čtvrtek 24. března 2016

Draví ptáci - 2. kapitola 2/2


„Víš o nějakých výhružkách proti Gregorymu nebo Letce?“ začal se znova ptát.
„Ne.“
„Nějaké stěžování, problémy nebo něco podobného?“

„Vždycky jsou nějaké problémy,“ odpověděla a mávla si rukou před pusou. „V takhle velké Letce vždy někdo s někým nebude souhlasit a něčí ego utrpí.“
„Dost na to, aby zabili vůdce Letky?“
„Ne,“ potřásla hlavou. „Nikdy.“
„A co Gregoryho advokátní kancelář?“ pokračoval Cody. „Nějaké případy, na kterých pracoval, a mohly jej uvrhnout do nebezpečí?“
„O žádných nevím,“ odpověděla. „Pokud by mu někdo vyhrožoval, řekl by nám to. Mě a Mikeovi určitě. Ale v jeho firmě máme samostatný bezpečnostní tým.“
„Zodpovídají se Mikeovi?“
„Ano, stará se o všechny bezpečnostní záležitosti,“ řekla. „Mike s tímhle taky nemá nic společného. Miloval Gregoryho jako vlastního otce.“
Cody se ušklíbl. „Vypadá to, že jsi si velmi jistá nevinností spousty lidí. Ale nikoho nepodezříváš, že by to mohl udělat.“
„Znám lidi, se kterými pracuji. Jsou mojí rodinou.“
„Kolikátá jsi v hierarchii Letky? Osmá?“
Takže o ní měl nějaké informace, pokud znal její postavení. Byl na ni pyšný? Ne že by záleželo na tom, co si myslí, připomněla si.
„Ano, a?“
„To je poměrně vysoko na ženu, které je teprve třicet pět,“ poznamenal.
„Jsem ve své práci dobrá,“ odsekla.
V očích se mu zablesklo. „To je vše?“
„Na co přesně se mě ptáš?“
„Pomohl ti tvůj přítel vyšplhat se na tuto pozici? Nebo to bylo tím, že jsi Gregoryho neteř?“
Musela zarýt nehty do dlaní, aby mu jednu nevrazila. „Zkus na to přijít sám.“
Věděla, že si svou pozici zasloužila. Pravděpodobně by mu měla říct pravdu o ní a Adrianovi, ale neudělala to. Nechala ho, ať si myslí, co chce.
„Jak se včera dostali dovnitř?“ zeptal se.
„Nevím. Díval ses na bezpečnostní záznamy?“
„Ještě ne. A ty?“
Protočila oči. „Od doby, co se to stalo, jsem byla zamčená v konferenční místnosti, tak kdy jsem to asi tak měla stihnout?“
Pokrčil rameny.
Prudce vydechla. Bože, byl tak otravný. Byl vždycky takový? Ano, ano byl. Když si myslel, že má pravdu, těžko zvažoval i jiné možnosti.
„Vezměme to od začátku.“ Popadl svůj blok a začal ji zasypávat otázkami.
Aubrey odpovídala po pravdě, i když v ní kolovala nechuť. Z otázek ohledně Adriana vybruslila, jak se dalo. Byl to její vzkaz „naser si“ namířený proti Codymu.
V Letce nebylo všeobecně známo, že ona a Adrian už spolu nejsou.
Vědělo to jen pár lidí. Gregory, Mike, její rodina a pár blízkých kamarádek.
Nepřekvapilo ji, když se mu někdo o ní a Adrianovi zmínil. Upřímně, věděla, kam otázkami na Gregoryho nástupce míří. Jenže ona si nemyslela ani na okamžik, že by do toho byl Adrian zapletený.
Taky měl pochybnosti o Mikeovi.
Podařilo se jí udržet nervy na uzdě, ale věděla, že by jí mohl říct, že není žádným přínosem.
Konečně odložil blok a povzdechl si. „To bude prozatím vše.“
Měla sucho v krku a bolela ji hlava. Bez ohledu na to se na něj zamračila. „Fajn.“
Vstala a zamířila ke dveřím.
„Aubrey?“
Stála na prahu, když se k němu otočila.
„Je mi líto, co se Gregorymu stalo. Doufám, že ti nemusím říkat, abys nedělala nic hloupého?“
Odfrkla si. „Je tohle ta chvíle, kdy mi řekneš, abych neopouštěla město?“ odpověděla sarkasticky.
Postavil se, aby jí čelil. „Ne,“ ztišil hlas. „Tohle je moment, kdy ti řeknu, abys nás nechala dělat svou práci. Varuji tě, aby ses nezapojovala do vyšetřování. Nechci, aby se ti něco stalo.“
Aubrey zvedla obočí. „Pokud si dobře vzpomínám, nechtěl jsi mě vidět – vůbec.“
Vyřítila se z místnosti a nechala vybublat vztek a podráždění, aby překryly zmatek a bolest, které se jí nedařilo potlačit.
Když míjela konferenční místnost, bouchla do dveří, aby Mike věděl, že s ní už skončil.
V žádném případě nebyla schopná vydržet v jedné místnosti s někým dalším. Potřebovala být sama.
Seběhla dolů po schodech a přes studovnu ven na terasu. Zhluboka hltala čerstvý vzduch.
Bože, jak dlouho byla zavřená uvnitř? Podívala se na hodinky. Bylo po jedenácté ráno.
Adrian by se měl brzy vrátit. Převezme kontrolu nad Letkou, než se rozpadne. Ochranka se musí sejít. Mike už nařídil ostatním, aby tak učinili. Někteří z mladších stráží budou muset vzít extra hlídky.
A ona rozhodně nenechá Koalici – nebo Codyho – aby převzali vyšetřování.
Byl to její vůdce, její strýc, koho zabili. Najde osobu nebo osoby, které jsou za tohle zodpovědné. Neměla žádné pochyby, že by to Mike cítil jinak.
Zaslechla za sebou zvuk. Otočila se připravená k boji.
„Zlatíčko.“ Připojila se k ní matka.
„Mami,“ rozpřáhla náruč. Její máma se k ní přihnala a Aubrey ji objala, tiskla ji k sobě. „Je mi to líto.“
Slzy se jí vsakovaly do trička. Utěšovala svou matku. Její vlastní oči ji pálily, ale musela se o ni postarat. Držela ji asi deset minut, než přestala plakat.
„Proč by někdo něco takového dělal?“ vzlykala jí na rameně.
„Nevím,“ odpověděla. „Opravdu nevím.“
Její máma se odtáhla. „Zjisti, kdo to udělal!“
„Ano, mami,“ slíbila Aubrey. „Najdu je.“
Její matka přikývla, než si setřela tváře. Slzy se jí stále hromadily v očích. „Adrian zrovna přijel. Agenti Koalice s ním teď mluví.“
Aubrey přikývla. Nepřekvapilo ji to. Dávalo smysl, aby se na Adriana vrhli hned, co se ukázal. Přesto se jí to nelíbilo. Měl by mít čas truchlit. Přála si, aby mu mohla ten čas poskytnout, ale nebyla si jistá, zda je to možné. Koalice potřebovala odpovědi. A Aubrey nevěděla, kdo jim je poskytne.
„Jak ti je?“
„Jsem v pořádku.“ Usmála se, aby zmírnila lež.
„Takže tohle byl ten tvůj mladík.“
Nebyla to otázka a Aubrey se celá napjala.
„Cože?“
Stále krásná a plná života se její matka zasmála. „Nikdy jsi mi nelhala. Opravdu si myslíš, že bych jeho jméno nepoznala?“
Ne, opravdu si nemyslela, že by si jej zapamatovala. Nikdy Codyho nepotkala, ale Aubrey o něm mluvila. Když odešel, její matka ji držela. Právě na jejím rameni si Aubrey mohla oči vyplakat.
„Měla jsem to čekat,“ přiznala.
„Je velmi atraktivní.“
Aubrey zasténala. „No tak mami.“
Než mohla její matka říci cokoliv dalšího, Mike zavolal ze studovny, „Aubrey, potřebujeme tě na schůzi.“
Objala matku. „Běž domů, mami,“ řekla jí. „Zavolám ti a zkontroluji tě později.“
„Dobře, zlatíčko, běž do práce.“
Aubrey následovala Mikea skrz budovu a nahoru po schodech. Připojili se k ostatním v další konferenční místnosti a Mike za ní zavřel dveře.
Sendviče, hranolky a čerstvá káva čekaly, až se na ně vrhnou.
„Natankujeme energii a začneme plánovat,“ zavelel Mike.
Nalila si šálek kávy, a i když nebyla hladová, sáhla po jednom z krůtích sendvičů. Budou potřebovat energii. Seděla na stole, zatímco ostatní se rozmístili po místnosti.
Mike vypadal vyčerpaně, když si je prohlížel. Jejich pohledy se setkaly. Měl zlomené srdce.


13 komentářů:

  1. Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie...

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad a korektúru... :-);-) Užite si krásne štyri dni, krásnych sviatkov... ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další kpokračování kapitoly!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za další kapitolku!!!♥♥

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad a korekci !!! Přeji krásné prožití Velikonoc !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat