sobota 20. února 2016

Její anděl bojovník - 4. kapitola 2/2


Neříkal nic. Podíval se na oblohu, tichý a zamyšlený, a pak zpět na ni.
„Kde je Oblak Devět?“
Zvedla obočí. Viděla příležitost, jak ho poškádlit, a využila jí.

„Ty jsi anděl. Myslela jsem si, že bys na to byl schopný odpovědět. Nikdy jsem nebyla na oblaku devět, ale slyšela jsem o tom samé dobré věci. Vsadím se, že je docela přeplněný, pokud teda není velký. Dostanou se andělé na oblek devět taky?“
Nevypadal, že to na něho udělalo dojem. Znovu byl zticha, stejně tak zamyšlený jako předtím, a pak přikývl, jakoby souhlasil s něčím. S ní? Podívala se na oblohu. Nebo s někým jiným?
„Zjevně je to klub v tomto městě. Démon, kterého jsme zadrželi, nám tím ukázal směr. Víš, kde to je?“ jeho hluboký svůdný hlas přinutil její oči se napůl zavřít. Nepřítomně přikývla a pak se jí oči široce roztáhly, když si vzpomněla, co za klub Oblak Devět byl.
„Jsi si jistý, že tam chceš jít? Chci říct, je to –“
„Exotický klub?“ usmál se jasně a oslnivě. „Slyšel jsem.“
„Kde, ve své hlavě?“ podívala se mu na uši kvůli jakékoli známce po tom, co mohlo sloužit jako komunikační zařízení.
Einar přikývl. „Samozřejmě. Kde jinde bych měl přijímat rozkazy?“
Ten způsob, jakým to řekl, to znělo, jakoby to bylo naprosto normální slyšet mluvit hlavy ve své hlavě, které ti říkají, co máš dělat. Podle toho, co věděla, z takovýchto věcí zešílíš.
„To je jedno.“ Taylor si přitáhla koženou bundu k hrudi a vyrazila k východu z parku.
Oblak Devět měl reputaci špinavé jámy a to z dobrého důvodu. Byl to ten druh klubu, do kterého chodili lidé, kde se nechtěli brzdit a chtěli dělat věci bez závazků a důsledků. Naneštěstí pro smrtelníky byla půlka mecenášů různí démoni a někteří měli nebezpečné návyky. Takové, na které se mohli chtít ptát andělé a lovit je.
Einar řekl, že šel po třech démonech, protože pracovali s andělem, který zabil přes stovku lidí, a potřeboval vědět proč. Mělo to něco společného s tím, co se stalo v Oblaku Devět? Smetla tu teorii. Oblak Devět měl reputaci, ale ne vraždící. To byla jen příležitostná nehoda. Pokud by to byla scéna s tak velkým počtem smrti, slyšela by o tom. A kromě toho, byla si jistá, že by šéf takové věci netoleroval. Vždycky drželi dohled nad démony, kteří klub navštěvovali, a většina z nich pravidla dodržovali. Šéf se vypořádal s těmi, kdo neposlechli, což bylo varováním pro zbytek a drželo je to v mezích. Muselo to být něco jiného, že zabil tolik lidí, nebo aspoň někde jinde.
„Jsi velmi tichá.“ Einarův hlas jí vpadl do myšlenek a ona udělala tichý zvuk souhlasu. „Přemýšlíš?“
„O Oblaku Devět. Chápu proč, ale nejsem si jistá, jestli je to správně.“ Podívala se na Einara. Kráčel vedle ní, vysoký, temný a příliš pohledný pro své vlastní dobro. Usmál se na ni. Bylo na tom něco rozpustilého.
„Můžeš mi o něm povykládat, zatímco jdeme.“
Než mohla souhlasit, Einar si ji smetl do náruče a vyskočil. Máchl širokými hnědými křídly a zvedl je oba do vzduchu. Taylor ho popadla kolem krku a přisunula se blíž.
„Dej mě dolů. Myslela jsem si, že jsme si tím už včera prošli. Nebudu s tebou létat.“ Bouchla ho jednou rukou do hrudi a tou druhou se k němu prudce přitiskla. Zem se vzdalovala a vzdalovala a jí se kroutil žaludek.
„Neupustím tě. Nemáš důvod se bát.“
Bylo k tomu hodně důvodů. „Pokud by Bůh chtěl, abych uměla létat, dal by mi křídla.“
„No, dal křídla mně, takže letíme. Je to o hodně rychlejší a jsem unavený z chození.“ Tvrdohlavá čelist Taylor řekla, že tentokrát to nebude po jejím.
Svět pod nimi ubíhal. Ucukla a skryla mu tvář do krku. Nebylo to silácké nebo jí podobné, ale nemohla vidět, jak vysoko byla a jak lehce mohla spadnout.
Einarův silný stisk na jejích žebrech a kolenou říkal, že by tak lehce nespadla. Minulou noc ho musela zbít, aby ji pustil. Neupustil ji. Tak moc mu věřila.
„Musíš mě navádět,“ řekl Einar hlasitě přes zvuk větru.
Taylor se vynořila ze svého úkrytu. Rozhlédla se a pokoušela se dát smysl cizímu světu pod sebou. BT věž zářila v dálce jako maják. Ukázala směrem k němu. Jakmile tam budou, bude schopná Einara dál navigovat.
„Myslíš si, že Oblak Devět je ten druh místa, se kterým mají naši démoni spojení?“
Vzhlédla k němu. Jeho profil byl o hodně lepší rozptýlení než schovávat se mu na hrudi. Uložila si to do paměti. Rovná linie jeho nosu, ostré hrany jeho očí a tvarovaná čelist. Vítr mu čechral krátký culík, osvobozoval prameny, které mu šlehaly do obličeje. Držela si své dlouhé černé vlasy jednou rukou a tou druhou jeho.
„Možná. I když se obvykle kolem tento druh nepotuluje. Mají tendenci držet se v úkrytu.“ Zjistila, že taky křičí, i když si byla jistá, že to není potřeba. Oba měli vynikající sluch díky svému druhu.
„Normálně lovím nudný typ, který se prostě zhroutí a umře v momentě, kdy se na něj podívám. Mám radši muže s trochou odvahy a boje.“
Jeho pohled střelil k ní plný otázek. Tváře jí hořely. V žádném případě nemyslela jeho. Ani omylem sakra. Srdce se jí zadrhlo v krku a dlaně se jí zpotily. Nemyslela. Nemohla.
Einar klesl a ona to využila, aby ho navedla ke klubu, byla vděčná za to rozptýlení. Musela si pročistit hlavu. Všechno, co udělala od té doby, co se setkala s Einarem, bylo, že s ním flirtovala a ona si slíbila, že se s nikým nezaplete.
Bez ohledu na to, jak moc chtěla.
Přistáli v uličce mimo klub. Neonový nápis u vchodu byl tmavý. Ulice byly prázdné. Einar ji položil na zem a ona přešla k černým dveřím. Zamčeno.
„Hádám, že se budeme muset vrátit zítra.“ Taylor bojovala, aby udržela jeho pohled. Měla říct, že se on bude muset vrátit zítra, měla se na něco vymluvit a nechat ho, aby hledal démony sám. To by nejvíc dávalo smysl. Stejně neudělala nic, co dávalo smysl od té doby, co ho potkala. Otočil jí svět vzhůru nohama a ji spolu s ním.
„Myslím tím, že se ty budeš muset vrátit.“
Chtěla odejít, ale Einar ji popadl za paži. Podívala se na jeho ruku, jeho prsty obepínající její štíhlé zápěstí a pak do jeho očí.
„Myslel jsem si, že jsme partneři.“
Proklela to slovo. Partneři. Nejspíš byli, ale ne tím způsobem, jakým chtěla. To bylo něco, co nikdy být nemohli. Bylo to příliš komplikované a nikdy by to nefungovalo.
Pokud by Nebe zjistilo, že s ní pracoval nebo ji vyléčil nebo cokoli o nich dvou, potrestali by ho. Alespoň se musela zodpovídat jenom sobě. I když to tak pro něj nebylo, nechtěla být zodpovědná za to, že byl vykopnutý z práce a z domova.
A ona nechtěla, aby ji nesnášel, když si uvědomí, co je.
„Opravdu bych měla jít.“ Pokusila se vyprostit, ale on ji nepustil.
„Proč?“ Einar k ní přistoupil tak blízko, že se jeho bok otřel o její, a ona se zachvěla z toho pocitu. Nemohla říct ty odpovědi, které ji napadaly. Její hlas nespolupracoval.
Protože to bylo zakázané.
Protože chtěla o tolik víc, než mu jen pomoct napsat nějaké zatracené démony.
Protože jí zlomí srdce.
Protože by ji nenáviděl.
Místo toho jen stála, zírala mu do očí, prohrávala bitvu, na kterou neměla to srdce, aby bojovala.
„Nemám k tomu důvod,“ řekla a on jí pustil ruku. Podařilo se jí udělat falešný zlomyslný úsměv, i když ji to uvnitř bolelo. „Hádám, že jsme spolu uvízli, parťáku.“
Jeho pohled následoval její prsty, když jimi přejíždělo po vrcholku jeho hrudní zbroje, kde pronásledovaly zlaté hrany tvarované tmavě hnědé kůže.
Bolelo s ním flirtovat, ale používat to, aby zakryla své pocity, bylo snadnější, než čelit strachu tím, že mu řekne, co měl na mysli, a prohlásit, že byla tak nějak tím, co měl v plánu zabít.
Einar si ji smetl do náruče a letěl. Obtočila mu ruce kolem krku, povzdechla si a položila si hlavu na jeho rameno. Držel si ji blízko, jako by vycítil, že potřebuje ujištění, a jeho tvář se otřela o její čelo. Zůstal tam, jeho horká kůže se dotýkala její, a ona si něco uvědomila.
Nebyla jediná, která bojovala se svými pocity a touhou.
Ale ona by byla ta, která by se jim poddala.


14 komentářů:

  1. Super !!! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za novou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad a korekturu další skvělé kapitoly. Asi se vloudila malinkatá chybička v čísle kapitoly, Jinak fakt skvělé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak nic, jsem trdlo. To číslování je správné. Jojo, kdybych se tak pořádně podívala.

      Vymazat
    2. Mně se podařilo naplánovat dvě půlky kapitol na stejný den a v rozdílný čas dokonce tak, že byla dříve ta pozdější, takže jsem to pak ještě upravila, aby byly zveřejněné chronologicky správně. Chybička se vloudila. :D

      Vymazat
  7. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za skvělý překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat