pondělí 15. února 2016

V zajetí draka - 19. kapitola


Už uběhlo půl hodiny, co Dragos ztratil spojení s Piou, i přes zhotovené sledovací kouzlo. Poté on a jeho strážci dorazili na křižovatku mezi dálnicí č.17 a Averill Avenue. Našli policejní auta, ambulanci a jedno hasičské auto, stojící kolo černého náklaďáku. Tiagovi, Runemu a Grymovi přikázal letět na jihovýchod do národního parku Harriman, jestli nenarazí na šedý Lexus.

Se skoro devíti tisíci hektary plochy byl park druhým největším parkem v New Yorku a disponoval více než třiceti jezery a stovkami kilometrů stezek. Kromě toho tam byl průchod do velké oblasti Jinozemě.
Když Dragos následován Graydonem, Baynem a Constantinem slétl k zemi, zaštítil je před zraky lidí. Poté, co se proměnili, rozběhl se s nimi k sanitce.
Graydon přistoupil k jedné policistce a představil se. „Co se stalo?“
„Střelba,“ řekla žena a vykulenýma očima přebíhala z Dragose ke gryfům. „Obětí je muž ve středních letech, který byl postřelen na ulici. Našly ho nějaké děti...“
Dragos zbytek ignoroval. Dlouhými kroky přeběhl k náklaďáku. Byla tam kaluž krve. Bayne se zastavil, aby místo prozkoumal. Dveře sanitky byly otevřené. Dragos nahlédl dovnitř. Dva ošetřovatelé se skláněli nad mužem.
„Je při vědomí?“ zeptal se jednoho z nich.
„Tady teď nemůžete být,“ řekl muž, ani by vzhlédl.
Dragos se natáhl dovnitř, chytil muže za límec a vyhodil ho na ulici. Zeptal se druhého saniťáka: „Je ten muž při vědomí?“
Muž s vytřeštěnýma očima přikývl. „Pokoušíme se ho stabilizovat. Musíme ho dostat do nemocnice.“
Dragos se nasoukal dovnitř a sklonil nad lůžko. Oči muže byly skelné šokem. Dragos mu stáhl dýchací přístroj a zeptal se: „Byla naživu, když ji vzali s sebou?“
Muž pohnul rty. Zakašlal a jeho barva obličeje nevypadala dobře. „Co…“
Dragos se k němu naklonil blíž. „Ta žena, co ji unesli. Byla naživu, když ji vzali s sebou?“
„A-ano. Myslím, že ano…“ vyrazil ze sebe muž. „Vystřelili na ni… vystřelili…“
Ošetřovatel položil ruku na dýchací masku, aby ji dal muži zpátky na obličej. „Prosím!“ řekl. „Už měl jednu zástavu. Musíte jít.“
Když Dragos vylezl ze záchranky, Constantine pustil vyhozeného saniťáka. Když k němu došli Graydon s Baynem, měl bílý obličej a ruce zaťaté v pěst. Bledými rty řekl: „Myslí si, že byla naživu. Řekl, že na ni stříleli.“
„Zatraceně!“ řekl Graydon a zbledl.
Constantine popadl Dragose pevně za rameno. „Nedovol, aby byla v tvé hlavě už mrtvá,“ řekl. „Mysli na to, že ji napoprvé uspali a unesli – nezabili ji. Chtěli ji živou.“
„Máš pravdu,“ hlesl a podíval se na ně krví podlitýma očima. Poprvé dokázal vyslovit to, co mu předtím prozradila: „Je těhotná. Urien má mou těhotnou družku.“
Gryfové na něj zůstali zírat s vyděšenými výrazy.
Poté se ozval Tiago: Našli jsme ten Lexus. Překročili hranici tady v parku.
Všechny lidi nechali za sebou a zvedli se do vzduchu, aby se připojili k ostatním. Dobré zprávy: V Lexusu nenašli žádné stopy po krvi. Úzkost, která Dragosovi svírala hruď, trochu povolila. Znovu začal dýchat.
Našli průchod a vstoupili do Jinozemě. Dragos nepřestal doufat, ale sledovací kouzlo přechod nepřežilo. Budou muset Piu a její únosce vystopovat sami.
Dobře, že měl sebou toho nejlepšího stopaře všech ras. Tiago běžel širokým obloukem přes terén a zkoumal zem. Poté vyrazil dál. Rune a Graydon prohledávali další úseky, zatímco ostatní zůstali u Tiaga na zemi.
Dragos se držel zaštítěný ve vzduchu a kroužil nad nimi.
V jeho stínu ho doprovázela smrt, což byl taky jeho dobrý přítel.


Pia neměla ponětí, kde byla nebo kam běžela. To bylo očividně její životní motto. Měla cíl: dostat se co nejdál od Uriena. Doufala, že u sebe nemá jednu z těch vážek. Pokud by došlo na závod po zemi, měla by šanci.
V kopcovité krajině se střídaly hustě zarostlé kousky lesa s otevřeným terénem, který byl pokryt neuvěřitelně marnotratným množstvím divokých květů. Na kraji lesa se zastavila a krátce se ohlédla. Žádná známka pronásledování.
Smaragdově zelené pole, které právě překračovala, bylo poseto zlatem, fialovou a šarlatovou červení. Její pohled se zarazil u zářícího fialového květu, jehož listy byly stočené jako u lilie a z něhož trčel dlouhý, pernatý, prachem posetý stonek. Ten sebou mrsknul, vystřelil a svým lepkavým koncem chytil bzučící hmyz, načež se i se svou kořistí stáhl nazpět do květu.
S úlekem odskočila. Nechtěla na to myslet jako na metaforu jejího života.
S kuší připevněnou na zádech se prodírala podrostem dalšího lesního úseku. Vyhýbala se čemukoliv, co vypadalo jako cesta. Jakmile se dostane dost daleko, začne přemýšlet, jak svoje stopy co nejlépe zahladit, ale momentálně neměla čas si vymýšlet nějakou rafinovanost.
Spustil se lehký déšť a bubnoval o koruny stromů, občas pronikla nějaká kapka skrz a dopadla až na ni. Možná bude mít štěstí a začne lít. Silný déšť by pomohl smýt její pach.
Čerstvě probuzený wyr v ní se chtěl proměnit, protáhnout si nohy divokým během, ale Piin lidský rozum se tomu bránil. V budoucnosti bude mít dost příležitostí využít triky k zakrytí svých stop, které ji naučila matka, ale teď se neodvažovala použít svou magickou energii na cokoliv, ze strachu, že by prozradila svou pozici.
Měla asi patnáct minut klidu a míru, poté se jí v hlavě ozval syčivý hlas Uriena: Právě jsi udělala obrovskou chybu, Pio Giovanni. To, co jsem udělal tvému příteli, není nic v porovnání s tím, co udělám tobě, až tě dostanu.
Nic než drzé výhružky.
Ten blázen, co bydlel v její hlavě, Králi fae odpověděl: Dokážu překonat jakékoliv tempo, které nasadíš, hajzle! Chyť si mě!
Oukej, to nebylo zrovna to nejchytřejší, co mohla udělat. Ale pro dnešek měla všech zloduchů dost.
Déšť zesiloval. Běžela rychleji.
Její pozornost se soustředila na bezprostřední okolí, plánovala svou cestu mezi stromy a snažila se, aby její nohy dopadaly na kluzkou zem přímo.
Brzy byla promočená na kůži. Les byl temnější a zrádnější.
Pak před sebou uviděla mezi stromy průchod. Naštěstí se stačila zastavit dřív, než spadla po hlavě ze skály.
Oh, to nebylo dobré! Před ní se rozprostíral velmi plochý otevřený terén z kopcovitých louk. Nebyl tak velký jako pláň, kde s Dragosem padli do pasti, přesto byl na její vkus příliš velký a nechráněný.
Kousla se do rtu a snažila se přemýšlet. Zpátky nemohla. Raději by měla běžet podél lesa. Urien své muže rozdělí. Zatraceně. Mohla jen dopředu. Možná, že to stihne na druhou stranu dřív, než ji někdo uvidí.
Skočila ze skály dolů, dopadla na zem a vyrazila jak nejrychleji mohla.
Pio, řekl Dragos.
Stoupla do nory nějakého zvířete a šla k zemi. Přitáhla si nohu k břichu, objala ji a houpala se sem a tam. Dragosi! Zatraceně!
Měla dojem, že ho slyší říkat: Díky Bohům! Poté jeho hlas zesílil a chtěl vědět: Kde jsi?
No a odkud to asi tak mám vědět?, vyjela na něj. Byla jsem omráčená a přemístěna do jednoho z Urienových prázdninových domů. Poté jsem utekla a teď mě honí a právě jsem stoupla do jakési veverkovské nebo králičí díry. ZatraceněZATRACENĚZatraceně!
Zlomila sis něco?
Nevím. Zvedla se na nohy a pokusila se kotník zatížit.
Popiš mi, kde jsi! požádal ji.
Odhrnula si vlasy z obličeje, rozhlédla se a popsala mu, co viděla. Kotník zaprotestoval, ale udržel ji. Skoro. Kulhavě se rozběhla, ale její dřívější rychlost byla pryč.
Hej, chlapáku, procedila bolestí skrz zuby. Ani ti nedokážu říct, jak jsem ráda, že jsi přišel a jak ráda slyším svůj hlas.
Jsi ráda, že jsem přišel?, řekl matným hlasem. Co to má, k čertu, znamenat?
Co si myslíš, že to má znamenat!, vyjela na něj. Zapomeň na to! Teď nemůžu mluvit. Je to příliš namáhavé.
Pokusila se odrazit pevněji a trochu zrychlit tempo, ale víc už to prostě nešlo. Při každém odrazu jí kotníkem projela bolest jako ostrý střep. Kdyby byla kůň, nechala by se utratit.
Nedokáže to.
Položila si ruce na boky, odfukovala a pak šla dál. Dostala se skoro do poloviny louky, když ucítila zlo. Otočila se. Pohlédla k okraji lesa, odkud přišla.
Urien a jeho muži tam seděli na koních a zírali na ni.
Ceduli ‚Kdo říká A, musí říct i B‘ už nechala dávno za sebou. Proboha, pomalu už byla na konci abecedy!
Než začala kulhat dál, ukázala Králi fae prostředníček.
Koně se rozběhly vpřed. Se lhostejností, ze které vyzařovalo opovržení, nechal své muže, aby za něj udělali špinavou práci.
Sundala si ze zad kuši. Jakmile byla Pia na dostřel fae, oni byli na dostřel taky. Jak se stmívalo, musela tam být vidět jako maják. Strhla ze sebe bílé tričko a hodila ho na zem, poté otočila trup tak, aby stála bokem a poskytovala tak těžší terč.
Je mi to líto, Oříšku.
Našla Uriena zaměřovačem kuše. Ten hajzl se hnusně šklebil. Přibližoval se lehkým cvalem. Vystřelila v tom samém okamžiku, kdy do ní narazil šíp.
Srazil ji k zemi.
Ležela roztažená na zádech a mrkala do deště, který byl tak příjemný. Byla asi jediná na zemi, která viděla, jak se s řevem řítí z nebe drak.
S vystrčenými předními končetinami a vytasenými drápy, zuby nebezpečně vyceněné, strhl Dragos Uriena z koně. Silně mávl křídly a zvedl se do vzduchu nad koruny stromů. Poté roztrhl Krále fae na kusy.
„To je můj zlý chlapec,“ zašeptala. Bože, byl nádherný!
Na louce začala podivná tlačenice. Vypadalo to jako z nějaké noční můry. Gryfové útočili na fae, zatímco koně strachy řičeli a padali. Spatřila, jak nějaká okřídlená, démonicky vypadající kreatura jednomu fae roztrhla hrdlo a obrovský tmavý pták svými křídly vyvolává hromobití. Před očima se jí blýskalo – ale možná, že už začínala mít halucinace.
Objevil se u ní Graydon. „Oh, zatraceně, ne!“ zašeptal, chytil její zmačkané triko a omotal ho kolem šipky z kuše, která jí trčela z hrudi. „Vydrž, zlatíčko!“
Pohladila ho po ruce. „Je mi dobře,“ pokusila se říct. „Teď už bude všechno dobré.“
Nevěřila, že ta slova vyslovila, protože si otřel tvář o rameno a zařval: „Dragosi!“
Poté vedle ní poklekl Dragos a její svět byl zase v pořádku. Jeho obličej byl popelavý, oči strnulé. Jednu ruku přitlačil na ránu v její hrudi a druhou jí položil na tvář.
„Pio.“ Jakoby si ta slova vyrval z prsou. „Neopovaž se mě opustit! Přísahám, že tě budu následovat až do pekla a vytáhnu tě za vlasy ven!“
Zvedla koutky úst a položila svou ruku na jeho, kterou ji hladil po tváři. Řekla: „Mluvíš pěkné nesmysly.“
Byla unavená a tak zavřela na chvíli oči.

Poté už si pamatovala jen útržky.
Otevřela oči a zjistila, že ji Graydon drží zády k sobě, jednou rukou ji přidržoval za ramena a druhou ji objímal kolem pasu. Seděli v kleci z drápů, kterou Dragos vytvořil ze svých předních končetin. Rune stál nad nimi a nakukoval skrz drápy. „Přesně takhle ji drž,“ řekl zamračeně. „Postarej se o to, aby to s ní neházelo!“
„Mám ji,“ odpověděl Graydon. „Jdeme!“
Chovali se tak dramaticky, jakoby šlo o život nebo co. Tolik k obrovským, silným válečníkům. Byli horší než horda dospívajících holek.
Když se Dragos vznesl do vzduchu, ztratila vědomí.
Další, co pochytila, bylo, jak ji Dragos nese. Běžel po schodech nahoru, ale mohla by držet plnou skleničku a nevylila by ani kapičku. „To je mi jedno,“ zařval. „Sežeňte nějakého zatraceného lékaře nejrychleji, co to jde. Ukradněte někoho od Monroeho, jestli to bude nutné. Jeden z vás ať letí do New Yorku a přivede našeho wyr-léčitele!“
Pokusila se zaměřit oči na cokoliv, ale všechno viděla rozmazaně. Byla znovu v Urienově domě? Jsem vzhůru, spím, jsem vzhůru, spím. Jsem v domě, jsem venku. Teď jsem zase uvnitř. Už to začíná být směšné.
A zase byla mimo.
Pomalu to začínalo být divné.
Byla obklopena magickou energií draka. Spolkl ji. Každým svým nádechem jí naplňoval plíce. Srdeční tep zaškobrtl. Rytmus převzal velký motor jeho srdce. Její magická energie se začala rozplývat, ale on znal její pravé jméno. Rozkázal jí zůstat v těle. Vznášela se nad ním, spojená s jeho životní silou.
Měla pocit, že slyší svou matku. Nemůže tě držet věčně. Jestli chceš, můžeš jít ke mně.
Ale byl tam s nimi ještě někdo jiný, zářivá malá tvrdohlavá jiskřička. Zatím z ní nebyla úplně nová bytost, ale měla svou vlastní vůli. Dragos udržoval život v jejím těle, ale v jejím nitru pulsovala magická energie jejího syna.
Pokoušel se ji vyléčit. Lekla se.
Oh, ne, drahoušku, broukala mu. Na to jsi příliš malý.
Oříšek na to měl jiný názor.
Tělo jí naplnilo teplá zářivá energie, která byla tak podobné léčivé síle její matky a také její vlastní. Na okamžik bylo všechno zářivé, dobré a správné. Poté drak s nekonečnou něžností zahalil svou magickou energií tu maličkou jiskřičku života, která zářila příliš jasně, příliš silně, a zklidnil ji, aby se zase uvelebila na svoje místo.
Drahocenné děťátko.
Její prsty se posunuly dva centimetry po dece. Ležely vedle mnohem větší, silnější ruky, která ji držela, zatímco spala.



35 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  2. Oh, skvělá kapitola ...

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé, díky moc za další kapitolu!!

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci. Už se těším na poslední kapču. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. To bylo krásné. Už se moc těším na další kapitolu. Mockrát děkuji.

    OdpovědětVymazat
  7. Oh jo..., skvelá kapitolka a ďakujem pekne.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc, to bylo napínavé a úžasné ! Tuším, že se blížíme ke konci, co...

    OdpovědětVymazat
  9. Oooo predsa len Dáma v nesnázích!!! Veľký zlý drak nabehol, zrovnal to tam so zemou a zachranil koho mal. Podarený Oriešok. Len skoda že kral elfov bol tak rýchlo mimo hru. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu.
    Katarina Ba

    OdpovědětVymazat
  10. Skvělé díky moc :-)

    OdpovědětVymazat
  11. To je zase drama. Jsem z toho celá rozechvělá. Děkuju za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za krásnou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Dekuji - je to moc pekne...

    OdpovědětVymazat
  14. To bola ale skvelá kapitola ;-) veľká vdaka za preklad a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Perfektní !!! Díky za krásnou kapitolku, překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  16. Krásný, moc děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Knihomolka.36515. února 2016 14:21

    Super krásná kapitolka :)

    OdpovědětVymazat
  18. Skvělá kapitolka, díky za překlad. Už se nemůžu dočkat jak dopadne konec :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  20. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  21. Jsou super sladcí.. :D díky moc

    OdpovědětVymazat
  22. Moc děkuji.Už se těším na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  23. Hou tohle byla super kapitola. Těhotnej jednorožec, naštvaný drak a roztrhnutej král vejpůl. No řekněte, co nám schází k naprostému štěstí :-D
    Dekuju za kapitolu. :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Super zhrnutie deja z jednej kapitoly v par riadkoch . Tak tomu sa hovorí talent��.

      Vymazat
  24. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  25. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat