pondělí 8. února 2016

Plnokrevná - 21. kapitola 3/3


Milí čtenáři,
konečně se můžete těšit na pravidelný překlad této knihy a její konec. Mirus se pustila do zbytku knihy a ráda by se dala také do 2. dílu, bohužel jej nemůžeme sehnat, jelikož ji potřebujeme v němčině. Pokud by se někomu z vás podařilo knihu sehnat, budeme jen rády.
Paty a Mirus



Vlci, kteří se přiblížili, když jsem sledovala Stuartovu smrt, přesunuli svou pozornost na krátkou chvilku k nové hrozbě, jež se řítila přímo na ně. Někteří z nich se otočili, aby čelili agresorovi a ne své kořisti.
Ale většina zůstala zcela zaměřena na mě.
Zaútočí na mě celá smečka.

Menší vlci počkají, až dominantní zahájí útok, a pak se všichni s radostí vrhnou kupředu a pro zábavu mě roztrhají na kousky.
Rourke doběhl k prvnímu vlkovi přede mnou, zvedl ho, jakoby nic nevážil a hodil ho pryč jako pytel odpadků. Vyrazil k dalšímu, když v tom se z lesa za námi ozval hluk.
Vlci zastavili svůj postup k nám a současně zvedli hlavy. Zavětřili novou hrozbu.
Tyler se vrhl na mýtinu jako raketa vystřelená z děla.
Byl ve své vlčí podobě dokonalý, a víc jak o dvacet centimetrů vyšší než většina vlků kolem nás. Pysky odhalovaly zuby, když vrčel a oči slibovaly děsivou hrozbu rychlé odplaty. To byl důvod, proč byl jedinečným bojovníkem. Jen málo vlků se mu mohlo vyrovnat. Pach kolem se změnil, když si to vlci také uvědomili.
Tyler pohodil hlavou a vydal děsivé zavytí.
Během několika okamžiků mu naše smečka odpověděla. Znělo to, jakoby nebyli daleko.
Kavalérie oficiálně dorazila.
Vlci kolem mě vztekle vrčeli nad náhlým cizím vniknutím. Jeden z nich se vrhl na mě, zuby mi scvakl kolem paže. Jeho tesáky se zaryly hluboko do masa. Tak napůl jsem doufala, že většina vlků stáhne ocas mezi nohy, když se tu můj bratr se vší tou parádou objeví, ale soudě podle zubů zarytých v mé paži se jen tak svého cíle nevzdají.
Zkroutila jsem své tělo, přitáhla jsem vlka k sobě, moje lycanská forma byla neuvěřitelně silná, chytila jsem ho volnou rukou za zátylek a rovnou ho hodila na druhého vlka, který se na mě taky chystal.
Ruka mi krvácela, byla potrhaná, ale sladká energie, která zaplavila mé tělo, rychle bolest rozptýlila. Byla jsem vděčná za to, že se mé tělo začalo hned uzdravovat.
Rourke byl asi jen metr ode mě, bojujíc s ostatními vlky. „To je všechno, co máš?“ zařval znova, když popadl dalšího vlka za krk, zlomil mu vaz s vynaložením největší fyzické síly, jakou jsem kdy u nadpřirozené bytosti, která neprošla přeměnou, viděla. „Nebudete se mnou nebo s mojí družkou vyjebávat. Slyšíte mě?“ Setřásl dalšího vlka a odhodil jej pryč.
Přikrčila jsem se do bojové pozice a otočila se zády k Rourkemu. Divoké zavrčení proťalo vzduch někde za mnou a já otočila hlavu právě včas, abych zahlédla Tylera, jak se řítí na hromadu vlků přede mnou, stejně účinný jako dopad bomby. Chňapnul po nejbližším vlkovi čelistmi a zatřásl s ním jako s hračkou.
Dva vlci ho pomaloučku obcházeli a přibližovali se ke mně s úmyslem poranit mě. Viděli svou příležitost a nenechali si ji ujít. Dostaneme je, řekla jsem své vlčici. Nadšeně souhlasila. Není potřeba, aby všechna zábava zbyla jen na kluky.
Jeden po druhém se na nás vrhli.
Předala jsem otěže své vlčici. Jednou zavyla a vrhla se rovnou do boje. Zkušeně se otáčela, švihala drápy kolem sebe tak rychle, že jsem to svou lidskou částí nebyla schopná sledovat. Díky bohu, že velíš ty. Ti dva byli zase na nohou a hnali se k nám. Bušila jsem do nich pěstmi, pak je oba popadla pod krkem, než mohli zabořit své tesáky do mého hrdla. Moje ruce byly silné, silnější než by měly být. Na chvíli jsem se nad tím zamyslela. Tohle by vážně nemělo být až tak lehké. Držela jsem v každé ruce jednoho vzteklého vlka.
Jsem snad silnější než včera? Neměla jsem čas nad tím dumat.
Než jsem mohla udělat víc, jeden z nich vyletěl z mého sevření. Stihl vykřiknout, ale stejně tak rychle byl umlčen. O chvíli později už i druhý letěl opačným směrem. Vzhlédla jsem, jen abych se podívala do Rourkeho rozzuřených očí. Dívala jsem se do dvou rozzářených fosforeskujících tůní.
Podíval se na mě, ujistil se, že nemám na těle žádná zranění.
Na pažích mu vyrašila srst a nehty se mu stočily do ostrých zahnutých drápů, ale jinak se nezměnil. Jeho sebekontrola byla ohromující. Když mě zvedal ze země, svaly mu doslova vystupovaly pod kůží. Popadla jsem jeho nabízenou ruku a všimla si krásného tetování pokrývající předloktí, které dokonale splývalo se srstí.
Jeho oči se vpíjely do mých. Srdce jsem cítila až v krku. Byl překrásný. Bojovník Starých. Bezpochyby to byla pravda. Opravdu jím byl? „Kdo jsi?“ vydechla jsem.
Zvědavě se na mě podíval a mě došlo, že mě poprvé vidí v mé formě Lycana. Tváří se mu mihlo překvapení, ale na rozhovor jsme neměli čas. „Jsem tvůj,“ řekl prostě.
Nechtěla jsem, aby se ten šťastný uvolňující okamžik zničil, ale zježily se mi chlupy novou přítomností v ruchu kolem nás. Byli to upíři, kteří se do boje zatím nezapojili a jen přihlíželi – utekli a nechali Valdova samotného.
Tátovy oči v barvě blyštivého ametystu vypadaly nebezpečně. V celé své kráse zařval přes mýtinu. Jeho černočerný kožich absorboval veškeré světlo kolem.
Devět vlků, včetně Jamese, se zformovalo do tvaru vé po obou jeho stranách. Všichni ve své pravé formě, děsiví a zároveň krásní. Někteří vlci Nového Řádu, nebo jak si to vlastně říkali, se pomalu ukryli do stínů. Očividně nebyli připraveni nebo se nechtěli postavit nové hrozbě. Tyler zavrčel a štěkl směrem k ustupujícím vlkům, ale stále držel pozici a čekal na příkaz Alfy.
Můj otec se soustředil jen na Valdova.
Pod srstí se mu nezavlnil ani sval. Jeho rty se zvlnily do znechuceného úšklebku odhalujícího obrovské tesáky. Výhružné vrčení vycházející z hloubi jeho hrudi bylo jedinou známkou hněvu, jenž vřel pod povrchem.
„Callume,“ řekl Valdov rychle. „Jaké štěstí, že ses mohl připojit. Je škoda, po tak urputném hledání, přijít pozdě, když už je všechna práce hotová.“
Rourkeho dlaň vklouzla do mé, přitáhl si mě blíž. V tom gestu bylo něco naléhavého. Sledovala jsem jeho pohled.
Selena se ležérně opírala o strom, paže založené na hrudi a zjevně pobavená vývojem událostí. Byla jsem si jistá, že chtěla, aby za ni Nový Řád vlků odvedl špinavou práci, aby si mohla své krásné nehtíky šetřit na chvíli, kdy bude zabíjet mou maličkost.
Oba jsme ji sledovali, když se odlepila od stromu a sebevědomě vkráčela mezi nás. Vlasy vlály za ní, oči probleskovaly červení. Zdálo se, že na ní let do lesa nezanechal ani škrábnutí. Sakra. Vidět tu její porcelánově krémovou kůži zničenou, by bylo neuvěřitelně uspokojující.
Ale nebyla tím, kdo stál vedle Rourkea. Jeho přivlastňovací vrčení, dávalo jasně najevo, že si nemá zahrávat s tím, co patří jemu.
Usmála jsem se.
Měla jsem to, co ona chtěla ze všeho nejvíc.
Vydala se k Valdovovi, který vypadal jako by spolkl kanárka i s klecí. Ona byla jeho esem v rukávu, to bylo zřejmé, a byl dost drzý na to, aby nám to všem dal na vědomí.
„Jak vidíš, Callume, tentokrát si má královna zajistila přízeň mistra magie,“ vysvětlil Valdov mému vrčícímu otci zpěvavým hlasem. „Jestli proti mně zvedneš třeba jen jednu chlupatou tlapu, požádám Selenu, aby tvé milované potomky na místě zabila. Je to jasné? Nebo ti to mám zopakovat?“
Můj otec otočil svou masivní hlavu pomalu směrem k Seleně. Vypustil ze sebe obrovskou vlnu energie a moci. Každá molekula v mém těle odpovídala. Celá smečka na něj reagovala stejným způsobem. My všichni jsme vycenili zuby a zlověstně vrčeli. Náš Alfa měl hlavní slovo, a my bychom ho následovali kamkoliv.
Jak si mohl Stuart a ta jeho banda nevděčných kreatur namlouvat, že by mohli porazit nejmocnějšího Alfu všech dob, to jsem nechápala.
Můj otec byl úžasný.
Selena zůstávala klidná a ignorovala jeho neúprosný pohled, když se vedle upíra napřímila. Prozrazovalo ji jen slabé chvění rukou. Prsty už jí pulsovaly přílivem magie. Selena sbírala síly, zatímco vyhledala pohled mého otce. Její výraz tváře byl stále tak povýšený jako předtím.
Fakt s ní Rourke něco měl?
„Pojď, velký zlý vlku, dej mi něco na hraní,“ zavrčela. „Nic na světě bych dnes v noci neudělala raději, než zničit celou tvou pokrevní linii. Proč si pro mě nejdeš?“
Můj otec ji sledoval bez hnutí.
„Tak jak to bude s tím vším vrčením, kolego? Už nejsi tak statečný, když je ve hře mistr magie, co?“ posmívala se Selena. „To jsem si mohla myslet, že jsi slaboch! Nakonec jsem měla pravdu.“
Tyler se zavrčením postoupil dopředu.
Selena na něj upřela svůj pohled. „Oh, že by chtěl tvůj malý vlčí chlapec přijít na řadu jako první? To je od něj ušlechtilé!“
Můj otec zacvakal čelistmi. Tyler strnul, jakoby ho někdo chytil za hlasivky.
„Hodný pejsek,“ tokala. „Měl bys tatíčka poslouchat častěji.“ Selena se znovu obrátila na mého otce. „Fakt bys měl ta svoje štěňata víc kontrolovat. Dneska mě obzvlášť svědí prsty a nerada bych se… uhm… netrefila!“
Pokud jsem to mohla posoudit, tak Selena nebyla schopná odvrátit útok většího množství vlků, a to i když se nazývala bohyní. Jistě, mohla by mě zabít a možná, že ještě pár dalších. Ale nemohla zabít úplně všechny předtím, než ji roztrhají na kusy. Vlkodlaci byli vůči magii obvykle celkem odolní, ale úplně imunní nebyli. Někdo, kdo měl tolik moci jako Selena, mohl způsobit škodu dřív, než ho nejsilnější vlci dostihnou.
Nevěděla jsem, jestli bude její magie působit i na mého otce. Ale taky jsem nebyla připravená to riziko podstoupit. Chtěla mě, tak mě měla mít.
Pohnula jsem se dopředu.
Rourke mě okamžitě strhl zpátky. „Ani se nehni, Jessico,“ zašeptal mi rozkazovačným tónem. „Selena je neuvěřitelně nebezpečná. Jestli k tomu dostane příležitost, zabije tě. I kdyby ji to mělo stát vlastní život – udělá to už jen kvůli tomu, aby mi ublížila. A to nedovolím.“
Podívala jsem se mu do očí. Toto nebyl vhodný okamžik pro rozsáhlou diskuzi o tom, co jí chtěl „dovolovat“. „Rourku,“ zašeptala jsem, „já tu nebudu jen tak stát a bez boje přihlížet, jak zabíjí mou rodinu! Nezadržíš mě, ať se budeš snažit sebevíc. Takže to neber jako útok na sebe! Když mě ti upíři chtějí, tak ať mě mají. Ale nedopustím, aby moje rodina a moje smečka byly zničeny kvůli mně.“
V tom okamžiku se mi mozek roztříštil na milion kousků.
Ten tlak byl tak obrovský, že jsem poslepu zašátrala po Rourkově ruce jen, abych se udržela na nohou. Automaticky a bez otázek mě podepřel.
Jessico! zuřil můj otec. Jessico! Spusť svoje štíty! Okamžitě!
Moje štíty? Jaké štíty?
Tati, tady jsem! Já jsem přece tady! Jednou rukou jsem se držela za hlavu. Kladivo by bylo jemnější. Ta bolest byla šílená. Rourke mě držel kolem pasu a vrčel. Myslím, že jsi právě rozbil cokoliv, co mohly být moje štíty. Je mi líto. Nevěděla jsem, že jsou pořád ještě aktivní. Ani nevím, jak to dělám a kdy jsem ty štíty vztyčila.
Jessico, teď mě dobře poslouchej! Musíš odtud zmizet. Se Selenou si starosti nedělej, vezmi Rourka a utíkej! Nemůžu dopustit, aby tě dostali, a nedopustím to. Když teď zmizíš, můžeme upíry zahnat do kouta a postarat se o čarodějku. Rozuměla jsi mi?
Tati, nemůžu...
Utíkej, ZATRACENĚ!
Má krev zareagovala na rozkaz a já zaťala prsty do Rourkeho košile. Okamžitě porozuměl a postrčil mě, co nejrychleji to šlo, před sebe. Svým tělem mě kryl před zvuky smečky, která se najednou vrhla na upíra a čarodějku.
Sotva jsme udělali pár kroků do lesa, když jsem prudce zastavila, takže do mě Rourke zezadu narazil a ochranitelky mě objal pažemi.
Všude kolem nás číhali vlci. Víc vlků, než jsem mohla spočítat. Každý z nich cenil zuby a jejich žluté oči tančily vzrušením. Tady ve stínu se skrýval dvojnásobek vlků, než bylo na mýtině. Nemohli jsme se do nich pustit a přežít.
Rourke mě přitáhl blíž k sobě a oba nás otočil, k vrčícím vlkům zády.

Než jsme mohli vymyslet konkrétní plán, z mýtiny se ozvalo táhlé, vzteklé vytí.
Tyler.
Osvobodila jsem se z Rourkova objetí a rozběhla se. Rourke se okamžitě vydal za mnou.
To, co jsem uviděla, když jsem vběhla na mýtinu, bylo neuvěřitelné. Valdov stál nad mým otcem a ťukal mu prstem na čenich jako zlobivému dítěti. Zbytek smečky se s vrčením plížil kolem a nevěděli, jak mají reagovat. Úmysly upíra byly nejasné. Nikdo ze smečky nechtěl ohrozit Alfu. James vyl nejhlasitěji. Jeho vztek jakoby zapaloval vzduch kolem, tak byl žhavý. Ve své vlčí podobě s modrošedou srstí byl skoro stejně tak velký jako otec. Nedělat nic ho muselo přivádět k šílenství.
Můj otec byl spoután jakýmsi kouzlem.
Selena na něj povýšeně shlížela.
Zalila mě vlna vzteklého rozhořčení. Má vlčice naříkavě zavyla a hned na to zlověstně zavrčela. Zaskřípala jsem zuby.
„Ehm, Callume, opravdu jsi věřil, že po našem posledním střetnutí sem přijdeme nepřipraveni? Tststs! Jak to vypadá, tak jsi tentokrát v nevýhodě a na boj zcela nepřipravený ty. Možná, že ti to vyjde příště. Teď s sebou vezmeme tvou dceru a příliš se netrap! Postarám se o to, aby zůstala… naživu.“ Valdov s úšklebkem ukázal na své zuby. „Prozatím.“
Hněv mého otce mi zuřil v žilách. Cítila jsem ho tak zřetelně, jako by byl můj vlastní. Moje vlčice reagovala vzrušeným štěkotem.
Ještě stále jsem byla částečně proměněná. Ale nyní mnou proběhla další vlna adrenalinu. Zašklebila jsem se. Zničíme je! Moje vlčice vysunula čelist dopředu.
Skoro jako by mi mohl Valdov číst myšlenky. Otočil se k Seleně, která čekala opodál. „Dost hraní, čarodějnice! Udělej to, proč jsme sem přišli, abychom to měli za sebou!“
Poprvé jsem se koncentrovala opět na Selenu. Z koutku úst jí stékal pramínek krve a ničil tak dokonalost jejích rysů.
Poté jsem si všimla něčeho, co jí leželo u nohou.
Ležel tam Tyler a nehýbal se.
Vyrazila jsem a chňapla po ní. Můj vztek mě zaslepoval vůči všemu ostatnímu. Chtěla jsem jen, aby se držela od mé rodiny dál. „Neopovaž se!“ zařvala jsem. „Proč nejdeš sem a nechytneš mě? Já jsem ta, o kterou vám jde. Nebo máš strach, že pošlu tu tvou ubohou prdel na věčnost? No pojď, ty mrcho, bojuj se mnou!“
Selena zaklonila hlavu a začala se smát. „Ach, prosím, takhle je to příliš jednoduché!“ Vrhla jedovatý pohled na vlka u svých nohou a brutálně ho nakopla. „Och, zauzlovaly se ti kalhotky, protože jsem ochromila tvého bratříčka? Nebo je to tvým tatíčkem, který támhle stojí bez hnutí a nikam nemůže? Hmmm? No, to je jedno! Tady toho...“ ukázala dolů, „...můžu dorazit i potom, až skončím s tebou!“
Zvedla ruce a začala prozpěvovat.
„To je všechno, co dokážeš, Seleno?“ posmívala jsem se, zatímco jsem kráčela k ní. Najednou ze mě všechen strach spadl. „Příliš zbabělá, než aby ses mi postavila bez toho svého cukání prstů, co? To mě vůbec nepřekvapuje. Tvůj ksicht okamžitě každému prozradí, že jsi největší slaboch, jakého jsem kdy potkala. Asi je pro tebe těžké udržet si zájem nějakého muže, co? Rourke tě měl plné zuby hned poté, co tě přefi…“
„To stačí!“ zakřičela. „Za to zaplatíš!“ zamávala rukou.
Vyhnula jsem se kouzlu tak, že jsem na poslední chvíli uskočila. Ale když jsem se otočila, s hrůzou jsem musela přihlížet tomu, jak lesklá pouta zasáhla Rourkeho, který stál přímo za mnou.
„Ne!“ zařvala jsem a zachytila ho, než mohl dopadnout na zem. Jemně jsem ho položila a klekla si vedle svého druha. Prsty jsem hledala jeho puls. Srdce mu ještě bilo. Díky bohu, nebyl mrtvý. Neměla jsem ani ponětí, jestli by ho ta magie mohla zabít, ale zatím dýchal.
Pomalu jsem zvedla hlavu.
Víčka mě pálila, když mi v očích vzplál ohňový tanec. Z hrdla se mi vydralo divoké zavytí. „Ne, to se mýlíš, Seleno: Ty jsi ta, kdo zaplatí!“
Kolem mě nic neexistovalo. Můj vztek se rovnal husté, pulsující mlze. Zvedla jsem se a vykročila ke svému protivníkovi. Vlčice mi běhala v hlavě sem a tam a toužebně čekala na to, až čarodějnici roztrháme na kusy. Ani Selenin perlivý smích nás nemohl odstrašit.
Už jsem byla skoro u ní, když jsem v jejích očích konečně zahlédla stopu strachu. Ale rychle se zase sebrala. „Malý čoklíku, přišel čas na dobrou noc,“ řekla a cukla přede mnou rukou. Červené linie překonaly prostor mezi námi během chvilky. Kouzlo mě zasáhlo naplno, ale ne před tím, než jsem vyrazila rukou a zasáhla její porcelánový obličej. Uslyšela jsem hlasité křupnutí a Selena byla odražena, zatímco mé tělo strnulo.
Tvrdě jsem dopadla na zem.
Červené linie pronikly do mého vědomí a proudily skrze mne. Selenina magie mě spoutala.
Ale na rtech se mi rozlil spokojený úsměv. Protože jsem viděla něco červeného, jak jí stéká po tváři, když se namáhavě stavěla na nohy. Sežer tohle, děvko!
Moje vlčice chňapala a tahala za vlákna, která obepínala mé vědomí stále hustěji, ze všech sil. Ale nemělo to smysl. Bylo jich prostě příliš mnoho. Pouto mě během pár chvil úplně přemůže.
Vlci, kteří čekali mezi stromy, vyběhli na mýtinu a moje smečka se kolem mě pustila do boje.
Valdov ke mně přistoupil, sklonil se nade mnou jako nějaký cirkusový ředitel a natáhl ruku, aby mě pohladil po tváři. Uvnitř jsem se kroutila, ale mé tělo nebylo schopno žádného pohybu. „Pospěš si, čarodějnice, je příliš silná! To ji dlouho nezadrží.“
Odpověděl mu povýšený hlas.
„Zadrží ji to na dost dlouho. Není silnější než já, upíre. Máš dost času, abys ji dopravil ke své drahocenné královně. A teď ať mi zmizí z očí, než se rozhodnu ji zabít tady a teď!“
Mé tělo bylo zvednuto do vzduchu.
Když nás Valdov vynesl mezi mraky, vítr mě udeřil do tváře.
Z hloubky pod námi se ozvalo příšerné, naříkavé vytí.

Mému otci se konečně podařilo zbavit jeho pout.

20 komentářů:

  1. Super !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  2. :-) Ďakujem za pokračovanie :-) ... katus

    OdpovědětVymazat
  3. Moc, moc, moc ďakujem za pokračovanie. Ani neviete, akú radosť ste mi urobili. Ďakujem za skvelý preklad a korekciu.

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)
    Dievčatá, držím všetky palce nech sa Vám už teraz vyhýbajú všetky trable a podarí sa Vám tento príbeh dokončiť a zapojím všetky svoje "ajťácke neduhy" aby sa mi podarilo nájsť Halbmondnacht... :-);-)
    V ajine mám od 0,5 až po 4 časť, ale to asi nepomôže... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V angličtině mám knihy taky, jenže není překladatelka, která by měla na aj verzi nervy. :D Miruš překládá jen z němčiny, takže pokud by se ti podařilo druhý díl najít, tak by to byla paráda. :)

      Vymazat
    2. Boze dievčatá ďakujem strašne moc!! Milujem tuto knihu a už sa neviem dočkať ďalšej kapitoly!!

      Vymazat
    3. Ahoj Paťka - BINGO... Našla som ju a stiahla je vo formate epub (ak však nevyhovuje preklopím do akého formatu budte chcieť...
      Píšte na e-mail - yanicazet@gmail.com

      Vymazat
  5. díky za překlad :-) jsem moc ráda, že se v této knížce pokračuje :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Páni, to je překvapení, už jsem myslela, že skončil překlad jako u jiných knih ale jsem moc ráda za pokračování a překlad.Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Děvčata, udělala jste mi obrovskou radost. Už jsem se smířila s tím, že překlad skončil a ejhle, je tu. Moc a moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  8. našla jsem, jak by kniha měla vypadat a i její německý název, ale zatím jsem nepotkala něco na stažení, jen placené, no ještě se kouknu dál, třeba se nám poštěstí
    díky za překlad
    https://www.weltbild.de/artikel/ebook/werwolf-trilogie-band-2-halbmondnacht_19042951-1

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za preklad a som rada, že sa v ňom pokračuje :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat