čtvrtek 17. března 2016

Draví ptáci - 2. kapitola 1/2


Aubrey Reynoldsová se snažila nepodupávat nohou, ale vztek a netrpělivost ji pokoušely. Mike se mezitím uklidnil a teď seděl vedle ní a upíjel z láhve s vodou. Zatímco čekali, přidal se k nim další agent a přinesl jim vodu a kafe.

Dva z agentů stáli z každé strany dveří. Nemluvili ani s nimi, ani mezi sebou.
Zavrtěla se. Přála si, aby si pospíšili. Ne, že by chtěla být vyslýchána svým bývalým milencem, ale potřebovala chvíli na zpracování faktu, že jí Cody Johnson znova vkráčel do života.
Nejen, že se vrátil domů, ale také dostal na starost případ, ve kterém se jednalo o vraždu jejího vůdce.
Zabit. Zavražděn. Gregory byl mrtvý.
Zaplavil ji smutek.
Jak se to mohlo stát?
Když nad sebou znova získala kontrolu, narovnala se a pozorovala dva tiché agenty. Nebyla to jejich vina, že je zavřená v téhle místnosti, ale stejně jí to dodávalo jistou dávku uspokojení.
Joey, Gina, Scott, Tyler a Daniel už byli pryč a výslech měli za sebou. Chada zrovna zpovídal, a pak bude na řadě Aubrey. Stejně tak, jak už to chtěla mít za sebou, se toho děsila.
Cody Johnson. Bože, jakou měla šanci? A jak to, že nevěděla, že je zpátky? Samozřejmě se nepohybovali ve stejných kruzích, ale měla to vědět.
Kdysi měla pocit, že přesně ví, kde se Cody nachází. Jasně, to bylo před tím, než ji opustil. Zlomil jí srdce a šel dál.
Nemohla dovolit, aby se do téhle šlamastyky zapojily osobní záležitosti. Přesto, musel vypadat tak zatraceně dobře? Kdyby byl osud milostivý, Cody by byl tlustý a škaredý. Byl by sám a měl se mizerně.
Nevěděla, zda se má mizerně, ani jestli je sám. Nicméně, jen po letmém pohledu bylo jasné, že není tlustý ani škaredý.
Ne, vypadal zatraceně dobře.
Stejně jako před patnácti lety, kdy jej viděla naposled. Musela to ignorovat. Nesměla uvažovat nad tím, jak jí srdce splašeně pádilo, když vešel do místnosti. Nebo nad tím, jak moc se musela hlídat, aby mu nevběhla do náruče.
Měla tady práci. Potřebovala se ujistit, že je její rodina v pořádku. Musí zjistit, co se stalo.
Chad přišel zpátky a kývnul na ni.
Bylo to tady. Zvládne to. Měla by to zvládnout. Jen musí zůstat v klidu.
Aubrey se postavila a prošla kolem Chada, který zamířil k Mikeovi pro další instrukce.
Prošla chodbou do kanceláře. Zastavila se na prahu jen na tak dlouho, aby se zhluboka nadechla. Bohužel ji do nosu praštila vůně Codyho Johnsona, což rozhodně nepomohlo její sebekontrole.
Kruci.
Prošla dveřmi, a aniž by se na Codyho podívala, posadila se. Udržovala pohled na otevřenému bloku na stole. Cody otočil na novou stránku a poklepal na ni perem.
„Vypadáš dobře,“ pronesl.
Nedokázala se rozhodnout, jak zareagovat. Chtěla na něj křičet. Zeptat se ho, proč jí nedal vědět, že se vrátil. Místo toho se soustředila na to, jak ji opustil a chladně odpověděla: „Ty taky.“
„V bezpečnostním týmu zastáváš druhou pozici hned po Mikeovi, je to tak?“
„Ano,“ odpověděla krátce.
Položil pero. „Podívej se na mě.“
Zvedla hlavu a zahleděla se do jeho přímých hnědých očí.
„Je mi to líto,“ řekl.
Bylo toho mnoho, za co se mohl omlouvat. Za Gregoryho? Za to, že ji opustil? Nebo za to, že se vrátil?
Pokrčila rameny.
„Nevěděl jsem, že tě tady dnes uvidím. Ani že jsi stále ve městě.“
To jí bylo jasné. Neměl o ní přehled. Proč by to taky dělal? Jen proto, že byli kdysi milenci? Odfrkla si.
Povzdechl si a zvedl pero. „Proč by někdo Gregoryho zabíjel?“
Nemohla od něj odtrhnout pohled. „Nevím.“
Zavrtěl hlavou. „Musíš mít nějakou představu.“
„Nemám ponětí,“ řekla třesoucím se hlasem. Pevně sevřela rty, aby se uklidnila. Nikomu nepomůže, když se zhroutí.
„Měla jsi svého šéfa ráda?“
„Ráda?“ vztek nahradil zoufalství. „Milovala jsem ho.“
Obočí mu vylétlo vzhůru.
„Nejen, že byl Gregory vůdcem Letky, ale také byl mým strýcem. Jeho sestra je mojí matkou,“ vysvětlila.
Zamračil se a pak začal psát do bloku. Vytáčelo ji to. Nikdy se s její rodinou nesetkal. Tehdy to nebylo důležité.
„Nevěděl jsem, že jste byli příbuzní.“ Obavy naplnily Codyho hlas. „Pro tebe tohle bude těžší než pro ostatní členy bezpečnostního týmu. Přál bych si, abych ti mohl poskytnout nějaký čas, ale čím dříve začneme vyšetřovat, tím rychleji najdeme toho, kdo to udělal.“
„Já vím.“
„Dobře,“ přikývl. „Řekni mi něco o svém strýci.“
„Gregory byl dobrý člověk,“ začala. „Byl to dobrý vůdce. Letka začne určitě panikařit, teď když je pryč.“
Několikrát otevřel a zase zavřel pusu, než si pročistil krk. „Měl přece nástupce,“ podotkl.
„Ano, a jsem si docela jistá, že už ti někdo řekl, že tady Adrian Brown není,“ odsekla.
„Ano, byl jsem informován. Zajímavé, druhý v hierarchii není ve městě, když je zabit vůdce Letky.“
Přepadl ji vztek. Udeřila pěstí do stolu. „Adrian to neudělal!“
„Proč ne?“ zeptal se a opřel se zády do křesla. „Protože s ním spíš?“
Aubrey vyskočila na nohy, ještě než si uvědomila, co dělá.
Cody byl ale rychlejší.
Najednou byla přitisknutá ke zdi a jeho tělo ji uvěznilo.
„Klid, klídek,“ posmíval se jí.
Aubrey vycenila zuby. Cody věděl, jak na ni. Vždycky to tak bylo.
Snažila se ignorovat, jak ji tiskl ke zdi.
Ruce jí držel pevně, ale byly to jeho nohy a hruď, co ji nutilo polknout zakňourání. Byl pevný na těch správných místech.
„Takže tvůj přítel jede na služební cestu a tvůj vůdce je zavražděn,“ začal Cody, hlas zcela vyrovnaný. „Tohle budeme muset prověřit.“
„Prověřuj si, co chceš,“ provokovala jej, „ale je to ztráta času.“
„Já nejsem tím, kdo ztrácí čas,“ ušklíbl se. „Potřebujeme vaši pomoc. Ale všichni z vašeho týmu se drží zpátky. Chci odpovědi, Aubrey, a ty mi je dáš.“
Nemohla přemýšlet, když se jí dotýkal. „Pusť mě.“
Usmál se, ale nebyl to příjemný úsměv. „Nebo?“
Pokud by ji nepustil, nevěděla, co udělá. Její ústa ho chtěla ochutnat.
Snažila se od něj odtáhnout, ale on ji jen přišpendlilo pevněji. Na břichu cítila jeho tvrdou chloubu.
„Cody,“ vydechla sotva slyšitelně jeho jméno. Ztuhla, když ucítila, jak ještě víc ztvrdnul.
„Hodláš se uklidnit a odpovědět na mé otázky?“
„Ať už to máme za sebou,“ vypravila ze sebe.
Uvolnil svůj postoj, ale stále ji držel. „Někdo se dostal do téhle vaší pevnosti. Nejen to, také věděl, který vůz bude Gregory řídit a umístil na něj bombu. Buď byla na časový spínač, nebo počkali, až dorazí k bráně. Váš bezpečnostní tým zrovna neskáče do vzduchu, aby nám pomohl. Což je podezřelé.“
 Aubrey se otřásla, když to vyslovil nahlas. Myslela si to samé. Jenže slyšet to, bylo o něčem jiném. Bylo jí z toho na nic.
„Buď je do toho zapletený někdo od vás, nebo měli pořádné štěstí,“ vysvětlil. „Chceš vědět, která z možností je podle mě správná?“
„Fajn,“ odpověděla. „Chápu. Pomůžu vám.“
Ustoupil a ona se ztrátou jeho blízkosti roztřásla. Hluboko v sobě cítila chlad a strach.
Nikdy by to nikomu nepřiznala, ale pravdou bylo, že se nikdy přes Codyho odchod nepřenesla.
„Prosím, posaď se,“ požádal ji.

Když se vracela na místo, snažila se o něj neotřít. Nebyla by schopna zvládnout žádný další kontakt.

20 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další překlad, skvělé, jako vždy!!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc a moc děkuji za skvělý překlad a korekturu. Už se těším na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vdaka za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Veľmi pekne ďakujem za pokračovanie. Skvelý preklad a korekcia, krása to čítať. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalší skvelý preklad. Veľmi som zvedavá, co bude ďalej. Nejak sa mi podaril predošlý komentár vymazať :(

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat