středa 27. ledna 2016

Vládci noci - 1. kapitola 1/2


NA CHVÍLI ZAPOMNĚLA DÝCHAT.
Marcus byl v její posteli, jeho tvrdé tělo se k ní zezadu tisklo, jedna ruka vsunutá kolem ní a svírající jí na její hrudi, jeho zápěstí se otíralo o její prsa. Jeho dech ji lechtal na zadní straně krku, a když zívl a pevně ji objal, rozvířil její vlasy.
„Marcusi?“
„Hmm?“ Zněl, jako by už napůl spal.
Co se děje?“
Ami nikdy předtím nebyla k muži tak blízko. Každý kousek Marcusovy přední strany – zakrytý nějakou měkkou, tenkou látkou – byl nalepen na každý kousek jejích zad. Jejích holých zad. A bylo to… tak příjemný.
Není divu, že takový blízký kontakt jí byl zakázán.


Kapitola 1
Chladný vánek nepřiměl chlupy na zadní straně Amina krku se postavit, ale hluboké zvířecí zavrčení, které ho doprovázelo.
Ztuhla s jednou rukou nataženou před sebou s prsty svírající obal DVD, který byl napůl vsunutý do automatu na půjčování filmů. Na jejích pažích jí vyskočila husí kůže. Adrenalin se vlil do jejích žil a zrychlil její puls.
Otočila se čelem ke zdroji tohoto znepokojivého varování, prozkoumala parkoviště za ní a zjistila, že je bezpečně prázdné pro její leskle černou Teslu Roadster. Oranžové a hnědé listy vířily a padaly přes opravený černý asfalt, který se stále místy leskl od půlnoční spršky. Whole Foods, Blockbuster a ostatní podniky na bulváru dávno zavřely na noc.
Podívala se po své pravici. East Franklin Street byla opuštěná… jak by měla být. Chapel Hill v Severní Karolíně bylo univerzitní město. Zhruba ve 3:20 v neděli večer (nebo v pondělí ráno) byli studenti a profesoři zachumlaní ve svých postelích, spali v rámci příprav na časný start do práce nebo školního týdne.
Ami uvolnila svoje strnulé sevření na DVD a nechala ho žuchnout na vrchol nesčetného množství dalších filmů a her, které byly vráceny. Udělala krok směrem ke svému autu. Zavrčení zaznělo ještě jednou, zdálo se, že do ní uhodilo a rozcuchalo její ofinu společně se severním větrem. Hluboké a plné hrozby, nebyla to stížnost nějakého nedůtklivého domácího mazlíčka, který byl příliš dlouho zanechán mezi živly. Žádný pes nevyvolal takové burácení. Vyvolalo ho něco většího a tónem a strukturou připomínalo lva nebo tygra.
Další vrčení mu odpovědělo, nebylo tak působivé jako první nicméně zneklidňující. Pak další. A další. A další. Ami se zamračila, sáhla do své bundy a vytáhla 9mm Glock, na kterém Seth vždycky trval, aby ho nosila, a obezřetně se přiblížila k East Franklin Street.
Rozhodně to přicházelo ze severu. Ne z potemnělých podniků přes ulici, ale z cyklostezky na jejich pravé straně, která se stáčela doleva do lesa za nimi. Zavrčení bylo naplněno takovým násilím a vztekem, že by si člověk mohl myslet, že lev bojoval se smečkou vlků.
Právě když se dostala na okraj parkoviště, k rvačce se připojily divné dunivé zvuky.
Ami vyrazila přes ulici a rozběhla se po cyklistické stezce. Vysoké stromy tvořily věžičky na její pravé straně. Malá louka s rádiovou věží ležela na její levé straně, ale ta se brzy vzdala lesu. Když se tak stalo, Ami zpomalila do svižné chůze a vstoupila do hustších stínů. Její srdce bušilo. Klokotání potoka, který neviděla, dráždilo její uši.
Po devíti až třinácti metrech opustila cestu, zamířila mezi stromy a začala se brodit podrostem. Naštěstí dříve pršelo. Podzimní listí pod klenbou stromů bylo ještě vlhké a tlumilo její kroky.
Nahoře před ní se mihla malá světla jako světlušky. Jantarově žlutá. Zelená. Modrá. Stříbrná. Někdy jednotlivě. Někdy v párech. Pohybovaly a přesunovaly se. Doba, po kterou zůstávaly viditelná, se různila.
Ami ztěžka polkla a zpochybnila své duševní zdraví, jak přicházela do oblasti, kde stromy prořídly. Zastavila se, zakryta hustějším listovím po obvodu.
Ve předu, příliš malém aby se nazýval mýtinou, ležel kousek pozemku o velikosti garáže pro dvě auta, který byl náhodou beze stromů. V jeho středu se odvíjela fantastická scéna, která by – pro mnohé – byla neuvěřitelná.
Ty blikající světla, která viděla se míhat do a z její pozornosti, jak se tváře, které byly jejich domovem, pohybovaly sem a tam tak rychle, až se rozmazaly. Muži, kteří byli očividně více než smrtelní, byli zapojeni do surrealistické bitvy, která vzkřísila její první popis: lev krotil vlčí smečku.
Lev – tmavá, hrozivá postava ve středu bouře – nesl zářící jantarové oči a dlouhé černé vlasy, které se vznášely kolem jeho hlavy jako pramínky kouře, jak se točil, bojoval a ohnal se po svých útočnících s rychlostí, která ji připomněla Tasmánského Ďábla z kreslených filmů od Warner Brothers, které jí ukázal Darnell.
Nesmrtelný Strážce.
Žádný jiný tvor se nemohl pohybovat tak rychle.
Smečka vlků – vrčící a štěkající jako jejich jmenovci – také nosila zářící oči, jejich byly zelené, modré a stříbrné. Ačkoli všichni, stejně jako nesmrtelný, byli oblečeni v půlnoční odstínech, jejich vlasy se různily. Blonďaté. Hnědé. Kaštanové. Dlouhé. Krátké. Vyholené. Špičaté. Stáhnuté v culíku. I oni se pohybovali rychleji než by lidé kdy mohli, vrhali se a napadali nesmrtelného nezřetelnými pohyby, pak uskočili zpět a zastavili se, aby posoudili poškození, a dali šanci svým druhům, z jejich ostří odkapávala rudá kapalina.
Upíři.
I když nemohli dosáhnout rychlosti a síly jejich nepřítele, upíři početně převyšovali nesmrtelného… osm na jednoho, jak nejlépe mohla spočítat. Ami mohla rozeznat jednotlivé rysy pouze, když se upíři zastavili mezi útoky.
Nerozeznala žádný z rysů nesmrtelného, protože zůstával v nepřetržitém pohybu, jeho meče, saisi nebo jakékoli čepele, kterými se oháněl, ho chránily před útoky ze všech stran.
Ami sáhla do své levé kapsy zpocenou dlaní a vytáhla válcový hliníkový tlumič, který byl delší než samotná pistole. Ponechala svůj pohled na střetu před ní a našroubovala ho na hlaveň. Nejlepší tlumič sníží výbušné vypuzení každé tříštivé střely na pouhé kliknutí, které neprobudí spící obyvatele v domech a řadových domcích za stromy.
Zvedla Glock svou pravou rukou, podepřela jí levou a čekala.
Rozmazaný pohyb ztuhl do blonďatého upíra, který se zastavil – zářící akvamarínové oči, mokré bowie nože – na okraji smečky.
Ami dvakrát vystřelila.
Z jeho krční a stehenní tepny vystříkla krev. Upír upustil své zbraně, vydal zkomolené zaskřehotání a přitiskl ruce ke svému krku ve snaze zastavit proudění své životní krve.
Upír s rozcuchanými hnědými vlasy se objevil vedle něj.
Ami vystřelila třikrát, zasáhla nového upíra do jeho krční, pažní a stehenní tepny.
Všech šest zbývajících upírů se zastavilo a podívalo se na své zraněné kolegy, kteří klesli na kolena a krváceli rychleji než virus, který je infikoval, mohl uzdravit jejich rány.
Nesmrtelný Strážce se zastavil a neomylně se setkal Aminým pohledem.
Na zlomek vteřiny se její srdce zastavilo a všechno kolem ní odpadlo, rozostřilo se, stalo se tmavou prázdnotou. Vše kromě nesmrtelného.
Jeho vlasy se usadily na jeho ramenou a spadly do půli jeho zad a hrudníku v divokém uspořádání zakrývajíc tak většinu jeho tváře. Jeho oči, které viděla skrz změť vlasů, zářily jasně jantarovou barvou pod havraním obočím. Tmavé strniště, které pokrývalo silné čelisti, bylo potřísněné kapkami a proužky šarlatové. Jeho plné rty byly rozevřené, lapání po dechu bylo prokládáno hřmotem lva, a ukazovaly bílé, lesklé tesáky.
***
Byl to, možná, jeden z nejpodivnějších momentů Marcusovy existence.
No, podivný nemusí být to správné slovo. Upíři stále se pohybující ve smečkách větších po dvou či po třech byli podivní. Upíři zůstávající při smyslech natolik, aby zorganizovali útok ze zálohy, do kterého se vehnal, byli neobvyklí. Přinejmenším to bylo neobvyklé až do doby před rokem a půl.
Tohle...
Tohle bylo překvapující.
A Marcuse Graydena překvapilo jen velmi málo věcí.
Lapajíc po dechu a krvácející z desítky řezných ran a šrámů, které neměly čas se uzdravit před tím, než byly způsobeny další, zíral na iniciátora této příznivé pauzy.
Očekával, že uvidí Druhého vystrojeného v černém ohozu na lov upírů. Místo toho jeho fascinovaný pohled přistál na líbezném, nepopiratelně ženském obličeji se svatozáří zářivých, oranžových kudrlinek. Velké zelené oči stejně intenzivní jako smaragdy zíraly z ukrývajícího listoví a setkaly se s jeho.
Byla hezká. A malá. A zdálo se, že vyzařuje nevinnost. Nebýt zbraně natažené před, uvažoval by o tom, jestli si ji nepředstavuje.
Kdo to byl? Co tady dělá?
Oblečení, které měla na sobě, ji označovalo jako civilistku – přiléhavé džíny, volný svetr, tmavá bunda – tak proč nekřičela? Proč ho nezastřelila? Proč mu pomáhala namísto, aby utekla nebo střílela na všechny?
Marcus neměl dost času, aby mohl dál spekulovat. Vycítil moment, kdy zbývajících šest upírů vypátralo drobného vraha, a odtál svou paži.
***
Ami sledovala, jak se nesmrtelný ohnal lesklým, krátkým mečem po nejbližším upírovi, když všech šest upírů prohledávalo stromy, aby ji zahlédli. Hlava třetího upíra dopadla na zem zhruba ve stejném okamžiku, kdy si Ami uvědomila, že byla spatřena.
Projela skrze ní čirá hrůza, přinutila její srdce zpět do akce a narážet do jejích žeber v panickém trojnásobném tempu. Tři z pěti zbývajících upírů znovu pokračovali v jejich střetu s nesmrtelným. Další dva obrátili svou zuřivou pozornost na ni.
Ami stiskla spoušť znovu a znovu a znovu, slepě pálila do šmouh, do kterých se přeměnila jejich těla, jak se k ní hnali. Nebo se snažili hnát směrem k ní. Třeštivé střely nadělaly vnitřně hodně škody, rozletěly se jako květ květiny po nárazu. A poloautomatická zbraň mohla vystřelit mnoho třeštivých střel ve velmi krátkém čase.
Amy vyprázdnila zásobník, nacpala do upířích trupů deset zbývajících kulek. Když oba upíři klopýtli a zaváhali, vysunula zásobník a vytáhla další ze své kapsy.
Jeden z upírů – s vyholenou hlavou – se vzpamatoval rychleji než druhý a se zvířecím zvukem vyrazil směrem k ní, když vsunula nový zásobník do rukojeti.
Rozmazaný tvar se prohnal mezi nimi: nesmrtelný pohybující se tak rychle, že vítr, který vytvořil svým proběhnutím, smetl vlasy z jejího obličeje. Plešatý upír, který byl skoro u ní, odskočil zpět, jako kdyby narazil do zdi. Rány vypadaly, že se na jeho těle otevírají spontánně, jak probleskovaly krátké meče nesmrtelného.
Otřesená, Ami zacvakla zásobník, přesunula kulku do komory a zvedla svou zbraň.
Dva ze tří upírů, se kterými bojoval nesmrtelný, byli zabiti. Když nesmrtelný zastavil, ti dva, kteří se jí věnovali, spadli bezvládně k zemi. Jediný přeživší upír vzal na vědomí rychle se rozkládající těla svých společníků a utekl.
Nesmrtelný Strážce se otočil čelem k ní.
Ami ztěžka polkla a podívala se na něj. Nahoru na něj. Při 185 centimetrech či více se tyčil nad jejich 150 centimetrů. Její strach se nezmenšil, i když věděla, že by měl. Nesmrtelní byli ti dobří. Nesmrtelní ji zachránili od monster, kteří ji zamkli v pekle své tvorby. Nesmrtelní ji u sebe ubytovali, pomohli jí znovu získat její zdravý rozum, chránili ji a dali jí domov.
Ale ne dříve, než ty příšery nenapravitelně poškodily její psychiku.
Ami se přinutila snížit svou zbraň, ale nemohla na ní uvolnit své sevření, nebo uklidnit její třes.
Nesmrtelný si ji v tichu prohlížel. Jeho oděv byl roztrhaný na mnoha místech a promočený krví, a to jak jeho, tak upíří. I když jeho ruce stále držely krátké meče ve volném, pohodlném sevření, jedna paže visela v podivném úhlu.
Jsi zraněná?“ zeptal se. Jeho hlas, hebký a hluboký, nesl britský přízvuk.
Neschopna najít svůj vlastní, zavrtěla hlavou.
Víš, co jsem, co jsou oni,“ poznamenal a ukázal na zemřelé upíry nakloněním hlavy.
Ano,“ vymáčkla ze svého napjatého krku. „Jsi… jsi v pořádku?“
Přikývl a podíval se směrem, kudy upír utekl.Mám ještě jednoho, o kterého se musím postarat.“
„Chceš, abych zavolala posily?“
Nezbedný úsměv zkroutil jeho rty, když se rozešel pozadu ve směru své kořisti.A zkazit mi zábavu? Ne, děkuji.“
Něco na tom úsměvu, zlověstné očekávání, které naplnilo jeho hezké rysy, vyvolalo záchvěv motýlích křídel v jejím břiše.
Domnívám se správně, že jsi Druhá?“
Otevřela ústa, aby reagovala negativně.
Druzí byli lidé, kteří pracovali s nesmrtelnými a chránili je za denního světla, když se museli vyhýbat slunci. Všichni byli velmi pečlivě prověřováni, aby zaručili jejich loajalitu, a prošli rozsáhlým bojovým uměním a výcvikem se zbraněmi. Byli také hodně podobní tajným agentům a neváhali by, položit svůj život na záchranu svého Nesmrtelného Strážce... což byl důvod, proč Druzí byli téměř vždy muži. Jak se zdálo, většina nesmrtelných byla obvykle staromódní a myšlenka, že by žena pro ně obětovala svůj život, byla pro ně příliš nestravitelná.
Náhlé zakňourání jejího mobilní telefon, přimělo Ami poskočit a zaklapnout její pusu.
Sáhla po telefonu.
Nesmrtelný se ohlédl přes rameno, jeho nedočkavost se začátkem lovu byla evidentní.
Když zahlédla ID volajícího, Ami sotva potlačila zasténání.Jen do toho,“ pobídla nesmrtelného a mávla na těla upírů, která se zmenšovala, jak parazitující virus, který je infikoval, je pohlcoval zevnitř v zoufalé snaze žít.O tohle se postarám.“
Zaváhal.
Ami zvedla telefon ke svému uchu a odpověděla nejvíce normálním hlasem, jakým mohla, po posledních nervujících několika minutách.Ahoj, Sethe.“
„Ahoj, zlatíčko.“
Obočí nesmrtelného vyletělo vzhůru. Není pochyb o tom, že jeho nadpřirozeně lepší sluch mu dovolil, aby slyšel basbarytonový pozdrav vůdce Nesmrtelných Strážců... stejně jako náklonnost, která ho prošpikovala.
Máš zpoždění. Kde jsi?“ Seth pokračoval.
„Já, ehm...“ Ami prohlédla krvavou paseku, uvažovala o tom, jak vytrvale Seth střežil její bezpečnost, a snažila se ho neznepokojit.Já... jen jsem se zastavila vrátit filmy, které jsme si Darnell a já půjčili včera v noci.“
Úšklebek se objevil tváři nesmrtelného, vyvolával takovou atraktivní přeměnu, že Ami mohla jen oněměle zírat.
Zřejmě ujištěn její známostí se Sethem a Darnellem (Druhým jednoho z nejmocnějších nesmrtelných) a vydrážděn jejím vyhýbáním se Sethově otázce, mrkl, nabídl jí domýšlivý pozdrav mečem, který měl ve své nezraněné ruce, pak vypadal, že zmizel do vzduchu, když se vypařil za upírem, který se dostal pryč.
Napětí, o kterém si neuvědomila, že napínalo téměř každý sval v jejím těle, zmizelo spolu s ním, zanechávajíc ji s téměř malátným, euforickým pocitem.
Všechno v pořádku, Ami?“
„Všechno je v pořádku,“ řekla a myslela to vážně.
Nejen, že se jí podařilo stanout tváří tvář cizinci – cizímu muži – aniž by podlehla panice, která ji v těchto případech obvykle pohltila, a buď to prchala hrůzou, nebo se přeměnila do ubohé, rozechvělé hromádky; dokonce pomohla zmíněnému cizinci porazit skupinu upírů, kteří ho napadli.
Jásot prošpikovaný s obrovskou úlevou jí zaplavil. Seth měl pravdu. Opravdu jí bylo lépe. Ta monstra ji nezlomila.
Jsem v pořádku,“ opakovala, teď tak šťastná, že by mohla tančit.Omlouvám se, že mám zpoždění. Budu tam hned, jak jen budu moct.“
„Dobře. Buď opatrná.“
„Budu,“ zašveholila a vrátila telefon do své kapsy s úsměvem. Odšroubovala tlumič, upustila ho do kapsy a zasunula pistoli do pouzdra.
Když opustila stromy a přistoupila k rozkládajícím se upírům, její úsměv se změnil v úšklebek. Fuj. Nikdy předtím nebyla svědkem toho, co se stane s upíry, když jsou zničeni. Vůně se podobala té z přeplněného městského kontejneru v horkém letním dni. Upíři, které postřelila, se úplně rozpadli, zanechávajíc jen prázdné krvavé oblečení a zbraně. Ostatní se rychle rozkládali, sesychali jako mumie, pak se zhroutili do sebe, jako balóny, z kterých se vypustí vzduch.
Otřásl s ní mírný třas.
Stane se tohle nesmrtelným také, když jsou zničeni?
Upíři a nesmrtelní byli oba infikování se stejně vzácným virusem, který nejdříve přemohl, a poté nahradil jejich imunitní systém. Ten jim dal větší sílu, rychlost a dlouhověkost, uzdravoval jejich rány ve zrychleném tempu, a držel je od stárnutí. Všechny dobré věci. Ale
infekce virem je také zanechala s nešťastnou citlivostí na světlo a jakousi vážnou anémií.
Nesmrtelní a upíři se nicméně lišili v jednom velmi významném ohledu: nesmrtelní byli něco víc než lidi ještě předtím, než je virus přeměnil.
Narodili se s mnohem pokročilejší a komplexnější DNA než mají obyčejní lidé, říkali si obdaření... alespoň před svou přeměnou. Nevěděli, proč se geneticky lišili od lidí. Věděli jen to, že tisíce DNA chromozomů, které mají navíc, jim udělují podivuhodné dary a talenty, které jiní postrádají, a umožňují jejich tělům mutovat virus, který je infikoval, odstraňujíc ty více zhoubné aspekty.
Nesmrtelní, například, netrpěli šílenstvím, které rychle napadlo upíry, jejichž mozky byly poškozené napadení virem. Také nepadali do hluboké, kóma podobnému spánku, což dělali upíři, když slunce vyšlo.
Ami nakrčila nos a zvedla zkrvavenou košili používajíc jen svůj palec a ukazováček. Nesmrtelní taky nebyli zničeni velkou ztrátou krve. Místo toho vklouzli do jakési stagnace nebo hibernace stejně jako želvušky, dokud nepřišel zdroj krve.
No, není, jak se tomu vyhnout,“ zamumlala. Protože postrádala rukavice, bude si muset ušpinit ruce. Oblečení by měla zahrabat do jednoho nebo více městských kontejnerů na bulváru. Lepkavé, šarlatově pokryté zbraně sesbírá a uloží do kufru svého Roadsteru. Nemohla udělat nic s krvavou zemí. Doufejme, že přijde další podzimní sprška a umyje jí do čista.
Poklekla a začala sbírat oblečení do smradlavé hromady.
Díky bohu, že měla v autě nějaké ubrousky na ruce.

***

19 komentářů:

  1. Vďaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za první vlaštovku, skvělé, moc se těším na pokračování !!!

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad, jsem ráda, že pokračujete v této sérii.

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem pekne za preklad :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za skvělý překlad!!!❤

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Super díky za kapitolku a už sa neviem dočkať pokračovania

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná v%daka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Ďakujem za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  13. Vďaka za preklad.Teším sa na ďalšiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji, tahle série vypadá skvěle :)

    OdpovědětVymazat
  15. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat