sobota 12. března 2016

Její anděl bojovník - 6. kapitola 2/2


Ženy, které je míjely, na něj zíraly a Taylor přemýšlela, jestli tehdy před všemi těmi měsíci vypadala stejně hladově, když propadla Villandryho šarmu a okouzlujícímu úsměvu. Odsunula vzpomínky na jeho štíhlou opálenou postavu a nahradila je těmi, jak dobře vypadal Einar nahý, jeho sexy široké svalnaté bronzové tělo. Teď to byl Einar, kdo měl pozornost jejího srdce, ne Villandry. Znovu nepropadne jeho kouzlu.

Jeho vzhled nebyl nic jiného než lež. Už byla svědkem jeho pravé tváře, takové, kterou nebyl schopen skrýt v zápalu momentu, kdy ji kousl. Vůbec nebyl krásný.
„Co to děláš, Taylor, přivést sem jednoho z jejich druhu? Beru to tak, že se ho nechystáš přimět padnout na kolena?“ Villandryho duhovky se naprosto změnily a zorničky zúžily a natáhly, stávaly se kočičí. Zavrtěla hlavou a prsty protáhla na Einarově meči. Villandry to vidět nemohl. Einarovo hnědé levé křídlo zakrývalo jejich ruce. Pro Villandryho to vypadalo, jako že ji drží na zádech.
 „Co tu má za práci?“
„Přišli jsme si pro informace.“ Einarův hluboký hlas jí poslal chvění po páteři a oči se jí lehce rozšířily, když k ní přikročil, celá délka jeho těla se jí tiskla k zádům. Položil jí ruku na rameno a pak ji posunul blíž ke krku.
Blíž k jejímu ostří.
Opravdu si myslel, že by byl Villandry dostatečně hloupý na to, aby na ně zaútočil v klubu? Měl větší úroveň a rozum. Spíš by na ně počkal, až si dokončí svou práci, a pak by je stopoval, až by odešli. Bez ohledu na to, kolik přitahovali pozornost, jedna věc se na upírech nikdy nezměnila.
Rádi zabíjeli v soukromí.
To byl důvod, proč žili tak dlouho.
„Pochybuju, že jste se přišli podílet na party.“ Villandry je přejel ostrým pohledem a usadil se na ní.
„Jsem překvapený, že tě šéf vpustil s ním dovnitř. Víš, že se jim nedá věřit, Tay. Odporní tvorové. Vem ho pryč, Tay.“
To bylo její mazlíčkové jméno. Měla perfektně dobré jméno a on ji neměl co poroučet. To by si měl radši zapamatovat.
Taylor vytáhla nejkratší z dýk a špičku měla u Villandryho krku dřív, než se mohl pohnout. Ani neztuhl. Klidně zvedl obočí a podíval se jí na ruku. Čepel byla dost malá na to, že si ho většina ani nevšimla, sotva byla dlouhá jako její palec.
„Jsme tu jen pro informace. Bude během několika minut pryč. Nedělej to těžší, než to už je, Villandry.“ Přitiskla ostří k jeho krku a karmínová mu krvácela z očí. Zíral do těch jejích.
„A přestaň mi říkat Tay. Je to už dlouho. Nech to být.“
„Nosíš mé značky.“ Villandryho tón byl stejně chladný jako led. Pohled měl zabořený do jejího, černý vztekem, který cítila, jak se v něm vzdouvá.
„To neznamená, že mě vlastníš. Můžeš si to nalhávat, jestli chceš, ale nejsem majetkem nikoho.“
Taylor se přitiskla blíž s dýkou a pak klesla rukou. Tenká tmavá čára označila Villandryho hrdlo. Neměla v úmyslu ho říznout, ale třeba jí to pomůže dostat se domů bez toho, aby se něco změnilo v násilí. Nikdo ji nevlastnil. Teď byly značky na jejím stehnu jen jizvou bez ohledu na to, jak by je další upíři nebo Villandry možná viděli. Byly jen další vzpomínkou.
„Taylor… nikdy bych si nemyslel, že se obrátíš tímto směrem.“ Villandry se dotkl krku a pak zíral na krev na konečcích prstů. Přetřel ji o palec, zamyšlený a vzdálený.
Taylor se měla na pozoru, nechtěla mu dát šanci zranit ji. Villandryho oči se znovu setkaly s jejími a výraz mu ztvrdl. Usmál se a krátce se zasmál a na zlomek vteřiny zavrtěl hlavou.
„Myslíš, že tento příběh bude mít šťastný konec? Jsi větší blázen, než jsem si myslel. Je jedna věc pracovat s tak odporným stvořením a druhá upřímně věřit v cokoli, co řekne. Měj se na pozoru, Taylor. Míříš jen k pádu, a jak jsi řekla, nevlastním tě, takže tam nebudu, abych tentokrát posbíral kousíčky.“
Villandry zmizel.
Nesnášela, když to dělal.
Taylor udělala krok dopředu, pryč od teď příliš sentimentálního doteku Einara a prohlížela si klub kvůli upírům. Vytrhla se Einarovi, když položil ruku na její rameno a pomalu pročesávala přeplněnou místnost. Bastard.
Srdce jí v hrudi bušilo a klopýtalo těžkým rytmem hudby. Villandry na ni vypálil schválně a pak utekl. Jak se opovažuje otřást její vírou v Einara? Zamumlala dlouhý řetězec nadávek, které byly černější než Peklo.
Připnula si svůj malý nožík k žebrům pod koženou bundou a sevřela ruce do pěstí, vztek jí bušil v žilách a dožadoval se nasycení.
Normálně by šla ven a našla něco, do čeho by bušila až do zapomnění, když do ní udeřila tak temná nálada. A to nemohla udělat s Einarem v městě. Jen Peklo vědělo, co si o ní teď myslel, nebo jak blízko byl k tomu, aby objevil její tajemství, které zoufale držela pod pokličkou, a strachům, kterým nechtěla čelit.
Villandry měl pravdu. Hluboko v srdci to věděla. To, co dělala s Einarem, byla chyba a ošklivě se vymkne z rukou. Neviděla žádnou cestu ven z blížící se katastrofy.
Zjistí to.
A pak odejde a zlomí jí srdce.
A tentokrát tu Villandry nebude.
Taylor znovu zaklela.
Einar se dotkl jejího ramena a ona se tentokrát nevytrhla z jeho sevření. Nechala ho, ať se jí dotýká, protože na sobě potřebovala cítit jeho ruku, cítit ho blízko sebe, takže se mohla klamat, že se Villandry plete. Einar jí neublíží.
„Spala jsi s ním?“ v Einarově hlase byla temnota. Nesla jeho hlas hluboko do její hlavy a srdci navzdory muzice a ona se otočila a zvedla pohled k němu.
Oči měl černé v probleskujícím světle, žádná stopa po zlaté. Vztek a touha po násilí tekla do ní v místě, kde jeho ruka odpočívala na jejím rameni. Ten pocit se plížil po její kůži a varoval ji, že přinutit Einara teď žárlit by byl velmi špatný nápad. Neznala ho dost dobře na to, aby soudila, co možná udělá, ale pohled v jeho očích říkal, že by začal tím, že by zmasakroval ty čtyři upíry, které po sobě Villandry nechal.
„Jednou nebo dvakrát, před dlouhou dobou.“ Položila ruku přes jeho. „Nechceš po mně, abych na tebe taky vytáhla tu řeč s „nech to být“, že ne?“
Temnota v jeho očích se nezměnila. Taylor to riskla a obtočila prsty kolem jeho ruky, držela ji a přiblížila se k němu. Nezajímalo ji, že je démoni sledují. Einar byl pro ni až příliš důležitý, aby předstírala, že neznamená nic, jen aby je démoni neobtěžovali. Tak ho neodtlačí bez ohledu na následky. Nemohla.
„O čem to celé bylo, Taylor?“ vysoký elegantní tón ženského hlasu jí trhnul a ona okamžitě pustila Einarovu ruku.
Taylor se otočila čelem k té ženě.
Šéfka si odhodila prameny blonďatých vlasů z tmavých očí a uzamkla pohled s Taylor. Vypadalo to, jako by zkoumala její mysl kvůli odpovědím.
„Poslala jsi po nás polovičního démona?“ Taylor držela její pohled neochvějně pod ženským zkoumáním.
Šéfčina pozornost se přesunula k Einarovi.
A zdržela se tam.
Taylor se zamračila, kopí žárlivosti ji píchlo do hrudi a byla jeden krok od toho, aby se přesunula do dráhy šéfčina pohledu, když se na ni žena podívala zpátky. Její výraz zdrsněl.
Taylor si vždycky myslela, že šéfka byla hezká, když se usmívala. Když se mračila, byla škaredá jak hřích a její skutečný vzhled probleskoval pod kůží, šupinatý a groteskní.
„Ne po tobě. Šla jsem po těch bastardech.“ Šéfka mávla rukou na barmana a než minula minuta, podával jí vysokou sklenici s tmavým nápojem.
Krev.
Nebyli to jen upíři, kteří potřebovali železo v potravě. Šéfka pila krev taky a normálně čerstvě ze žíly. Taylor doufala, že dnes ne.
Byla si jistá, že šéfka měla víc rozumu, než aby měla člověka jako jídlo, když je v místnosti anděl.
„Bez urážky, Taylor, ale co si kurva myslíš, že děláš, když přivedeš jednoho z jeho druhu ke mně do klubu?“
„Společné zájmy. Oba se chceme zbavit těch démonů. Dává smysl pracovat společně.“
„To, co jste před chvilkou dělali, vypadalo zatraceně daleko od toho, že jen společně pracujete. Nemusím ti připomínat, jak rychle se tyhle věci poserou.“
Taylor si vynutila na tváři úsměv. Šéfka jí určitě nemusela připomínat následky toho, když si vybere Pana Špatného a Taylor měla podezření, že měla na zlámaných srdcí taky spravedlivý podíl.
Ale tentokrát to bylo jiné.
Alespoň v to doufala.
Ten poslední chlap, který zlomil Taylor srdce, byl jedním z Pekelných stráží. Démoní ekvivalent anděla. Kvůli té myšlence se Taylor zachvěla. Co když ji dobrý druh anděla zlomí taky srdce?
Nebyla si jistá, co by bolelo víc – dostat košem od jednoho z jejího druhu, nebo od Einara.
„Dej mi chvilku pokoj a odpověz mi na pár otázek a my budeme hned pryč.“ Taylor si dala ruce v bok. Byla unavená z toho, jak jí všichni říkali, že bude mít zlomené srdce, když to nebyla jejich věc. Byla si jistá, že to, co měla s Einarem, se neobrátí proti ní.
No. Možná na sedmdesát procent jistá.
Padesát.
To je jedno.
Teď na tom nezáleželo. Jen potřebovala odpovědi od šéfky na to, co se stalo s démonem, jakoukoli informaci, kterou ta žena měla, a ona bude pryč. Až budou spolu znovu sami, promluví si s Einarem a během toho najde kuráž k tomu, aby zmínila to, že jeden z jejích rodičů nebyl člověk.
A doufejme, že ji nepošle do nebe taky kvůli výslechu.
Šéfka usrkla pití. Vypadala zamyšleně, oči se jí na pití zúžily a Taylor začala ztrácet tu trochu trpělivosti, co měla. Lidé se na ně mačkali, tlačili se kvůli prostoru u baru a naráželi do ní.
 Byla zachráněna od vyštěknutí, když se Einar pohnul tak, že jí zaštítil. Položil jednu ruku na bar, zablokoval k ní přístup a šéfka vytvořila druhou stěnu. Teplota jí začala znovu klesat, zastavila se ve svém hněvu a nechala ho jít. Musela si udržet čistou hlavu. Vybuchnout na štamgasty klubu kvůli tomu, že do ní strkali, bylo špatné, stejně jako do něj přivést anděla.
„Myslela jsem, že ti démoni přijdou a podívají se, co se stalo jejich druhovi.“ Šéfka se usmála a položila prázdnou sklenku na bar. Její výraz vypadal nevinně. „Nemyslela jsem si, že to budeš ty, kdo tou cestou zamíří.“
„Co se stalo minulou noc?“ Einarův basový hlas se nesl přes hudbu.
Šéfka se na něj zamračila a pak si povzdechla. Výraz znechucení se smíchal s rezignací, která jí naplnila oči.
Taylor skryla úsměv. Šéfka by nemohla dát víc najevo, jak se jí nelíbí sdílet informace o démonech andělovi, i kdyby se snažila.
„Vyptala jsem si pár laskavostí a zlikvidovala pár odpadků. Naneštěstí moje laskavosti byly dobré jen pro jednoho démona. Alexi je vyděrač. Nemohla jsem si dovolit cenu, kterou uložil na ty ostatní.“
Šéfka dala Taylor pohled, který říkal, že věděla, že ona ví, co tím myslí. Taylor to opravdu věděla. Taylor s ním jednou pracovala a něco se naučila. Alexi byl mocný démon, ale ukládal si za služby vysoké ceny. Jeho cena za všechny tři démony byla nejspíš šéfčina duše. „Takže jsem poslala druhého démona na ten zbytek. Nejste jediní, kdo chce ty bastardy mrtvé. Jsou špatní pro obchod.“
„Špatní pro obchod? Proč?! Taylor střelila po Einarovi pohledem, kterým ho varovala, aby tentokrát zůstal zticha. Tohle bylo její území. Bylo lepší, když ona bude mluvit. Pokud by se ptal Einar, šéfka by měla pocit, jako že je u výslechu, a to by Taylor určitě vysloužilo mlčení.
„Konkurence,“ zamumlala šéfka, ale Taylor to zachytila. Její pohled přeletěl k tanečníkům.
„Kvůli nim jede klub?“
Šéfka se podívala na parket a pak zpět na Taylor. Pohnula se blíž a znovu proletěla pohledem místnost, než promluvila. Bála se toho, po kom jdou? Šéfka se nemohla bát. Démoni pro ni pracovali, protože věděli, že mohla zvládnout cokoli v Londýně, ať už to bylo zlé nebo dobré. Neexistoval démon, který by byl výzvou pro šéfku, když byla ve špatné náladě.
„Je to klub, ale to není jejich cílem. Je to jen začátek dostat těla skrz dveře. Dělají, že se jim toto místo líbí, někde se lidé mohou uvolnit a dělat věci bez lítosti a bez závazků, ale to se tady neděje.“ Šéfka vrhla znovu pohledem po nedalekých lidech a naklonila se blíž k Taylor. Hlas se jí snížil, dokud ho Taylor sotva nezachytila skrz hudbu. „Je to Euforie.“
Taylor couvla k baru. Zírala na šéfku s rozšířenýma očima a pomalu vstřebávala slova.
„Euforie?“ řekl Einar a Taylor mu přikryla rukou pusu a rychle se rozhlédla kolem, aby se ujistila, že ho nikdo jiný neslyšel.
To nemohla být pravda.
„Jsi si jistá?“ Taylor se na ni podívala a pustila Einarovi pusu. Žena přikývla.
„Poslala jsme pár mých hochů, aby to zkontrolovali.“
„To by vysvětlovalo počet mrtvých.“ Taylor si přitiskla pěst k puse. Tohle bylo zlé. Moc zlé.
Horší než si představovala.
„S tím se vypořádáme. Kde je ten klub?“
„V Soho. Dám ti adresu, ale nepustí tě dovnitř. Spatří ho na míle daleko a zavřou, než se tam dostaneš. Dávají si pozor.“
Taylor se zamračila. Musí být cesta do klubu. Mohla by jít sama, ale něco jí říkalo, že by s tím Einar nesouhlasil, ne pokud by věděl, co za díru ten klub byl.
Euforie. Za celá ta léta si Taylor nemyslela, že by se démon opovážil začít s takovýmto místem v jejím městě.
„Jsi si jistá, že pobývají v Euforii?“
Šéfka přikývla.
V jejích očích nebyl stín pochybností.
„Mohla bys tam dnes večer vyslat svého muže? Někdo, kdo by to zkontroloval. Musí být buď nový, nebo někdo, kdo s pohybuje v takovýchto klubech. Někdo, koho démoni nebudou podezřívat.“ Taylor mohla vidět tu neplechu v šéfčiných očích.
Žena se usmála a podívala se na Einara. „Právě takového muže znám. Nikdo ho podezřívat nebude.“
Taylor nechtěla myslet na to, koho má šéfka na mysli. Z tohoto místa, kde stála, mohla říct, že bude vysoký, tmavý a nemrtvý. Bylo to, jako by si vybrala muže, který mohl ohrozit to, co měla s Einarem. Nejspíš si myslela, že to bylo zábavné.
Taylor ne.
„Jen ho vyšli, aby to potvrdil, a pak ho pošleme zpátky, aby tam nalákal vůdce. Dnes se s nimi vypořádáme.“
Šéfka mrkla a zmizela v davu. Taylor vzhlédla k Einarovi, čekala, že na ní budou jeho oči.
„Klub podobný tomuto?“ podíval se na ni a pak znovu přes její hlavu.
„Ne. Tento je civilizovaný.“ Taylor se rozhlédla. Démoni nedaleko je pořád pozorovali. „Promluvíme si o tom na cestě.“
„Pošle toho upíra, co?“
Nebude klamat Einara. Taylor přikývla. Přemýšlela, jak mu to řekne. Alespoň jedna věc byla venku. Teď musela říct tu druhou. To ale nemohla udělat tady. Nechtěla publikum. I když byla jedna věc, kterou mohla říct.
„Necítím k Villandrymu nic,“ řekla Taylor a Einarův pohled přeletěl k ní a pak se podíval znovu nad ni.
„Dobře.“ Ta slova byla drsná, vyštěknutá ze sevřených zubů. Výraz mu změkl a pak se změnil. Oči mu potemněly.
Na co se díval?
Byl to ten druhý upír? Když se otočila a následovala jeho pohled, uvědomila si, že sledoval tanečníky. Skoro zapomněla, kde byli. Jeho pohled byl zaměřený na páru na nejbližším okraji parketu.
Touha bušila v žilách v rytmu s hudbou, bušení tvrdého rytmu, které ji nutila se posunovat na místě s myšlenkami na to, že by takto tancovala s Einarem. Představila si je na tanečním parketu, její prsty potulující se po jeho široké nahé hrudi, jak škádlí jeho oblé bradavky, nehty by ho škrábala po břišních svalech a zanechala rudé čáry.
Představovala si ten pocit jeho těla na jejím, tak žhavé a tvrdé jako bylo minulou noc, otírající se o ni, jak se s ní pohyboval, jeho ruce přejíždějící po jejích pažích a bocích, hladící její boky a prsa. Chtěla to cítit a chtěla dělat ty věci, na veřejnosti, s ním. Ty myšlenky ji nažhavily, posílaly záchvěvy touhy skrz její tělo.
Taylor se znovu otočila a zírala Einarovi do temných očí. Jeho rozšířené zorničky pohltily duhovky. Tvrdě dýchal. Cítila jeho zdrženlivost, která odrážela její, a jeho boj s touhou. Taky to chtěl.
Pohled mu klesl a setkal se s jejím. Srdce jí bilo tvrději, bušilo o její hruď, bylo řízeno očekáváním.
Einar se natáhl a přejel jí prsty po bradě a pak dolů po krku. Zachvěla se, když jimi přejel po hrdle, odsunul jí odtud dlouhé černé vlasy a zamračil se. Věděla, co hledal, ale to tu nenajde. Nikdy by nenechala Villandryho označit ji na tak viditelném místě.
Einarův palec hladil linii její čelisti a pak tváře. Víčka jí klesla na půl žerdi, když jím lehce přejel po spodním rtu, a pak k němu vzhlédla skrz řasy. Rty se jí rozevřely a ona dýchala hlouběji, bojovala se zdrženlivostí, což se zdálo nemožné.
Chtěla Einara.
Bušilo to v jejím těle, hučelo v žilách, přesvědčovalo ji to, aby uspokojila hluboký hlad po políbení a dotýkání se. Ten pohled v Einarových očích, ta fascinace, když sledoval palec škádlící její ret, říkal, že to cítí stejně.
Bylo to špatné, ale jí to bylo jedno. Potřebovala ho.
Její druh si o ní mohl myslet, co chtěl.
Protože ona mohla myslet jen na něj.


14 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci za další skvělou kapitolku !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Děvčata, moc a moc vám děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za přëklad.

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat