čtvrtek 18. února 2016

V zajetí draka - 20. kapitola 1/2


Když se tentokrát probudila, ležela ve své posteli ve Věži Cuelebre. Světlo se mezitím změnilo. Byl klid. Bylo jí teplo, byla čistá a nic ji nebolelo.
Dragos ležel vedle ní, jednu ruku přehozenou přes její tělo. Pohlédla na jeho spící obličej a uviděla něco, co předtím ještě nikdy nespařila. Byl unavený a vyšťavený, jakoby něco v jeho nitru bylo silně přetíženo. Zamračila se. Byl snad zraněn v boji?

Pokusila se zvednout svou pravou ruku, aby ho pohladila po tváři, ale nešlo to. Zatahala za ruku a najednou se Dragos opíral na loktech. Položil jí ruku na paži, aby ji udržel dole.
„Miláčku, to nedělej!“
„Nemůžu hýbat rukou,“ zamručela ospale. „Co se děje? Vypadáš tak smutně. Jsi zraněný?“
Usmál se na ni, jeho zlaté oči zářily a jeho přísný výraz zmizel. „Nemám žádné zranění kromě toho ve svém srdci.“
„Někdo tě střelil do srdce?“ Začala trhat rukou.
„Pio, zlato, přestaň! Podívej se na svou ruku!“ Otočila hlavu a pohledem sledovala jeho prst. „Máš zavedenou kapačku. Ve spánku jsi sebou házela a málem sis ji vytrhla, proto jsme ti ji museli přivázat. Nechtěli jsme, aby sis ublížila.“
„Oh!“ Připadala si jako idiot a ruku spustila. Znovu se otočila k Dragosovi. „Někdo tě střelil do srdce?“
„Ano.“ Políbil ji na nos. „Ty. Myšleno metaforicky.“ Políbil ji na ústa, jeho jemná ústa byla nevýslovně něžná. „Umírala jsi, ty malá potvoro. Tvoje srdce se zastavilo a tvoje životní síla vyprchala. Na nějakou dobu jsem to musel vzít do svých rukou. Poté se náš syn rozhodl, že ti pomůže a málem vyhořel, jak se tě snažil vyléčit. Strachy jsem zestárl o staletí.“
Se zavřenýma očima si otíral obličej o její tvář.
„Je mi to líto,“ zašeptala. Z koutka oka jí vyklouzla slza a sjela do vlasů, následovaná dalšími. „Je mi to všechno tak líto.“
„Přestaň!“ Uchopil její obličej do dlaní a utřel jí slzy. „Nebyla to tvoje vina. Nechal jsem sem dopravit tvou doktorku až z Cancúnu a trochu jsem si s ní popovídal. Nejdřív jsem si nechal vysvětlit, co je to to tělísko a proč mohlo ohrozit tebe a tvoje těhotenství. Chápu, že jsi zpanikařila a proč jsi měla strach, že jsem ti to těhotenství vnutil.“
„Měla jsem to vědět líp.“
„Odkud? Byli jsme spolu zatím jen krátkou dobu a to ještě ne za ideálních podmínek. Ale samozřejmě jsem tě nepřivedl do jiného stavu úmyslně. Úplně jsi mě zničila.“ V jeho hlase a ve tváři četla upřímnou lítost. „Neměl jsem ponětí, že jsem ztratil nad sebou kontrolu v takovém rozsahu.“
Když si položila ruku v ochranitelském gestu na břicho, kde bylo dítě, na které si rychle zvykla a zarazila se. Něco opatrného a křehkého v jejím výrazu tváře si získalo jeho pozornost. Jeho tmavé obočí se nakrčilo. Položil ruku na její a propletl prsty s jejími.
„Těhotenství bylo pro mě totální šok,“ vysvětlil jí. „Spojit se s naším synem, když jsem tě léčil – je to jedna z nejkrásnějších bytostí, jaké jsem kdy viděl. Nemůžu svou reakci na něj ani popsat. Ještě nikdy předtím jsem něco takového necítil.“
„To je trefný popis,“ zašeptala. „Jsem na tom stejně. Mám hrozný strach.“
Políbil ji a pomalu svými rty pohyboval, zatímco si ji vychutnával. „Nemám ani ponětí, jak se v přítomnosti malých, novorozených bytostí chovat. Ale jsem šťastný.“
„Já taky.“ Oči se vlhce leskly, ale ústa se jí smála. Poté se její pohled zachmuřil a zatvářila se zmučeně. „Zabila jsem pět osob.“
Přimhouřil oči. „Jak jsi na to přišla?“
„Byla to moje vina, že byl ten muž v náklaďáku zastřelen...“
Položil jí prst na rty. „Je to jednoduché. Není mrtvý. Na začátku to bylo těsné, ale říkají, že se z toho dostane.“
„Díkybohu,“ řekla s povzdychem.
„Ale u Urienova domu jsme našli čtyři mrtvé strážce, nad kterými jsme se podivovali. To jsi byla ty?“ Vyhledal její pohled. Jeho prsty ji nepřestávaly hladit po tvářích, bradě a na krku.
Zašklebila se a přikývla.
Vycenil zuby. „Jsem na tebe tak zatraceně hrdý. Když to bylo zapotřebí, překonala jsi sama sebe. Udělala jsi, co bylo potřeba, a unikla jsi.“
„Ano. Ale ty jsi krvelačné monstrum. Koho to zajímá, co si o tom myslíš,“ zamumlala. Na chvíli zdřímla a on ji nechal v klidu, jen ji hladil po vlasech. Už skoro usínala, když řekla: „Abych pravdu řekla, tak jsem se cítila bídně, protože jsem se necítila bídně. Až na toho chlapíka z náklaďáku, u toho jsem se cítila prostě jen bídně.“
„To je hloupé a zmatené. Okamžitě s tím přestaň,“ nařídil jí.
Vyrazila ze sebe zachichotání. „A už zase dáváš rozkazy. Jeho Veličenstvu už je líp. Oh, když už mluvíme o veličenstvech.“ Vykulila oči. „Urien si fakt myslel, že by mohl být můj šéf.“
„Což byl nakonec jeden z faktorů, které ho zabily.“ Kolem očí se mu utvořily vrásky. „Jen si to představ!“
Na chvíli usnula s příjemnou únavou uzdravujících se. Najednou se probudila a vydechla: „Nechoď pryč!“
Natáhl se na postel jen v trenkách, záda si podepřel polštáři a četl spisy. Odložil je stranou a pevně se jí podíval do očí. „Nikam nejdu, Pio. A ty taky ne.“
Jeho obličej, který tak milovala, byl nehybný jako skála. Přikývla a uvolnila se. Znovu si začal číst, až když tvrdě usnula.
Skoro umřít jednoho pěkně zmůže. Krátký, léčivý plamínek Oříška udělal tu nejtěžší práci, ale zbytek musela dokázat sama.
Dva dny byla v bezvědomí. Dragos měl pro ni dárek: kouzlo proti ranní nevolnosti jako přívěšek posázený dvoukarátovými diamanty. Den po jejím probuzení, když si byla jistá, že v sobě udrží tekuté i tuhé jídlo, odpojila ji doktorka kapačku.
Na něco obsažnějšího než časopisy a seriály v televizi se nedokázala soustředit a taky hodně spala. Když byla vzhůru, tahal z ní Dragos každý detail toho, co se stalo.
Poté jí vyprávěl o svém pronásledování až po tu část, když se on a všichni jeho strážci vznesli do vzduchu, aby našli louku, kterou mu popsala. Svým ostrým dravčím zrakem Bayne zachytil pohyb, když se Uriena se svými muži rozjel z kopce za ní. Ještě byli několik kilometrů vzdáleni a tak zrychlili, co to jen šlo.
Dragos soustředil všechnu svou legendární energii na to, aby zlikvidoval Uriena předtím, než začne kouzlit a udeří nazpět. Neviděl, že je Pia postřelená, ale že trefila Uriena šipkou do ramene. Nebyla to smrtelná rána, ale stačila, aby na poslední chvíli odlákala pozornost Krále fae a Dragos mohl s gryfy zaútočit.
Všichni viděli, jak na něj Pia vystrčila prostředníček. Strážci si z toho pořád utahovali, zatímco se váleli po pohovce, nohy na stolku, jedli pizzu a pili jedno pivo za druhým. Přitom sledovali seriálový kanál.
„Mám rád toho zlého dvojníka,“ řekl Graydon a ukázal flaškou na televizní obrazovku. „Ten druhý je tak hrozně přeslazený. Nikdo není tak laskavý.“
„Zatraceně, ne,“ řekl Constantine poklidně. „Ale musíš uznat, že ta herečka je děsně sexy. Myslíš, že jsou pravé?“
„Pochybuji,“ odvětil Graydon. „Jsou příliš kulaté.“
Constantine přikývl. „Na koule mám ručičky.“
„Slovíčkaření,“ řekl Graydon. „Pch!“
Pia na ně pohlédla přes Cosmopolitan, kterým právě listovala, ale nekomentovala to. Předpokládala, že by to mohlo být i horší. Alespoň že byli čistotní.
Udělala si pohodlí na jednom konci pohovky, zabalená do deky. Začínala se cítit lépe a tak Dragose přesvědčila o tom, aby se věnoval práci, se kterou byl pozadu, což znamenalo jen to, že u nich byl na návštěvě neustále někdo ze strážců. Od jejího únosu neměla pro sebe jediný okamžik.
Když si na to stěžovala u Graydona, odpověděl: „Je to jen bezpečnostní opatření, dortíku. Pár Urienových fae je stále na útěku a spojení s elfy se nám nepodařilo zjistit. Zatracenězatracenězatraceně!“ Zachichotal se.
„Nedokážu uvěřit tomu, že vám to řekl,“ zavrčela. „Právě jsem si vyvrtla kotník a měla jsem za sebou úděsný den. Nebyla jsem zodpovědná za to, co z mých úst – nebo hlavy – vycházelo.“
„Zvládla jsi to jako profík,“ uklidňoval ji.
„Ano. To jsem zvládla. Zničila jsem je,“ zamručela. „A vůbec, vždyť jsem v penthousu Věže. Toto místo je hlídané líp než Fort Knox. Nikdo už mě nepronásleduje. A teď určitě neuteču.“
„Ano. Ale nesmíš zapomenout,“ řekl gryf a zaťukal jí na nos, „že jsi šéfovi nahnala šílený strach. On není na strach zvyklý. Jestli ten povyk, co kolem tebe dělá, nedovolíš, nakonec vybuchne. Mimochodem, i nám jsi nahnala šílený strach. Kromě toho teď patříš do rodiny a my se bavíme. Je to jako dovolená.“ Zamrkal na ni.
Rodina. Páni!
„Oukej,“ zamumlala. Snažila se neskákat radostí a předstírala, že je stále ještě rozmrzelá. Nakonec se na něj stejně doširoka usmála.
Na návštěvu přišla utahaná Tricks, aby Pie poděkovala za podíl na zabití Uriena, a aby se rozloučila. Fee opouštěla Věž, aby se nechala korunovat na Dvoře temných fae za královnu. Odstranila z vlasů svůj levandulový odstín a už neměla tak střapatý účes. Její vlasy teď měly svou přirozenou černou barvu. Pia s překvapením zjistila, že se tím radikálně změnil feein vzhled a vypadala teď mnohem vážněji.
„Prosím tě, přijď mě brzy navštívit,“ řekla Tricks. „Nenechávej mě na Dvoře temných fae samotnou! Musíme si spolu zase zajít na oběd.“
Pia zasténala. „Oukej. Ale příště bez vína a toho koňaku.“
Tricks se šelmovsky zasmála. „Uvidíme.“
Pia odpověděla: „Bude se mi po tobě stýskat.“
Fee ji objala. „Mě taky.“
Někdy v budoucnosti oběd s Královnou temných fae. Pozvání od Nejvyššího lorda a lady elfů. Její život se zbláznil!
Pak ji napadlo: „Našla jsi někoho, kdo převezme tvou práci mluvčí?“
„Ne,“ odvětila Tricks. „Na to mi nezbyl čas. Proč? Chceš ji?“
Nejistě zvedla ramena. „Možná si o tom promluvím s Dragosem. Až na tom budu líp.“
„Ať už se rozhodneš jakkoliv, omotáš si našeho draka kolem prstu,“ sdělila jí fee se zachichotáním. „Asi to byl jeho osud poté, co byl tolik století pro všechny tady středobodem vesmíru. Udělá mu to jen dobře.“
Jedno odpoledne dorazil další návštěvník. Pia vzhlédla, když se vedle pohovky objevila se svými sto osmdesáti centimetry Aryal. Černé vlasy harpyje byly znovu rozcuchané, což jak vypadalo, byl jejich normální stav. Na sobě měla nízko posazené bokovky, koženou vestu bez rukávů a neodmyslitelné zbraně strážců.
Pia Aryal pozorovala, zatímco ta viditelně nebyla ve své kůži. Zvláštní, vyzáblá krása harpyje neměla nic společného s dietami a i když byla vysoká, její postava měla půvabné křivky. Pia viděla svaly na pažích, břišní svalstvo a pomyslela na tvrdou práci, které bylo k takovému vzhledu zapotřebí. Ne v tomto životě. Ani za nic.
Aryal zírala na plochou televizní obrazovku, na které běžel díl General Hospital a zhoupla se na špičkách. Sebrala ze stolku výtisk časopisu Harperův bazar, prolistovala pár stránek a zase ho odložila. Pia měla pocit, že slyší, jak si harpyje mumlá pro sebe: „Nejsem na tyhle ty holčičí věci a tak stavěná.“
Zvedla obočí a přemýšlela, jestli se od ní očekává, že něco řekne.
Aryal mrkla na obrazovku. „Je to možné? Nejdřív ti ta čarodějnice Adela prodá závazkové kouzlo, den na to na tebe pro Dragose uvalí sledovací kouzlo, a ještě ten samý týden se spolčí s temnými fae, aby tě našli. Stala ses pro ni příslovečnou zlatou husou.“
Pia zakroutila hlavou. „Nikdy jsem z ní neměla dobrý pocit.“
Harpyje pokračovala: „Našli jsme v řece její mrtvolu. Měla podříznuté hrdlo. Očividně své služby prodala nesprávné osobě. Forenzní zpráva nedošla k jasnému závěru, ale myslíme si, že ji zabili temní fae. Odhadovaná doba smrti je krátce po tvém únosu. Vypadá to, že se temní fae snažili po sobě zamést stopy poté, co tě chytili.“
„Rozumím,“ řekla neutrálním tónem. Nějak se nemohla přinutit k tomu, aby čarodějnici litovala.
V místnosti se rozhostilo ticho. Pak na ni Aryal vrhla pohled svých zvláštních šedých očí. „S Baynem se kvůli tomu únosu cítíme mizerně. Ale ten zbytek mi líto není.“
„To jsem ani po tobě nechtěla. Máš právo na svůj vlastní názor a snažila ses chránit Dragose. To já respektuji, a víc k tomu není třeba dodávat.“ Pia uchopila konec svého roztleskávačského culíku a mrskla s ním směrem k harpyji.
Na Aryalině obličeji se objevil zvířecí úšklebek. „Poslouchej, kdybys měla někdy náladu, ráda bych si s tebou dala zápas v tělocvičně. Nějakou dobu nemluvili gryfové o ničem jiném.“
„Jasně, proč ne,“ odpověděla Pia. „Vzhledem k tomu, jak se věci vyvinuly, tak bych svůj trénink neměla zanedbávat.“
„Oukej.“ Aryal si opřela ruce o kolena a chtěla vstát.
„Ještě jedna věc,“ řekla Pia.
Harpyje se zarazila a koukla na ni.
Pia na ni upřela dlouhý, chladný pohled. „Jestli se ještě jednou pokusíš přitlačit mě ke zdi, zmlátím tě. K.O.“
Namísto Aryalina úšklebku se objevil vzteklý pohled. Vypadala, jakoby právě spolkla něco kyselého, ale za chvíli přikývla.
Pia jí gesto oplatila a znovu obrátila svou pozornost k časopisu. To bylo propuštění. Harpyje pochopila, zvedla se z pohovky a zmizela.
Pia si našla čas zavolat Quentinovi. Jedno slunečné odpoledne vyšla ven balkón a zavřela za sebou dveře, aby měla trochu soukromí. Poté se opřela o novou zídku, a zatímco telefonovala, sledovala město.
Měla toho hodně. Musela Quentinovi povyprávět všechno, co se stalo od jejího krátkého pobytu v domku na pláži. Byl to dlouhý příběh, ke kterému patřilo i to, že byla očividně Dragosovou družkou a čekala jeho dítě.
Když skončila, následovalo na druhém konci drátu dlouhé ticho. Palcem přejela po kamenné podlaze, a zatímco čekala, sledovala provoz pod sebou. „Budu chvíli potřebovat, než to všechno zpracuji,“ ozval se Quentin neutrálně.
„Mně to říkej.“
„Jaký… je?“
„Znáš profesora Harrisona z My Fair Lady?“
„Toho nabručeného mizeru?“
„Ano, teda…“ Zašklebila se. „Dragos je mnohem horší.“
To vyvolalo proud slov, který odpovídal zhruba tomuto: Běda, jestli se k tobě nebude chovat jako k princezně, jinak mi bude jedno, kdo to je, a vlastníma rukama ho zabiju. Předklonila se, opřela čelo o zděné zábradlí a trpělivě ho vyslechla. Občas ze sebe vydala nějaký zvuk, aby dala najevo, že opravdu poslouchá.
Nakonec řekl: „Chci ho vidět osobně. Chci se ujistit, že ten mizera na tebe nepoužil nějaké matoucí kouzlo.“
„Něco takového by neudělal,“ odpověděla. „Ale už brzy přijdu k Elfiemu na opravdovou návštěvu.“
„To bys měla.“ Quentin zněl nabručeně. „Jinak tam na tebe dolétnu, i když reaguji na Věž alergicky.“
„Řekni všem, že mi chybí!“
„Jasně. Tak brzy!“ Poslední slovo zdůraznil.
„Určitě. Slibuji.“ Konečně mohla hovor ukončit a vypnout telefon.

Měla pocit, jako by ji pomleli v mlýnku na maso. Začít svůj nový život byla pořádně těžká práce.

31 komentářů:

  1. Perfektní !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za další skvělou kapitolu!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za další překlad, skvělé díky moc!!

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za preklad a korektúru, teším sa veľmi na pokračovanie príbehu.

    OdpovědětVymazat
  7. Pecka! Děkuji za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  8. To je take mile a hapy-endove, aspoň dúfam. Veľmi dobre sa tato kniha číta, verím že je to vďaka super prekladu aj korekcii. Nikdy sa neviem dočkať ďalšej kapitoly a chodím sem ako kukučka skoro každú hodinu :) Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc.. Kolik ještě zbývá kapitol? L

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem krásne a teším sa na pokračovanie :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad, na který se chystám brzo vrhnout :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  15. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuju. Zase jedna krásná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak teď jsem přečetla čtyři poslední kapitoly a moc se mi líbí jak se to vyvinulo :-). Moc děkuji za překlad a korektoru mám Váš blog strašně ráda :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Moc a moc děkuji za skvělý překlad a korekturu. Souhlasím s Lenkou. Moc krásná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za další kapitolku.Vážně miluji tuto knihu.

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat