neděle 28. února 2016

Složité intriky 3/4

Nasadila jsem všechny síly na to, abych se znovu pokusila Genevieve najít, ale opět jsem neměla štěstí. Kromě té fotky jsem neměla žádnou další stopu. Nechala jsem rozhlásit po ulicích, že zaplatím za informace o Pavoukovi. Když se mi nedařilo najít Genevieve, rozhodla jsem se, že se pokusím najít aspoň její alter ego.

Ale vypadalo to, že o Pavoukovi se toho ví ještě míň. Nikdo neznal její pravé jméno, jak vypadá, a kde by mohla mít základnu. K čertu, vypadalo to, že nikdo ani neví, jak si ji najmout. Zdálo se, že zabije, koho chce a kdy chce. A teď se zaměřila na Mab Monroe.
Čím víc námahy a peněz jsem vynaložila, tím jsem byla naštvanější – na Genevieve. Moje sestra mě zachránila před Elliotem Slaterem, takže věděla, že jsem zpátky v Ashlandu. Copak mě nepoznala? Proč se se mnou nespojila? Chápala jsem, že se možná se mnou nechce setkat tváří v tvář, protože jsem policistka, ale mohla mi aspoň zavolat. Nechtěla mě vidět? Nebo tehdy Mab spálila všechny její vzpomínky na naši rodinu?
Neznala jsem odpověď na jedinou z těch otázek a to mě přivádělo k šílenství.
#
Do ramene mě šťouchl prst a vytrhl mě ze vzpomínek. Podívala jsem se na Harriet, která už stihla vypít dvě piva a vyprázdnit misku s preclíky.
„Co je?“ zavrčela jsem na ni.
Zvedla ruku s telefonem. „Jenom jsem říkala, že volala moje kamarádka. Neslyšela jste, že mi zvoní telefon?
Pokrčila jsem rameny, nenamáhala jsem se jí vysvětlovat, o čem jsem přemýšlela.
„No, moje kamarádka na nás čeká venku,“ řekla Harriet.
Přivřela jsem oči. „A proč nepřijde sem dovnitř?“
Harriet pokrčila rameny. „Nemá ráda tlačenice, zvlášť tenhle druh tlačenice.“
Rozhlédla jsem se kolem po drsných týpcích popíjejících pivo. Motorkáři a kovbojové se po sobě nenávistně dívali a napětí mezi nimi by se dalo krájet stejně jako dým v baru.
„Tomu celkem věřím,“ řekla jsem.
Harriet hodila na mokrý pult pár mokrých bankovek a zamířila ke dveřím. Následovala jsem ji.
Zavedla mě ven, šly jsme dolů ulicí do proluky na konci bloku. O zeď se tam opírala žena a kouřila hřebíčkovou cigaretu. Měla na sobě perfektně sedící značkový kalhotový kostým, který musel stát víc, než všechno co jsem měla já na sobě, dohromady. Odstín látky ladil s barvou její kůže a vlasů, které měla upravené do dokonalého uzlu. Byla krásná, s vystouplými lícními kostmi, dokonalou pokožkou a s okouzlujícíma zelenýma očima. Kolem krku měla jemný zlatý řetízek a na levém zápěstí sladěné hodinky.
Dokonale padnoucí oblečení, šperky, nápadně krásný obličej. Ta žena nebyla přesně to, co jsem čekala, a díky tomu jsem se cítila nepohodlně. Co mohla mít společného tahle kráska s Harriet, která už zjevně zažila lepší časy?
Žena si musela všimnout mých rozpaků, usmála se na mě a odhalila dva malé špičáky. Takže upírka.
„To je Selene,“ řekla Harriet. „Moje kamarádka.“
Nepředstavila mě. Nebylo to potřeba. Rozepnula jsem si kabát a blýskla na Selene svým zlatým policejním odznakem – a zbraní zastrčenou za opaskem.
„Harriet říkala, že máš nějaké informace o Pavoukovi,“ chtěla jsem to mít rychle za sebou. „Pokud budu s informacemi spokojená, vynese ti to pár babek.“
Selene si potáhla z cigarety a pak ji zahodila. Ještě chvíli bylo vidět rozžhavenou špičku. Odlepila se ode zdi a vydala se směrem ke mně. Místo toho, aby přede mnou zastavila, mě obešla a prohlédla si mě ze všech úhlů. Když inspekci dokončila, uznale na Harriet kývla.
„Dobrá práce,“ řekla zastřeným hlasem. „Určitě mezi ostatní dívky skvěle zapadne.“
Obočí mi vystřelilo nahoru. Zapadnu kam? A kdo měly být ty ostatní dívky?
Selene si všimla mého tázavého pohledu. Zachichotala se a usmála se na mě. „Ubohá policajtko, ty vůbec netušíš, o co tady jde, že ne? Dovol mi, zlato, abych ti to vysvětlila. Já jsem ta, které vy policajti říkáte madam. Mám tady, přímo uprostřed Jižního města místečko, kde pro mě pracuje pár děvčat. A moji klienti mají občas zálusk na čerstvé maso. Na hezké děvče, jako jsi ty, s blond vlasy a modrýma očima.“
Vybavilo se mi jedno hlášení, které jsem měla před pár dny na stole, těsně před tím, než Pavouk zabil Slatera a jeho muže. Po celém Jižním městě mizely ženy. Ztrácely se cestou domů z práce, z podzemních garáží, nákupních center. Většina z nich se našla po pár týdnech v nějaké zastrčené uličce. Ty, které nezemřely na následky bití a znásilnění, byly zmlácené k nepoznání, zmučené a napumpované drogami tak, že si sotva pamatovaly svoje jméno, natož to, co se jim stalo.
„Takže to ty jsi zodpovědná za ty únosy,“ řekla jsem. „Jenomže, vybrala sis špatnou policajtku, zlato. Neberu úplatky – nikdy.“
Usmála se ještě víc a v koutcích úst se jí zaleskly špičáky. „Jenomže já tě nechci uplatit, drahoušku, já ti chci jen zařídit život ve velkém stylu. Na měsíc, nebo na dva, vzhledem k mému náročnému vkusu.“
Najednou jsem zjistila, že mluvím jen se Selene. Kde k čertu byla Harriet…
Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na mě řítí. V odpoledním slunci se v její zvednuté ruce něco stříbrně lesklo. Otočila jsem se kolem své osy a zachytila Harrietinu ruku těsně předtím, než mi stačila do krku zabodnout injekční stříkačku. Musela mít mezi svými předky nějakého trpaslíka, protože i když byla menší než já, byla neuvěřitelně silná. Ne tak silná, jako čistokrevný trpaslík, ale i tak nebylo snadné její ruku zadržet.
Chvíli jsme se přetlačovaly, než se mi podařilo kopnout Harriet do kolene. Zavyla bolestí a zapotácela se. Odstrčila jsem ji. Harriet narazila do zdi, stříkačka jí vypadla z ruky a odkutálela se po zemi pryč. Zrovna jsem se natahovala po zbrani, když se kolem mě obtočily paže a přišpendlily mi ruce k bokům.
„Zůstaň v klidu, zlato,“ zamumlala mi Selene do ucha. Dech jí páchl po cigaretě, kterou právě dokouřila. „Nic neucítíš. Harriet, podej mi tu zatracenou stříkačku!“
Přivřela jsem oči. To zrovna. Bria Coolidge se takhle snadno nevzdává – nikdy.
Nedosáhla jsem na svou zbraň a nemohla do ní napumpovat pár kulek, jak bych chtěla, ale nebyla jsem bezmocná ani vůči mnohem silnější upírce. Protože kromě runových šperků měly ženy z rodiny Snowových společného ještě něco – magii Ledu.
Sáhla jsem po své magii a cítila, jak mi chladná síla proudí žilami. Jako živel Ledu jsem mohla tvořit, ovládat, a manipulovat s ledem jak se mi zachtělo. Možná, že to bylo kvůli tomu, jak často jsem poslední dobou myslela na Genevieve, nebo na Pavouka a jak se jí podařilo zabít Slatera a jeho muže, ale zrovna teď jsem měla náladu na speciální využití své magie. Zabralo mi to sotva pár vteřin a v pravé ruce se mi leskla tenká ledová dýka. Když byla hotová, vší silou jsem dupla Selene na nárt, přímo na její předraženou módní botu. Upírka zavrčela, ale nepustila mě. Ani jsem to nečekala. Stačilo, že trochu povolila sevření, dost na to, abych mohla napřáhnout ruku. Přesně to jsem udělala a vrazila jí ledovou dýku do stehna tak hluboko, jak jen to šlo.
Selene vykřikla tak hlasitě, až mi zalehlo v uších. Škubla sebou a nůž vyklouznul z rány. Rychle jsem se otočila a sekla po ní. Chladné ostří zasáhlo upírku na hrudi a proniklo skrz sako. Objevila se krev. Sice to nebyl nijak hluboký zásah, ale musela ho cítit.
„Mrcho!“ vykřikla. „Zničilas mi šaty!“
Jako by mi na tom záleželo. Místo abych odpověděla, sevřela jsem pevně prsty kolem ledové dýky jako by to byl boxer a vrazila jsem jí pěst do obličeje. Její hlava narazila do zdi a Selene se pomalu sesunula k zemi.
Za sebou jsem zaslechla zalapání po dechu. Harriet se krčila u země a překvapením měla pootevřená ústa. Když si uvědomila, že pořád stojím a Selene je na zemi, vyškrábala se na nohy.
Přehodila jsem si zbytky dýky do levé ruky, pravou jsem vytáhla zbraň z pouzdra za pasem a namířila jí přímo do obličeje. Harriet ztuhla.
„Sice už mám na sobě dost krve,“ řekla jsem tichým, rozzlobeným hlasem, „ale s potěšením k ní přidám ještě tu tvoji, pokud se o něco pokusíš.“
Harriet se rozhodla zůstat na místě.
Možná jsem nebyla tak smrtící jako Genevieve v podobě Pavouka, ale dokázala jsem se o sebe postarat, když došlo na věc – dokonce i v Ashlandu.

#

12 komentářů:

  1. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  2. Diky moc za překlad a těšim se na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Mockrát děkuji za překlad a korekturu další části.

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat