čtvrtek 31. března 2016

Draví ptáci - 3. kapitola


Milí čtenáři,
chtěla bych vám moc poděkovat za všechny úžasné komentáře, které mě nabíjejí energií, dělají mi radost a odhánějí lenost, proto tady máte dnes celou kapitolku (i proto, že je o něco kratší než ostatní). Pořádně si ji užijte a dejte vědět, jak se vám líbí vývoj postav. Já si nemůžu pomoct, ale Mike je úžasný. :D
Paty


Aubrey si protáhla krk, aby trochu uvolnila ztuhlá záda. Byl to dlouhý den, a i když bylo teprve sedm večer, byla utahaná jako kotě.
„Hej, Aubrey.“
Podívala se přes rameno a usmála se na Adriana, který vešel do kanceláře. Měla za úkol sledovat obrazovky až do devíti, takže byla ráda za rozptýlení.
„Adriane,“ vstala a šla jej obejmout.
Byla jen trochu překvapená, když ji objal pevněji a déle, než čekala.
Taky se na něm podepsal dlouhý den. Když si promluvil s agenty, nařídil jim, aby prohledali Gregoryho pracovnu, soukromé pokoje a zbytek domu. Adrian byl téměř celý den vyslýchán. Aubrey jej viděla jen jednou a to letmo v chodbě.
„Adriane,“ pohladila jej po zádech a pokusila se ustoupit.
„Bože, nemůžu tomu uvěřit!“ vykřikl Adrian s hlavou zabořenou u jejího krku.
„Já vím,“ přejížděla mu rukama po zádech a snažila se jej uklidnit.
Otočil hlavu a políbil ji na krk. Snažila se neztuhnout jako socha.
„Adriane.“ Tentokrát do hlasu vložila varování.
„Dovol mi to,“ prosil tiše. „Potřebuji tě.“
Nemohla. Ačkoliv tady pro něj chtěla být a nabídnout mu útěchu, nemohla mu dát, co žádal. Stále se vzpamatovávala ze střetu s Codym. A mít kolem sebe obmotané Adrianovy paže, jí nepomáhalo pročistit si mysl.
Její vztah s Adrianem byl tolik odlišný oproti tomu, který měla s Codym. Uvědomila si, že se nikdy Adrianovi úplně neotevřela.
Její srdce bylo obezřetné, aby už nikdy nemuselo cítit, jak jí někdo znovu opouští.
Zatahala mu za košili. „To nejde,“ prohlásila pevně.
Zvedl hlavu a vzal její obličej do rukou. Pohlédla mu do očí a uviděla žal. Zabolelo ji u srdce.
„Aubrey, tolik se toho změnilo,“ řekl a konečně ustoupil. „Kdy mi hodláš odpustit?“
„Už jsem to udělala!“ Přenesli se přes to. „Adriane, opravdu. Víš, že jsem tě vždycky podporovala. A hodlám v tom pokračovat.“
„Tak proč?“ rozhodil podrážděně rukama. „Proč spolu nemůžeme být?“
Narovnala se. „Ty víš proč.“ A dneska si tím rozhodně nehodlala procházet znova. Ne zrovna dnes.
„Fajn,“ řekl ostře. Jeho modré oči ochladly.
„Ne…“ natáhla se k němu, ale uhnul stranou.
„Nechceš mě.“ Zkřivil rty. „Nebudu se prosit.“
To nebylo spravedlivé. Jejich rozchod nebyl její chybou. Snažila se, aby spolu zůstali za dobře. Otevřela pusu, aby mu to řekla, ale Mike vešel dovnitř a Adrian mu uvolnil prostor.
„Jak pokračujete v pátrání?“ zeptal se Mikea.
„Dobře,“ odpověděl Mike hladce. „Máme všechno pod kontrolou.“
„Tak jako před tím?“ zeptal se Adrian se zvednutým obočím.
„Hej!“ ozvala jsem se. „Není to jeho vina!“
Adrian se k ní otočil. „Ne, je vás všech. Jak se mohl někdo dostat dovnitř?“
Chtěla ho praštit za tu urážku. Věděla, že z něj mluví smutek a stres, ale oni si nezasloužili, aby po nich házel klacky.
Krom to, Adrian byl teď vůdcem její Letky. Nemohla ho jen tak praštit. Do háje, musela být hodně opatrná. Všechno bylo v jeho rukách.
Ona ho ale nenechá vozit se po Mikeovi nebo někom dalším v týmu.
„Kamery na chvíli vypadly. Na deset minut jsme nic neviděli,“ bránila je.
„A nikdo si toho nevšiml?“ dožadoval se Adrian.
„Bylo to, když se střídaly směny,“ namítla. „Nemůžeme sledovat všechno dvacet čtyři hodin denně. Ne, pokud nevíme o hrozbě. To víš, Adriane.“
„Tak to se bude muset změnit,“ řekl chladně.
„Změnit?“
Adrian neodpověděl. Místo toho se zase otočil k Mikeovi. „Získal jsi informace, o které jsem tě žádal?“
„Ano, pane,“ přikývl Mike. „Dal jsem je na stůl.“
„Skvělé,“ Adrian se otočil a odpochodoval pryč.
„Bastar-,“ začala Aubrey a šla za ním, ale Mike ji zadržel.
„Nech ho jít,“ pověděl měkce.
Prudce se na něj otočila. „Cože? Nemůže nás vinit. Takhle se chovat nemůže.“
„Jen se snaží nad něčím získat kontrolu,“ řekl Mike a vtáhl ji zpátky do kanceláře. „Potřebuje se na něco soustředit.“
„Aha, a proto máme snášet tyhle kecy?“ prskala.
„Pokud s ním nechceš zase vlézt do postele,“ odsekl Mike.
„Trhni si!“ zamumlala. Přesto, Mikeova odpověď ji pobavila.
„Jo, to určitě vyřeší všechny naše problémy,“ odpověděl suše.
Aubrey si odfrkla. „Sklapni.“
Mike ji objal. „Nechej ho předělat naše postupy. Bude se cítit lépe a může se díky tomu zapojit do vyšetřování.“
„Co budeme dělat?“
„Zjistíme, jak se dostali dovnitř. Najdeme toho parchanta,“ odpověděl.
Projela jí úleva. Byla ráda, že je Mike na stejné vlně, proto se na něj usmála. „Kde začneme?“
„Chci, abys šla do Gregoryho pracovny a prošla ji. Vím, že agenti už to udělali, ale neuškodí udělat to znova. Chad a Tyler se snaží přijít na to, jak byly vyřazeny kamery.“
„Brána se neotevřela,“ připomněla mu. „Té kamery se nikdo nedotkl.“
„Jo,“ souhlasil. „Takže ten, kdo tam dal tu bombu, musel být už uvnitř, nebo se sem dostat jinak než bránou.“
„Nemyslíš…“ musela umlknout a posbírat myšlenky. „Nemohl to být někdo od nás.“
Mike se zamračil. „Dokud nebudeme vědět víc, každý je podezřelý.“
Stáhl se jí žaludek. „Pravda.“
„Zavolám Kennyho, aby tě vystřídal. Běž a začni s Gregoryho pracovnou.“
„Dobře.“ Otočila se k odchodu.
„Vypadá dost dobře,“ promluvil znova Mike, ještě než došla ke dveřím.
Pomalu se otočila.
Stál s rozkročenýma nohama a zkříženými pažemi.
„Kdo?“ zeptala se, i když už znala odpověď.
„Tvůj agent.“
Aubrey našpulila rty. Mike byl její nejlepší přítel. Věděl o všem. Stejně jako její matka, nikdy Codyho nepotkal, ale dokázal si dát dvě a dvě dohromady.
„Jo, vždycky vypadal,“ odvětila s pokrčením ramen.
„Jsi v pohodě?“
„Jo, byl to šok, ale momentálně máme důležitější záležitosti na práci.“
Mike se zakřenil.
„Ach jo, mám práci,“ šourala se ven, ale pak se ohlédla přes rameno. „A nemysli si, že jsem neviděla, jak jsi reagoval na toho druhého agenta.“
Nechala svá slova viset ve vzduchu.
Mike se spálil víc, než ona. Jeho partner jej po pěti letech opustil a našel si kluka sotva plnoletého. Mike to nevzal dobře.
Přála si, aby tohle byl první krůček k tomu, jak se pohnout dál.
Rychle odspěchala chodbou dolů. Minula Adrianovu kancelář a zaslechla jeho tlumený hlas, jak s někým mluvil.
Stále byla v pokušení říct mu, co si myslí o jeho obviněních, ale Mike měl pravdu. Potřebovala, aby se Adrian něčím zabavil. Měla by prásknout dveřmi za minulostí a vztahem s Adrianem, a otevřít nové dveře budoucnosti.
Na Adriana toho bylo hodně. Procházel těžkými časy. Jestliže mu pomůže přeorganizování bezpečnostních protokolů, Aubrey se pokusí nevyšilovat.
Jenže ji poslední dobou začalo dost lidí zpochybňovat. Nejdříve ji Cody zpovídal, jak povýšila na svou pozici. A teď Adrian přestával věřit v jejich spojenectví? Bylo toho na ni moc.
Přemýšlení nad Codym Johnsonem jí taky nepomohlo.
Pořád to byl kus. Sakra, voněl tak dobře, a když jej cítila na sobě? Nikdy si nemyslela, že něco podobného znovu zažije.
Teď, když se to stalo, si Aubrey nebyla jistá, jak se z toho vzpamatovat. Očividně už byl nějakou chvíli zpátky, přesto ji nikdy nevyhledal.
Neznamenala pro něj tolik, jako on pro ni. Což by ji nemělo překvapovat, když se s ní rozešel a opustil ji.
Ale vždycky uvažovala na tím, jestli na ni myslel. Litoval rozhodnutí ukončit jejich vztah? A teď měla odpověď.
Došla ke Gregoryho kanceláři a vzala za kliku. Dveře se tiše otevřely a zašustily na tlustém koberci.
Místnost nebyla v takovém pořádku, v jakém ji Gregory udržoval. Agenti ji sice nepřevrátili naruby, ale věci byly roztroušeny kolem a zásuvky nebyly dovřené.
Zavřela za sebou dveře a zhluboka se nadechla. I jako člověk byla schopná pomocí čichu zjistit víc, než obyčejný člověk.
Gregoryho přetrvávající vůně byla stále cítit, spolu s Codyho a jestřábího měniče. Adrian tady také byl.
Mohla určit každé místo, kde se v místnosti Cody nacházel.
Kruci, stále na sobě cítila jeho dotek. Místa, kde ji držel, jako by pálila. V tu chvíli chtěla, aby se sklonil a zmocnil se jejích rtů a…
Sakra, nemohla na něj takhle myslet. Nic takového se nestane. Myslela si, že se přes něj už dávno dostala. Ale napraví to, přestane na něj myslet. Měla práci. Nemohla členy své Letky zklamat.
Rozhlédla se kolem a přemýšlela kde začít.
Obraz, který zakrýval trezor, byl na zemi opřený o zeď. Trezor byl otevřený a prázdný.
Agenti nebo Adrian jej museli vybrat. Musela se zeptat Mikea, zda o tom něco neví.
Gregoryho notebook byl taky pryč.
Zavrtěla hlavou a rozhodla se probrat skříní se složkami.

22 komentářů:

  1. Skvělé, díky moc za další kapitolu !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad kapitoly a teším sa na pokračovanie. Máš pravdu Mike je fajn, ale Adrian je čudný...

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, je skvělé, že ses pustila do téhle knihy, ale nemohla bys nejdřív dodělat Poison study? Na konec se těším už pár let a dva měsíce už nic nepřibylo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vysvětlovala jsem to několikrát, tak se už nebudu opakovat. Další část bude příští pondělí večer, až se vrátím z práce.

      Vymazat
    2. Já vím, že jsi to vysvětlovala, ale nepřijde mi vůči nám čtenářům spravedlivé začínat třetí knihu, když na blogu neustále opakuješ, jak nic nestíháš. Promiň.

      Vymazat
    3. Život není fér. ;) Kdybych měla řešit, co je a co není fér, tak bych si taky mohla říct, že není fér, o kolik času mě okrádá blog, ze kterého se stalo něco, čemu jsem se nikdy neupsala a brečím tady snad, jak to není fér? Ne, přijala jsem to jako výzvu, že dokážu zvládat tolik věcí najednou, stíhat koníčky, které miluju a ještě do toho dělat tohle... To, že nestíhám, je můj životní styl. Stejně jako to, že se vždycky věnuju tomu, co mě baví, a ne tomu, co po mě chtějí ostatní. Překládám kvůli svojí angličtině a díky tomu, že je o tuhle knihu zájem, mě to bičuje k tomu, abych se zlepšovala pravidelně, což se u Poison Study říct nedá, protože je prostě rozpřekládaná dlouho, díky tomu, že jsem ji četla už tolikrát, že mě ten překlad tolik nebaví. Popravdě jsem další část dodělala jen díky tobě, takže piš, komentuj, rozpoutej pod PS konverzaci a třeba se k tomu dokopu častěji. :)

      Vymazat
  4. Tesim sa z pokracovania, trosku sa nam to zamotava. Dakujem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D počkej, co se bude dít dál... to teprve bude motanice

      Vymazat
  5. Děkuji moc.. Taky se mi líbí:)

    OdpovědětVymazat
  6. Veľká vdaka za skvelý preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  8. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za dalsiu kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  10. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-) Určite sme radi, že si tak pozitívne nabitá... a budeme sa snažiť nabíjať ťa znovu a znovu!!! ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky ti dobrá vílo. Opravdu v to doufám. :)

      Vymazat
  11. Děkuji moc moc moc za další kapitolu 😃

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji moc moc moc za další kapitolu 😃

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat