pondělí 21. března 2016

Milost ze záhrobí - 9. kapitola

Ahojte všichni,
tuto knížku jsem začala číst a moc mě zaujala, takže myslím, že by byla škoda, kdyby se nepokračovalo v překladu. Rozhodla jsem se ji tedy odpřeložit, ale je to můj první překlad, tak to prosím berte na vědomí. Bára
Já ještě dodám, že se tedy změnila překladatelka, tak snad budete rádi za pravidelnější přibývání kapitol a přivítáte ji mezi námi. Jelikož je ale Barča dost vytížená ve škole, tak se občas může stát, že nebude kapitola každý týden, ale třeba co 14 dní. Samozřejmě když budete mít k překladu jakékoliv rady či připomínky, neváhejte se ozvat, abychom mohli případně vše napravit. Užijte si další kapču. Paty

Zpátky v klášteře se na mne Ctihodná Matka ostře zadívala, naklánějíc se dopředu. „Jsi si jistá, že řekl Duval?“
„Ano, Ctihodná Matko. To bylo to jméno, které řekl. I Když možná mi lhal? Také měl na sobě stříbrný dubový list Saint Camulose,“ dodala jsem pro případ, že by to mohlo nějak pomoci.
Abatyše letmo pohlédla na Crunarda a neochotně přikývla. „Duval slouží Svatému Camulosi, jako většina rytířů a žoldáků,“ řekla. „I tak by bylo celkem snadné sehnat takového kolíka k dosažení podvodu.“
Crunard se na své židli posunul. „Ale když to byl Duval…“ řekl.
„Mohl být i jiný důvod pro jeho přítomnost,“ poukázala Abatyše.
„Mohl,“ souhlasil Crunard s nechutí. „ Ale je také možné, že jsme vskutku chytili velmi velkou rybu.“
Abatyše otočila své pronikavé modré oči zpátky ke mně. „Jak reagoval, když tě našel v pokoji?“
„Předpokládal, že jsem tam byla pro zábavu určitého druhu a koketoval, ze začátku. Pak se rozzlobil.“ Chtěla jsem se dívat jinam, bála jsme se, že pozná, jak špatně jsem s ním hrála svou roli, ale snažit se jí vyhnout by její pozornost jen upoutalo.
„Řekni mi všechno,“ přikázala. „Všechno.“
A tak jsem pro ni opakovala celý rozhovor, slovo za slovem. Když jsem skončila, podívala se na Crunarda, který pokrčil rameny. „Nemuselo to znamenat nic; mohlo to znamenat všechno. Už dál netvrdím, že znám všechny nepřátele vévodkyně. Skrývají se příliš dobře mezi jejími spojenci.“
„Ale Duval…“ řekla Abatyše, potřásajíc hlavou. Opřela se zpátky do židle a zavřela oči. Nedokázala jsem určit, zda přemýšlí nebo se modlí. Možná obojí. Zatímco měla oči zavřené, zhluboka jsem se nadechla a přemýšlela o své posteli. Povinnosti dnešního dne byly vzrušující, ale příliš vyčerpávající. To že Duval prohlédl mé lži, mě nechalo otřesenou. Myslela jsem, že se potřebuji ještě něco málo naučit, ale dnešek mi to ukázal jinak. Slibuji, že budu věnovat větší pozornost sestře Beatriz při výuce ženských umění. Možná je s Annith můžeme procvičovat na sobě.
„Takže,“ řekla Ctihodná Matka, přicházejíc zpět ze svého snění. „Tohle je to, co budeme dělat. Hosté barona Lombarta zůstanou celý týden. Kancléř Crunard byl na cestě zpět ke dvoru, ale měl problémy se srdcem, že ano, kancléři?“
Přikývl, poté rozpřáhl ruce. „Obávám se, že je můj kůň chromý.“
Abatyše se usměje. „Takže je jasné, že se vrátí k Lombartovi s jeho mladým hostem. A ty,“ její oči mne přibodly k židli, „se tam vrátíš s ním a najdeš cestu, jak se znovu spojit s Duvalem. Nejlépe sama. S trochou štěstí ho můžeš přesvědčit, aby si s tebou zahrál hru svádění, role nebo něco podobného-“
„Ale Svaté Matko-“
Její obličej se stal chladný a vzdálený. „Slibovala nebo neslibovala jsi využít každou dovednost, kterou budeš ovládat pro službu Martainovi?“
„Samozřejmě, ale-“
„Není tady žádné ale. Tvoje ženské umění je stejně velká část tvých schopností jako použití dýky nebo tvé milované jedy. Duval musí být sledován. Ty sama jsi o tom našla důkaz. Čím blíže se k němu dostaneš, tím víc se naučíš. Možná z něj někdy vymámíš pravdu pod záminkou postelového povídání.“
Jsem si jistá, že bych nedokázala vymámit tajemství z temného, vzteklého Duvala, stejně jako bych nepřemluvila Abatyši k tanci Gavotta[1] v ulicích Nantesu, ale to si nechám pro sebe. Už tak jsem večer předvedla ubohý výkon a bojím se, že kdybych argumentovala, myslela by si, že nejsem déle schopná klášteru sloužit. Potom mě něco napadlo. „Proč ho prostě nezneškodnit teď a nezabránit případnému riziku?“
„Viděla jsi na něm Mortainovu značku?“
Váhám, pak ale pravdivě odpovím. „Ne. Ale Martelova byla skoro schovaná pod límcem. Možná je Duvalova skrytá také.“
Usmála se a až příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem jí nahrála přímo do karet. „O to více důvodů dostat se k němu blíž, ne?“
Nedokážu přijít na to, proč Mortain trvá na ukrytí svých značek, takže musím hrát hru na schovávanou.
„Ismae,“ řekla ještě jednou vážně. „Duval je jedním z nejdůvěryhodnějších poradců vévodkyně. Je důležité, abychom věděli, na čí straně stojí.“
„Má její ucho a důvěru a od pár jiných také,“ vysvětlil Crunard.
„A jestli nás zradí, pocítí dost brzy Mortainův trest.“ tvář Abatyše byla ponurá. „Možná dokonce tvou rukou-“
Přerušilo ji zavrzání dveří. Stačila se pouze zamračit předtím, než se dveře s prasknutím otevřely. Dech se mi prudce zadrhl v krku, když dovnitř vkročil sám Gavriel Duval.
Annita mu byla v patách. „Velice se omlouvám, Ctihodná Matko! Říkala jsem mu, že nechcete být rušena, ale nechtěl poslouchat,“ poslala vetřelci kousavý pohled.
„Ano, to vidím,“ řekla Abytyše a rychle se podívala mým směrem. Když jsem kývla, čímž jsem potvrdila, že je to on, koho jsem viděla u Lombarta, obrátila se zpět k zamračenému muži ve dveřích. „No, Duvale, pojďte dál. Nestůjte v těch dveřích.“
Duval vešel do místnosti a já před jeho planoucím pohledem téměř couvla. Popravdě, ten muž byl tak naštvaný, že by mohl chrlit oheň. „Abatyše. Kancléři Crunarde,“ ledabyle oběma pokývnul. Jeho hněv zaplnil veškerý volný prostor v místnosti. „Existuje pár věcí, které musíme prodiskutovat.“
Abatyše nadzvedla obočí. „Vážně?“
„Ano. Neschopnost vašich nováčků, zaprvé.“ Myslím, že na slovo nováček položil nepřiměřený důraz.
„Zadruhé, ona,“ ukázal mým směrem, „zasahovala do mé práce. Klášter nemůže stále vysílat agenty, kteří ničí cenné zdroje informací.“
„Zadruhé?“ Zpochybnila jsem, protože jsem ho viděla pouze jednou.
„Hospoda.“ Na můj prázdný pohled pokrčil rameny a zašilhal. „Pospěšte si zpět do Hervé, když jste hotová, eh?“
Oaf! On byl v té hospodě. Při vzpomínkám jsem sevřela pěsti.
Ctihodná Matka promluvila, její ledový hlas přitáhl jeho pozornost zpět k ní. „V klášteře se vždy jednalo samostatně při plnění Mortainovy vůle. Naznačujete, že potřebujeme vaše svolení?“ Její tón naznačoval, že by něco takového neměl navrhovat.
Zkřížil si ruce na prsou. „Navrhuji jen to, aby do vaší akce bylo zapojeno trochu přemýšlení. Už dvakrát jste se dostali k těm mužům dříve než já. A když vy i vaši Svatí jste zaujatí splňováním vaší odplaty, já mám zájem o informace, které mohou být vodítkem, jak naši zemi dostat z ubohé situaci, ve které jsme teď.“
„Chtěl jste je k výslechu.“ Plochý tón Ctihodné Matky neodhalil, zda cítí výčitky, že narušila jeho plány.
Duval přikývl. „Jsem si jistý, vzhledem k těmto pravdivým pobídkám, že nás mohli dovést k loutkáři tahajícímu za nitky.“
Crunard sedící na židli, byl náhle ve střehu. „Určitě přišli od francouzského vladaře?“
„Možná,“ říká Duval opatrně. „Ale pracovali s někým u dvora a rád bych věděl s kým.“
Crunard rozpřáhl ruce v pozvání. „Budete sdílet svá podezření s námi?“
„Ne v tomto okamžiku.“ Duval mluvil tiše, ale jeho odmítnutí bylo i tak šokující.
Crunard se zotavil první. „Určitě nenaznačujete, že nejsme důvěryhodní?“
„Nic takového nenaznačuji, ale nebylo by pro mě moudré, abych svá podezření říkal bez dostačujících důkazů. Bohužel,“ poslal mi další kousavý pohled, „někdo mé důkazy neustále ničí.“
Ústa sevřená v zamyšlení, složila Abatyše ruce do rukávů. „Jak navrhujete situaci napravit? Máme to s vámi projednat pokaždé, když nás Svatý pobídne jednat?“
Duval si prohrábl rukou vlasy a otočil se k oknu. „Ne nutně. Ale musíme najít lepší cestu, jak koordinovat naše úsilí. Protože díky jednání vašeho nováčka ztratila vévodkyně cenné informace.“
Cítila jsem se, jako bych dostala facku. „Možná jste ztratil,“ opravila jsem ho se zatajeným dechem.
Podíval se na mě s překvapením. „Omluvte mě?“
Ochotně se klaním svému bohu a své Abatyši, ale ať se propadnu, jestli se mám klanět tomuto muži. Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho pohledem. „Řekla jsem, možná jste ztratil. Není jisté, že tito muži měli nějakou cennou informaci.“
Dlouhými kroky přešel ke mně tak blízko, až jsem musela ještě víc zaklonit hlavu, abych se setkala s jeho zamračeným pohledem. Položil ruce na opěrky mé židle, čímž mě v ní uvěznil. „Ale to nikdy nezjistíme, že?“ Jeho hlas byl tak měkký a výsměšný a tak blízko, že jsem cítila jeho slova pohybovat se po mé kůži.
„Duvale!“ Ostrý hlas Ctihodné Matky prorazil skrz napjaté ticho. „Přestaňte zastrašovat mého nováčka.“
Zrudl a odtlačil se pryč od židle.
„To nebylo zastrašování,“ zamumlala jsem.
Zlostně na mě pohlédl, ale nic neřekl. Dostal malý tik ve spodní části čelisti. „Řekněte jim to. Řekněte jim jak je rovnováha křehká. Jak každý kousek informace má moc touto rovnováhou hýbat,“ vyzval kancléře Crunarda.
„Nemá potřebu mi to říkat,“ řekla Abatyše ostře.
Crunard rozhodil rukama. „Tak teď víte, že je to pravda. Kroužící supi nebojácně rostou. Vládce Francie vydal zákon zakazující Anne stát se vévodkyní. Je to přání našich nepřátel, udělat z ní francouzské oddělení, aby si mohli nárokovat Brittany pro sebe. Také si chtějí nárokovat právo určit, koho si vezme.“
Duval začal přecházet po místnosti. „Špioni jsou všude. Vzácně je můžeme sledovat všechny. Francouzi zřídili trvalý doprovod na našem dvoře, který učinil některé z pohraničních národů neklidné.“
Crunard doplnil, „Nemluvě o tom, že pro jejich přítomnost je nemožné nechat vévodkyni korunovat bez jejich vědomí. Ale dokud nepoložíme tu korunu na její hlavu před jejími lidmi a církví, jsme zranitelní.“
Nemohu si pomoct, ale cítím k naší ubohé vévodkyni sympatie. „Určitě tu musí být nějaký způsob, jak se z tohoto zmatku dostat?“
Otázku jsem mířila na Abatyši, ale byt to Duval, kdo odpověděl. „Použiji klidně i holé ruce, pokud to bude potřeba,“ řekl. „Ale slibuji, že uvidím korunovanou vévodkyni a uvidím ji bezpečně provdanou. Ale jestli toho mám dosáhnout, potřebuji informace o našich nepřátelích.“
Pokoj upadl do ticha, takže jsem měla strach, že uslyší tlukot mého srdce. Duvalův slib mnou pohnul, a to, že ho učinil na posvátné půdě, dokazuje, že je buď velmi statečný, nebo velmi pošetilý.
„Připouštím tvé velké zkušenosti ve věcech shromažďování informací,“ promluvila Abatyše.
Duval se při jejích slovech poněkud uvolnil. Blázen. Pohled, který mu věnovala, je jedním z těch, jichž se všichni v klášteře naučili bát, a já se pro jednou o lesk v jejím oku nemusela starat.
„Váš zájem o naši zemi je obdivuhodný a je pravda, že jen málokdo je oddaný jako vy.“ Její komplimenty ho ukolébaly do iluze bezpečí. „A,“ pokračovala, „vím, že jste tak odhodlaný pomoct nám, jako my pomoct vám.“
Duvalova tvář se zmačkala do zamračení, jak se snažil odvolat vyslovení takové věci. Mé srdce se zvětší pýchou nad tím, jak elegantně ho Ctihodná Matka uzemnila. Podíval se na kancléře Crunarda, který mírné přikývnul.
„Velice rádi s vámi budeme spolupracovat. A abychom mohli pracovat jednodušeji, umístíme na několik dalších týdnu Ismae do vaší domácnosti.“
Šok z jejích slov donutil veškerý vzduch odejít z mých plic, což byla jediná věc, která mě udržela od křičení ne!
Duval se na mne zděšeně podíval – jako kdyby to nějakým způsobem byla má práce! Otevřel ústa k protestu, ale Abatyše ho přerušila.
„Potřebujeme někoho u dvora. Já nejsem ráda tak daleko, když je tu takový zmatek kolem vévodkyně. V pozici tvé milenky bude mít Ismae přístup ke všem lidem a informacím, které klášter vyžaduje. A co je důležitější, bude v této pozici moct jednat, když to bude potřeba. A,“ věnovala mu blažený úsměv, „koordinace dalších povinností pak bude možná.“
Nedokázala jsem si zabránit obdivovat, jak úhledně na něho nastražila past. Obdivovala bych to ještě víc, kdybych nebyla návnada. „Ale Ctihodná Matko - “ začala jsem, ale ona mě jediným pohledem umlčela.
Nicméně Duval ji nemusí stejně slepě poslouchat. „Jste blázen,“ řekl jednoduše a tvář Ctihodné Matky ztvrdla. „Nic takového neudělám. Nemám čas dělat jedné z vašich novicek chůvu.“
„V tom případě nemáme šanci koordinovat naše úsilí,“ řekla chladně a vzdáleně.
„Vy mě vydíráte,“ řekl dotčeně Duval.
„Ne, jen souhlasím se spoluprácí, kterou jste vy sám požadoval.“ A tady to bylo. Byl zkrátka a dobře v pasti, a věděl to.
Když s huff vydechl rezignaci, vím, že vyhrála. „Nebudu tvrdit, že je moje milenka. Řekneme, že je moje sestřenice.“ Osten našel svůj cíl. Jsem vážně tak velmi odporná?
Abatyše vypadá nevěřícně. „A kdo ti uvěří? Vaše rodina a její vazby jsou velmi dobře známé.“
„Kromě toho,“ dodal Sir Crunard, „nikdo by neumístil svobodnou služku do vaší péče bez ženských členů rodiny jako gardedámu. Toto je mnohem uvěřitelnější.“
Pročistila jsem si krk a Abatyše zvedla obočí, dávajíc mi svolení promluvit. „Nešlo by, abych pracovala v jeho kuchyni? Nebo jako služka?“
Zatřepala rukou, stírajíc mé návrhy. „Neměla bys poté přístup ke dvoru, což je celým smyslem tohoto cvičení.“
„Až na to,“ poukázal Duval, „že nejsem známý upřednostňováním milenky. Nemluvě o tom, že kdybych to udělal, určitě by to nebyla nějaká, která je zelenější než zimní jablko.“
Při jeho slovech mi ztuhla čelist. Nejsem tolik neleštěná.
Ctihodná Matka se naklonila na židli a odsekla:  „Přeháníte, milorde. Ismae byla dobře vytrénována, včetně toho jak jednat jako něčí milenka.“
Je jasné, že teď není dobrý čas se přiznat k záškoláctví během většiny hodin Sestry Beatriz.
„Ale mnohem důležitější,“ pokračoval Duval, „s tím, co se teď děje u dvoru, nemohu zajistit její ochranu.“
„Nepotřebuji ochranu,“ řekla jsem, uražena takovým návrhem.
„Ne, to ne,“ souhlasila Abatyše. „Ona jen potřebuje příležitost jednat.“
„Nechala byste takové rozhodnutí na život a na smrt na nováčkovi?“ zaskočil Ctihodnou Matku.
„Samozřejmě, že ne. Necháváme taková rozhodnutí na život a na smrt v rukou Mortaina, kam patří.“ Obrátila se ke mně. „Odejdeš s Duvalem během hodiny. Běž si s sebou sbalit malou tašku. Zbytek tvých věcí pošleme do jeho rezidence Guérande. Můžeš jít.“
Z rychlosti, kterou byl můj svět obrácen vzhůru nohama, jsem dostala závrať. Stála jsem, pokoušela se vymyslet poslední argument. Vstoupila jsem do kláštera, abych se vyčlenila ze světa mužů, ne abych k jednomu byla vnucena.
Abatyše se naklonila přes stůl. „Už jsi zapomněla na slib úplné a bezpodmínečné poslušnosti ve všech věcech?“ zeptala se tiše. „Ty jsi ale nováček. Ještě toho musíš hodně dokázat, předtím, než uděláš konečné sliby.“
Spolykala jsem zbývající protesty a šla se do pokoje sbalit.




[1] Gavota je starý francouzský tanec zpravidla v sudém taktu a s dvoučtvrťovým předtaktím. Jeho tempo je mírné, tedy ani příliš rychlé, ani vyloženě pomalé. Nejstarší dochovaný popis gavoty zanechal Thoinot Arbeau v roce 1589. Jako lidový tanec se gavota dodnes tančí v Bretani.

9 komentářů:

  1. Báro, mockrát Ti děkuji, že pokračuješ v překladu této knihy. Zároveň Tě tady vítám a doufám, že se Ti bude mezi námi líbit. Je úplně jedno, jak často se bude přidávat kapitola. Jasně, že škola má přednost. Hlavně, že se bude překládat dál. Díky moc.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc ti děkuji, že jsi se ujmula dopřekladu této knihy. Poslední dobou se stává, že některé knihy skončí bez konečné stránky, pochopitelně rozhodnutí je na překladatelkách, které to dělají ve svém volnu, ale i tak je to škoda. Děkuji za dnešní překlad. Jana

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-) A vďaka i za tvoju odvahu do prekladu, budem držať palce, nech ti to dobre odbúda... ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Diky moc a vítám tě tady.

    OdpovědětVymazat
  5. Super. Tiez sa mi kniha paci. Som rada, ze pokracujes v preklade a drzim palce. VV

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat