úterý 9. února 2016

V zajetí draka - 18. kapitola 1/3


V hlavě jí duněl ďábelský hlas a volal její jméno.
Použij svou magickou energii, zatraceně! Cítím, že tam jsi. Snaž se!, přikazoval jí panovačný hlas. PROBUĎ SE, ZATRACENĚ!

Všechno kolem ní se točilo. Smrděl tu olej a výpary. Ležela na něčem tvrdém, co vibrovalo. Její tvář byla otlačená od hrubého koberce. Bylo jí mdlo a nevolno. Zalapala po dechu.
Někdo zakňoural. Oh, to byla ona! Buď zticha, ty krávo!
Ze všech sil se snažila udělat to, co po ní hlas požadoval. Její trenér by řekl, že se má soustředit na svoje či, na tok své energie.
Pár hrozných okamžiků byla v té temnotě dezorientovaná. Pak našla spojení. Tělem jí projela vlna magické energie. Nevymazala všechny účinky uspávacího prostředku, ale pomohla jí pročistit si hlavu.
Ruce měla svázané za zády, měla roubík a ležela v kufru auta, které jelo vysokou rychlostí. Odvaha ji opouštěla. Očividně spadla z deště pod okap.
Odpověz mi!, rozkazoval Dragos.
Mám zasraný týden, dostala ze sebe. Její mentální hlas zněl nekontrolovaně - přesto ji slyšel.
To je moje děvče. Dunění zmizelo, na jeho místo nastoupila úleva. Mluv se mnou! Jsi zraněná?
Ne, nějaký druh uspávacího prostředku. S námahou hledala slova, která by dávala smysl. Svázaná. V kufru auta. Jedeme rychle.
Oukej. Zůstaň v klidu!, řekl Dragos.
Bayne a Aryal. Víc ze sebe nedostala. Nebyla schopna dát dohromady souvislou větu.
Našli jsme je před klinikou. Byli taky v bezvědomí. Konečně jsme našli někoho, kdo je schopný vyslovit sledovací kouzlo. Za pár minut tě budu moct sledovat. Jak jsi svázaná? Můžeš se osvobodit?
Číhala na ni nevolnost. Násilím ji potlačila. Nemohla si dovolit, aby se pozvracela, ne když má v ústech roubík. Vyklenula záda a natáhla ruce dozadu, aby dosáhla na nohy. Ruce ji pálily a ztrácela v nich cit.
Jsou to takové ty plastikové pásky. Žádné zámky. Nedostanu se z nich.
Oukej, odpověděl. Nedělej si s tím starosti.
Musela mu něco důležitého říct. Co to jen bylo?  Jak dlouho s ní bude moct mluvit? Graydon říkal, že jeho telepatický dosah je přes sto šedesát kilometrů. Neměla ponětí, jak dlouho byla v bezvědomí a jak se dostala daleko.
Řekla: Něco ti musím říct pro případ, že se náš kontakt přeruší.
Kontakt neztratíme, zavrčel. Basta. Pomocí sledovacího kouzla na tvém copánku z vlasů tě můžu sledovat. Jsem na cestě.
Snažila se dýchat zhluboka a pravidelně. Vypadalo to, že to pomáhá udržet žaludek v klidu, i když jí bylo z těch výparů špatně. Pokusila se přemýšlet. Byla to snad magie země, co cítila v dálce?
Bude sledovací kouzlo fungovat, i když překročíme hranici do Jinozemě?
Odpověděl: Nedovolím, aby ses dostala tak daleko.
Neodpověděl, že kouzlo bude fungovat. Měla pocit, že to znamenalo ‚ne‘.
Řekla: Jsou to dva temní fae. Pracují společně s jednou čarodějnicí z magické čtvrti.
Jeho hlas zněl zlověstně. Popiš mi ji!
Má tmavé vlasy, je to člověk a její jméno je Adela. Patří jí obchod Divinus. Nevzpomínám si na její příjmení. Snažila si vzpomenout.
S tím si nedělej starosti, to není důležité, odpověděl. Můžeš mi popsat ty temné fae?
Snažila se, ale viděla je jen krátce předtím, než omdlela. Je mi líto.
Zněžněl. Na tom teď nezáleží. Musíme se soustředit na to, abychom vás dostihli.
Vnímala, jak se magie země přibližuje. Oh-oh! Ale já ti to musím říct. Jsem těhotná.
Jeho řev jí naplnil hlavu. CO?
Rychle pokračovala: Nikdy jsem dar ochrany proti početí neměla, proto jsem si nechala zavést tělísko. Když jsem si dnes ráno všimla, co se děje, měla jsem takový strach z potratu, že jsem dokázala myslet jen na to, jak se co nejrychleji dostat k lékaři, aby mi tělísko odstranil. A byla jsem na tebe tak hrozně naštvaná. Myslela jsem si, že jsi to udělal schválně.
Pio, proboha!
Dnes ráno se mi o něm zdálo. Myslím, že to byl opravdu on.  Byl to bílý dráček, ten nejhezčí malý chlapec, jakého jsem kdy viděla. Zabočili a znovu zrychlili, poté zpomalili. S nuceným klidem pronesla: Opouštíme dálnici a zpomalujeme. Magie země už je velmi blízko.
Rychle, řekl. Jeho hlas zněl otřeseněji než kdy předtím. Kufr má zámek. Pokus se ho otevřít a řekni mi, co vidíš.
Kdyby měla ruce volné nebo svázané vpředu, mohla by zámek od kufru jednoduše otevřít. S námahou se pokoušela skrčit kolena pod sebe a ramenem zatlačit na dveře od kufru. V momentě, kdy se auto zastavilo, západka se uvolnila.
Proč taky ne, k čertu? Pootevřela dveře tak, aby se procpala ven a s bolestivým žuchnutím dopadla na silnici. Vytřeštila oči přímo na předek náklaďáku, který se rychle blížil. Transportér prudce zabrzdil a zastavil se jen pár centimetrů od jejího obličeje. Auto, ve kterém ležela, se zase rozjelo a odbočilo doleva.
„Hej!“ křičel řidič náklaďáku.
Drž hubu, hlupáku, drž hubu!
Práskly dveře od auta.
Když se objevil muž ve středních letech, zrovna se zvedala do sedu. Klekl si vedle ní, v obličeji výraz úleku a vzteku.
„Co se to tu, k čertu, děje?“ zeptal se. „Ježíši, mladá paní, byla jste unesena?“
Myslitel?
Pár metrů od nich se objevila brzdová světla. Pokusila se křičet, ale v ústech měla roubík.
„Klid, maličká. Všechno bude dobré.“ Muž se snažil roubík vytáhnout.
Podařilo se mi vylézt, když zastavili na stopce, sdělila Dragosovi. Ale všimli si toho. Jedou v šedém Lexusu a otáčejí se. Vidím ceduli, je na ní Highway 17 a... Averill Avenue nebo State Road 32. Je tu nějaká chráněná přírodní krajina, nedokážu rozeznat jméno. Jsou to ti samí fae, žádná čarodějnice.
Vím, kde jsi, odpověděl spokojeně. Dobrá práce.
Muž jí uvolnil roubík a přetáhl jí ho přes hlavu, když se Lexus vrátil. Zakřičala na muže: „Utíkej pryč!“
Oba fae vystoupili z auta a vypadali dost naštvaně. Měli pistole.
Ne, to jsem neudělala dobře. Udělala jsem hroznou chybu. Panebože, panebože, panebože!
Dragos se pokoušel s ní mluvit, ale ona nemohla přestat, nemohla utéct, nemohla nic, jen s úděsem sledovala, jak muž vstal a otočil se. Jeden z fae zvedl pistoli a vystřelil.
Vzlykla. Myslím, že kvůli mně právě někdo zemřel.
Poté zvedl svou pistoli ten druhý fae a vystřelil na ni. Pohledem sledovala bolest v prsou. V tričku měla zapíchnutou další šipku.
Všechno zčernalo.

Drak mučivě zařval a letěl co největší rychlostí směrem na sever. Jeho strážce ho následovali, jen jeden zůstal, aby se postaral o čarodějnici.
Byl daleko, příliš daleko a teď už určitě zmizela.
Nepřátelé mu vzali jeho družku. Jeho dítě.
Musela být naživu.

Všechno ostatní bylo neakceptovatelné.

26 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad. Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Skvělé díky moc za další překlad!!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad. No to jsou zase nervy, ale aspoň už Dragos ví, že bude malý bílý dráček :-) A jsem zvědavá, co vyvede hodně nasraný drak a tajný jednorožec , těším se na další

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!❤

    OdpovědětVymazat
  6. Mockrát děkuji za další kapitolu. Hodně rozzuřený drak bude asi něco, už se na to těším

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekci. :-) Je to napsnuté jak kšandy. :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Nóó ty krásko! Děkuji za překlad a korekci ❤

    OdpovědětVymazat
  9. Dekuji moc. Je to moc pekne a taky napinave.

    OdpovědětVymazat
  10. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  11. Výborné,děkuji a těším na další :-)))

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za skvělý překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Pane bože, to bolo úžasné. Ďakujem za preklad a teším sa na ďalší. :D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za další kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. ďakujem za preklad, neviem sa dočkať pokračovania :)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat