pátek 5. února 2016

Složité souvislosti - 3. kapitola


Chvíli jsem stála v hale a nechala oči přivyknout šeru. Přední část domu byla tmavá, ale vzadu bylo pár rozsvícených světel. Museli být vzadu v obývacím pokoji. Zaslechla jsem i tlumenou hudbu a falešný zpěv.
Bylo by zdvořilé, abych dala najevo svou přítomnost. Ozvat se a počkat, jestli jsou Owen s Evou ještě vzhůru. Místo toho jsem se vydala tmou, od stínu ke stínu, z haly chodbou dozadu až k obývacímu pokoji. Postupovala jsem pomalu a opatrně, naslouchala kamenným zdem, jestli poblíž nikdo není. Poslední dobou jsem si nemohla dovolit neopatrnost. Dokonce ani tady.

Všechno vypadalo jako obvykle, na svém místě, nic nenapovídalo, že by tu hrozilo nějaké nebezpečí. Viděla jsem jen povědomý, jednoduchý nábytek. Většina kousků byla z tmavého těžkého dřeva, na zemi huňaté koberce, v rozích železné skulptury. Všechno na svých místech.
Až na mě, já jsem nepatřila.
Došla jsem chodbou až k obývacímu pokoji. Hudba byla hlasitější, ale ne o moc. Zůstala jsem stát ve stínu a nakoukla dovnitř.
Vypadalo to tam jako v pohádkovém vánočním království. Vedle krbu se tyčila obrovská jedle až ke stropu. V nose mě zalechtala její výrazná dřevitá vůně. Kolem stromku byla omotaná šňůra bílých světel a na smaragdových větvích se leskly barevné ozdoby. Celý pokoj byl plný dalších dekorací - na krbové římse vazba z cesmíny, na stole misky s pruhovanými cukrovými špalky a ze stropu vysel svazek jmelí.
Před stromem stála Eva a držela velkou krabici se stříbrnými rampouchy. Vzhledem k pozdní hodině na sobě měla růžové pyžamo - roztomilé a sexy zároveň. Pružná látka zdůrazňovala Evinu vysokou, ohebnou postavu a jasná barva krásně ladila s její světlou pletí a tmavými vlasy.
Eva vytáhla z krabice rampouch a pověsila ho na strom. Naklonila hlavu na stranu, aby se ujistila, že vybrala správné místo a sáhla po dalším kousku.
„To si s tím budeš takhle hrát? Nemáme na to celou noc.“ Ozval se mužský hlas. Zpoza stromu vyšel Owen s další krabicí ozdob v ruce. Stejně jako Eva byl oblečený na noc, v černém tričku a šedých flanelových kalhotách. Tričko se napínalo přes jeho široký hrudník a zdůrazňovalo pevnou, rozložitou postavu, která mi vždycky připomínala trpasličí rozložitost. Se šesti stopami a palcem byl ale mnohem vyšší než průměrný trpaslík. Měl stejné černomodré vlasy jako Eva, jen oči měl světlejší, spíš fialkové, než modré. Taky jeho obličej měl ostřejší, hranatější rysy než její. Trochu křivý nos a bledá klikatá jizva na bradě dávaly jeho tváři drsný, nebezpečný výraz a dělaly ho ještě přitažlivějším.
Většina lidí by Owena nepovažovala za pohledného muže. Ne jako Finna, s pravidelnými rysy a okouzlujícím úsměvem. Ale čím déle jsem se na Owena dívala, tím mi připadal atraktivnější. Byl impozantní svým vlastním způsobem - rozhodným, působivým chováním. Vždycky mě přitahovali sebevědomí muži, zvlášť když to bylo jako u Owena, a jejich sebevědomí bylo oprávněné. Dokonce i v pyžamových kalhotách se zdál Owen připravený vyrovnat se se vším, co mu osud postaví do cesty. Od zdobení vánočního stromku s mladší sestrou, přes nečekanou obchodní schůzku až po nebezpečného zabijáka potulujícího se po jeho domě. Rozeznávala jsem v Owenovi klid a vnitřní sílu, které jsem oceňovala. Znal svoje schopnosti a místo na světě a nijak se tím netajil.
A zbytek za to stál taky. Ještě jednou jsem sklouzla očima po jeho široké hrudi a pak níž na flanelové kalhoty, které mu visely nízko na bocích. V hrudi se mi rozhořelo teplo, které nemělo nic společného s plápolajícími oranžovými plameny v krbu. Hmm. Možná nebyl Finn s tou nažhaveností až tak daleko od pravdy.
„Chceš, aby se ten strom Gin líbil, nebo ne?“ odpověděla Eva a s rozmyslem pověsila další rampouch. „A vůbec, kde je? Myslela jsem, že už tu bude,“
„Až tu bude, tak tu bude,“ odpověděl Owen.  „Ještě dnes večer něco má.“
„Jasně, něco má.“ Protáhla Eva. „Nemusíš mi to přikrašlovat, můžeš to říct naplno, že šla někoho zabít. Další člověk Mab Monroe?“
Owen se při sestřiných věcných slovech trochu zamračil. Ve třiatřiceti byl o dost starší než jeho sestra a měl k ní velmi silný a ochranářský vztah. Přestože jí už bylo devatenáct, pořád si myslel, že jí musí přede vším chránit – včetně mých nočních aktivit.
„Věřím, že něco takového plánovala.“ Odpověděl.
Owen věděl, že jsem nájemný vrah. Už dlouho měl podezření. Byl svědkem mého střetu s jedním chamtivým trpaslíkem a já jsem byla ta, která nakonec přežila. Pak jsem mu před pár týdny svěřila svá nejtemnější tajemství, když jsem se snažila vypořádat se s Elliotem Slaterem.
Vyrovnal se s tím lépe, než jsem myslela. Věděl, jak nebezpečné, násilnické a zvrácené místo Ashland je a sám musel během let udělat spoustu nehezkých věcí, aby přežil. Aby přežil a udržel jak sebe, tak Evu v bezpečí. Owena na rozdíl od jiných mužů, s kterými jsem měla co dočinění, neděsily moje schopnosti - síla ani temná minulost. To jak mě bral takovou, jaká jsem byla jedna z mnoha věcí, které mě na Owenovi přitahovaly.
Shodli jsme se, že Eva má právo o mé minulosti vědět, takže jsme si jednou večer sedli a já jí všechno řekla. Nebyla nijak zvlášť překvapená, protože byla u toho, když jsem pomohla její kamarádce, Violet Fox. Věděla, že jsem Violet i jejího dědečka zachránila před smrtí, když jeden z pobočníků Mab Monroe dostal zálusk na jejich pozemky, kde chtěl těžit diamanty. Mimo to jsem jednou pomohla i Evě, když se během loupežného přepadení Pork Pit dostala do vážného nebezpečí.
Eva měla stejné pochopení jako její bratr, hlavně proto, že moje rodina nebyla jediná, která utrpěla při Mabiině cestě k moci. Před lety Mab zabila i jejich rodiče - kvůli dluhům z hraní, které u ní nadělal jejich otec. Eva tehdy byla ještě batole a ti dva se sami protloukali Ashlandskými ulicemi stejně jako já předtím, než se mě ujal Fletcher. Eva se teď ke mně chovala jako ke starší sestře, ale já si nebyla jistá, jestli mi tahle role vyhovuje. Nevěděla jsem totiž, jak se náš vztah s Owenem bude dál vyvíjet.
A pak tu byla ještě ta maličkost, že jsem zatím své vlastní sestře Brie neřekla, kdo jsem.
„Vlastně budeš mít štěstí, pokud se tady Gin dnes večer vůbec ukáže,“ řekla Eva.
Owen přivřel oči. „Co tím myslíš?“
Eva protočila panenky a založila si ruce v bok. „Tím myslím, že se scházíte sotva měsíc, a už jsi jí dal klíč od domu, Owene.“
„A co je na tom špatného, že jsem Gin dal klíč?“ zabručel. „Není to přece tak, že bych ji nechtěl v domě, takže jsem myslel, že vlastní klíč by pro ni mohl být pohodlný, a že se tu buse cítit vítaná. To je poprvé, co randím s nájemnou vražedkyní a nerad bych ji naštval.“
Usmála jsem se jeho bezstarostnému tónu a logice. Dvě další věci, které se mi na něm líbily. Neměl problém s mou minulostí, ani s tím, že bych ho mohla ve spánku zabít.
„Nechápej mě špatně. Mám Gin ráda, a hodně. Určitě víc, než většinu těch bárbín, co sis obvykle vodil domů,“ řekla Eva.
„No tak, nebyly to žádné bárbíny. Aspoň některé z nich.“
Eva si odfrka. „Když má holka větší prsa než mozek, tak je to bárbína, Owene, věř mi.“
Owen si pro sebe něco zamumlal, sáhnul do krabice a hodil po své sestře hrst rampouchů. Eva se zasmála a uskočila před třpytivou sprškou dozadu.
„Tak co je na Gin špatného?“
Eva pokrčila rameny. „Neříkám, že je na ní něco špatného. Ale ona je Pavouk. Jako že ten nejlepší nájemný vrah.“
„A co z toho plyne?“
„Plyne z toho, že Gin není ten typ ženy, která bude skákat radostí, když jí dáš po pár schůzkách klíč od domu. Jde jí o něco trochu jiného.“
Owen se zarazil. „Myslíš, že jsem to přehnal?“
„Trochu, hlavně jsi to kapku uspěchal.“ Odpověděla Eva.
No, byla jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si to myslí. Ale nebyla jsem si jistá, jestli chci, aby si Owen nechal radit se vztahy od své mladší sestry.
Ti dva chvíli potichu věšeli na strom další rampouchy, pak Owen znovu promluvil.
„Gin se mi líbí,“ řekl. „Víc než kterákoliv jiná za hodně dlouhou dobu. Proto jsem jí dal ten klíč. Protože jsem chtěl. Protože ji chci mít kolem sebe.“
Eva se na svého bratra podívala. „Já vím, jenom nezapomeň, že Gin je jiná než slečny, s kterými obvykle randíš. To, že jsi jí dal klíč od domu, ještě neznamená, že si začne balit kufry a vybírat svatební šaty.“
Owen se zamračil, a pak se zeširoka usmál.
„A od kdy jsi taková chytrá?“
Eva se taky usmála. „Já jsem byla vždycky chytrá, brácho. Jenom sis toho zatím nevšimnul.“
Owen si zase něco zabručel a hodil po Evě další ozdoby. Zasmála se, popadla krabici a laskavost mu oplatila plnou hrstí. Následoval protiúder. Ti dva po sobě házeli vánoční dekorace, dokud nebyl prostor mezi nimi plný stříbrných blýskavých kousků.
Opřela jsem se o stěnu a dívala jsem se, jak se smějí, křičí a schovávají se za nábytkem. Eva s Owenem se měli rádi tak moc, jak je to jen u sourozenců možné. Stejně, jako jsem já měla ráda Finna. Měli spolu bezproblémový vztah, jaký bych chtěla mít se svou vlastní sestrou.
Bohužel Bria byla detektiv v Ashlandském policejním sboru a toužila polapit Pavouka za každou cenu. Chtěla ho dopadnout za vraždu Elliota Slatera a dalších lidí Mab Monroe. A konečně ho postavit před soud.
Nebyla jsem tady ale proto, abych přemýšlela o komplikovanosti svých vztahů, o válce proti Mab Monroe, nebo o skutečnosti, že je ve městě La Fleur a já jsem její cíl. Teď záleželo na dnešním večeru a na těch krátkých šťastných chvilkách, které jsem s Graysonovými sdílela. Neměla jsem jich v životě moc, takže jsem je dokázala patřičně ocenit. Chytnout se jich a držet, dokud to jen šlo.
Takže jsem se nadechla a vešla do místnosti. Eva mě uviděla jako první.
„Gin,“ vykřikla a sehnula se pro další krabici s ozdobami. „Zvládla jsi to!“
Owen otočil hlavu mým směrem a dal tak Evě příležitost, aby se přiblížila a vysypala mu obsah krabice na hlavu.
„Ha,“ triumfálně vykřikla. „Vyhrála jsem!“
Owen se zamračil na svou sestru, pak se otočil ke mně a rozpačitě se usmál. Vypadal trochu jako vánoční yeti díky rampouchům, které z něj pomalu opadávaly.
Nadzvedla jsem obočí. „Sexy. K smrti sexy.“
Owen se na mě usmál přes lesklé stříbrné stužky. „Dělám, co můžu.“
Další hodinu jsme s Evou a Owenem sbírali třpytící se ozdoby a věšeli je na stromek. Když jsme skončili, Eva řekla, že nás nechá o samotě, a odešla spát.
„Omlouvám se za ten nepořádek.“ Řekl Owen, když z koberce sbíral zapomenuté ozdoby. „Neměl jsem v úmyslu nechat tě po nás uklízet.“
„To je v pořádku,“ řekla jsem. „Líbilo se mi to.“
Překvapivě jsem nelhala. Bavilo mě, dělat něco tak jednoduchého a normálního. Bylo to něco, čemu by Fletcher Lane říkal denní život – to byl jeho výraz pro obyčejný, běžný život. Nepamatovala jsem si, kdy naposled jsem měla vánoční stromek, tím spíš ozdobený. Starý pán svátky nijak zvlášť neprožíval a Finna vždycky víc zajímaly dárky, než vzhled stromku. Kromě toho, že mi můj nevlastní bratr pomáhal se shromažďováním informací, byl taky investiční bankéř. Finna vždycky fascinovaly peníze a ty lákavé, třpytivé věcičky, které si za ně mohl koupit.
Zatímco Owen dokončoval úklid, chodila jsem po obývacím pokoji, prohlížela si dekorace a užívala si mix červené, zelené a stříbrné barvy. Koutkem oka jsem zachytila záblesk sněhové koule. Zvedla jsem ji. Zatřásla jsem koulí a vevnitř začaly padat bílé vločky. Taková malá, jednoduchá věc, ale při pohledu na ni mě zabolelo u srdce.
Moje matka Eira, taková sněžítka sbírala. Měla jich na krbové římse celé tucty a s Briou jsme často pobíhaly kolem. Třásly jsme s nimi a pokoušely se docílit toho, aby sníh padal ve všech najednou.
Vypadalo to, že Bria po naší matce tuhle zálibu zdědila. Viděla jsem u ní podobné koule v krabicích tu noc, co jsem se k ní vloupala a zabránila Elliotu Slaterovi a jeho mužům zavraždit ji. Stalo se to před pár týdny, brzy po tom, co se přistěhovala do Ashlandu a vzbudila nežádoucí pozornost Mab Monroe. Mab se rozhodla, že by pro ni Bria mohla představovat nebezpečí. Byla přesvědčená, že Bria je ta ze sester Snowových, která vládne dvojí magií. Že Bria je ta, která ji má zabít.
Kdysi jí jedna vědma s magií Vzduchu a schopností vidět do budoucnosti řekla, že ji zabije někdo z rodiny Snowových. Někdo, kdo ovládá magii Ledu a Kamene. Mab se rozhodla pro preventivní úder, aby se to nikdy nemohlo stát.
Kvůli tomu přišla tehdy večer do našeho domu. Proto zabila moji matku a starší sestru a mě mučila. Když jsem jí neřekla kde je má mladší sestra Bria, dala mi do dlaní můj pavoučí medailon a rozžhavila ho do běla. Tak jsem přišla ke svým jizvám. Označkovala mě jako Pavouka jednou pro vždy.
Mab zatím nezjistila, že jsem ta, které se tehdy večer chtěla doopravdy zbavit, že já jsem ta s dvojí magií a ne Bria.
Celá ta věc s věštbou, Mabiiným útokem a mým přežitím, tak trochu zaváněla řeckou tragedií. Nebo mi to tak připadalo proto, že jsem na Ashlandské koleji právě dokončila kurz klasické literatury. Kromě jiného jsme četli i Oidipa a Odysseu. Občas mě napadalo, že jsme s Mab jako řečtí bojovníci, uvěznění v téhle epické bitvě na tak dlouho, dokud nedojde ke konečné, smrtelné konfrontaci.
Owen si stoupnul ke mně. „Na co myslíš?“
„Celkem na nic.“
Položila jsem kouli na stůl, otočila se k němu a obtočila mu paže kolem krku. Zaklonila jsem hlavu a prohlížela si zblízka jeho rysy. Nakonec jsem se mu podívala do očí.
Jako obvykle jsem se v pohledu jeho světlých očí připomínajících ametyst ztratila. Hledala jsem jakýkoliv náznak toho, že zmoudřel a řekne mi, že to mezi námi končí. Že si konečně uvědomil, jak jsem zkažená a zvrácená. Že je mnou stejně znechucený jako Donovan Caine, muž, který mě dřív zajímal.
Nic takového jsem v jeho pohledu nenašla. Žádné odsouzení a znechucení. Jen zájem.
Owen mě vzal kolem pasu a přitáhnul si mě do náruče. Jeho ruce klouzaly po mých zádech, jemně masírovaly ztuhlé svaly, dokud se nedostaly až na zadek a nepřitiskly mě k němu, takže jsem i přes látky džínsů mohla cítit, jak je vzrušený.
„Mmm“ řekla jsem. „Někdo je tu rád, že mě vidí.“
Owen sklonil hlavu a lehce mě políbil na krk. Při tom něžném dotyku se mi rozproudila krev v žilách.
„Vždycky.“ Souhlasil.
Otočila jsem hlavu a naše rty se setkaly. Napřed jsme se líbali pomalu, sladce a něžně. Naše rty se o sebe jen otíraly a ruce jen lehce klouzaly po tělech. Vdechovala jsem Owenovu vůni, která mi vždycky připomínala kov, prvek, pro který měl magické nadání. Nedokázali jsme se ale ovládat dlouho, naše dotyky zintensivněly a na uzdě držená vášeň se rozhořela.
Naše polibky se prohloubily. Jazyky jsme ochutnávali jeden druhého. Owenovy ruce vklouzly pod moje tričko a hladily mě na břiše, moje ruce se usadily na Owenových pohybujících se bocích. Oba jsme měli škádlení dost.
„Víš,“ zašeptal s ústy na mých rtech, „myslím, že Eva měla s tou postelí skvělý nápad. Přidáš se ke mně?“
„Proč se namáhat chodit tak daleko?“ ukázala jsem hlavou „vidím tady naprosto vhodný gauč.“
„Hmm,“ usmál se na mě Owen. „Už jsem ti někdy řekl, že máš skvělé nápady, Gin?“
Vrátila jsem mu úsměv. „Ne, ale můžeš mi to předvést.“
„Bez obav, přesně to mám v plánu.“

Přitáhnul si mě blíž, naše rty se znovu spojily a já kapitulovala.

18 komentářů:

  1. Vďaka za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za svělý překlad a korekci

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další kapitolku!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji.. Jsem ráda, že se zbavila toho předchozího blbce :D Owena mám radši

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Mockrát děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc dekuju za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat