neděle 7. února 2016

Vzdor - 33. kapitola 1/2



Rachel
Rozbřesk šeptal do chladného rána, když jsem si přitahovala pásek na svém plášti, zahalující tuniku a kalhoty, přizpůsobila si batoh, aby přesně doléhal na mou páteř a zírala na bránu vedoucí do Pustiny.
Beru si s sebou vlastní ruksak. Velitel instruoval dva strážné, aby mě doprovodili domů, abych si mohla zabalit, a nikdo z nich nehnul ani brvou, když jsem zamířila do vedlejší ulice Centrálního náměstí. Pokud přemýšleli, proč mám batoh schovaný v křoví poblíž tržiště, nedali to znát. Místo toho drželi jednou ruku na mě a druhou na mečích. Hádala jsem, že si mysleli, že bych mohla prchnout.


Což bych mohla, pokud bych nepotřebovala získat ten ztracený balíček, aby mohla vykoupit Loganův život. Ne že by byl velitel tím druhem muže, který by dodržel svůj slib, jakmile bude mít to, co chce.
Což je fajn. Ani já už nejsem ten typ holky, co dodrží své slovo.
Odsouvajíc vymýšlení plánu jak Logana osvobodit, aniž bych dala veliteli to, co chce, pozorovala jsem svůj doprovod, zatímco jsem předstírala, že se dívám na strážce odemykající bránu.
Melkin byl vysoký asi jako Logan, ačkoliv neměl Loganovy svaly. Místo toho byla jeho postava plná kostí a kloubů, kůže bolestivě úzká. Podobal se hladovějícímu jestřábu se svými tmavýma očima, hákovitým nosem, řídkými hnědými vlasy spadající na jeho krk. Svůj plášť svíral dlouhými hubenými prsty.
Vrhnul po mně pohledem. „Doufám, že víš, co děláš. Nemám v plánu tě zachraňovat pokaždé, kdy se otočíš.“
Prostě jsem na něj jen hleděla. Neznala jsem ho. Táta mě cvičil a držel odděleně od ostatních kurýr a baalbodenských misí. Melkina jsem neznala, ale to nezastavilo vztek, aby ve mně nebublal. Pracoval pro velitele. To dokazovalo mnohé.
Ať už spatřil na mé tváři cokoli, dvakrát kvůli tomu zamrkal, zpevnil svůj stisk na plášti a podíval se na masivní kamennou bránu, jak se otevírá s vysokým pištícím zvukem.
Čtyři strážci se postavili po obou stranách brány, připraveni nás pustit a zůstat stát na hlídce po celý den pro případ, že by byli tací, co by se chtěli dostat dovnitř. Melkin položil svou ruku na mé rameno a zatlačil mě kupředu.
Chytla jsem ho za ruku, drtíc jeho prsty, a zkroutila ji, až ji měl za zády.
„Nedotýkej. Se. Mě.“
Neodpověděl, ale když jsem jeho ruku pustila, pečlivě si mě prohlédl a následoval mě po dlažebních kostkách cesty kolem stráží, pod ocelový oblouk, kde byl vypálen velitelův osobní znak. Nechali jsme město za zády.
Cesta z brány vedla přes sežehnutou zem, která vyznačovala Baalbodenské hranice, a končila ohořelými zbytky loupežnických vozů. Šli jsme tiše až k místu, kde začínala Pustina. Zastavili jsme, otevřeli naše batohy a vytáhli zbraně.
Melkin si natáhl rukavici s ostřím na pravou ruku a šest palců dlouhé stříbrné ostří, vyčnívající z jeho ukazováčku a prsteníčku, zazářilo v ranním slunci. Uvědomila jsem si, že rukavice je jedna z Loganových vynálezů a to mi říkalo hodně o Melkinovi.
Měl rád svou oběť blízko a myslel si, že jeho enormně dlouhá předloktí budou dostatečnou výhodou. Když si připnul meč k boku, uznala jsem, že musí být dobrý i při boji s levou rukou. Vytáhl tlustou chodící hůl a vytáhnul ji do její skutečné velikosti. Měla černý kovový povrch.
Viděl, jak na něj koukám a zamumlal, „Byl to dárek.“
„Nikdy jsem nic takového u stánkového prodejce ve městě neviděla.“
„Protože to není z města. A teď… máš i ty nějaké zbraně nebo budu zodpovědný za udržení nás obou naživu?“
Otevřela jsem svůj batoh. Po pár minutách byl luk se šípy připevněn na vnější stranu ruksaku, kam jsem snadno mohla dosáhnout a vytáhnout je; nůž jsem měla u boku a Switch v ruce.
„Kam míříme?“ zeptal se.
„Někam k Rowansmarku.“
„Můžeš být specifičtější?“
„Ne.“
Pokrčil rameny a my jsme se na moment zastavili, poslouchajíc, zdali nám zvuky Pustiny nenabízí i něco víc kromě zpěvu ptáků nad jejich snídaněmi. Což sice samozřejmě neznamenalo, že by tam nečekali loupežníci, ale alespoň jsme se v tomto okamžiku nemuseli bát Prokletého.
Melkin sešel z dlažebních kostek a vklouzl do tmavé změti stromů, révy a podrostu. Následovala jsem ho se Switchem připraveným na problémy.
Nejdřív jsem ucítila pach. Mokrý mech, svěží listí a jemná pižmová vůně kůry. Kdybych zavřela oči, mohla si představit, že stojím vedle otce, poslouchajíc jeho hluboké, uklidňující hlas, tiše mi říkajíc, jak mám poslouchat. Jak jít, aniž bych zanechala zjevnou stopu. A jak přežít všechno, co mi svět hodí do cesty.
Chyběl mi, bolestně jsem toužila po jeho přítomnosti, připomínajíc mi, že tato noční můra začala jeho zmizením. Nadechla jsem se, vychutnávala si tu vůni i jazykem a nechávala mnou proudit slabý záblesk naděje. Možná že byl táta někde i s tím balíčkem. Možná ho najdu díky tomu, že budu hledat ten balíček. Možná, že když ho najdu, bude vědět, jak dát všechno do pořádku.
„Jdeš? Nebo plánuješ celý den očichávat stromy?“
Ignorovala jsem ho a vyšla jsem. Pustina byla zvláštní směsicí přerostlých stromů, bažin, polí a zbytků měst zničených nebo opuštěných pře pěti dekádami, kdy byl osvobozen první Prokletý.
„Pamatuj na trny,“ ozval se tiše Melkin, mávajíc svou holí, aby odhrnul hustý zelený porost s trny jako jehličky.
Obešla jsem ty rostliny a použila svůj Switch, abych odsunula visící rév. Melkin se zastavil, aby se zaposlouchal, což jsem po něm zopakovala, i když jsem neslyšela nic neobvyklého.
„Slyšela jsi to?“ zeptal se hlasem, který se nenesl dál než pár stop.
Natahovala jsem uši a konečně jsem něco zaslechla – tichý syčivý zvuk, což mohlo indikovat zvíře hledající potravu nebo to mohlo být uklouznutí boty na větvi. Vysunula jsem Switchovo ostří a zachytila Melkinovo zamračení, když se moje hole stala zbraní.

Znovu jsem ten zvuk neslyšela, ale neudělala jsem tu chybu, že bych předpokládala, že už nám žádné nebezpečí nehrozí. Pevněji jsem stiskla Switch a druhou rukou jsem nahmatala nůž.

7 komentářů:

  1. Dekuji moc za dalsi kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc ti děkuji za nový překlad.Zdena

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korektúru...:-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. dakujem za pokracovanie :-)

    OdpovědětVymazat