úterý 15. března 2016

Falešná identita - 6. kapitola 1/2


Milí přátelé,
vzhledem k tomu, že mi někdo ke každému překladu zaklikává, že tam nalezl nějakou chybu, dovolte vyzvat vás, abyste se nestyděli a opravdu napsali, kde jste chybu našli. Nejsem neomylná a naopak se ráda poučím, pokud to bude chyba, o které třeba nevím (třeba když mě jedna učitelka u seminárky informovala, že je nesprávné psát "zda-li", jak jsem měla ve zvyku). A také mi může něco uniknout, nepozornost a podobně, však to určitě znáte. Proto vás fakt prosím, abyste napsali, kde jste chybu našli. Já ten článek znovu číst sice budu, ale až při závěrečné korektuře, teď znovu určitě ne, na to nemám čas a popravdě ani chuť (jo, jsem lenivá). Takže pokud už zakliknete, že tam mám chybu, tak mi ji prosím do komentářů napište.  
Ještě mám jednu prosbu k ZULIK a PEŤULCE N., kterým nepřichází z mě neznámých důvodů mé maily, aby mi napsaly (nejlépe na e-mail), zdali chtějí, aby je ode mě dostávaly. Už mě nebaví ty zpáteční maily, které mě informují, že vám to nedošlo.

Všem přeji pěkné počtení.

Vaše informující Katuš


Major přikývl. „Dobře. Je to důležité. Nemůžeme si dovolit tvé selhání.“
To neznělo jako lekce o zneužívání mých schopností.
„Pane?“
„Je škoda, že jsou schopnosti Kate tak omezené. Mám pocit, že by Madisonin bratr nebo otec mohli osvětlit mnoho aspektů jejího života.“ Začal poklepávat na jemný dřevěný povrch stolu. Jeho nehty byly krátké a čisté; nikdy jsem na něm neviděla ani špetku špíny. Nespustil ze mě oči.
„Mluvili jsme s jejími doktory a přesvědčili je, že Madison bude trpět amnézií, až se probudí z kómatu.“
„Někdo se vrtal v jejich myslích?“ Ta slova byla venku dřív, než jsem je dokázala zastavit.
Major se zvedl ze židle a naklonil se nade mě. „My se nevrtáme v lidských myslích, Tess.“
Zavrtala jsem pohled do svého klína. „Samozřejmě že ne, pane.“
„Tato mise je o záchraně životů. Rozumíš tomu, že ano?“
„Ano, pane.“
„Dobře. Tady máš pár stránek o typických důsledcích kómatu, obzvlášť v případech jako je ten Madisonin.“ Dal přede mě štos papírů. Další fakta k přečtení a zapamatování, k takové míře zvnitřnění, že nezbyde prostor pro nic jiného.
„Budou tě sledovat důležité osobnosti. Tato mise může být pro tebe průlomová.“
Někdo zaklepal na dveře, a když se otevřely, stanul v nich Alek. Skvělé.
Popadla jsem ten štos. Stránky se rozletěly po celé podlaze. V mých vnitřnostech se cosi sevřelo, když jsem si klekla a začala je sbírat. Pár silných rukou mi přišel na pomoc. Nevzhlédla jsem, opatrně si od něj ty papíry vzala a posadila se zpět do židle.
Periferním viděním jsem sledovala, jak si Alek sedl na židli vedle mě. Nedíval se na mě a ani nemusel. Majorovo pozorování mě nutilo se vnitřně třást.
Co tady vlastně Alek dělal? Náš trénink už měl přece skončit.
„Alek a já jsme měli diskuzi a nakonec se k tobě na misi připojí.“
„On…cože?“ vyhrkla jsem.
Alek se ke mně otočil, jeho čelo se zkrabatilo. Vyhnula jsem se jeho pohledu a místo toho zírala na Majora, jehož výraz byl náhle přísný.
„Pane,“ ozvala jsem se. „Proč?“ Nesnášela jsem tu malinkou část, kterou ty novinky povzbudily.
„Alek si myslí, že by bylo pro tebe bezpečnější, kdyby byl někde kolem, a já s ním souhlasím. Alek tě může chránit, zatímco bude provádět vlastní šetření.“
Takže to byl jeho návrh. To byl jeho nějaký zvrácený druh pomsty? Možná mě ochrání od toho vraha, ale kdo mě do háje ochrání před mými city k němu?
„Ale, pane. Jak se tam Alek zařadí?“
Alekova tvář se napjala. „Alek si bude hrát na nového studenta. Bude maturant. A také bude s tebou ve třídě.“
Pohlédla jsem na něj.
„Maturant?“ Vložila jsem do toho slova tolik sarkasmu, kolik jen šlo. „Ale nikdy nechodil na základku a už vůbec ne na střední.“
„Ani ty ne,“ vyštěkl Alek.
„Já jsem alespoň chodila na základní školu.“
Major se na své židli naklonil a položil si ruce na desku stolu. „To stačí, vy dva.“ V očích se mu zablesklo lehké pobavení.
„Ale, pane, pokud má předstírat, že je student, nemůže bydlet sám. Lidé by byli příliš podezřívaví.“
„Nebude sám. Summers bude předstírat, že je jeho matka.“
Alek se opřel do židle a natáhl si nohy před sebe. Ale za jeho maskou pohodlí se cosi skrývalo. Pokud jsem se nemýlila, nebylo to zaměřeno na mě.
„Agentka Summers?“
Major přikývl.
Summers. Musela jsem přiznat, že to bylo od Majora chytré. Nebyla lepší osoba, která by přesvědčila obyvatele Livingstonu, aby nebyli vůči Alekovi a mně podezřívaví. Její Variace – rozptýlení – určitě přijde vhod. Samozřejmě nevypadala ani trochu jako Alek a ani neměla ty správné mateřské rysy. Měla příliš široká ramena a svaly, takže vypadala jako někdo, kdo si užívá stinné bary a jejich rvačky. A Alek… Dovolila jsem si pohled do boku. Alek byl Alek. Vysoký, opálený, tmavovlasý s šedivýma očima a ostře řezanou čelistí…
„Nevypadají jako příbuzní.“
„Ne všechny děti se podobají svým rodičům. Ty například vůbec nevypadáš jako tvoje matka.“
Pokrčila jsem rameny. „Možná že vypadám jako můj otec.“ Tón mého hlasu byl podrážděný. Ještě nikdy jsem ho proti Majorovi nepoužila. Ale moje rodina byla tabu. Nikdo o nich nehovořil. Nikdy. A každý to věděl.
Alek se narovnal a napjal.
Major rozvažoval mou poznámku. „Možná. Ale to teď není důležité. To důležité je to, že nebudeš na misi sama. Alek ti bude na blízku. A práce Summers bude odvracet pozornost policistů. Nechceme, aby příliš čmuchali. Nevědí co dělají, a tento případ patří FEA. Zvláště, když je v tom zapletený Variant.“
„Byla účast Varianta potvrzena, pane?“ odvážila jsem se.
„Ne, ale preferuji mít na zřeteli každou možnost. Dvě oběti vypadají extrémně atypicky díky otlakům na hrdlech. To je prozatím naše jediná stopa.“ Major pozoroval nejdřív můj obličej, pak Alekův. Co v nich hledal? „Doufám, že toto uspořádání povede k úspěchu naší mise.“
Major začal přecházet s rukama překříženýma za zády. „Pojďme znovu přezkoumat naše podezřelé.“
„Myslela jsem, že nevíme nic přesvědčivého o tom vrahovi, který zabíjí i muže,“ řekla jsem.
„To je skoro pravda. Jak možná víš, naši lidé se snaží neustále zmenšit seznam podezřelých. Řekli mi, že ten zabiják je zřejmě muž a nejspíš znal všechny čtyři oběti.“
To nebylo moc nápomocné. Livingston bylo malé město, všichni se tam znali.
„Kate prozkoumala paní Chambers a zjistila, že ona v tom není zainteresovaná, stejně jako Madisonina teta Cecílie nebo Madisonina nejlepší kamarádka Ana. Ostatní členové rodiny se zatím nijak neprokázali – obzvláště muži.“
„Proč jen muži? Myslela jsem, že ty ženy neměly žádné znaky…“ Alek se na mě nepříjemně podíval, „…znásilnění?“
„Ne, neměli. Nehledáme sexuálního útočníka.“
„Tak proč jenom mužští podezřelí?“
„Uškrcení vyžaduje velkou sílu a sérioví vrazi jsou většinou muži. Neříkám, aby sis nedávala pozor i na ženy, ale také nechci, abys plýtvala svou energií na nepravděpodobné subjekty. Ten zabiják možná chodil do školy s Madison nebo možná měl nějakou spolupráci se školou. Ostatně, jedna oběť ve škole pracovala a druhá byla maturantka.“
Pan Chen a Kristen Cynch.
„A co ta první oběť? Měla nějakou spojitost se střední školou?“ zeptal se Alek.
„Ne, byla pediatr v nemocnici St. Elizabeth. Jediné možné spojení je to, že léčila většinu studentů Livingstonu, když byli ještě dětmi,“ řekla jsem.
Bylo děsivé, v jaké tmě jsme byli. Každý mohl být tím vrahem. Jediné, co měly oběti společného, bylo A vyryté na jejich kůži. „Měla Madison stejný znak jako ostatní oběti?“
„Ano, na hrudním koši, stejně jako ostatní.“ Major si odkašlal a postavil se za židli, rukama sevřel její opěrátko. „Myslím, že by ses měla víc zaměřit na přítele Madison, Tesso. Mohl by být jediným, kdo něco ví o jejích posledních dnech.“
„Přítel?“ zeptal se Alek skepticky. „Nemůžete přece očekávat, že Tessa bude pokračovat ve vztahu někoho druhého.“
Podívala jsem se na něj. Žárlil?
„Nebude muset. Pár dní před útokem se s ním Madison rozešla. Což ho staví poměrně vysoko v našem seznamu podezřelých.“
„Ale jaký motiv by měl pro ostatní vraždy?“
„To si nejsme jistí. Ale možná je zabil bez důvodu, a když se s ním Madison rozešla, vybral si ji jako další oběť.“
„Ale proč zrovna A?“ zeptala jsem se.
„To už bude na tobě. Mise začíná za dvě hodiny. Připrav se.“
Mrkla jsem. „Tak brzy?“
„Madison zemřela před půl hodinou. Doktoři a přístroje budou udržovat Chambersovy v domnění, že žije. Ale máme čas jen do chvíle, než se začnou projevovat první známky smrti.“
Ztuhle jsem přikývla. Proč jsem nic necítila? Neměla bych to cítit, když zemřela? Koneckonců, její DNA teď tvořilo jednu mou část. A to bylo vše, co po ní zbylo.
„Přečti si ty papíry a buď do hodiny připravená, Tess,“ řekl Major, než se zaměřil na Aleka. „Zůstaň ještě na slovíčko.“
Co chtěli beze mě prodiskutovat?
Nohy mě nesly ven z místnosti, ale mé tělo jakoby překypovalo. Skoro jsem neslyšela venkovní klábosení, smích ze společenské místnosti ani hudbu, která zněla odněkud ze spodu.
Holly ztuhla, když jsem vešla do našeho pokoje.
„Musím jít,“ podařilo se mi vyslovit. Mé nohy i tělo byly necitlivé. Od chvíle, kdy jsem slyšela zprávu o smrti Madison, jsem měla pocit, jakoby i ze mě zmizel život.
„Jak dlouho budeš pryč?“
„Nevím. Podle toho, jak dlouho to vezme.“
Holly mě jen objala, pro jednou neřekla ani jedno slovo.

.   .    .   .

11 komentářů:

  1. Ahoj. Tiez sa mi stalo, ze som omylom na tablete klikla na chybu ale k komentoch som sa ospravedlnila- kedze to neslo upravit. Inac super preklad:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, říkala jsem si, že se něco takového může stát, ale zdálo se mi nepravděpodobné, že by se to stávalo u každé kapitoly (nebo alespoň u většiny, ještě mám na krku ten Vzdor). Tak mě napadlo, že nic nezkazím, když to znovu zopakuji. Hezký den :).

      Vymazat
    2. :-) Nedokazem si predstavit, co to tie ,,chyby v preklade,, su. Tvoj preklad je suvisly, zrozumitelny, dej na seba nadvazuje. Nechapem...

      Vymazat
    3. Moc díky, Niko :). Kéž bych to tak dokázala říct i já... když to totiž po sobě čtu, tak se občas musím chytat za hlavu, kolik tam mám chyb :D.

      Vymazat
  2. Parada už se těším na další kapitolku

    OdpovědětVymazat
  3. Moc díky za překlad.Jana

    OdpovědětVymazat
  4. Zulík - ahoj predčasom mi počítač napadol heker ešte stále dávam veci do poriadku. žiadne správi mi od teba nechodia . Obnovovala som teraz jednu adresu buranska.z@gmail.com Prosím skús ešte tam. Dakujem

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat