pátek 26. února 2016

Složité souvislosti - 5.kapitola


„Sakra.“ Tiše jsem zaklela.
„Co se…“ Finn přivřel oči. „Počkej minutku, je to ta, co si myslím?“
Přikývla jsem. „Jo, La Fleur.“

Finn se připojil s vlastní nadávkou.
Roslyn se na nás tázavě zadívala. „La Fleur? Jako ta, co si myslíte, že ji Mab najala, aby zabila Gin?“
„Jo, přesně ta,“ zamumlal Finn s pohledem upřeným na ženu u baru. „A mluví s Vinniem.“
Všichni tři jsme se podívali k baru. La Fleur zakývala prstem na Vinnieho. Ten ztěžka polknul a přešel k ní. La Fleur se naklonila přes bar a něco mu zašeptala do ucha. Ať už mu řekla cokoliv, nebylo to nic dobrého. La Fleur mu svými slovy narušila koncentraci a jeho magie se na krátko vytratila.
Napjatě jsem pod stolem přejížděla palcem po jílci jednoho ze svých nožů. Napadlo mě, že La Feur zaútočí na Vinnieho přímo tady a teď uprostřed klubu. Včera večer se na schůzku Pavouk nedostavil, proto by měla být velice naštvaná. Mohla by Vinnieho snadno zabít. Jediný výboj její magie by stačil, aby pronikl jeho slabou ledovou ochranou.
Tak totiž živlové bojovali – výboji magie, údery syrové síly, které vrhali jeden po druhém. Souboj trval, dokud jeden z účastníků nezeslábl natolik, že se nedokázal ubránit soupeřovu výpadu, a zásah protivníkovy magie ho zabil. Výsledem pro slabšího z protivníků nikdy nebyl příjemný a smrt prostřednictvím magie nebyla ani hezká, ani bezbolestná – udušení magií Vzduchu, spálení Ohněm, umrznutí Ledem, nebo uvěznění Kamenem.
La Fleur ale místo toho, aby Vinnieho zasáhla elektrickým výbojem své magii, udělala něco úplně jiného. Poplácala ho po tváři, spiklenecky na něj mrkla, usmála se a zmizela v davu.
Nechala ho tam stát samotného a nezraněného.
Vinnie zamrkal, pak se těžce opřel o bar, jakoby ho nohy nedokázaly už déle nést. Stál tam takhle, než si na místo La Fleur nestoupla jedna z číšnic a nepostavila před něj tác s prázdnými skleničkami. Něco mu řekla, nejspíš mluvila o objednávkách. Vinnie zatřepal hlavou a znovu se začal věnovat míchání martini. Bílo-modré světlo magie v jeho očích zesláblo, bylo tlumené a zastřené. Ať už mu La Fleur řekla cokoliv, měl z toho těžkou hlavu.
Protože jsem věděla, že Vinnie mi nikam nezmizí, sledovala jsem pohyb La Fleur davem. K mému překvapení mířila ke hlavnímu vchodu. Odcházela. Opravdu odcházela. Takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít. Chtěla jsem vědět, kam tak spěchá.
„Dohlédni na Vinnieho,“ řekla jsem Finnovi a vyklouzla z boxu. „Pokud by se chystal odejít, zavolej mi. Chci se podívat, jestli je tu někdo s La Fleur.“
„Gin?“ řekl Finn.
Podívala jsem se na něj.
„Buď opatrná.“ Tvářil se ustaraně. Bylo mi jasné, že myslí na to, co jsme viděli včera večer a co by se mohlo stát dnes, na magii La Fleur.
Ušklíbla jsem se na něj. „Neboj, Finne, Já se vždycky vrátím.“
Jen jsem doufala, že to nebude v borové rakvi.
Nezamířila jsem přímo za La Fleur. Pokud bych totiž na jejím místě byla já, měla bych v klubu pár vlastních lidí, kteří by dohlíželi na Vinnieho. Dávali by pozor, s kým mluví, a jestli mě někdo nesleduje. Proto jsem se přesunula k ledovému baru.
Prošla jsem podél celé jeho délky, sem tam na někoho zamávala a pozorně sledovala, kdo u něj sedí. Všichni hosté se živě bavili, smáli se a popíjeli. Nebyl pro mě problém zmocnit se jednoho martini dřív, než po něm stačil sáhnout trpaslík, kterému bylo určené, nebo balíčku cigaret a zapalovači, co se bez dohledu povalovali na baru. S rekvizitami v rukou jsem zamířila ke dveřím.
Zatímco jsem byla v klubu, venku se výrazně ochladilo, poletoval sníh a ledový vítr mi pronikal přes oblečení až na tělo. Chlad ale nikoho neodradil, množství aut na parkovišti se od té doby co jsem přijela, přinejmenším zdvojnásobilo.
Xavier stál pořád na svém místě vedle dveří s deskami v ruce a procházející La Fleur nevěnoval ani pohled. Zůstala jsem stát kousek stranou, zapálila cigaretu a ujistila se, že je dobře vidět na skleničku s martini, abych působila dojmem, že jsem tady navzdory svému oblečení za zábavou. Kromě toho jsem si ještě zajela rukou do vlasů a rozcuchala je, jako bych si vevnitř parádně užívala.
Pak jsem se pomalým, potácivým krokem vydala směrem k La Fleur. Další podnapilý kuřák, který se vyšel ven nalokat kyslíku a cigaretového kouře, než se vrátí dovnitř za dalším drinkem, dobrodružstvím, rychlým sexem, nebo něčím úplně jiným. Byla to role, do které jsem vklouzla jako do pohodlných bot. Za léta své profesionální kariéry jsem si ji mnohokrát zopakovala.
Udělala jsem pár líných kroků směrem k parkovišti, kde La Fleur zůstala stát. Přidala jsem se k hloučku kuřáků, kteří tam postávali blízko u sebe, aby se vzájemně zahřáli a snažila se vypadat, jakože k nim patřím. Anonymní tvář z davu, která šlukuje jako o život.
La Fleur stála ve stínu smuteční vrby. Dlouhé úponky se jemně otíraly o její smaragdové spony. Opřela se zády o strom a zkoumavě pozorovala vchod do Nothern Aggression. Neuniklo jí vůbec nic. Prohlédla si řadu lidí před vchodem, skupinky kuřáků a i pulzující světelnou runu nade dveřmi. Všechno analyzovala stejně, jako jsem to měla ve zvyku já - dívala se po všem podezřelém, hledala jakýkoliv náznak hrozby, cokoliv neobvyklého.
Byla jsem ráda, že jsem si sebou přinesla z baru rekvizity, jinak by mě zaznamenala hned, jak vyšla ze dveří. A pak by to začalo být zajímavé.
La Fleur si ale nevšimla ani mě, ani žádné jiné hrozby. Její postoj se uvolnil, pohodlně se opřela o kmen stromu a čekala.
Začala jsem v hlavě odpočítávat vteřiny, deset… dvacet…třicet.  La Fleur celé tři minuty nepohnula ani malíčkem. Klidně by si jí někdo mohl splést se sochou. Takže nejen že byla obdařená magií, byla také trpělivá – stejně trpělivá jako já. Mab si nájemné vrahy vybírala velmi moudře.
Byla jsem zvědavá, na co La Fleur čeká. Řekla Vinniemu Volgovi, aby si udělal přestávku a přišel za ní ven? Vinnie naprosto přesně věděl, jak je nebezpečná. Opravdu si myslela, že s ní bude chtít zůstat sám venku ve tmě? Zvlášť po tom, co její malá past na Pavouka v docích nesklapla?
Vinnie se ale venku neukázal a svou odpověď na koho La Fleur čeká, jsem dostala až po pěti dalších minutách a třech odporných, nechutných cigaretách.
Na parkoviště odbočila černá dlouhá limuzína a zastavila přímo před ní. Vražedkyně se odlepila od vrby, narovnala se, ale k limuzíně neudělala ani krok. Přivřela jsem oči. S kým se má setkat? A proč?
Řidič vyskočil z auta, aby mohl otevřít zadní dveře pro svého pasažéra. Podal ruku ženě, pomohl jí vystoupit a uctivě o krok ustoupil. Okamžitě jsem ji poznala. Jako bych na ni mohla někdy zapomenout. Mab Monroe.
Mab vypadala, že se chystá ven. Měla na sobě dlouhé černé šaty bez ramínek a přes ně přehozený černý, nadýchaný šál. Bledá pokožka kontrastovala s vlasy, které byly leskle měděné a v hebkých vlnách jí spadaly na ramena. Nejvýraznější na Mab byly oči. Byly ještě černější než její šaty a vypadaly v bledé tváři jako dvě temné studně.
Očima jsem jí sjela ke krku. Jako obvykle, měla svůj náhrdelník – obrovský rubín obklopený zvlněnými zlatými paprsky. Diamanty vsazené do zlata odrážely světlo z neonu, takže to vypadalo, jakoby se jí na krku míhaly opravdové zlaté plameny. Náhrdelník měl symbolizovat sluneční žár. Symbol pro oheň, Mabiina osobní runa. Nikdy bez něj nikam nechodila, stejně jako jsem já nevycházela bez svých nožů.
Dívala jsem se, jak se Mab blíží k La Fleur. Ta ji pozdravila úklonou hlavy, ale pohled od ní neodtrhla ani na vteřinu. La Fleur možná pro Mab pracovala, ale nevěřila jí. Chytré děvče.
Začaly spolu hovořit. Byla jsem moc daleko na to, abych postřehla o čem je řeč a Mab nebyla osoba, ke které bych se chtěla plížit. Nemohla jsem se dostat blíž. Ne bez toho, abych udělala velký oblouk a přiblížila se k nim z opačné strany. A při mém štěstí by mezitím byly obě dvě pryč.
Zajímalo mě ale, co Mab dělá tady, před Nothern Aggression. Pokud jsem věděla, nikdy dřív se tady neukázala. A popravdě řečeno, patřila do úplně jiných kruhů, než opilá zlatá mládež, která tu s oblibou trávila večery.
Proč se tedy s La Fleur setkává tady na veřejnosti a ne radši někde v soukromí? O co mezi nimi jde?  A jaký vliv to bude mít na moje plány s živlem Ohně?
V kapse džínsů se mi rozvibroval telefon. Protože jsem pořád předstírala, že jsem přiopilá kuřačka, odpotácela jsem se pár kroků od lidí, vedle kterých jsem stála a vytáhla z kapsy telefon.
„Co?“ zavrčela jsem.
„Máme problém,“ ozval se mi u ucha Finnův hlas. „Vinnie se pokusil odejít od baru, ale udělal sotva tři kroky, když ho obestoupili nějací tři maníci z davu a odvedli ho.“
Takže kvůli tomu La Fleur tak rychle odešla ven. Nechala tam svoje lidi, pro případ, že by se Vinnie pokusil vzít do zaječích. Udělala bych to taky tak.
„Odešli bočním vchodem,“ řekl Finn. „A podle toho, jak to vypadalo, si nemyslím, že Vinnieho vzali na procházku.“
Stála jsem tam a poslouchala Finna s pohledem upřeným na Mab a La Fleur. Měla jsem silné nutkání popadnout nože, vyrazit k nim a skončit to jednou pro vždy. Mab kolem sebe neměla svoje obvyklé stráže. Měla jsem šanci ji konečně dostat, oplatit jí to, co tehdy před lety udělala s mou rodinou.
Celé tělo mi hořelo touhou zabít ji – právě teď a právě tady. Nepřítel, šeptal mi v hlavě tichý hlásek. Tady je tvůj nepřítel, odhalený a zranitelný. Zabij ji hned teď, než zmizí, než zase ublíží někomu, koho máš ráda.
Zahnala jsem zuřivý, žhavý vztek chladnou neproniknutelnou logikou vzniklé situace. Protože moje Pavoučí část – ta chladná, tvrdá, racionální, bezohledná část věděla, že útok na Mab by se právě teď rovnal sebevraždě.
Bylo by těžké přemoct samotnou La Fleur. Zaprvé, byla profesionální vražedkyně, vytrénovaná, zkušená, smrtící – stejně jako já. Nevysloužila si svou reputaci za nedbalost a slabost. Ale ještě důležitější byl fakt, že její magie byla stejně silná jako ta moje. Netroufla bych si odhadnout, která z nás by při střetu tváří v tvář skončila jako vítěz. Kromě toho tu byla ještě Mab. Pokud bych se postavila jim dvěma najednou, nepřežila bych.
I kdybych byla tak zbrklá a chtěla je napadnout, už by bylo pozdě. Mab pokynula La Fleur a obě došly k autu a vklouzly dovnitř. Za chvíli limuzína mizela do temné noci.
Zaplavila mě frustrace smíchaná s úlevou. Vzdychla jsem.
„Gin?“ bzučel mi do ucha Finnův hlas. „Slyšíš mě? Muži La Fleur mají Vinnieho. Co chceš dělat?“

Přerušila jsem svoje úvahy. „Řekni mi, kterým směrem šli. La Fleur sice zmizela, ale já chci pořád mluvit s Vinniem.“

13 komentářů:

  1. Moc děkuji za překlad a korekci!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za skvělý překlad!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Vdaka za super pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat