středa 10. února 2016

Vládci noci - 1. kapitola 2/2


Marcus zavrávoral skrz přední dveře svého dvoupatrového domu, zavřel dveře a opřel se o studené dřevo.
Osm. Osm upírů spolupracovalo a napadlo ho v překvapivě dobře naplánované bitvě. Nebyly tam žádné z obvyklých neohrabaných, kolísajících hovadin. Tito upíři skutečně vypadali, že absolvovali nějakou instruktáž.

Odfrkl si. Ne, že by se jejich ubohý talent mohl někdy rovnat jeho vlastnímu. Cvičil s mistry šermíři. Žádní ulejváci s tesáky a s mačetou se nemohli vyrovnat jeho dovednostem.
Vyčerpaný, nechal hlavu klesnout dozadu na dveře.
Upír, kterého pronásledoval poté, co opustil zrzavého skřítka, ho přivedl k dalším dvěma. Ti dva noví chlápci se mu drze postavili. Třetí vzal znovu nohy na ramena, zatímco jeho nejnovější kumpáni padli.
Marcus mohl jít po něm… znovu… ale, jeho rány štípaly, a tak se rozhodl to zabalit a jít domů. Dostane toho bastarda zítra. Nebo další noc.
Stabilní pleskání přitáhlo jeho pozornost. Podíval se dolů, aby vyhledal jeho zdroj, a všiml si několika karmínových louží tvořících se kolem jeho nohou.
S povzdechem vyrazil ke kuchyni, stáhnul si svůj dlouhý kabát a nechal ho spadnout na hromadu na bambusovou podlahu v hale. Tmavé tričko a džíny, které měl na sobě pod ním, nesly četné trhliny a díry. Stejně jako většina ostatních nesmrtelných, vždycky nosil černou, když lovil, aby jakýkoli nespavec nebo zvědavý soused, který by mohl být svědkem jeho návratu, neuviděl krev.
A dnes večer jí bylo docela dost.
Tržné rány, které by měly být už zhojené, se nemohly zahojit proto, že ztratil příliš mnoho krve, která pokryla jeho celé tělo. Upír vykloubil jedno z Marcusových ramen. A každé migrénu vyvolávající pulzování jeho levé nohy zvětšovalo jeho jistotu, že jeho lýtková kost byla zlomená.
Zdálo se, že jen půl hodiny mu trvalo, dokulhat kolem ostrůvku uprostřed jeho prostorné kuchyně. Marcus otevřel dveře ledničky, se zasténáním se ohnul, otevřel speciálně navrženou přihrádku na maso a sprostě zaklel.
Prázdná.
Žduchnutím ji zavřel, se zavrčením zabouchl dveře ledničky a rozmýšlel své možnosti.
Mohl by buď jít zase ven a nakrmit se staromódní cestou, nebo to překousnout a přiznat, že potřebuje pomoc.
Marcus se vypotácel z kuchyně, přes vstupní halu do svého obýváku.
Půjde znovu ven. Hned jak nabere druhý dech.
Opatrně se posadil na svou pohodlnou skoro dvoumetrovou krémově zbarvenou pohovku, zavřel oči a dlouze vydechl.
Bim, bam.
Jeho oči se otevřely. Kdo k sakru zvonil na jeho zvonek v – pohlédl na hodiny na krbové římse – 4: 31 ráno? A jak to, že neslyšel příchod téhle osoby? To byl tak slabý?
Bim, bam.
No, on nikoho nečekal, takže ten, kdo to byl, neměl v plánu nic dobrého.
Bim, bam.
A až se přestane opírat o ten zatracený zvonek a rozhodne se překonat dveře a vstoupit, čeká ho nepříjemné uvědomění.
Marcus díky tomu trochu ožil. Možná, že nakonec nebude muset jít ven. Mohl by se prostě nakrmit od toho lupiče.
Bim, bam.
Pokud ten zloděj zvedne svůj zadek a konečně se pustí do toho zpropadeného vloupání!
Bim, bam, bim, bam, bim, bam.
Se zavrčením sebou Marcus mrsknul z pohovky a kráčel ke dveřím.
Dobře, nekráčel. Bylo to spíše bolestné, ale rozhodné napůl vrávorání napůl hopsání, kterého bude bezpochyby litovat, ale bolest a zvonek popichovala jeho nervy.
Připraven vyděsit k smrti kohokoli, kdo se stal jeho novým mučitelem, trhnutím otevřel dveře, a pak se náhle narovnal.Aha,“ zabručel. „To jsi ty.“
Nešokovaný Marcusovým nevlídným uvítáním, jeho návštěvník zvedl tmavé obočí.Cítíme se lehce podráždění, že?“
Marcus si pod fousy zamumlal něco pohrdavého, když se otočil a začal dlouze kulhat zpět k pohovce.
Za ním Seth vstoupil a zavřel za sebou dveře.Máš zájem mi říct, co se dnes večer stalo?“
„Za minutku,“ vyštěkl Marcus, zatínal zuby bolestí. Ach, ano. Jeho noha byla rozhodně zlomená.“
„Jak si přeješ,“ odpověděl Seth přízvukem, který Marcus nikdy nebyl schopen zařadit. Ruský? Středovýchodní? Jihoafrický? Žádný se nezdál zcela správný.
Vzhlédl, jak Seth prošel kolem se sepjatými rukami za jeho zády. Ačkoliv Marcus měřil 185 centimetrů, Seth byl o hlavu vyšší. Černé vlasy, stažené dozadu do vlnitého havraního culíku, skoro dosahovaly k jeho zadku. Jeho nos byl rovný, jeho čelist silná, jeho oči tak tmavě hnědé, že vypadaly černě.
Stejně jako Marcus byl zahalen do půlnoci. Černé kalhoty. Černý rolák. Dlouhý černý kabát. Vše bezvadné kvality a střihu. Kůže, která zůstala odkrytá, byla opálená a bezchybná.
Marcus se za ním zamračil. Mohl alespoň nabídnout pomoc.
„Něco dokazuju,“ řekl Seth svým hlubokým hlasem.
Skvěle. „Přestaň mi číst myšlenky.“
„Jakmile je ztišíš.“
Marcus neřekl nic, jak pokračoval ve svém pomalém pokroku směrem k obýváku.
Seth byl samozvaný vůdce Nesmrtelných Strážců. Jejich mentor. Jejich soudce, pokud by některý zabloudil za hranice, které jim vymezil.
Jednoho po druhém je všechny vyhledal, když byli nezkušení nesmrtelní, většina z nich přeměněna proti jejich vůli, a ukázal jim nový způsob života. Vysvětlil jim, co je vampirismus: výsledek parazitního nebo – jak to formulovalsymbiotického viru, který pozměnil jejich těla zázračnými způsoby, ale zanechal jim potřebu pravidelné infuze krve. Ukázal jim, jak zmírnit tuto potřebu, a to způsobem, který je posílil,
Učil je. Trénoval je. Vedl je.
On byl první, nejstarší (ačkoli nevypadal, že by mu bylo o den víc než třicet), nejsilnější z nich. Tak silný, že na rozdíl od ostatních, mohl chodit za denního světla, aniž by utrpěl nějaké nežádoucí účinky.
Marcus zabručel, když se znovu zhroutil na polštáře pohovky, zašklebil se, když si uvědomil, jak moc je zašpinil. „Nepředpokládám, že máš sebou nějakou krev.“
Seth se klidně usmál, když se opřel o krbovou římsu.Žádnou, o kterou bych byl ochotný se rozdělit.“
Samozřejmě. Marcus bude muset něco brzy udělat. Pořád krvácel z několika ran a dále slábl. Bez příhodného lupiče po ruce bude muset jít ven a nakrmit se.
Proč jsi říkal, že jsi zase tady?“
Když se Sethův úsměv stal vypočítavým, Marcus pocítil nával neklidu.Je tu někdo, koho bych ti rád představil.“
***
Ami si okusovala spodní ret, jak čekala na Sethovo předvolání. Podívala se dolů na své zápěstí a tiše zaklela, když si uvědomila, že proti materiálu jejího námořnicky modrého svetru se neleskl žádný kov. Znovu zapomněla své hodinky.
Kolik času uplynulo od chvíle, kdy Seth vstoupil do pěkného dvoupodlažního domu? Deset minut? Dvacet? Padesát?
Kráčela z přední verandy, po dlouhém chodníku až na příjezdovou cestu a pak zpět. Dům ležel několik mil od Greensborou, kde bylo pár domů daleko od sebe a sousedé bydleli dost daleko od sebe, že nemohli být ani vidět ani slyšet.
Dům před Ami se pyšnil nazrzlými cihlami s připojenou přistavěnou garáží. Mosazný plát zdobil lesklé černé dveře. Zahrada… by opravdu využila trošku péče. Listy a jehličí se nahromadilo. Tráva, která zůstala viditelná, potřebovala posekat, vyplít a ohraničit ji. Trávový běhoun ponechán svému osudu se vplížil na chodník v pokusu pohřbít dlažbu. Ami nepřítomně kopla do jednoho, jak kolem něho prošla po čtyřicáté nebo padesáté.
Její dech mrzl v chladném vzduchu. Třesoucí se, přála si, aby se předtím nemusela zbavit bundy, aby Seth nevidět krvavé skvrny na ní.
Sethův laskavý hlas konečně naplnil její hlavu. Prosím připojíš se k nám, Ami?
Otřela si náhle vlhké dlaně do džínů, uhladila si svetr, zkontrolovala své kudrnaté, červené vlasy, aby se ujistila, že neunikly z upraveného culíku, který jí sotva dosahoval na ramena, a pak zvedla malý chladící box, který zde Seth zanechal, a rozhodně se blížila k předním dveřím.
Zvedla ruku, aby zaklepala, a pak ztuhla, když uslyšela charakteristické bim, bam zvonku. Zamrkala, podívala se na malé zářící tlačítko, které nestlačila. Zvonek u dveří zazvonil, že ano?
Bim, bam.
Spustila ruku. Tentokrát doopravdy viděla, jak se tlačítko pohybovalo tam a zpátky, když samo zazvonilo. Tohle dělá jistě Seth.
Bim, bam.
Pokud chtěl, aby zazvonila, proč jí to prostě neřekl?
Bim, bam. Bim, bam.
A proč někdo neodpověděl? Vytrvalé zvonění deptalo nervy, které byly již napnuté. Dokonce i po roce a půl Sethovy péče, pocítila dotek paniky pokaždé, když se setkala s někým novým. Jako již dříve s nesmrtelným, který se ve skutečnosti neukázal být příliš špatný.
Dveře se pootevřely dovnitř.
Ami vzhlédla… a cítila, jak jí úsměv zvedl koutky rtů, když vzala na vědomí jeho vysokou postavu, která ztemnila vchod. Podruhé tuto noc si pomyslela, že ten nesmrtelný by byl neuvěřitelně hezký, kdyby jeho tvář nebyla stažená bolestí a jeho tělo znetvořené a promočené krví.
Ebenové vlasy obklopovaly jeho tvář v zacuchaných vlnách a spadaly do půlky jeho zad. Jeho obličej, ruce a trup nesly tolik hlubokých šrámů, že vypadal, jako kdyby se spíše porval se skutečnými vlky, než s upíry s mentalitou kruté smečky. Jeho pravá ruka se ještě neuzdravila. Soudě podle způsobu, jak visela, byla vykloubená. (Protože už měla v minulosti obě její vlastní paže vykloubené, věděla, jak bolestivé, to mohlo být.) A opatrně držel svou váhu ze své levé nohy. Byla zlomená?
Široká ramena, svalnaté paže a nohy, úzký pas a boky byly teď všechny lákavě vidět, když jeho kabát byl odložen.
Tentokrát, když si Ami uvědomila, že je neschopna slova, mělo to málo co do činění se strachem a úzkostí. Zvlášť, když se jeho oči rozzářily něčím, co by mohlo být potěšení z toho, že ji našel na svém prahu.
Naklonila se k jedné straně, podívala se kolem něj a uviděla Setha opírat se o krbovou římsu v další místnosti. „Přinutil si ho otevřít dveře?“ zeptala se. Seth nebyl ten, který když byl svědkem utrpení druhého, tak by nepomohl.
Ano.“
Odvážila se rychle podívat nahoru na méně než potěšený výraz na mužově tváři, a pak se znovu podívala na Setha.Proč?
Něco dokazuju.“
„Se-e-ethe! Nemůžu ti uvěřit!“ Zamračeně vkročila dovnitř a upustila chladič.Tady, dovol mi, ti pomoct.“
Nesmrtelný Strážce zavřel dveře, ale neučinil žádný pohyb směrem k ní. Ami měla podezření, že klika by mohla být jediná věc, která ho držela ve vzpřímené poloze.
Přesunula se k jeho levému boku, ovinula svou pravou paži kolem jeho pasu a přetáhla jeho levou přes svá ramena. Když vzhlédla, zjistila, že ji pozoroval pronikavýma hnědýma očima.
Polechtalo ji malé zachvění uvědomění.
Dokonce i krvavý a potlučený byl po čertech sexy. Měl taky ideální výšku – byl zhruba o 30 centimetrů vyšší než ona – takže její hlava dosahovala k jeho rameni místo toho, aby nedosahovala ani k jeho podpaží. (Někdy, když trávila čas se Sethem a Davidem, kteří měřili – v tomto pořadí – 207 centimetrů a 204 centimetrů, dostala svalovou křeč do krku.)
Kdo jsi?“ zeptal se nesmrtelný.
Ami.“
„Ami, to je Marcus,“ odpověděl Seth ve stejnou chvíli.Marcusi, Amiriska.“
„Těší mě, Marcusi,“ řekla Ami, její oči probodly ty jeho ve snaze vyjádřit svou touhu, aby jejich dřívější setkání zůstalo tajemstvím.Chtěl bys ses posadit?“
Pomyslela si, že náznak pobavení vstoupil do jeho pohledu, téměř zakrylo utrpení, které způsobovaly jeho rány.Velmi moc.“
„Já bych taky chtěla sedět, kdybych byla ve tvém stavu. Schválně, jestli dojdeme k pohovce.“
Vzali to pomalu. Chudák musí být v naprosté agónii. Nechápala, proč Seth neudělal nic, aby mu pomohl.
„Předpokládám, že jsi Nesmrtelný Strážce?“ zeptala se, aby potvrdila přetvářku prvního setkání.
Přikývl, jeho silná čelist byla pevně sevřená.
Proč se tedy tvé rány nehojí způsobem, jakým by měly?“
Zavrčel, když ho pomalu spustila na polštáře pohovky, které byly pocákané rudými skvrnami.Nenakrmil jsem se.“
Když jeho pohled padl na spodní část jejího krku, Ami ucouvla.
Ami není na jídelním lístku,“ ozval se Seth za ní.Nikdy. Vyjádřil jsem se jasně?“
„Křišťálově.“
Ami se podívala na Setha přes své rameno.Proč si mu nedal nějakou krev?“
„Žádnou nemá.“
„Přivezli jsme sebou plný chladící box. Proč jsi mu nabídl nějakou z něho?“ Odkráčela z obývacího pokoje (byl to opravdu krásný pokoj, prostorný a vkusně zařízený), znovu zvedla chladící box a postavila jej na konferenční stolek. Rychlým zdvihem zvedla víko a podala Marcusovi sáček s krví.
„Děkuju ti.“
Jak se dívala, jeho tesáky vystoupily a on kousl do sáčku. Část napětí z jeho obličeje se zmírnilo, jak tesáky nasávaly krev přímo do jeho žil.
Dala si ruce v bok a otočila se čelem k Sethovi.No?“
Pokrčil rameny.Něco jsem dokazoval.“
„Co jsi dokazoval?“
„Ano,“ Marcus sekundoval, sáček byl už prázdný.Co jsi dokazoval?“
Ami mu podala další.
Děkuju.“
Usmála se.
Potřebuje Druhého,“ prohlásil Seth.
Překvapená, Ami se obrátila zpátky k Marcusovi.Nemáš Druhého?“
Všichni nesmrtelní měli Druhého. Seth na tom trval.
No, u všech až na Rolanda Warbrooka, jedno z nejvíce popudlivých nesmrtelných.
Marcus zlostně pohlédl na Setha.Nepotřebuji Druhého.“
„Potřebuješ Druhého,“ odpověděl Seth neúprosně.
Mám Druhého.“
„Slim není Druhý.“
Ami se zamračila. Od té doby, co ji Seth vzal pod svá křídla, potkala už pěkných pár Druhých, obvykle přes telefon nebo internet, ale žádného pod přezdívkou Slim.Kdo je Slim?“
Seth se zadíval k okennímu výklenku na opačné straně místnosti. Ami sledovala jeho pohled na proutěný koš na podlaze před ním. Malá černá kočka, která by pravděpodobně s plným břichem nevážila tři a půl kila, opětovala její pohled jednou černou tlapu zdviženou vysoko ve vzduchu.
„Um… je ta kočka plešatá?“
Zdálo se, že má velké holé fleky nad svýma očima… a napříč na temeni své hlavy… mezi svými lopatkami… na jednom koleni…
Ne,“ popřel to Marcus defenzivně.Není plešatý. Je… zjizvený z boje se zvířaty, která byla dvakrát větší než on.“
„Oh. Chudák chlapík.“ Ami nenáviděla násilníky, ať už byl člověk nebo zvíře. A soudě podle jeho otrhaného vzhledu tahle kočka je musela vábit, jako zkažené maso vábí mouchy.
Nemusí ti ho být moc líto,“ promluvil pomalu Seth.Slim je ten, kdo ty boje iniciuje.“
Ami se na kočku pochybovačně podívala.Opravdu? Vyhrál někdy?
Sethovy tmavé oči zazářily pobavením, zatímco on a Ami čekali na Marcusovu odpověď.
Když přišla, slova se vynořovaly, jako by je z něj vytáhli násilím.Myslím, že jeden skončil remízou.“
Ami se kousla do rtu, aby se nerozesmála.
Slim se vrátil k olizování.
***
Marcus si povzdechl a tiše si přál, aby tato noc prostěskončila. Zaťal zuby proti bolesti, posunul sám sebe do více vzpřímené polohy. Zlomená kost v jeho noze začala opět srůstat. Všechno krvácení se zastavilo, jak se rány začaly uzavírat.
Chtěl bys pomoct se svou rukou?“ zeptala se Ami.
Marcus vzhlédl, aby viděl její měkké, zelené oči přesunout svou pozornost na jeho vykloubené rameno. „Jistě.“
Byla krásná… s čistým obličejem, druhem dívky od vedle. Bledá, dokonalá pleť bez make-upu. Dlouhé řasy, které doplňovaly její měděné vlasy. Krátký drzý nos. Rty, které byly hezké a plné, ale ne bizarně, díky plastické operaci. Kdyby měl hádat, řekl by, že jí je možná dvacet. Je zřejmé, že je člověk. Pokud věděl, všichni obdaření kromě jedné měli černé vlasy a hnědé oči.
Ačkoli byla malá, byla překvapivě silná – podpírala docela dost jeho váhy, když mu pomáhala k pohovce – a štíhlá, s pěkně zaoblenými boky a plnými ňadry, které musel obdivovat, když se předklonila, aby mu pomohla a její svetr se lákavě rozevřel a vystavil tak rýhu mezi ňadry a bílou krajku podprsenky.
Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Taky dobře voněla.
Jedna z jejích malých rukou opatrně uchopila jeho rameno. Druhá vzala jeho zápěstí.
Jsi připravený?“ zeptala se.
Přikývl, přemýšlel nad tím, že její hlas – hluboký a laskavý – byl přitažlivý jako zbytek ní.
Rychle paží pootočila. Bolest vystřelila do jeho paže a skrz jeho rameno.
Jaké to je?“
„Perfektní,“ vydechl skrz zuby.
Ustoupila zpět, vyndala další sáček krve chladicího boxu a podala mu ho.
Děkuju ti.“
Usmála se.
Měla pěkný úsměv. Takový ten druh, který byl zatraceně nemožný nevrátit.
On mu rozhodně nemohl odolat a cítil, jak se mu rty stočily nahoru, když kousl do sáčku.
Podíval se na Setha. Neklid znovu sklouzl po jeho páteři při třpytu v očích staršího nesmrtelného.
„Marcusi,“ promluvil Seth pomalu „seznam se s tvým novým Druhým.“
Marcus spustil poloprázdný sáček a následoval Sethův pohled k Ami.
S tváří osvětlenou zvědavostí, rozhlédla se kolem, jako by očekávala, že uvidí někoho vcházet do místnosti za ní. Když nikdo nevešel, ztuhla, získala poněkud
panický výraz jelena osvětleného světlomety. Její pohled zaletěl k Sethovu. Stejně jako Marcusův.
Ami,“ řekl Seth laskavě, „rád bych, abys sloužila jako Marcusův druhý.“
Rty se jí mírně pootevřely. „Já?“ vydechla nevěřícně.Ach, ne,“ vyhrkl Marcus.Sakra ne. Nechci Druhého.“
Sethův tón se stal arktickým.Je mi jedno, co chceš. Jednoho potřebuješ. Dnešek to velmi dobře předvedl. A znáš pravidla. Každý Nesmrtelný Strážce má Druhého.“
„Roland ne.“
„Ty ze všech lidí nejvíce jsi si vědom Rolandových problémů s důvěrou, stejně jako jeho odezvy mít přiděleného Druhého v minulosti?
Marcusův pohled sklouzl spekulativně na Ami. Hmm. Možná by mohl–
„Pokud uvažujete nad tím, že se zachováš jako tvůj mentor a Ami vylekáš,“ pokračoval Seth, „popřemýšlej o tom znovu. Je tvrdší, než vypadá.“ Ubliž jednomu vlasu na její vzácné hlavě, varoval Marcuse telepaticky, a zabiju tě.
Ami Seth řekl: „Budu v kontaktu.“ V příštím okamžiku zmizel.
V jeho nepřítomnosti padlo nepříjemné ticho.
Ami se kousla do rtu a svraštila obočí.Myslíš, že se vrátí?“
Buch!

Oba dva naskočili, když se tři kufry a několik bílých papírových krabic, které byly plné Amina majetku, náhle objevily kolem nich.

23 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další pokračování!!

    OdpovědětVymazat
  3. Super !!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Vďaka za preklad.

    OdpovědětVymazat
  9. No vypadá to, že odpověď zní ne :D Hmm, tak trochu jsem myslela, že zůstane se sethem, ale Mark je taky dobrý :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  12. Chichichichi tak tie kufre nemali chybu .Dakujem som sa dobre zasmiala :)

    OdpovědětVymazat
  13. To s tým teleportovaním sa mi páči,zišlo by sa !!!

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat