čtvrtek 4. února 2016

V zajetí draka - 17. kapitola 3/3


Pia ukázala Aryal cestu, když to bylo zapotřebí, ale jinak probíhala cesta do Brooklynu potichu. Brzy na to dojeli k nemocnici pro wyry, kterou navštěvovala poslední roky. Klinika se nacházela v nevzhledném betonovém bloku a obklopovaly ji nájemní domy, kadeřnický salón, hospoda a obchody. Nemocnice sama byla přes den otevřena a pracoval v ní profesionální, starostlivý personál. Mezi svými pacienty měli mnoho míšenců, takže tu byl stále provoz.

Aryal zaparkovala Porsche u chodníku a vypnula motor. Spolu s Baynem si odepnuli bezpečnostní pásy a ostřížím zrakem zkoumali okolí.
Piin žaludek se znovu stáhl. „Zůstaňte tady,“ řekla.
„Je mi líto, Pio,“ řekl Bayne. Gryf se pohyboval rychle. Vyskočil z auta a stál u jejích dveří ještě dřív, než stačila otevřít. Aryal obešla předek auta a postavila se vedle něj.
Pia potlačila nutkání křičet a vystoupila. Nejdřív pohlédla na jednoho strážce, pak na druhého. Aryal nasadila kamenný výraz. Baynovy oči byly opatrné a nicneříkající. Říkala si, co si asi během jejich jízdy mysleli, jaký druh telepatického rozhovoru se za těmito vražednými tvářemi odehrával.
„Je to takhle,“ řekla a ukázala na budovu. „Nikdo tam neví, že přijdeme. Nepůjdete dovnitř a nevystrašíte všechny, co vám zkříží cestu. Takže prostě hlídejte vchod a východ, ale zůstaňte zatraceně venku!“
Bayne na ni nesouhlasně hleděl. Přimhouřila oči a řekla: „Taky jsem mohla zmizet bez vás. Nenechte mě litovat, že jsem zkusila hrát podle vašich pravidel.“
Aryal najednou pronesla: „Bayne, ty si vezmi na starost východ!“
„Dobře,“ zavrčel Bayne. Poté se otočil na podpatku a odběhl.
Pia už nechtěla nic slyšet. Vydala se na cestu ke vchodovým dveřím. Už byla skoro u nich, když ji Aryal chytila za triko a přitiskla ji na stěnu budovy.
„Co to má, k čertu, znamenat?“ vytrysklo z ní. Leknutím v ní vzplanul vztek. Zvedla pěsti, aby odrazila ruce strážkyně.
S pohrdavou lehkostí ji Aryal držela pod krkem přitisknutou ke zdi.
„Drž hubu!“ vyjela na ni Aryal. „Nic ti nedělám. Jen si promluvíme.“
„Pusť mě!“ Pia se zapřela patami do země a pokoušela se odtáhnout ze svého hrdla Aryalininu paži. Aryal ji chytila za zápěstí. Štíhlé ocelové prsty se jí zaryly do masa.
Harpyje ostřížím zrakem zkontrolovala ulici. „Během pár týdnů jsi způsobila víc problémů než smečka šílených wyr-krys,“ řekla. „Chci vědět, co máš za lubem, zatraceně!“
„Do toho ti nic není.“
„Je, pokud budeš i nadále ohrožovat Dragose.“
Pia se pokusila praštit harpyji volnou rukou do břicha, ale Aryal se jí vyhnula šikovným pootočením boků. „Nikomu neubližuji. Dragos mi toto odpoledne slíbil, víc nepotřebuješ vědět.“
„A tys mu věřila.“ Aryal ze sebe vyrazila krátký, štěkavý smích. „Skvělé, ty génie.“
Lhal? To bolelo. Vrhla na harpyji otřesený pohled a připadala si jako idiotka. Oči ji pálily. Skrz sevřené zuby zasyčela: „Dej ze mě ty pracky pryč!“
Aryal pustila Pio tak rychle, že skoro zavrávorala. Nyní stála harpyje mezi Piou a ulicí. Když si založila ruce v bok, bunda se na trochu pootevřela. Pia uviděla pouzdro se zbraní.
„Víš, s tím tvým roztleskávačským culíkem bych se smířila,“ řekla Aryal s úsměvem, který by dokázal řezat sklo. „Chvíli by to trvalo, ale šlo by to. I s tím, že gryfové z nějakého důvodu potratili rozum a jsou z tebe úplně paf, bych dokázala žít. S čím se smířit nedokážu, je následující: Porušila jsi zákon. Ohrozila jsi život wyr-lorda, a tím jsi ohrozila život nás všech. A za to jsi nebyla potrestána. Musím přiznat, že to mě děsně štve.“
„Nemáš ani ponětí, o čem mluvíš,“ vyjela na ni Pia, poté se jí stáhl žaludek. Protřela si oči. Tenkrát měla pocit, že je v pasti, ale mohla tenkrát udělat něco jinak, aby zabránila následujícím událostem? Byla úplně rozhozená a připadala si hloupá a napálená.
„O čem nemám ani ponětí? Že jsi možná Dragosova družka nebo ne?“ zeptala se Aryal. „No, dortíku, to je ten nejožehavější problém a taky důvod, proč tě prostě nemůžu zabít.“
Pia sevřela ruce v pěst. Zasyčela: „Ne, to nemůžeš, že ano?“ Vyrazila pěstí kupředu takovou rychlostí, že pronikla Aryalininou obranou. Praštila ji tak silně do ramene, že se strážkyně zapotácela o krok dozadu. „Nemusíš mě mít ráda ani mě akceptovat. Musíš dělat to, co se ti řekne. Přikázal ti, dovést mě nazpět do Věže?“
Aryal na ni zuřivě zírala a mlčela.
„Ne? To jsem si myslela. Takže se laskavě drž zpátky. Nebudeš mě vyslýchat a zastrašovat mě, jako bych byla voják pod tvým velením – to totiž nejsem a nikdy nebudu.“ Udělala pár kroků dopředu, až se jejich palce u nohou dotýkaly, tělo připravené na boj. „A Graydon mi může říkat dortíku – ty ne. Ty sis to nezasloužila. Teď udělám, kvůli čemu jsem přišla. A ty budeš dělat svou práci, jinak bude Dragos chtít vědět, proč jsi ji neudělala.“
V Aryalininých očích se zablesklo překvapení, pak následoval přemýšlivý výraz.
Pia nečekala na její další reakci. Otočila se a vešla do nemocnice.
V čekárně čekalo asi půl tuctu lidí. Někteří se dívali na seriál v televizi, která visela na stěně. Pia došla k recepci. Sestra, kterou znala, jí věnovala povrchní úsměv. „Zdravím! Co pro vás můžu udělat?“
„Moje jméno je Pia Giovanni. Musím mluvit s nějakým doktorem,“ řekla Pia tiše, aby ji ostatní nemohli zaslechnout. Napětím ji bolely svaly ve tváři a na krku. Mnula si rozčilením ruce. „Dr. Medina mě zná. Je mi líto, ale nejsem objednaná. Já…“ Do očí se jí nahrnuly slzy. „Bojím se, že by se mohlo jednat o naléhavý případ.“
„Óh, moje milá,“ řekla sestra se soucitem v hlase. Podala Pie krabičku s kapesníčky a zatáhla ji do svého koutku s umyvadlem, židlí a váhou. „Tak co se děje? Jste si jistá, že jste tu správně a nechcete na pohotovost?“
„Já nevím. Stalo se toho tolik.“ Vzlykla. „Jsem míšenec, proto mám zavedené tělísko. S mědí, ne s hormony, protože nejsem úplně člověk. A teď mám nový vztah s plnokrevným wyrem a minulou noc se mi podařilo se proměnit…“
„Srdečně gratuluji!“ řekla sestra s širokým úsměvem. Na její jmenovce bylo napsáno RACHEL.
„Děkuji!“ Pokusila se o úsměv, když si vzpomněla na to, jakou měla sama radost. „Ale posledních pár dní se mi najednou udělalo špatně. Dnes ráno to bylo nejhorší, a jsem si jistá, že jsem nějak otěhotněla. Poté, co jsem se proměnila, tak to dokážu vycítit. Ale tělísko je stále na svém místě.“ Naléhavě pohlédla na sestru. „Jsem v šoku. Nemůžu pořádně přemýšlet, ale jedno vím jistě: Nechci to dítě ztratit.“
Sestra přiložila ruku na Piino břicho a chvíli se soustředila. Pia ani nedutala. Ucítila šimrání magie, jak ji sestra vyšetřovala. „Oh, no páni, máte pravdu. Jste těhotná,“ řekla sestra a oči se jí rozzářily. „Taková sladká, malá, silná jiskřička!“
„Neuškodila mu ta proměna minulou noc?“ zeptala se.
„Ne! Jistěže ne, proměna je na světě to nejpřirozenější. U té vaší nevolnosti je to ale jiná. A kvůli tomu tělísku je jen dobře, že jste přišla. Je potřeba, aby vás prohlédl lékař. Jděte tady rovně a tam se posaďte, než najdu vaši kartu. Uvidím, jestli ji ještě zastihnu…“
Sestra s mumláním odběhla. Pia se svezla na židli a skryla si obličej do dlaní. Díky bohu jí Dragos přestal řvát v hlavě, protože jinak by se jí rozskočila na tisíc střepů. Tomu tichu nedůvěřovala, ale bylo jí to jedno, pokud aspoň na krátkou dobu mohla slyšet jen svoje myšlenky.
Nohy měla jako z pudinku a znovu se jí udělalo nevolno, proto si položila ruku na břicho. Zůstaň tam uvnitř, Oříšku!
Měla štěstí, protože Dr. Medina byla právě na cestě na dovolenou a zrovna ošetřovala svého posledního pacienta, který byl na dnešek objednaný. Pia znala Dr. Medinu a to jí uklidnilo. Byla to rázná šedovlasá wyr-psice s otevřeným přístupem a smyslem pro humor, který se Pie zamlouval.
Po krátkém vyšetření pomocí magické energie odstranila Dr. Medina tělísko a usmála se na Piu. „Dobré zprávy, drahoušku. Jste ve skvělém stavu a těhotenství není mimoděložní, což se při použití tělíska stává. Děťátko je přesně tam, kde má být, všechno hezky a pevně uložené ve vaší děloze a ne ve vaječnících nebo někde jinde. Přesto jsem ráda, že jste přišla tak brzy. Ženě, která přijde pozdě, hrozí vysoké riziko potratu nebo vážných komplikací. A teď mi vyprávějte o té nevolnosti.“
Pia si s úlevou oddechla. Popsala posledních pár dní. „Nikdy jsem netoužila ochutnat maso,“ řekla a otřepala se. „A vonělo to tak dobře. A to je špatné.“
Lékařka se na ni podívala skrz svoje brýle na čtení. „Nežijete náhodou s dravcem?“
„Ano?“ Nemyslela to jako otázku, nebo ano?
„Tak to je ten problém.“ Doktorka se opřela zády o opěradlo a usmála se. „Spojení mezi dravci a býložravci jsou neobvyklejší než homogenní partnerství, ale přesto k nim dochází, protože my wyrové jsme víc než naše zvířecí část. Nebudu vám nic nalhávat, čeká vás turbulentní období, a někdy si budete myslet, že se vaše instinkty zbláznily.“
„Bude to rizikové těhotenství?“ Znovu jí ruka putovala k břichu.
„To bych neřekla. Není důvod, proč. Myslete hodně na protein a vápník. Když se nedokážete přemoci a stát se během těhotenství všežravcem, budete potřebovat proteinové drinky. Soja je v pořádku. Syrovátka jsou ještě lepší. Spolu s těhotenskými vitamíny vám dám kouzlo proti nevolnosti, které by vám mělo pomoct. Ale nefunguje proti bolesti, protože to je důležitý indikátor. Ale mělo by vám pomoct, udržet v sobě jídlo. Noste ho všude s sebou, mimo sprchu. Když se často namočí, ztrácí účinek.“
„Mnohokrát děkuji, především za to, že jste mě vyšetřila ještě před odjezdem na dovolenou,“ vydechla vděčně. Doktorka něco naškrábala na lísteček a podala jí ho. Pia se zeptala: „Ještě poslední otázka, jestli vám to nevadí.“
„Ale jistě! Když to nebude dlouho trvat. Dnes večer mi letí letadlo do Cancúnu a můj druh by nebyl nadšený, kdybych ho propásla.“
Zaváhala, nejistá, jak má otázku formulovat. Začala žmoulat lem trika. „Těhotenství byl pořádný šok. Tím myslím, že jsem měla tělísko a myslela jsem, že něco takového není možné, že ano? Ani jsme o tom nemluvili, můj… partner a já. Začalo mi být špatně předtím, než jsem se proměnila. Pak to musel být otec, který… něco zmanipuloval?“
Doktorka na ni pohlédla svýma chytrýma a přátelskýma očima. „Žádná ochrana proti početí není stoprocentní, ani u lidí, ani u wyrů. Ano, obvykle je tělísko spolehlivá ochrana proti početí, většinou. A ano, wyrové dokážou svůj cyklus rozmnožování řídit, většinou. Ale potkala jsem i wyry, kteří nad tím v prvních dnech páření ztratili kontrolu. Jen vy dva můžete vědět, jestli je pouze váš milenec nebo druh. Kdybych byla na vašem místě, byla bych k vašemu partnerovi shovívavá, pokud je to váš druh. Pomůže vám to?“
Zatřepala hlavou. Musela polknout, než mohla odpovědět: „Ano, velmi mi to pomohlo. Děkuji, moc děkuji, Dr. Medino!“
„Bylo mi potěšením. Miluji děti. Měla jsem se stát porodní asistentkou.“ Doktorka zavřela její kartu, vstala a než odešla, ještě zaváhala. Zvědavě na Piu pohlédla. „Ostatně, ještě jste mi neřekla, v co jste se proměnila.“
Pia překvapeně zakoktala: „Oh, v… opičku.“
„Zvláštní,“ zamumlala doktorka a vrhla na ni pochybovačný pohled. „Opičky bych nezařadila mezi býložravce. A váš druh?“
„On… není býložravec.“
Doktorka upřela na Piu přísný pohled. „Kdyby to bylo zapotřebí, tak mi to řeknete, že ano?“
„Ano, samozřejmě,“ řekla s rozpačitým úsměvem. „Slibuji.“
Doktorka zdvihla ukazováček. „Berte svoje vitamíny! Uvidíme se příští měsíc.“
Pia se znovu oblékla, bylo jí mdlo úlevou a hladem. Snědla by koně, kdyby to nebylo podobné kanibalismu. Sehnula se a zavázala si boty.
Těhotná. Druh. Bude mít dračí dítě.
Když se narovnala, před očima jí tančily černé hvězdičky. Možná že se roztříští na tisíc kousků i bez přispění Dragose. Hlavu měla plnou myšlenek a pocitů.
Panika, že dítě potratí, se rozplynula, jen aby byla nahrazená panikou z těhotenství. Byla šťastná, že dítě je životaschopné, a že ji Dragos úmyslně nepodvedl. Jak to tak vypadalo, dlužila mu velkou omluvu.
Ale že se to muselo stát zrovna teď. Zrovna se rozhodla, doslova před pár hodinami, že s Dragosem zůstane. Pak tu byla ještě ta válka s Urienem, která právě začala. A kdo mohl říct, jak bude Dragos reagovat, až se tu novinku dozví? Možná, že taky vyletí do vzduchu.
Položila si ruku na břicho. Oh, Oříšku, vždycky jsem tajně doufala, že jednoho dne budu mít dítě, ale musím ti říct, že tvoje načasování je děsné.
Při odchodu narazila na neočekávaný problém. Sestra, u které se odhlašovala, se zeptala: „Pojišťovna je aktuální?“
Její zdravotní pojišťovna. U Elfieho baru. A ona měla v kapse jen třicet tři dolarů. Poškrábala se na nose. V duchu se omluvila u všech zúčastněných, slíbila, že účet opravdu zaplatí a zalhala: „Ano, děkuji!“
Zaplatila dvacet pět dolarů poplatek, odmítla stvrzenku mávnutím ruky a mezitím vedla vnitřní dialog s Oříškem: Co když nebude z těhotenství nadšený? Co když tě nebude chtít? Musí tě chtít a basta. Kromě toho tě chci já. Jen nevím, co s tebou budu dělat. Ještě jedna věc, na kterou musím přijít, vedle otázky, jak se mám vyrovnat se zbytkem bláznivých změn v mém životě.
Poté, co vše vyřídila, prošla vstupní halou k východu kliniky, pak zaváhala. Nevěřila, že by její magická energie stačila k tomu, aby dosáhla až k Dragosovi, ale rozhodla se, že to zkusí. Dragosi?
Jeho odpověď přišla okamžitě a díkybohu klidně. Ano.
Jsem hotová a vracím se domů, řekla. Mám novinky a musím se ti omluvit.
O všem si promluvíme později, odpověděl. Kde jsi? Vyzvednu tě.
Ty to nevíš? Byla přesvědčená, že Bayne nebo Aryal už mu to mezitím prozradili. Prošla skleněnými dveřmi a zamrkala do ostrého slunečního světla. Kde byla harpyje? Zaclonila si oči a rozhlédla se. Byla jsem u své doktorky…
Na něco stoupla, zvedla nohu a podívala se na zem. Na co to stoupla… na šipku?
Najednou se jí do krku zabodla bolest. Chytila se za bolestivé místo a uviděla, jak na chodník padá další šipka. Tělem se jí neuvěřitelnou rychlostí šířilo ochromení. Svět se naklonil a Pia padla celou vahou na zem.
Bayne. Aryal. Pokusila se na ně zavolat, ale ústa ji neposlouchala.
V jiné části její hlavy někdo křičel, ale ona nedokázala pochopit, kdo to volá a nerozuměla mu.
Do jejího zorného pole vstoupily tři osoby a dívali se na ni. Dva mužští temní fae s šikmýma očima, vysokými lícními kostmi, špičatýma ušima a tmavými vlasy.
Ta třetí byla latinoameričanka majestátní krásy a s očima plnýma magické energie. Čarodějnice Adela z magické čtvrti.
„Ale, ale, to jsi ty. Už zase.“ Adela našpulila pusu a vzdychla. „Toho jsem se obávala.“
Ty blbá děvko!, pokusila se jí říct. Natrhnu ti prdel.
Jestli ji dřív nedostane Dragos…
Pak všechno potemnělo.


27 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další kapitolku!!!❤

    OdpovědětVymazat
  3. Toto nikdy nepochopím, jak ty ženské přemýšlí. Je to stále dokola. Ženská si něco vytrucuje nebo vyvzteká a nebo vyhádá i přesto, že ví, že ji hrozí nebezpečí. Jenže, pak by nebyla asi zápletka. Děkuji mockrát za další překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  4. bože to je napínavé... neviem sa dočkať pokračovania a vďaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za ďalšiu kapitolu

    OdpovědětVymazat
  6. Diky za dalsi kapitolu. Tesim se na dalsi. Zboznuju tuhle knizku. Jsem zvedava jak to dopadne. 😉

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji, to jsou nervyyyyy.....Dragos jí najde, pokud zvládl sledovací kouzlo. Ufff, tohle mi nedělej, prosím prosím prosím prosím, jestli zvládneš brzo další?? Skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc.. Napínavé jak kšandy :D doufám, že přibude brzo další

    OdpovědětVymazat
  9. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji moc * je to moc pekna kniha a perfektni preklad.

    OdpovědětVymazat
  12. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  13. Ďakujem za preklad. Neviem sa dočkať ďalšiej kapitoly. :D

    OdpovědětVymazat
  14. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. ďakujem za preklad, vždy nedočkavo čakám na ďalšiu časť :)

    OdpovědětVymazat
  16. Knihomolka.3654. února 2016 21:08

    Díky za překlad už se těším jak to dopadne :)

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  18. Báječné, děkuji za překlad. Už se nemůžu dočkat na Dragosovu reakci na oříška :D

    OdpovědětVymazat
  19. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat