čtvrtek 11. února 2016

V zajetí draka - 18. kapitola 2/3


Piu velmi nešetrně vzbudila pálivě chladná magická energie. Rozkašlala se a překulila na stranu. Roubík zmizel, stejně tak pouta na rukou a nohou. Ve všech končetinách cítila mravenčení, jak se znovu začaly prokrvovat.
Ležela na zemi, pod sebou cítila lakované parkety. Takže vevnitř.

„Tady je naše zlodějka,“ ozval se nad ní kultivovaný mužský hlas. „Dobré ráno!“
Nelidský. Fae. Věděla moc dobře, kdo to byl. Škoda, že měl pořád ještě svou hlavu na krku. Doufala, že se s ním setká za jiných okolností.
„Spím, probudím se. Pak zase spím a teď jsem zase vzhůru,“ zachrčela. „Mohli byste se konečně rozhodnout.“
Muž se zasmál. „No, nudné to s tebou nebylo, to se ti musí nechat. Bylo zatraceně těžké tě chytit, ty lstivá mrcho. A pro Cuelebreho bylo očividně stejně tak těžké tě udržet.“
No, dobře, mluvme o něčem jiném. Podívala se na lesklé černé boty vedle své hlavy. V nich trčely nohy, které sahaly výš, než mohla momentálně rozeznat. „Mohla bych dostat trochu vody?“
„Jasně, proč ne.“
Vylil jí studenou vodu do obličeje. Zalapala po dechu. Na jakoukoliv jinou reakci byla příliš vyčerpaná. „Jasně,“ řekla po chvíli. „Mohla bych teď, prosím, dostat trochu vody na pití, Vaše výsosti?“
Znovu se zasmál. „Ani nudná ani hloupá.  To je mnohem lepší než u toho tvého přítele. Ten byl stejně tak nudný jako hloupý. A upřímně nechápu, cos na něm viděla.“
„Ex. Expřítel,“ řekla. „Proboha, to mě bude pronásledovat až do konce života!“
Konečně měla pocit, že jí končetiny zase poslouchají, takže se posadila. Nacházela se v obrovském pokoji se středověkou atmosférou. Byl tu velký kamenný krb a v jeho blízkosti skupina židlí, dlouhý dřevěný stůl s lavicemi a vysoký klenutý strop. Hořící pochodně na stěnách nořily prostor do mihotavého světla, které působilo strašidelně.
Kromě toho u zamřížovaných oken stály fae-stráže. Ti dva, co ji unesli, stáli u velkých dvoukřídlých dveří.
Znovu neměla ani ponětí, jak dlouho byla v bezvědomí, nebo kde se nacházela. Doufala, že uspávací prostředek neuškodil Oříškovi. Ruka jí sjela k břichu. Opatrně se svými smysly oskenovala. Když našla tu malou jiskřičku života, s úlevou si oddechla.
Tady jsi. Vypadá to, že jsme na to jen my dva, Oříšku. Každopádně v tuto chvíli.
Král fae si dřepl vedle ní a podal jí pohár. Opatrně smočila rty. Chladná, čerstvá, čistá voda. Obrátila do sebe celý obsah poháru.
Potom pohlédla na Keithova vraha. Ještě před pár týdny by netušila, že je možné tak nenávidět tolik lidí. Uriena. Čarodějnici Adelu. Ty dva fae u dveří, kteří zabili nevinného člověka bez mrknutí oka. Její seznam byl stále delší a delší.
Vzhled těch pár fae, které potkala, sahal od skřítkovského výzoru, který měla Tricks, až po cizokrajnou, strohou krásu jakou měl Urien. Škoda, že byl takové monstrum. Se svou štíhlou, pružnou postavou, vysokými lícními kostmi, bílou pletí a havraními vlasy by mohl být považován za zázrak přírody.
„Toto je jedna z mých základen,“ vysvětlil jí, když si všiml její zvědavosti. „Ne Dvůr, který mám jinde. Jen já a moji muži. A samozřejmě ty.“
Ukázal na pohár. „Ještě?“
„Ano, mnohokrát děkuji!“ Podala mu pohár a zvedla se na nohy, zatímco jí doléval z velké stříbrné karafy, který stál na stole. Znovu ho vypila naráz.
„Můžeš mít tolik, kolik chceš. Bylo mi řečeno, že ten uspávací prostředek vyvolává hroznou žízeň,“ řekl Urien. „Myslel jsem si, že budeš mít velkou žízeň, až se probudíš, koneckonců dostala jsi dvě dávky krátce po sobě. Což mé muže docela překvapilo, protože jedna dávka by měla stačit na celou cestu.“
„Vždycky jsem měla rychlý metabolismus,“ řekla a vypila třetí pohár. Přísun tekutin způsoboval, že svět už jí nepřipadal tak hrozný. Věci se jí přestávaly rozostřovat a cítila se silnější. „Na místní umrtvení u zubaře můžete zapomenout. Působí jen, když do mě nacpou dávku pro slona.“
„Rozumím.“ Král fae přešel k židli s vysokým opěradlem, která stála vedle krbu, a posadil se. S úsměvem ukázal na židli proti sobě. „Posaď se ke mně, prosím! Máme toho spoustu, co musíme probrat, ty a já.“
Nejhorší, co můžete v přítomnosti dravce udělat, je ukázat strach a utíkat. Pie došlo, že u Krále fae je to podobné. Posadila se na židli, kterou jí nabídl, opřela se a přehodila si nohu přes nohu.
Urien si ji chvíli prohlížel, poté uchopil sklenici vína, která stála vedle něj na stole, a lokl si. „Byla jste docela pěkné překvapení a velké tajemství, slečno Giovanni.“
„To jsem neměla v úmyslu,“ odpověděla. „No dobře, ta část s tajemstvím je asi pravda, ale to nemělo být nikdy rozluštěno.“
Usmál se, ale ten úsměv nedosáhl k jeho chladným černým očím. „Když jsi vzala to penny, věděl jsem, že se mi budeš líbit. Pobavilas mě.“ Jeho pohled zostřel. „Něco na tobě...“
To byl problém s těmito starými hloupými lidmi. Copak každý o její matce slyšel, klábosil o ní nebo ji z dálky cítil? Skvělý způsob, jak se chovat nenápadně. Pěkně děkuji, mami!
Poškrábala se na nose a povzdechla si. „No jo, vypadám jako Greta Garbo. To slyším často.“
„Opravdu? A ta Greta Garbo by měla být jako kdo?“
Koutkem oka na něj koukla. „Stará filmová hvězda.“
„Tento novodobý lidský koníček nesleduji.“ Mávl rukou. „Ten směšný nýmand šel mým lidem věčně na nervy, a když jsem se dozvěděl o jeho groteskním tvrzení o jeho přítelkyni, pomyslel jsem si: Dej jim pátrací kouzlo a uvidíš, co se stane. Víš, jen takový prototyp malé hračičky, kterou jsem vyrobil ve svém volném čase. Představ si moje překvapení, když se všechno, co tvrdil, splnilo. A představ si moje překvapení, když o tom nechtěl říct ani slovo.“ Předklonil se. „Ani poté, co jsme ho vykastrovali, ani poté, co jsme ho vykuchali, a ani poté, když jsme ho oslepili. Nikdy bych nevěřil, že ten chlap má v sobě tolik loajality. Myslel bych si, že tě prozradí po prvních deseti minutách.“
Držela si ruku před ústy, aby skryla svoje pocity. Po nějaké době měla dost sebekontroly, aby řekla: „Nemohl vám nic říct. Donutila jsem ho vyslovit vázací kouzlo.“
Urien luskl prsty. „To vysvětluje všechno. Tajemství rozluštěno. Teď mi řekni, jak vypadá Dragosův poklad. Je tak úžasný, jak tvrdí legendy?“ V jeho pohledu se objevila lačnost.
„Abych pravdu řekla, měla jsem příliš strach, než abych se tam rozhlížela.“ Když se jí vrátila vzpomínky na ten děsný zážitek, zavřela oči. Vypadalo to tak dávno. „Myslela jsem, že se každou minutu objeví. Šla jsem dovnitř, u vchodu jsem našla mísu s mincemi, sebrala jsem jedno penny a utekla. Mohla jsem vzít něco jiného, ale byla jsem na Keitha tak strašně naštvaná, že jsem mu nechtěla dopřát to uspokojení, kdybych sebrala něco drahocennějšího. A taky jsem myslela, že když si vezmu jen jedno penny, že mě Cuelebre možná nezabije, pokud mě najde.“
„Čímž jsme se dostali k dalšímu našemu tajemství,“ řekl Urien. Naklonil hlavu na bok a prohlížel si ji jako brouka pod mikroskopem. „Proč tě Cuelebre ještě nezabil?“
Položila si ruce na břicho. Vydrž, Oříšku! Jestli má někdo cit pro lež, pak on. Teď přejdeme ke složitějšímu tanečku.
„To se ho budete muset zeptat sám,“ řekla. Vykulila oči. „Protože se musím přiznat, že to mě překvapilo nejvíc.“
Zíral na ni, aniž by mrkl. Cítila, jak jí přes tělo přeběhla vlna jeho chladné magické energie a snažila se nedat na sobě nic znát. „Jak jste unikli goblinům?“
Zakroutila hlavou. „To se musíte taky zeptat jeho. Byla jsem uvězněná ve své cele, když pro mě přišel. To, že jsem vzala jen jedno penny, mi moc nepomohlo. Byl děsně rozzuřený, když mě chytil a víte sám, že není zrovna smířlivý typ. Byl rozhodnutý, že to bude on, kdo mě potrestá, nikdo jiný.“ Pak ji něco napadlo. „Víte, teď mi došlo, že možná ani nechtěl, abych se odtam dostala živá, protože vím, kde je jeho poklad.“
Obočí Krále fae se pozvedlo. „Přesně tak.“
„Ne, že by to teď hrálo nějakou roli,“ dodala.
„Jak to myslíš?“
Pokrčila rameny. „Jeden z mých strážců řekl, že se Cuelebre rozhodl svůj poklad přemístit. Odhaduji, že je to proto, že je teď místo jeho úkrytu prozrazeno...?“ Nechala svůj hlas vyznít do ztracena.
Taky pokrčil rameny. „To se dalo čekat. Škoda. O tolik mě toho připravil. Rád bych mu něco ukradl. Možná, že tě nechám, abys mu něco z pokladu ukradla i poté, co ho přemístí.“ Mávl jednou bílou štíhlou rukou. „Ale tento rozhovor povedeme někdy jindy. Co chci vědět je, jak se ti to podařilo.“
Zalila ji jeho magická energie a stáhla se kolem ní jako neviditelné tělo krajty. Naskočila jí husí kůže.  Kousla se do rtu, aby jí necvakaly zuby. Hlavou jí běžely myšlenky, aby našla každou drobnou skulinu ve své historce a vyplnila ji předtím, než začne vyprávět.
„Víte, jak malé, skurilní a rychlé jsou opičky?“ zeptala se.
„Opička,“ pronesl.
„Řekl vám Keith nebo někdo jiný, že jsem napůl wyr?“
„Někdo se o tom zmínil, ano,“ pomalu odpověděl.
„Takže jsem velmi rychlá. A mám dar otvírat zámky.“ Zvedla ruku a zakmitala prsty. Naznačit, nic netvrdit. Teď opatrně! „Takhle jsem plánovala, že uteču… bylo to dnes? No jo, dnes ráno. Mí strážci nevědí, že to dokážu. Chtěla jsem je rozptýlit a pak se dostat z uzavřené oblasti, kde mě drželi.“
Věnoval jí šarmantní úsměv a chlad, který ji svíral, trochu polevil. „Působivé. Takže, drahoušku, ty jsi nejenže Cuelebra ponížila tím, že jsi ukradla něco z jeho pokladu, navíc máš ještě schopnost uniknout z jeho Věže. Věděl jsem, že se vyplatí tě polapit.“
To máme štěstí, Oříšku, co?
„To nás přivádí k našemu poslednímu malému tajemství,“ řekl Urien. „Co se stalo mezi tebou a Cuelebrem na pláni? Vy dva jste vypadali jako propojení. Něco se stalo, cítil jsem nějaký druh magické energie a pak se dokázal proměnit. Byli jsme ujištěni, že tak brzy toho nebude schopný.“
Mezi prsy jí sjela studená kapka potu. S těmito slovy se právě přiznal, že má u elfů komplice. Zavřela oči a poškrábala se na spánku. Byla hrozně vyčerpaná a ruce se jí začaly chvět.
„Věděl jste, že mě goblini docela pěkně zmlátili?“ I její hlas se chvěl. „Pokoušeli se donutit Cuelebra k nějaké reakci, což samozřejmě nefungovalo, protože celou dobu přihlížel s tím svým zatraceným ledovým výrazem na tváři.“
Král fae si dal další lok vína a pozoroval ji.
„No a tak jsme stáli na té zatracené pláni obklopeni smradlavými gobliny. Udělala bych cokoliv, abychom unikli. V New Yorku bych měla aspoň naději, že přežiji a snad by se mi mohlo podařit utéct. Na rameni měl takové bílé místo, kde ho elfové postřelili kouzelným šípem.“ Ukázala to sama na sobě. „Asi tady. Byl to poslední zoufalý pokus. Přesvědčila jsem ho, že je potřeba ránu znovu otevřít. Očividně jste byl u toho – musel jste stát na útesu? Jak jste říkal, cítil jste vlnu jeho magické energie.“ Nechala na sobě znát, jak s ní ta vzpomínky otřásla. „Zabil všechny na pláni mimo mě.“
Prostorem se rozlilo ticho. Pia sledovala Urienův obličej, který byl hladký a bez výrazu. Myslíš, že nám to zbaštil, Oříšku? Těžko říct. Možná ano, možná taky ne. Do pokeru se s tím hnusákem nikdy nepouštěj!
Ale nebylo to, co se stalo, mnohem neuvěřitelnější? To všechno se jí stalo, dokonce i ona měla potíže tomu uvěřit.
Cítila tu samou ztrátu orientace, která ji vždy přepadla, když se od Dragose na nějaký čas vzdálila. Zlostně si pomyslela: Přijde pro mě. Řekl to. Jsme druh a družka, možná. Pravděpodobně. Nebo jsem teď, jak tvrdí Graydon, jeho poklad. Což nedává žádný smysl. Kromě toho čekám jeho syna. Možná, že nás nemiluje, ale tohle by pro něj mělo něco znamenat, že ano?
„Řekněte,“ začala. Cítila se tak prázdná, až to bolelo a stěny pokoje se jí houpaly před očima. „Jsem tu host nebo vězeň? Chcete mě z nějakého důvodu, který nechápu, mučit? Protože jestli ne, tak byste měl vědět, že jsem od včerejška nic nejedla a necítím se právě teď nejlíp.“
Král fae se zašklebil a mlaskl jazykem. „Cuelebre se o tebe ale vůbec nestaral, co? Moje milá, proč bych tě měl, pro všechno na světě, mučit?“
„Já nevím.“ Zvedla ruce a nechala je padnout nazpět do klína. „Měla jsem hrozný den, který už takhle trvá týden,“ řekla.  Nemělo smysl vyčerpání v hlase skrývat, takže se o to ani nesnažila. „A ani z poloviny nechápu to, co se mi přihodilo – především, proč mě vaše gorily uspaly, místo aby mě normálně oslovili na ulici a představili se.“
„To,“ řekl Král fae, „je dobrá připomínka. Řekněme, že jsme nevěděli, jak bys reagovala, a nechtěli jsme, abys znovu unikla.  Podle informací ses při rozhovoru s elfy ze South Carolina stavěla k wyrovi velmi ochranářsky.“
Strnula. S tím nepočítala. Co mu všechno řekli? Jak by měla reagovat?
S necitlivými rty odpověděla: „Kdyby situace eskalovala ještě víc, mohla by mezi dvěma Starými rasami vypuknout válka. Kdyby k tomu došlo, bylo by mnoho mrtvých. Ano, jsem zlodějka, ale nejsem vražedkyně. Jestli jste četl zprávu o tom sporu, tak víte, že jsem ho chtěla jen doprovodit na hranici elfí říše a pak zmizet, jenže jsme se potkali s náklaďákem goblinů. A tato událost je vaše práce, že ano?“
Usmál se. „Víš, jednoho dne se mi konečně podaří Cuelebra zabít. Ty ses mi pouze připletla do cesty. Bohužel, ale to je teď minulost.“ Mávl rukou. „Řekl bych, že bychom tě měli považovat za smluvní zaměstnankyni pod nátlakem než za hosta nebo vězně. Myslím, že pro tebe budu mít mnoho možností k využití. Tolik lidí vlastní plno věcí, které bych chtěl.“
„Nevěděla jsem, že toto je přijímací pohovor. Jinak bych si oblékla kostým,“ řekla. Vztek utlumil její strach. Prrr, zpomal, hříbátko! Nemučí tě. Mysli na to! To je něco dobrého!
Z plna hrdla se zasmál. „Líbíš se mi, Pio. Je to úplně jednoduché: Budeš dělat to, co se ti řekne. Když to uděláš, můžeš tu vést celkem příjemný život. A když ne? Oh, to bych ti opravdu nedoporučoval.“ Vstal. „Rozhovor je u konce. Pirane, Elulasi, zaveďte ji do jejího pokoje a postarejte se o to, aby tam zůstala! Prohledejte ji, jestli u sebe nemá něco, čím by mohla otevřít zámek od dveří! Oh, a sežeňte něco k jídlu. Ta chudinka už má fialové kruhy pod očima. Vypadá, jakoby měla každou chvíli omdlít.“

Přiblížili se k ní její únosci. Její osobní jednička a dvojka. Vstala a odešla s nimi. Co jiného jí zbývalo?

23 komentářů:

  1. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za další pokračování kapitoly, skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju za další část kapitoly. Je to po ránu super start. :-D

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za preklad a teším sa na pokračovanie príbehu :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Ooo.. Skvělé.. Díky moc

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  9. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za super preklad aj korektúru. Neviem si predstaviť, že v angličtine by dej bol lepšie napisany. Veľmi sa z knihy teším, myslím si, že prekladať takúto podarenu vecičku musi byt zabava. Netrpezlivo čakám na impozantny zakrok budúceho ocinka aj na Orieška... Dúfam, že toto všetko tam autorka napísala.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji - moc se mi to libi.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat