pondělí 15. února 2016

Složité intriky 2/4

Měla jsem štěstí. V Ashlandském policejním sboru se právě uvolnilo jedno místo. Detektiv jménem Donovan Caine se chtěl odstěhovat – kontaktovala jsem ho a domluvili jsme si jednoduchou výměnu – on půjde na mé místo a já na jeho. Všechno se hladce vyřídí a spokojení budou i naši nadřízení, protože jim ušetříme práci.

Když jsem Cainovi volala, abychom domluvili detaily, zněl unaveně. „Jste si opravdu jistá, že chcete zrovna do Ashlandu, Brio?“ zeptal se mě asi popáté. „Chodí to tady jinak, než jste zvyklá od vás, z jihu.“
„Co tím myslíte?“
Na chvíli zůstal zticha. „Myslím, že je to tu pro ochránce zákona opravdu těžké. Občas to vypadá, že je zde víc kriminálníků, než poctivých občanů.“ Caine znovu zaváhal. „A většina policistů není o moc lepších, než jsou ti, které mají zavírat. Můj parťák byl jedním z nich. Upřímně, byl ještě horší.“
„Pocházím z Ashlandu, Donovane,“ řekla jsem. „O násilí ve městě vím úplně všechno. A taky o tom, jak to tam má Mab Monroe pod palcem.“
Možná jsem si toho všeho nebyla vědoma, když jsem byla malá, aspoň ne do té doby, než nás jednou pozdě v noci poctila Mab Monroe svou návštěvou, ale bylo všeobecně známo, že Ashland není zrovna nejbezpečnější město na Jihu, natož na světě. Většina policistů z Jižní Georgie děkovala své šťastné hvězdě, že je osud nezavál do Ashlandu, a nikdo nechápal, proč chci právě tam… Nikomu jsem o Genevieve a fotce ve své poště neřekla. Mí přátelé by se mě nejspíš pokoušeli přesvědčit, že si se mnou někdo nepěkně zahrává. Možná to tak bylo, ale musela jsem se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Pokud existovala aspoň minimální šance, že je Genevieve pořád naživu, pak ji najdu – za každou cenu.
„Takže, proč sem chcete?“ zeptal se Donovan.
Tentokrát jsem chvíli mlčela já. „Rodinná záležitost. Chci najít příbuzné, které jsem léta neviděla. Ale teď je řada na mně – proč chcete tak zoufale pryč? Kromě toho, že většina kolegů je stejně špatných jako zločinci, které mají chytat?“
„Je v tom žena. Potřebuju se od ní dostat co nejdál.“
To mě překvapilo. „Žena? A proč od ní chcete být co nejdál?“
Donovan se hořce zasmál. „Doufám, že to nikdy nezjistíte. Hodně štěstí, Brio. Budete ho potřebovat.“
Potom mi zavěsil.
#
O pár dní později jsme se vyměnili a byla jsem zpátky v Ashlandu. Okamžitě jsem začala po Genevieve pátrat, ale na nic jsem nenarazila. Ještě v Georgii jsem nechala fotku prohlédnout forenzními odborníky, ale ani na obrázku ani na obálce nebyly žádné otisky prstů a papír i inkoust byl úplně obyčejný. Začala jsem se probírat policejními záznamy, ale nikde nebyla ani zmínka o ženě s pavoučí jizvou na dlani. Ani mezi oběťmi, ani mezi zadrženými. Rozšířila jsem pátrání na záznamy o adopci a pěstounské péči, protože mě napadlo, že Genevieve stejně jako mě někdo adoptoval, ale veškerá snaha vyšla naprázdno. Bylo to, jako by Genevieve nikdy neexistovala, nezůstalo žádné vodítko, kterého bych se mohla chytit, abych zjistila, co se s ní stalo. Popravdě řečeno, nepostoupila jsem ani o krůček.
Moji noví kolegové mi povyprávěli spoustu historek – nebo spíš domněnek o nájemné vražedkyni, která si říká Pavouk. Podle všeho měla být nejlepší ve svém oboru a dokázala dostat kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv. Brala jsem ty povídačky s nadhledem, protože tohle Genevieve být nemohla. Nikdy by nikoho nezabila, natož aby se z ní stal notoricky známý zabiják, který vraždí lidi za peníze. Ne moje sestra.
Donovan Caine měl ohledně kolegů asi pravdu. Můj nový parťák, obr jménem Xavier se zdál být v pohodě, ale většina členů Ashlandského policejního sboru brala úplatky plnými hrstmi a víc je zajímaly jejich už i tak nadité prkenice, než zavírání zločinců za mříže, kam sami patřili. Přesto jsem svou práci dělala, jak nejlépe jsem uměla, i když jsem se díky tomu zapsala jako chladná mrcha a sólový hráč. Jako by mi na tom záleželo. Nepřišla jsem do Ashlandu, abych vyhrála soutěž v popularitě – byla jsem tu, abych pomáhala potřebným. Na to jsem přísahala, když jsem dokončila policejní akademii, a to jsem byla rozhodnutá taky dělat.
Protože se mi nedařilo najít Genevieve, soustředila jsem se na druhý důvod svého návratu do Ashlandu – vypořádat se s Mab Monroe. Trpělivě jsem se probírala hlášeními, zpovídala svědky a pomalu jsem začínala budovat případ. Věděla jsem, že se mi asi nepodaří Mab obvinit z vraždy členů mé rodiny, ale chtěla jsem se o to aspoň pokusit. Byla jsem odhodlaná na ni najít úplně všechno, včetně dopravních přestupků. Potřebovala jsem někde začít. Ostatní policisté mě varovali, skrytě i otevřeně, ale když si uvědomili, že mě neodradí, nechali toho. K chladné mrše se přidalo slovo sebevražedná.
A pak, jednou v noci se do mého domu vloupal Elliot Slater. Obr byl pravou rukou Mab Monroe a dělal pro ni špinavou práci. Zbavoval ji nepříjemností, třeba takových, jako jsem byla já. Čekala jsem, že se mi od Mab dostane přinejmenším varování, abych se nevrtala v jejích záležitostech a nestarala se o její špinavé prádlo, jenomže Slater a jeho muži vtrhli do mého domu uprostřed noci a zastihli mě nepřipravenou. Utrpěla jsem střelnou ránu a byli na nejlepší cestě mě dorazit, když se v mém obývacím pokoji objevila žena v lyžařské masce a za pomocí pár nožů se o ně namísto mě postarala.
Napřed jsem si myslela, že musí být šílená. Kdo jiný než blázen by vtrhl do místnosti plné obrů, ozbrojený jen dvojicí nožů? Ale ona je jednoho po druhém zlikvidovala a já jsem si začínala myslet, že na těch řečech o Pavoukovi může být něco pravdy. Zvlášť když Slater vzal do zaječích. Pomyslela jsem si, že mě možná taky zabije, ale místo toho si se mnou začala povídat, jako bychom se znaly. To mě přivedlo na myšlenku, že je to možná skutečně ona, ale měla jsem takové bolesti, že jsem o tom nedokázala jasně uvažovat.
„Co jsi zač?“ zeptala jsem se jí v jednu chvíli. „Nějaký strážný anděl?“
„Leda tak anděl smrti,“ odpověděla lehce. „Lidé, co mají strážného anděla, moje služby většinou nepotřebují.“
Omdlela jsem, a když jsem se vzbudila, byla jsem úplně vyléčená a zkrvavená těla z mého domu beze stopy zmizela, jako by se tam nikdy nic nestalo. Někdo použil na vyčištění mého domu magii Vzduchu – cítila jsem její zbytky jako praskání statické elektřiny. Znervózňovalo mě to, protože to bylo v naprostém protikladu k mé vlastní magii.
Neměla jsem ale čas přemýšlet o vražedkyni, která mi zachránila život, protože jsem se musela věnovat něčemu jinému – Elliot Slater měl další cíl – Roslyn Phillips, krásnou upírku, kterou byl Slater posedlý. Můj parťák Xavier Roslyn miloval, což poněkud komplikovalo situaci, stejně jako skutečnost, že Roslyn odmítala mou pomoc a předstírala, že je všechno v pořádku – dokonce i po té ošklivé scéně se Slaterem na palubě Delta Queen, když přede všemi přítomnými na Slatera vypálila, jak moc je znechucená z jeho předstírání, že je jeho přítelkyně.
Roslyn brzy potom zmizela. Chtěla jsem, aby na Slatera podala oznámení za obtěžování, takže jsem se ji snažila ze všech sil najít, ale nezůstala po ní žádná stopa – až do té doby, dokud nezavolal nějaký anonym, že na Slaterově horské chatě k něčemu došlo a je tam několik mrtvých.
Když jsme tam s Xavierem přijeli, našli jsme těžce zraněnou Roslyn a v chatě a okolních lesích několik mrtvých těl. Roslyn vypověděla příběh hodně podobný tomu mému. Slater Roslyn unesl a ubil by ji k smrti, kdyby se neobjevila maskovaná žena a nezabila jak Slatera, tak jeho muže.
Všechno se rychle dostalo ven, a zrovna když jsem se snažila venku vypořádat se skupinou reportérů, tak se to stalo. Někdo odpálil výbušninu a na zdi chaty Elliota Slatera se objevila hořící runa.
Kroužek kolem osmi tenkých linek. Symbol trpělivosti. Pavoučí runa – runa mojí sestry Genevieve.
Hlavou se mi rojily myšlenky. Proč mě ta vražedkyně zachránila, proč zachránila Roslyn, proč zabila Slatera, a proč se přede všemi, včetně Mab Monroe k tomu přihlásila.
Stála jsem tam a sledovala pozvolna uhasínající runu, a už jsem nemohla dál popírat zjevnou pravdu.
Moje starší sestra Genevieve byla prokazatelně naživu – a stal se z ní obávaný, notoricky známý Pavouk.

#

9 komentářů:

  1. Moc děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za další překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad i korekktúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat