sobota 5. března 2016

Její anděl bojovník - 6. kapitola 1/2


Klub byl otevřený. Taylor to slyšela už z ulice. Těžké bušení hudby a klábosení lidí čekajících venku naplnilo noční vzduch. Zabočila za roh s Einarem. Znovu změnil svůj vzhled. Ne, že by se změnil pro ni. Ať už použil jakékoli kouzlo, vždy skrz něj viděla a stejně tak i jakýkoli démon v klubu.

Fronta se kroutila od vstupu a skoro končila až za rohem. Ignorovala hnusné pohledy, které po ní sotva oblečené ženy a muži házeli, když si to šinula ke vstupu. Démon u dveří zamrzl, když je spatřil. Zamračil se, nechal klesnout ruku s deskami k boku a druhou si přiložil k puse. Sykot statiky se přidal k bušení hudby a mužův výraz se změnil v soustředěný. Říkal jim o nich.
Taylor se k němu přitočila se sladkým a okouzlujícím úsměvem, ale její tělo bylo napjaté a připravené k boji. Dnes měla pod svou koženou bundou meč připoutaný k zádům, kam patřil. Muž se nad ní převyšoval, sto čtyřiceti kilový svalnatý chlap nacpaný do upnutého černého oblečení a navíc s oholenou hlavou. Většina lidí by se ho bála, ale ne ona. Byl jen velkým svalem blokujícím cestu a ona ho mohla lehce posunout.
Einar se držel zpátky.
Taylor byla ráda, že jí dával prostor k práci se svou magií na toho vyhazovače a nebránil jí, ale druhá část tajně doufala, že se bude držet blízko a bude žárlit na skutečnost, že flirtuje s démonem. Nepřinutí Einara žárlit, ale byl by to hezký bonus.
„Ahojky,“ zašeptala a vzala muže za velkou ruku, čímž mu odsunula vysílačku od pusy.
Jeho bledé oči měl zaměřené na jejích. Kdyby neznala pravdu, řekla by, že s těma očima byl upír. I když neměl tu třídu a ani vzhled. Tento chlap byl sotva inteligentnější než ten démon, kterého včera našli. Další svalovec.
„Jsme na seznamu?“ usmála se, pustila mu ruku a podívala se do desek.
Démoni mohli jen tak vejít do Oblaku Devět a někdy to dělala na povel, když se měla setkat s kontaktem, promluvit si se šéfem, nebo někomu upustit krev kvůli informacím. I když sem nikdy o víkendu nepřišla, když to bylo příliš přeplněné. Nebyla si jistá, co ji na druhé straně čekalo. Normálně se sem dostala brzo, taky brzo skončila s obchodem a odešla dřív, než se dav přivalil a začal se svým divadlem.
„Možná jsi, ale on není.“ Kývl muž přes její hlavu.
Taylor za sebou cítila Einara, mračící temnou přítomnost, která měla okraj, které si na něm dřív nevšimla. Ostrý jako břitva. Einar nebyl šťastný. Pohledem se provrtával do ní a ona odolala nutkání otočit se a vidět, jak vypadal, a jestli ta černá nenávist byla žárlivost, ve kterou doufala, že vyprovokuje.
Jestli byla, pak si pohrávala s ohněm. Nečekala, že by v sobě nosil Einar tolik temnoty, ale každý smysl v ní hořel a říkal jí, že byla v nebezpečí. Mohli být andělé násilní? Nebylo tomu nikdy svědkem a Einar bojoval klidně v obou případech, když bojovali společně s démony, ale cítila to v něm těsně pod povrchem, sotva se to drželo zpátky. Pokud by udělala špatný pohyb, takový, který by neschválil, zabil by tohoto démona před všemi těmi lidmi? Odhalil by, co byl?“
Nevypadalo to jako to, co by měli andělé dělat.
Ale taky ani spaní s démonem.
Srdce jí přeskočilo úder při té vzpomínce.
Einar měl pravdu. Něco tak dobrého nemohlo být zlé.
Nebyla si jistá, že by to říkal, kdyby věděl, čím byla, a byla přesvědčená, že to nevěděl. Věřila, že řekl ta slovo s přesvědčením, že byla smrtelnice, která se bojí spát s andělem.
„No tak, jen se potřebuju zeptat tvého šéfa na pár otázek.“ Znovu se blýskla úsměvem, ale neflirtovala s vyhazovačem, jak to měla v plánu. Nechtěla zatlačit Einara příliš daleko. Teď ho měla žárlivého a netoužila po tom, aby byl vzteklý. Mávla rukou k vysílačce, kterou držel. „Tak zavolej šéfovi a řekni mu, že ho Taylor potřebuje na slovíčko, a pusť nás dovnitř.“
„Ne. Jeho druh je špatný pro obchod.“
Taylor si povzdechla, popadla toho muže za ruku a přitáhla mu ji k puse. „Poslouchej. Buď zavoláš šéfovi, nebo ten chlap, o kterém mluvíš, bude opravdu podrážděný. Už poslal někoho na sever ke krátkodobému výslechu, takže bych udělala, jak říkám.“
Démon zaváhal.
Lidé blízko v řadě zírali.
Zapraskalo a zasyčelo a pak se skrz vysílačku ozval hlas.
„Pusť je dovnitř.“
Taylor se podívala do kamery připevněné na stěně nad tmavými dvoukřídlými dveřmi za vyhazovačem. Mrkla do ní a nechala vyhazovače tak.
Když se otočila čelem k Einarovi, vypadal temněji, než čekala. Stíny halily jeho obličej a tiskly se k jeho tělu, jako by byl vytvořený z temnoty samotné. Oči mu plály jasným zlatým plamenem v potemnělé ulici a byly zaměřené na vyhazovače za ní. Ten muž se už dál mezitím věnoval obchodu, jakoby se nic nestalo.
Nedokázala najít hlas, aby se zeptala, jestli byl v pořádku, ne, když položil ruku na její a položil si ji na hrudník. Pevně ji sevřel se stejnou silou, jakou jí ukázal včera v noci v ložnici, majetnický a neúprosný. Zírala mu do očí, chtěla, aby to napětí mezi nimi zmizelo.
Zorničky se mu rozšířily a zlaté flíčky usadily, jen lehce se pohybovaly, když jeho oči cestovaly mezi jejími. Rty se mu rozevřely a ty její následovaly jeho příkladu. Chtěla ho políbit. Chtěl i on ji? Nemluvili o tom, co se mezi nimi stalo včera. Ani jeden z nich nezmínil nic od té doby, co se probudili odpoledne propletení v náruči toho druhého. Chtěla si promluvit o tom, co se stalo, ale bála se, že by si to rozmyslel a viděl by, jejich vášnivou chvilku jako okamžik čirého šílenství.
Ale držel ji za ruku a vypadal, že ji chtěl políbit, na veřejnosti, před dalším démonem.
Přála si, aby to udělal.
Polibek tady, teď, by odehnal všechen strach a uklidnil hlas v pozadí, který jí neustále říkal, že udělala chybu, že se sblížila s Einarem intimně. Teď byl v jejím srdci a mohl ho lehce rozbít.
Nepohnul se. Ramena jí poklesla, otočila se a kývla směrem ke klubu.
„Měli bychom jít dovnitř, než šéf změní názor. Můžou být celkem vrtkavý.“ Rozešla se od něj pryč a mířila k černým dveřím.
Hora vyhazovač odepnul sametové lano a posunul se na stranu, aby jim udělal místo. Otočila se zády ke dveřím a podívala na Einara. Pořád stál naproti přes ulici, ve stínu a hrozivý.
Udělala chybu, když ho přivedla do Oblaku Devět? Nebála se, že ty věci, které se dějí v klubu, ho mohly zkorumpovat. Bála se, že by udělal scénu a ona by byla vykázána. Oblak Devět byl její studnicí informací, kde naháněla neznámé démonní druhy. Teď je potřebovala a pak bude Einar pryč.
Hruď ji tupě zabolela při pomyšlení, že odejde. Jedovatý hlas v jejím srdci říkal, že to udělá. Anděl nikdy nemohl milovat démona.
Udělala hroznou chybu, když se s ním vyspala?
Einar opustil stíny a přešel k ní, svaly se posunovaly ve vítající způsob s každým krokem, připomínaly jí tak, jak dobře vypadal nahý a jak moc ho pořád chtěla. Třeba tu byl další důvod, proč byla chyba přivést ho do Oblaku Devět. Vidět všechny ty lidi, jak si užívají, popouští uzdu svému chování a objímají svět bez následků, noc šílenství a zábavy a oddávání se svým fantaziím, které by ji zatlačili k limitům s Einarem. Znovu by ho chtěla.
Sakra, už teď ho znovu chtěla. Po vstupu do toho klubu se ta touha stane neodolatelným nutkáním.
S hlubokým nádechem si odhodila Taylor vlasy přes rameno, zvedla bradu a udělala první krok. Vedla Einara do klubu, po celou dobu se jí třásly ruce, jak se pokoušela zmírnit postupně rostoucí napětí uvnitř sebe. Štamgasti, kteří plnili velkou tmavou místnost, byli všechno lidé. Nikdo, koho by se měla bát.
Šla dál k dlouhému stočenému černému baru po pravé straně. Jasně osvětlené lahve v nesčetném množství barev lemovaly stěnu za ním. Světla nad barem se měnily od bílé přes modrou a fialovou až k červené, osvětlovaly štamgasty nedaleko a bar.
Taylor kývla na jednu barmanku, mladou ženu, která měla takovou lidskou kůži, která by nalákala jakéhokoli muže k flirtování s ní a zanechávající jí dobré dýžko. Byla hezká s nevinným pohledem. Její široké tmavé oči nosily úsměv ke každému zákazníkovi, ať už muži nebo ženě. Taylor se s ní v terénu setkala jednou dvakrát a pokaždé ji ochraňovala. Démoni s nižší úrovní byli jedna velká tragédie. Proto dostala Taylor práci v klubu, kde skončila pod ochranou šéfa. Teď už ji nikdo neobtěžoval.
Žena jí poslala dva panáky vodky. Taylor si je s úsměvem vzala a otočila se k Einarovi. Vycítila chvíli, kdy si ho všiml první démon. Projelo to místností jako proud a každý démon nedaleko se otočil jejich směrem a zastavoval se na cestě. Lidé dál tancovali, mezi jinými dalšími úchylnými věcmi.
Taylor do sebe obrátila panáka a podala ten druhý Einarovi. Mávl rukou v tichém odmítnutí a ona pokrčila rameny a pak vyprázdnila sklenku. Buď byl pro anděly alkohol pořád zakázaný, čímž by si vysloužili okamžitý trest, nebo Einar nepil. Tak jako tak to bylo spíš pro ni a ona je teď potřebovala.
Ignorovala démony, kteří se dívali jejich směrem. Byli slabí a vůbec ji neznepokojovali, ale musela jít hlouběji do klubu, aby našla šéfa, a cítila silnější démony mezi ní a jejím cílem.
Taylor šla po špičkách a dívala se nad hlavy davu lidí. Tanečníci probleskovali ve světlech, svíjeli se proti sobě, plnili místnost těžkých nádechem touhy a teplem svých těl. Pokusila se od nich odtrhnout oči, říkala si, že ji nezajímal způsob, jakým se proti sobě pohybovali, šmátrající a škádlící ruce, spojené pusy, vystavená kůže. Bylo to erotické, smyslné a teplota jí stoupala jen při tom pohledu na ně.
Byli lhostejní k divákům. Nebo možná nebyli. Možná být sledovaný bylo součástí zábavy. Její pohled prodléval zejména na jednom páru, muž člověk a démonka. Pohybovali se po sobě nahými hrudníky a mužské ruce klouzaly po ženině těle. Otočila se mu do náruče, pořád s ním tancovala, třela zadek o jeho rozkrok. Úsměv zakřivil mužovi a ženiny rty, když se k nim přidal druhý muž. Vzal do dlaní její prsa a políbil ji, když ji první muž líbal na ramena a hladil na bocích.
Taylor odtrhla pryč zrak, srdce jí bušilo a pulz závodil. Tyto věci by neměly být legální. Celý taneční parket hraničil s orgiemi, alkohol a kouzelné palivo, nebezpečné jakýmkoli způsobem, kterým se na něj dívala. Někteří démoni tady nebyli jen kvůli skvělé noci a hříšnému tancování. Byli tady ti zlověstnější slídilové, tací, kteří byli smrtelně nebezpeční pro nevinné lidi.
Pohledem skenovala dav a zastavila se na skupině pěti upírů opřených o druhý konec baru. Dali se lehce rozpoznat, kdo jsou. Ostře oblečení v černých košilích a kalhotách, pohlední a skvělý, jak tak sledovali dav plazící se po sobě, přitahovali pohled každé ženy. Upírské kouzlo bylo nepřekonatelné, dokonce i pro další démony. Nedokázala vidět skrz jejich kouzlo. Bylo silné a to potřebovalo. Skrývalo nechutnou stránku nejlíp nechanou spíš pro zabíjení, než pro nahánění.
Taylořina pozornost se zastavila na tmavovlasém upírovi, když se naklonil dopředu a řekl něco druhému upírovi.
Taky nebyla imunitní vůči jejich vzhledu. Propadla jeho kráse a zubatému úsměvu a příslibu, nebýt sama během denního světla. Na chvíli to bylo dobré. Byl pro ni víc gentlemanem než většina lidí, se kterými randila. Dokonce ji nekousl, dokud mu nedala svolení, a pak si vybral místo k potopení svých tesáků, které zaručilo, že mu to nikdy nezapomněla.
Její ruka se vznášela nad vnitřním stehnem.
Upíří bledý pohled sklouzl k ní, jako by na něj zavolala, když se dotkla té značky. Její smyslné potemnělé rty se stočily do úsměvu a jí se srdce zatřepotalo, purpurová se dotkla jejích tváří, dokud neřekl něco jeho čtyřem kolegům. Všichni se na ni podívali s hladovým záměrem v bledých očích, byly připomínkou toho, proč by to nikdy nefungovalo mezi ní a jejich vůdcem.
Upíři byli svůdci od přírody, závislí na nahánění a zabíjení. Byli to hráči. Takovýto druh muže ve svém životě nechtěla.
„Znáš ho?“ zvuk Einarova hlasu blízko jejího ucha ji ujistil a uklidnil její napětí.
 Taylor přikývla a pak se podívala dolů, když se Einar dotkl její levé paže, náraz překvapení se do ní opřel. Démoni nedaleko zírali. Nezajímalo ji to. Ohlédla se přes rameno do Einarových očí. Jeho tvrdý výraz s pomalu znovu změnil do toho s obavou a klouzal rukou dolů. Oči se jí krátce zavřely, když se jeho prsty propletly s jejími a srdce jí bušilo tvrději. Jeho dotek byl tak uklidňující, že ztratila ponětí o okolí.
Teprve až ucítila nebezpečí, vklouzla zpět do reality. Rychle se otočila, pravá ruka jí šla přímo k ostří připoutanému k žebrům pod bundou a zastavila se s rukou na jílci.
Upír se na ně přišel podívat.
„Obtěžuje tě?“ řekl, jeho úsměv maskoval temnotu, kterou v něm cítila.
„Mohl bych se zeptat na tu stejnou věc.“ Einar si ji k sobě přitáhl blíž. Peří z jeho křídel ji polechtalo na paži, když je odtáhl dál, takže její ruka byla blízko jeho boku.
Jeho meče.
Vedl její ruku k jílci a ona kolem něj obtočila prsty, následovala jeho tiché instrukce. Nedojde k boji, ale bylo uklidňující vědět, že na něj byli nicméně připraveni.
„Vůbec ne. Není ti podobné žárlit, Villandry,“ řekla se sladkým úsměvem.
Villandry tmavnoucí pohled přes ni přejel a pak se zaměřil na Einara. Tmavě fialový prstenec rámoval jeho duhovky, přecházel v rudou, kdykoli světla nad barem přešla v červenou. Jeho krátké, uhlazené vlasy zčernaly jako noc a bledá kůže vypadala ještě bělejší, když se světla změnila v modrá, stejně chladná jako jeho záře, ale ani to nedokázalo odvést pozornost od jeho mužné krásy.

10 komentářů: