službu v tajném úkrytu, zatímco jsme byli pryč. Byl průběžně informován a chtěl nás na letišti vyzvednout. Ale řekl jsem mu, že to není nutné.“ Tyler se zarazil, což vzbudilo mou pozornost.
„Co?“ zeptala jsem se.
„No, něco se stalo…“ Na jednu nekonečnou sekundu se odmlčel. „No, myslím, že by se dalo říct, že tu byly nějaké problémy s tím policajtem, Ray Hartem. Nick byl svým způsobem donucen tě za tvé nepřítomnosti zastoupit.“
Narovnala jsem se na sedadle tak rychle, že jsem se musela opřít o sedadlo přede mnou, abych svůj pohyb zbrzdila. „Co tím myslíš?“ Když hned neodpověděl, pěstí jsem ho bouchla do ramene. „Tak mluv! Co to má znamenat? A o jaké problémy s Rayem jde?“
„Vypadá to tak, že zmizel,“ řekl můj bratr opatrně a zíral ven z okna, aby se vyhnul mému pohledu.
Zmizel? Co má znamenat zase tohle?“
„To znamená,“ zamrmlal Tyler a otočil se ke mně, „že včera na začátku služby zapsal, že chce ráno zajet k tvému bytu a od té doby ho nikdo neviděl. Když se neukázal do konce služby, začali hledat jeho auto… a našli ho na parkovišti tvého domu. Nikdo neví, co se s ním stalo.“
„Máš na mysli, že žádný člověk neví, kde je?“ vrtala jsem do něj tichým, naštvaným hlasem. „Proč jsem o tom nebyla informovaná už dřív? Vždyť víš, jak to musí vypadat… Teď po mě půjdou o to usilovněji! Přece nemůžu zpátky do svého bytu a jen tak vkráčet do svého života. Pravděpodobně tam na mě čeká celý SWAT-tým, aby mě zatknul!“
„Během letu jsem ti o tom neřekl, protože nebylo nic, co bys s tím mohla udělat. Kromě toho ses mě celou cestu snažila přemluvit, abych nebyl tvým selektivním pomocníkem, nepamatuješ se?“
Vrhla jsem na něj zlý pohled. „A co říkal Danny? Jestli byl po celou dobu v mém bytě, tak přece musel Raye vidět, ne?“ ztlumila hlas. „Snad jsi Dannymu neřekl, že má…“
„Ne.“ Tyler zavrtěl hlavou. „Zatím žádné oficiální pokyny, co s tím policajtem dělat, nepřišly. Ale to se jednou změní. Ten chlap je jak osina v zadku.“
„Co Danny říkal?“ tlačila jsem na něj.
„To je právě ten problém,“ odpověděl Tyler. „Za posledních dvacet čtyři hodin se mi ho nepodařilo ani jednou zastihnout.“
„Co?“
„Nebere telefon.“
Práskla jsem hlavou o opěradlo a zavřela oči. „To nemyslíš vážně, Tylere! A ty jsi o tom otci neřekl?“
„Ne, neřekl. Momentálně toho má i tak dost. Kromě toho je to vedlejší.“
„Vedlejší?“ Poté, co se taxikář po nás ohlédl, ztlumila jsem hlas ještě víc. „Pohřešuje se detektiv. Zrovna ten detektiv, který mě už delší dobu otravuje. A jestliže jeden z nejspolehlivějších vlků nebere telefon, pak máme opravdu velký problém – problém, který momentálně nepotřebuju!“ Poslední slova jsem už skoro zakňučela. Ale nemohla jsem proti tomu nic dělat.
Než mohl Tyler odpovědět, taxi zastavilo před mým domem. Vykoukla jsem z okénka, pozorovala červenou fasádu a hledala něco nápadného, zatímco Tyler platil taxikářovi.
Poté, co jsme vystoupili, počkali jsme, až taxi odjede. Pak jsme oba dva důkladně prozkoumali vzduch. Žádné nadpřirozené bytosti v blízkosti nebyly. Marcyino kouzlo ještě působilo.
Tyler se otočil směrem ke mně. „Poslouchej, Jess, teď mi musíš důvěřovat. Kdyby se Danny dostal do vážných potíží, věděl bych to. Něco se stalo, když se tu objevil Ray. Ale nemohlo to být zase něco tak strašného. Jinak bychom se to tak nebo onak dozvěděli. My dva teď půjdeme nahoru a zjistíme, co se děje.“ Demonstrativně naklonil hlavu na stranu, podíval se na mě a v mysli mi poslal myšlenku: A uděláme to pěkně potichu.
Konečně jsem pochopila.
To byl důvod, proč Tyler čekal tak dlouho, než mi to řekl. Oukej, chápu. Chceš se dozvědět, jestli Danny Raye z nějakého důvodu bez příkazu zranil, abychom tu věc vyřešili sami, správně? Okamžitě se mi před očima objevil obrázek, jak je z mého bytu vyhazován pytel s mrtvolou. Stiskla jsem si kořen nosu. A co v takovém případě řekneme tátovi?
Řekneme mu, co bude potřeba, až bude všechno vyřízené. Až bude všechno v cajku, nebude mít důvod se rozčilovat. Momentálně o tom otec vědět nemusí. Pravděpodobně to bude nějaká prkotina. Přece ho nebudeme obtěžovat s nějakými spekulacemi. Tyler sledoval výraz v mé tváři. Danny je v podstatě permanentně v podmínce, protože často jedná na vlastní pěst. Pokud toho detektiva zabil bez rozkazu, bude to pro něj mít vážné důsledky. Pak už mu nepomůže ani to, že je jedním z nejlepších bojovníků smečky. Podle mě nemůže uškodit, když si nejdřív uděláme obrázek o tom, co se stalo, sami. Kromě toho máme za sebou dlouhý let. Co bychom tak mohli vědět?
„Zahráváš si s ohněm, bratříčku,“ řekla jsem nahlas. „Není to tvůj obvyklý styl, ale líbí mi.“ Chytila jsem ho za rukáv. „Pojď, ať to máme za sebou.“
Když jsme došli ke schodišti, visel ve vzduchu na chodbě pach strachu a něco neznámého. Má vlčice stála v pozoru a vyhlížela možné nebezpečí. Další nečekané přepadení už se konat nebude.
Opatrně jsme se s bratrem plížili po chodbě a můj nos byl zcela zaměstnaný rozlišováním cizích pachů. Říká ti ten pach něco? Připomíná mi shnilé broskve.
Ne, odpověděl Tyler. Pouze dokážu rozeznat, že se jedná o pach nějaké nadpřirozené bytosti.
To nevěstilo nic dobrého, ne pro nás, nebo pro Dannyho a už vůbec ne pro Raye, pokud s tím měl něco společného. A jak by neměl?
Ticho překvapivě přerušil hlas Juanity. Její srdečný smích se rozléhal chodbou, následován tichým mumláním nějakého muže. Moje hladina stresu trochu poklesla. Podívala jsem se na svého bratra. To se ozývá z mého bytu, že? Juanitin šťastný smích, spojený s Dannyho klidným altem, byl, jak jsme se přibližovali, stále hlasitější. Ale protože byl můj byt přímo naproti tomu jejímu, ještě stále tu byla možnost, že se jednalo o ozvěnu.
Jojo. Zní to, jako by měl Danny společnost. To znamená, že ať se stalo cokoliv, nemohlo to být zase až tak strašné. Takže jsem měl pravdu.
Doufám, že neudělal něco s mou sousedkou. Mimo ty dva hlasy panovalo na chodbě ticho. Náš let z New Orleansu odlétal v šest hodin večer. Teď bylo jedenáct dopoledne. Obyčejný pracovní den. Většina mých sousedů byla v práci.
Ale prosím tě. Tyler si pohrdavě odfrknul. Danny může mít každou, ten určitě nebude flirtovat s tvou postarší sousedkou.
Není postarší! Náhodnou je na svůj věk docela smyslná a sexy. Kdyby mu dala šanci, mohl by se považovat za šťastlivce. Přesto doufám, že s ní nic neudělal. Víc jsem nenaznačovala.
Tyler si znovu odfrkl.
Když jsme se blížili ke dveřím, mávl na mě Tyler, ať se postavím za něj. Pach, který mi připomínal shnilé broskve, ještě víc zesílil a rušil naše smysly. Předtím, než jsem uchopila kliku, přiložila jsem ucho na dveře, abych se ujistila, že tam jsou jen tyto dva hlasy. Dveře nebyly zamčené a tak jsem je pomalu otevřela. „Haló,“ zavolala jsem, „jsem zpátky!“
„Ahoj,“ Danny, který dřepěl na zemi a před sebou měl piknikovou deku plnou prázdných talířů a skleniček, mi pobaveně zasalutoval. „Skvělé, že se zase jednou ukážeš ve městě!“
„Eh, je to skvělé být zase doma.“ Váhavě jsem si klestila cestu skrz povalující se nádobí následovaná Tylerem.
Danny si mě měřil od hlavy až k patě a usmíval se. Vůbec se neměl k tomu, aby vstal. „Opravdu škoda toho pěkného oblečení. Ale jsem si jistý, že flip-flopy budou tuto sezónu zase v módě.“
Juanita vyskočila. „Oh, chico, jsem tak ráda, že tě vidím!“ Rozběhla se ke mně a objala mě. Nebránila jsem se tomu už jen z toho důvodu, že mi to všechno přišlo podivné.
„Po všem tom rámusu,“ řekla, „jsem přišla, co nejrychleji, abych zjistila, co se stalo, přesně jak vy říkala, a našla jsem tu jeho…“ ukázala na Dannyho, „je to taková milá muž. Řekl mi, že pro vás chránit váš domov. Já mu věřila po všech těch zlých věcech, co se stalo. Takže jsem mu přinesla jídlo, protože tu nikdo jiný nebýt. My spolu společně držet hlídku, vy rozumět. Teď všichni v bezpečí ve vašem byt.“ Její logiku jsem chápala, i když to ani v nejmenším neodpovídalo tomu, co jsem jí říkala. Už jen to, že vstoupila do mého bytu, ji mohlo stát život. Měla opravdové štěstí. Byla jsem ráda, že je zdravá a čilá. Ale ten zápach po shnilých broskvích byl teď, když jsme byli uvnitř bytu, ještě intenzivnější, takže mi dělalo potíže se na její slova soustředit.
„To je skvělé, Juanito, a děkuji, že jsi ho nakrmila a držela tu s ním stráž.“ Koukla jsem přes rameno na Dannyho a povytáhla obočí. Ten otřesný smrad se nedal ignorovat a já chtěla vědět, co se tu dělo.
Tyler se za mnou ošil. „Takže je tu všechno v pořádku? Ano? Žádné problémy?“
Než mohl Danny odpovědět, Juanita se vrátila nazpět k dece a začala sbírat prázdné talíře. „Oh, si, všechno v pořádku. Nic a nikdo nás tu nerušil.“
Danny se zašklebil. Konečně se zvedl a hnědé vlasy mu spadly do čela. „Musíte být po takovém výletě unavení,“ řekl a podal Juanitě další talíř. „Právě jsem tvé sousedce vyprávěl o tvé nemocné babičce. Ale už je jí zase dobře, že? Už se z toho hrozného zranění zotavila?“
„Ehm, ano,“ snažila jsem se navázat. „Je robustní jako valach a už je zase na nohou. Jak se ukázalo, naši pomoc ani nepotřebovala. Takže jsme zase odjeli.“
„To je ale úleva, Chico.“ Juanita nadšeně přikývla. „Prarodiče jsou tak náchylní ke zranění.“
Danny naskládal poslední talíře na sebe, sklonil se, aby svázal deku dohromady a znovu se k nám obrátil. „Vy dva vypadáte, že byste se rádi osvěžili. Však víte, abyste se zbavili následků pásmové nemoci. Co takhle sprcha? A zatímco vy se budete sprchovat, já pomůžu tady naší Juanitě odnést zbytky po našem pikniku do jejího bytu.“
Podívala jsem se na svého bratra, který vypadal, jako by zkameněl. Věděli jsme, že to, co tam najdeme, se nám nebude líbit. „Ehm, dobře. Jdu první,“ řekla jsem. „Umřela bych… pro horkou sprchu.“ Vydala jsem se směrem ke své maličké koupelně. „A, Juanito, děkuji, že ses postarala o Dannyho. Ale jedno mi musíte slíbit: Příště, až uslyšíte nějaké zvuky, nejdřív mi zavolejte. Nebo, ještě lépe, zavřete se ve svém bytě! Nikdy bych si neodpustila, kdybyste byla kvůli mně zraněná.“

„Dobře, Chico, příště nejdřív zavolám,“ zamrkala na mě a vyrazila ke dveřím.

16 komentářů:

  1. Děkuji moc za další kapitolu!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad , co tam v té koupelně chciplo?

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem strasne moc za dalsi super preklad! ^^

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za dalsi skvely preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem moc za pokračovanie, skvelý preklad a korekcia, príbeh ma veľmi baví. Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Z celého srdce děkuji za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat