čtvrtek 3. března 2016

Draví ptáci - 1. kapitola 1/2

Milí čtenáři,
v prologu jste se mohli minulý týden dozvědět, že měniči bývají dvakrát větší ve své zvířecí formě, než opravdová zvířata. Jen tak pro zajímavost přikládám odkaz na sokola stěhovavého, v něhož se mění náš hlavní hrdina Cody. Najdete tam, jaké má rozpětí křídel, jak je veliký atd, tak si můžete zkusit představit, jak by asi vypadal ve skutečnosti, pokud by opravdu měniči existovali. Další zajímavostí je to, že se živí jinými druhy ptáků, což mě osobně docela překvapilo a zase něčemu novému přiučilo, tak snad tyto informace oceníte.
Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, zda byste chtěli, abych vám sem přidávala odkazy a různé zajímavosti. Věřím, že si je jste schopni vyhledat sami, ale možná je to pohodlnější, když je sem přidám. Říkám si, že o vlcích toho už máme snad všichni načteno dost, ale pro mě je tohle první kniha, kde se setkávám s ptáky jako měniči, takže mě zvědavost nutí poznat tyto tvory mnohem víc.
Co na to říkáte?
Paty

O šest měsíců později

V pět ráno zazvonil mobil.
Cody zašátral po nočním stolku vedle postele a něco shodil na zem, než mobil našel. „Prosím?“
„Agente Johnsone,“ ozval se rázný hlas velitele Jacoba Greena.
„Ano, pane?“ odpověděl s trhnutím Cody. Byla neděle a měl volno. Včera v noci byl se Zakem a Jamiem venku a vrátil se teprve před třemi hodinami. Naneštěstí vlezl do postele sám, ale s řádnou dávkou alkoholu v sobě. Jestli jej povolají do služby, kocovina mu moc nepomůže.
„Potřebuji vás i váš tým na místě činu,“ řekl mu šéf.
Cody se posadil a promnul si obličej. „Dobře.“ Nejednalo se o normální postup. Týmy, které nebyly ve službě, obvykle povolávány nebyly. Jeho nadřízený mu taky nikdy před tím nevolal osobně.
„Pošlu adresu,“ řekl velitel Green a ztišil hlas, „bude to dlouhý den.“
„Rozumím, pane,“ odpověděl Cody, než šéf ukončil hovor. I když zatím neměl ponětí, co se děje, neměl v plánu hádat se se svým zaměstnavatelem.
Musel čekat jen pár vteřin, než mu na mobil přišla adresa. To bylo vše, co potřeboval.
1125 Lake Shore Drive.
Žádná jména ani informace, o co se jedná a do čeho se svým týmem jdou. To prostě nebylo normální.
Připsal do textu zprávy pro svůj tým, aby se mu co nejdříve ohlásili a odeslal.
Nemohl potlačit zasténání, když přehazoval nohy přes okraj postele. Měl si dvakrát rozmyslet závod s Jamiem, ale medvěd jej přemluvil.
Zak se jim jen smál, když je sledoval, jak do sebe kopou jeden panák za druhým.
Nebylo to poprvé a pravděpodobně ani naposled, kdy takovou chybu udělá.
Potřeboval kafe. Hodně silnou černou kávu.
Došel ke skříni, vytáhl čisté džíny a černé tričko. Hodil je na postel a přešel ke komodě. Vytáhl boxerky a ponožky. Jeho boty ležely vedle postele, kde je skopl předtím, než šel spát.
Rychle se oblékl do toho, co považoval za svou každodenní uniformu – džíny, tričko a boty – a zase byl pro jednou rád, že byl součástí terénního týmu a jen zřídka musel obléknout oblek. Při práci preferoval pohodlí.
Znova zvedl mobil. Zjistil, že všichni tři členové jeho týmu okamžitě odpověděli, jak očekával, a budou na místě.
Prošel ložnicí, chodbou a dolů po schodech do předsíně, která vedla do dalších dvou pokojů a koupelny. Ani se neobtěžoval zapnout světla, dokud nedošel do kuchyně.
Nad dřezem ze skříně vytáhl cestovní hrnek a přešel ke kávovaru. Navolil nejsilnější dávku a o minutu později ho přivítala opojná vůně kávy. Měl téměř chuť se rozplakat úlevou.
Zavřel hrnek a zamířil ven. Popadl odznak, peněženku a klíče ze stolku u vchodových dveří, pak odemkl a otevřel.
Ještě se ani nerozednilo, ale ve vzduchu už bylo cítit horko a dusno. Věděl, že se to bude den ode dne zhoršovat.
Ale na tom nezáleželo. Něco se stalo, přemítal a měl podezření, že se nebude jednat jen o jeden dlouhý den, ale dokonce několik.
Vyhoupl se do svého starého džípu a nastartoval. Zapnul klimatizaci a ovanul jej teplý vzduch. Zaklel a snížil teplotu, co nejvíc to šlo.
Než vycouval ze svého parkovacího místa, zadal do GPS adresu a čekal, až se trasa načte. Jakmile mu ukázala směr, zařadil zpátečku a vydal se za prací.
Trvalo mu dvacet minut, než se dostal na Lake Shore Drive. Ulice byla ve vznešené části města. Staré, ale bohaté. Nebylo divu, že mu velitel Green volal osobně.
Tohle bude mít nejvyšší profil utajení.
Sakra, to znamenalo taky spousty čumilů a médií.
Přesně tohle nesnášel.
A jelikož byla povolána jeho jednotka, bylo pravděpodobné, že do toho budou nějak zapojeni ptačí měniči.
Jel po klidné ulici. Obdivoval obrovské budovy. V téhle čtvrti měly domy tři patra a dokonale udržované pozemky. I když v tomhle městě, Lake Worth, vyrůstal, nikdy v téhle části města moc času nestrávil.
O dva bloky dál konečně uviděl světla policejních vozů. GPS ohlásila příjezd do cíle, proto ji vypnul.
Zátarasy už byly rozmístěné a znemožňovaly přístup, proto zaparkoval kousek od nich. Vystoupil z auta a ujistil se, že mu odznak viditelně visí na hrudi.
Městská policie se potulovala kolem, nebo stála ve skupinkách. Cody obešel zátarasy a přimhouřil oči, jak hodnotil situaci.
Vysoká kovaná vrata byla otevřená a přímo za nimi stál ještě kouřící zničený automobil.
Detektivové v civilu zrovna mluvili s jeho šéfem.
Nejdříve zamířil k nim.
Žlutá páska byla natažena kolem doutnajícího SUV a bránila komukoliv se přiblížit.
„A tady ho máme,“ pokynul mu velitel Green.
Cody se ke třem mužům připojil.
„Detektivové Lawrence a Sanchez, a tohle je agent Johnson,“ představil je velitel.
Cody každému z nich potřásl rukou. Jejich stisk byl pevný, ale ne příliš.
„Agente Johnsone, vypadá to, že se tenhle případ přesune do vašich rukou,“ řekl detektiv Sanchez. Očividně s tím rozhodnutím nebyl spokojen, pokud Cody mohl usoudit z jeho zamračení.
Cody nic neřekl. Nechal muže, aby pokračoval.
„I když respektuji, co všechno Koalice dokázala za tak krátkou dobu od svého vzniku, nemám rád, když mi někdo odebírá případ, který spadá pod mé velení,“ pokračoval Sanchez.
„Chápu,“ ujistil jej Cody. „A mohu vám slíbit, že vás budu udržovat v obraze. Nechceme nikomu šlapat na kuří oka, ale my jsme lépe vybaveni k vypořádání se s měniči.“
Sanchez zaťal zuby. „Možná.“ Na pár vteřin se odmlčel. „A ocenil bych, pokud nás budete informovat.“
„Budu,“ slíbil. Také kdysi býval městským policistou a pamatoval si, jaké to bylo, když musel předávat případy někomu jinému. Nebylo to pěkné. Také se s tím nikdy nemohl smířit. A určitě si nepotřebovali udělat nepřátele u místní policie.
S rázným kývnutím se Sanchez otočil na podpatku a odešel. Jeho partner jej následoval. Cody si oddechl a obrátil pozornost k veliteli.
„Co se stalo?“ zeptal se.
Velitel Green ukázal na zničené auto. „Byl zavražděn Gregory Stevens.“
„Vůdce Letky?“
Měniči se sdružovali do skupin kvůli utajení a ochraně. Gregory Stevens byl vůdcem místní skupiny sokolů, zvané Letka. I když už svět věděl o měničích, stále byly tyto skupiny nezbytné.
On sám byl členem místního hejna a s Gregorym se setkal jen jednou, protože Codyho rodina patřila k jiným frakcím.
Hejno se skládalo z několika různých druhů měničů a bylo větší, než místní Letka. V Letce byli pouze sokolové.
Nicméně, tahle Letka sestávala z několika mocných mužů a žen. Tohle nebude žádná sranda.
Cody bude muset kontaktovat vůdce hejna, pokud o tom už Anton neslyšel. Gregoryho smrt by mohla celou Letku uvrhnout do zmatku. Což by mohlo vést k celkovému chaosu mezi všemi ptačími měniči ve městě, možná i dál.
Jeho šéf jej chytil a drtil mu rameno. „Tohle je zatracený nepořádek. Jakmile se to dostane ven…“
„Já vím,“ řekl Cody a zaťal ruce.
„Musím si to promyslet a začít obvolávat lidi. Zavolat starostovi a šerifovi,“ začal velitel Green. „Dejte se do toho. Musíme to rychle vyřešit a uzavřít. Už jsem tím pověřil některé naše lidi. Z laboratoře přijeli těsně před vámi.“
Cody přikývl.
„Gregoryho lidé jsou támhle,“ kývl jejich směrem velitel.
Dva tucty mužů a žen stáli těsně mimo místo činu. Někteří se hroutili na jiné a vlny zoufalství i vzteku se šířily až ke Codymu.
„Postarám se o ně,“ řekl tiše. „Můj tým by tady měl být co nevidět.“
Velitel Green jej poplácal po rameni. „Všechny informace nahlásíte přímo mně. Dokud nezjistíme, kdo by do toho mohl být zapojen, přiřazuji případu nejvyšší utajení.“
„Rozumím.“
Cody nesledoval svého šéfa, jak odchází, místo toho se plně soustředil na shořelé SUV. Přiblížil se natolik, aby nezavázel agentům, jež ohledávali místo činu a shromažďovali důkazy.
Nakrčil nos nad odporným zápachem spáleného kovu a roztaveného plastu. Smrad ze spáleného masa se přimíchal k ostatním pachům. Pátral svým ostrým zrakem a doufal, že se mu podaří zachytit něco, co jim dá nějaké vodítko.
Ozvaly se za ním kroky, ale neotočil se. Použil své smysly a zaznamenal blížícího se Rydera a Byrona, kteří se zastavili v těsné blízkosti a čekali, až je vezme na vědomí.
„Chloe se snaží uklidnit Letku. Máme ti vyřídit, že budou připravení k výslechu, až za nimi přijdeš,“ informoval ho Byron.
„Skvělé,“ odpověděl Cody. Bude to tak jednodušší a skupina získá nějaký čas, aby se uklidnila. Chloe si s lidmi uměla dobře poradit. Ujistí se, aby lidé mezi sebou nic neprobírali a nenarušil se tak proces vyšetřování.
„Co to bylo za bombu?“ zeptal se Cody nahlas.
„C4,“ potvrdil jeho tušení Ryder.
Kývl na souhlas. Ryder měl pravdu. Po letech služby u mariňáků, byl expertem na výbušniny.
„Běž za techniky, uvidíme, jestli něco dokážeš najít,“ rozkázal Cody Ryderovi.
„Jdu na to.“
Cody se otočil k Byronovi. „Vidím bezpečnostní kamery,“ ukázal. „Dostaň se k nahrávkám a sežeň kohokoliv z ochranky. Někdo se musel dostat dovnitř a bombu nainstalovat. Jakmile Ryder skončí, vezmi si ho na pomoc.“
„Ano, pane,“ řekl Byron a odkráčel.
Cody si podřepnul na místě. Potřeboval minutku, aby si dal vše dohromady.
Gregory byl právníkem v advokátní kanceláři, kterou vlastnil. Pokud si dobře pamatoval, firmu nedávno někdo podpálil, protože převzali případ, který se týkal měničů.
Mohlo by to mít něco společného s Gregoryho smrtí.
Pokud mu někdo vyhrožoval, bezpečnostní tým by to měl vědět.
Bomba v autě naznačovala něco velkého. Vysílala zprávu. Nebylo lehké se dostat k majetku Letky. Buď byl dotyčný hodně talentovaný ve vloupáních, nebo měl někoho uvnitř.
Vstal a promnul si bradu. Neměl čas se oholit a drsné vousy jej škrábaly na dlani.
Musí začít vyslýchat svědky. A potřeboval více kávy.
Dav u brány zmizel.
Kolem vozu bylo více techniků. Pořizovali fotky a shromažďovali důkazy. Prošel kolem nich a zamířil k domu.
Dveře byly otevřené a bylo slyšet hlasy vycházející zevnitř. Následoval zvuky, až do obrovské jídelny. Zastavil se v chodbě a pozoroval lidi uvnitř.
Tři lidé seděli na stole u Chloe a před sebou měli hrnky. Z očí jim kanuly slzy. Gregoryho rodina. Chloe se jim snažila poskytnout útěchu, ale on věděl, že jejich smutek nic nezmenší.
Cody si tiše povzdechl. Tahle část práce stála za houby.
Narovnal ramena a vstoupil.

19 komentářů:

  1. Vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Paty, díky za první kapitolu, překladu. Skvělé, jsem moc zvědavá na ty měniče a moc se těším na pokračování:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  4. Paradni :-) mockrat diky a zajimavosti uricte suoer napad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci !!! S těmi zajímavostmi je to perfektní nápad. Jsi skvělá !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Knihomolka.3653. března 2016 17:08

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad. Som zvedavá na opereného menica. S tými náučnými vsuvkami je to bonus nad očakávaní.

    OdpovědětVymazat
  9. Veľmi pekne ďakujem za túto knížku, je moc zaujímavá hlavne tým nepoznaným. Skvelý preklad a korekcia, krásne sa to čítalo. Ďakujem. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem pekne, na túto knihu som sa veľmi tešila, a oceňujem to že tu vkladáš takéto zaujímavosti

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za dalsiu kapitolku.... som zvedava na operencov..... aj za zaujimavosti :)


    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za další překlad další kapitole 😃

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za další překlad další kapitole 😃

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za další překlad další kapitole 😃

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat