pondělí 22. února 2016

Plnokrevná - 22. kapitola 2/2

Hned za vlky se do sálu natlačilo velké množství upírů, z nichž většina měla na sobě korzety a na míru šité kabáty s velkými lesklými knoflíky. Někteří měli na sobě obyčejné džíny a trička. Dohromady z nich byla široká sbírka módních směrů. Kdyby tu byla Marcy, byla by z různých stylů oblečení v sále nadšená. Styl oblečení poukazoval na stáří jednotlivých upírů. Jestli byli tito upíři stejně tak arogantní jako jejich královna, pak byl určitě každý z nich přesvědčený, že ten jeho styl je jediný správný.

Ale teď jsme tu nebyli na slavnosti u dvora. Upíři vycenili špičáky a jejich obličeje se tváří v tvář vetřelcům, kteří se odvážili vtrhnout do jejich útočiště, zkroutily do nenávistného úšklebku.
Kromě toho jsem nikde neviděla Rourka. Srdce mi sevřela neviditelná pěst. Naše spojení se právě vyvíjelo v něco úžasného, co jsme ani já ani má vlčice úplně nechápaly. Fyzická vzdálenost si už teď na nás vybírala svou daň. Cítila jsem stesk v takové formě, jakou jsem nepovažovala za možnou.
Eudoxia zvedla jeden prst a dav utichl.
Sklouzla jsem z oltáře, abych před svou smečkou stála na vlastních nohách. Ale musela jsem se opřít o kámen a bojovat proti poslednímu energickému úderu, který mi uštědřila královna. Moje vlčice mě nakrmila svou silou a ještě stále chňapala po obláčku bílé mlhy, který ne a ne z mého vědomí zmizet. Předpokládala jsem, že obláček je manifestace královniny magie. Když se má vlčice zakousla do obláčku, rozplynul se jakoby nic. Tím se rozplynula i cizí energie a konečně se mi začala vracet síla. To samé se stalo i s divnými červenými vlákny čarodějky. Neměla jsem tušení, jak se to mé vlčici podařilo. Ale byla jsem ráda, že věděla, co má dělat. Protože náchylnost podléhat magii mě dělala zranitelnou.
Královna odmávla své stráže a sebejistě napochodovala před mého otce, kde se zatavila. „Callummmmme,“ zavrčela, „takové příjemné překvapení! Vítej v mém domově.“ Rozmáchlým gestem obsáhla celý děsivě vyzdobený sál. Vedle dekorací na stěnách a na stropě tu byly i velice vkusné luxusní vázy. Veškeré vybavení bylo strohé. „Nejsi ohromen tím, co tu vidíš? Stálo mě to pár staletí, než jsem všechno zařídila podle svého vkusu. I když poslední dobou přemýšlím nad barvou sametových závěsů. Krvavě rudá by se lépe hodila k vybavení než ta zlatá. Co myslíš ty?“
Můj otec v odpověď zavrčel: „Vrať mi okamžitě mou dceru, nebo tě na místě zabiju, Eudoxio. A nemysli si, že ne.“
„Ale jistě,“ zavrněla Eudoxia. Poprvé jsem zaslechla slabý náznak ruského přízvuku. „To bylo přece samozřejmé, ne? Jinak bys, Callume Séitheach McClaine, vůdce vlků, nemohl proniknout tak hluboko do mého území. Neměl bys můj vzkaz ohledně tvého vniknutí zaměňovat s nečinností.“ Nyní jí ztvrdnul hlas, v očích jí nebezpečně zaplálo a její moc nasytila celý sál. „Musíš vědět, že skrz tyto dveře se dostalo jen pár osob… a zůstalo naživu.“
Než mohl můj otec odpovědět, otočila se na podpatku a uvolněně kráčela ke mně. Poté natáhla ruku k mé tváři. Skoro se mě dotkla, ale zastavila se, když patnáct vlků začalo vrčet ještě hlasitěji. Musela jsem se držet, abych sebou necukla.
„Tvoje malá vlčí dcera a já,“ řekla a ohlédla se na mého otce, „jsme si spolu pokecaly o pár důležitých záležitostech, a už jsme se velmi mile rozloučily. A víš ty co? Právě jsem zjistila, jak je pro ni důležité dozvědět se, kam ta zlá kočička zmizela. Nebo je tu s vámi?“ Posměšně se vytáhla na špičky a nakukovala přes otcovu postavu, jako by někoho vyhlížela. „Hmm, nikde ho nevidím,“ řekla a s našpulenou pusou se obrátila ke mně. „Chudáčku, malá vlčí holčičko, co budeš dělat?“
„Ta kočka je nám k ničemu,“ řekl můj otec a přitom pozorně odhadoval Eudoxiinu náladu.
Cítila jsem vzrůstající tlak v hlavě. Ale víc neprošlo, ať se můj otec snažil sebevíc. Sál musel být chráněn nějakým kouzlem. Královna určitě nestála o to, aby se její mláďata domlouvala, aniž by je mohla slyšet. Většina určitě uměla číst myšlenky. Tato schopnost byla mezi nadpřirozenými dost rozšířená. Pokusila jsem se spojit z mé strany, ale nefungovalo to. Našla jsem jen prázdné místo.
Můj otec pokračoval: „Čarodějnice sebrala kočku hned poté, co jeden z tvých trubců unesl mou dceru. A sotva byli pryč, zbytek vlků se rozutekl jako noční zloději.“
„Únos je tak ošklivé slovo, nemyslíš?“ odvětila královna bezstarostně, postavila se na konec oltáře a jemným pohybem hladila kámen. „Lépe zní, že jsem si tvou dceru na chvíli vypůjčila. Nic se jí nestalo, jak můžeš sám vidět. Na vině je samozřejmě má zvědavost na všechno neobvyklé a ženský vlk je jedinečný. Nemyslíš… Callume?“ Poprvé se střetla s otevřeným pohledem mého otce. Tato přímá konfrontace naplnila celý sál energií, která sloužila k tomu rozšířit mezi všechny přítomné děs a hrůzu. Nikdo nedokázal zírat na mého otce delší dobu. Ale královna očividně disponovala stejně mocným pohledem jako on.
Přesto to vzdala jako první a já se uvnitř usmála.
Teď už nejsi tak silná, co?
Můj otec na ni nepřestával zírat. Dělala, jako by se nic nestalo a řekla: „Ona je diamant na hromadě uhlí, dalo by se říct.“ Mávla rukou, zavrhla svou myšlenku, zatímco kráčela ke svému trůnu. „Valdov reagoval přehnaně, víš? Vzal mou potřebu sbírat kuriozity příliš vážně. Ale slibuji ti, že bude přiměřeně potrestán. Popravdě řečeno, jeho utrpení právě začalo.“
„Mě neoblafneš, Eudoxio,“ odpověděl můj otec a postoupil pár kroků dopředu, aby zmenšil jejich odstup. Nepřekvapilo by mě, kdyby skočil na pódium, aby jí mohl stát tváří v tvář. Přihlížet, jak ustupuje před mým otcem, by bylo prostě úžasné. Instinkty naváděly každého Alfa vlka, aby si všechny protivníky podmanil. To, že Eudoxia stála výš než on, ho muselo přivádět k šílenství. Ale místo, aby skočil, zavrčel: „Ještě nevím, co za hru hraješ. Ale slibuji ti, že nevyhraješ. Už jen skutečnost, že tvůj člověk s nebo bez tvého souhlasu unesl mou dceru, mi dává právo vyhlásit válku všem upírům. Kdybych byl na tvém místě, považoval bych se za šťastného, že jsem dnes v tak velkorysém rozpoložení. Nevyhlásím ti válku. Tentokrát!“ Poté se obrátil ke mně a natáhl ruku. „Jessico, je čas jít.“
Pohnula jsem se, protože jsem neměla zájem nějakým způsobem tu hromadu energie a moci podpíchnout. V hrudi mě pálilo a věděla jsem, že by to byla chyba nechat se do ní teď vtáhnout. Zvlášť, když šlo o to bez odporu odejít.
„To je taková škoda, že tvá dcera už svého druha nikdy neuvidí,“ zazněl znuděný hlas královny zrovna, když jsem přistoupila ke svému otci. „Že mám pravdu? Jak že se to jmenoval?“ Odmlčela se a jedním dlouhým, stříbrným nehtem si poklepala po rtech. „Ach ano, správně… jak hloupé… Rourke, že ano?“
Vlci za mnou ztratili nervy a mě spadlo srdce do kalhot.
Královna se zasmála a její nemocně vypadající rudé rty najednou ožily. „Ano, slyšela jsi správně, malá vlčí holčičko,“ řekla. „Tvoje opravdová láska neopustí Selenin tábor živý. Proti ní nemá žádnou šanci. Tentokrát je dobře připravená.“ Tentokrát? Královna se začala chichotat. „Selena se teď s ním pravděpodobně baví při hře na kočku a myš. Buď to, nebo už ho přivázala na ten svůj slavný pranýř. To je jedno, prostě už ho nikdy nepustí. Už nikdy víc.“
Plíce mi vypověděly službu, když jsem si v duchu představila, jak Selena pokládá ruce na mého druha. Zároveň mi narostly nehty a z hloubi hrdla se mi dralo vrčení. Aspoň že ho kouzlo, které ho omylem zasáhlo, jestli mohu soudit podle slov královny, nezabilo. Jinak by neměla Selena nikoho, koho by mohla mučit. Díky bohu, Rourke žil! Otec mě chytil za ramena a odvrátil mou pozornost od královny zpátky k sobě. „Co se děje?“ zeptal se tiše, ale neúprosným tónem. „Je pravda, co říká?“ v očích měl vztek.
Královna nemohla vědět, že je Rourke můj druh. Pouze se chytala každého stébla a očividně se spoléhala na pozorování Valdova. Ale ať už věřila čemukoliv, měla zatracené štěstí. Své karty zahrála a teď jsem byla na řadě já.
Jak to, že jsem to věděla tak přesně? Znali jsme se teprve krátkou dobu. Než jsem si mohla utřídit myšlenky, praštila mě moje vlčice v duchu tlapou a chňapla po mně. Vím přesně, jak se cítíš, jak ses cítila už od začátku. Ale jsme připravené hodit kvůli němu ručník do ringu a vsadit všechno na jednu kartu? Královna bude chtít něco na oplátku, a nebude to levné. A když to uděláme, pak se postavíme proti našemu Alfovi. Zaskřípala zuby a zůstala neoblomná.
„Jessico, odpověz mi!“ požadoval po mě můj otec. V celém sále panovalo absolutní ticho.
„Ano, to co říká, je pravda.“ Zavřela jsem oči a sevřela ruce v pěst. „A jak to tak vypadá… jsme moje vlčice a já připraveny bojovat, abychom ho dostaly zpátky.“
Otec mě fixoval přísným pohledem a jeho oči vzplály smrtícím odstínem ametystu. Tak jsme tam tak stáli. Ještě stále mě držel za ramena, vlci okolo nás tiše obklopovali, a upíři za námi se začali chichotat.
Samozřejmě to mohlo být tím, že jsme se navzájem dotýkali. Každopádně to posílilo krevní pouto mezi mým otcem a mnou, proletělo mým krevním oběhem a vyvolalo malé vlny.
Bylo jasné, že královna měla v úmyslu tuto informaci plně využít ve svůj prospěch. Jak můj otec, tak i já jsme to věděli, aniž bychom o tom museli mluvit. Pokud by bylo po jejím, tak bychom zaplatili vysokou cenu, než by nám dovolila opustit tyto zdi.
„Kdy?“ zeptal se můj otec se zaťatou čelistí.
„Myslím, že má vlčice ho poznala okamžitě, ale já jsem ji ignorovala. Pochopila jsem to až,“ když mě líbáním připravil o rozum, „když jsem se úplně proměnila. Upíři se objevili hned potom. Ještě jsem neměla čas to zpracovat.“ Poté jsem dodala: „Udělám všechno, abych ho našla.“
Královna začala pomalu scházet z pódia. Očividně si své představení užívala. „Ójemine!“ hrála si na zděšenou. „No to je ale dilema! Jak ho chceš najít úplně sama bez pomoci?“ posmívala se. „Víš, kde se Selena nachází? Nebo ještě lépe, kde se oba nachází? Má plno úkrytů. Protože ona je velmi mocná bohyně, víš?“ Položila svou kostnatou bílou ruku na své mrtvé srdce. „Jsem to já hloupá! Samozřejmě, že víš, že je Selena mocná bohyně. Koneckonců už tě jednou porazila.“ Ale já jsem způsobila, že krvácela. Ta vzpomínka mi vyloudila úsměv na rtech. „Tak si říkám, jak ji chceš sama porazit a osvobodit svého druha. Obávám se, že je to mimo tvé možnosti, když uvážím, jak slabé jsou síly, které jsi zatím ukázala.“
„Já…“
„Nebude sama.“ Můj bratr předstoupil a jeho hlas zněl stejně tak tvrdě jako zuřivě. „Její smečka ji bude podporovat, tak jak to předepisují naše zákony.“ Viděla jsem, jak Tyler bojuje se svými dalšími slovy. Očividně se musel s pár věcmi vyrovnávat. „Je naší povinností akceptovat všechny druhy… i když jsou… i když jsou… jiní…“ Narovnal ramena, aby potlačil zachvění. Milovala jsem ho víc než kdy předtím. „Nebude muset hledat sama. Její smečka jí pomůže.“
Královna, naštvaná z přerušení, se zamračila a působila uraženě. „I kdyby se na lovu podíleli všichni vaši vlci, nic to nezmění, mladíku.“ Povýšeně mávla rukou. „Nikdy ho nenajdete včas. A i kdyby se vám nějak podařilo zakopnout o Selenin tábor, moc, kterou odrazí váš útok, bude velká jako smrtící oceán. Pokud už by to neudělaly předtím její pasti, zabije vás, jakmile se dostanete do její blízkosti,“ Eudoxia se zvonivě a zároveň tvrdě rozesmála a poté upřela svůj stříbrný pohled na mě. „Jediná tvoje šance, malá vlčí holčičko, je, když mi složíš slib. Slíbíš mi, že mi splníš malou laskavost dle mého výběru. Poté ti přenechám dva z mých nejlepších a nejchytřejších stopařů, kteří ti v tvém hledání pomůžou. Bez těch dvou se ti to nepodaří. Nemáš na výběr.“

21 komentářů:

  1. Díky moc za další pokračování kapitoly. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. No to bylo jasné, že nešlo jen o přátelský pokec. Dík za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďska za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem strasne moc za preklad! Uz sa neviem dockat dalsej kapitoly!! :))

    OdpovědětVymazat
  5. Super!!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc!! ❤

    OdpovědětVymazat
  7. Moc a moc děkuji za další překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  8. ďakujem za kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak som zvedavá na jej reakciu ;-)
    vdaka za preklad a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za super pokračovanie. Skvelý preklad a korekcia. Ďakujem. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  13. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuju za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat