sobota 30. ledna 2016

V zajetí draka - 17. kapitola 1/3


Na okamžik vypadala úplně vyděšeně, ale pak se její lidská postava začala mihotat a zmizela. Její místo zaujala nádherná, perleťově zářící bytost. Byla velká jako malý shetlandský poník, ale podobnost tu byla asi jako mezi bernardýnem a chrtem. Její drobné tělo mělo pružné temperamentní kontury, na konci dlouhých, štíhlých nohou byla elegantní kopýtka. Měla půvabně klenutý krk a útlou koňskou hlavu se špičatým, hedvábně se lesknoucím rohem.

„Zatraceně!“ zašeptal Dragos. Ta myšlenka ho už, s ohledem na různá vodítka, která dostal, napadla, ale považoval to za nemožné. V celém svém životě ještě nikdy jednorožce neviděl. Slyšel o tom, že tato stvoření byla celá staletí pronásledována a lovena až do úplného vyhynutí, ale on sám to považoval za mýtus.
Roh jednorožce uměl zneškodnit jakýkoliv jed. Dokázali pomocí své krve léčit, ale šlo je chytit jen nečestnými prostředky. Žádná klec je nedokázala zadržet. Jejich obětování znamenalo nesmrtelnost.
Žádný div, že ji její matka naučila utíkat a skrývat se. Velké, temně fialové oči byly Piiny. Byly doširoka otevřené šokem.
Dravci. Byla obklopená dravci. Začala se otáčet kolem sebe, aby našla cestu k úniku.
Velký, temný muž na ni začal promlouvat konejšivým hlasem. Zadupala kopyty a namířila na něj roh. „Ššš, jsi v bezpečí, miláčku. Uklidni se! Jsi v bezpečí!“
Udělal jeden krok směrem k ní. Ustoupila, klopýtla a zmateně pohlédla dolů na sebe. Měla nějak moc nohou – a když se podívala dozadu, dokonce i ocas.
Velcí dravci na okraji mýtiny se začali s vytřeštěnýma očima přibližovat. Muž na ně zasyčel a oni strnuli poté, co se proměnili v muže. Cválala v kruhu a vydala ze sebe zoufalý zvuk.
Poté ten temný muž zašeptal její jméno. Prudce se zastavila a zírala na něj. „Vzpomeň si, kdo jsi.“ Ta slova vyslovil něžně, ale cítila v nich magickou energii.
Pia zatřepala hlavou a zafrkala. Zvedla jednu nohu a prohlížela si svoje kopyto.
Hej! Proměnila se! Byl z ní wyr.
Dragos klesl na kolena. Všechno v něm se nacházelo ve stavu úžasu. Po všem, co spolu prožili, poté, co udělala radikální krok a svěřila mu svoje jméno, vypadala, že je blízko panice jen proto, že je v jeho blízkosti. To byla její wyr-půlka. Muselo to tak být. Zvíře v ní převzalo příliš kontrolu.
„No tak, miláčku,“ lichotil jí a natáhl obě ruce dlaněmi vzhůru. „Žádný důvod k panice. Všechny nás znáš. Máš nás ráda. Proboha, jsi to nejkrásnější stvoření, co jsem kdy viděl.“
Ohnula svůj krk a pohlédla na něj ze strany. Objevilo se v jejím pohledu snad vědomí? Rozuměla, co říkal?
„Dej mi znamení, drahoušku.“ Jemně, velmi jemně. Teď měl konečně ponětí o tom, jaké to bylo, když se ho pokoušela uklidnit. „Dej mi vědět, jestli jsi tam uvnitř!“
Pohlédla na měsícem ozářenou mýtinu a potom znovu na něj. Lákalo ji proběhnout se. Ale byl tam on, a jeho obličej zářil. Vypadalo to, jako by dnes byly jeho narozeniny, Vánoce i Silvestr dohromady.
Popošla pár kroků směrem k němu. Když klečel, byli stejně vysocí a hleděli si do očí. Otřeseně vydechl. Došla až k němu a položila mu svou zářící hlavu na rameno.
Pohladil ji po sametovém nose. Rty ho chytila za prsty. V jeho očích se leskla vlhkost. Sedl si do tureckého sedu a přitáhl ji k sobě na klín. Složila nohy pod sebe jako kočka. Objal ji pažemi a přitiskl si tvář na její hlavu. Naslouchali zvukům větru v dalekých stromech.
„Děkuji,“ zašeptal. „Děkuji ti.“

Měla potíže proměnit se nazpět, a málem znovu propadla panice. Musel jí pomoct. Celou dobu ji držel a mluvil s ní, až znovu nabyla svou lidskou podobu a klečela před ním.
„Proč bylo tak těžké proměnit se nazpátek?“ lapala po dechu a tiskla mu ruce.
„Nebude to tak pokaždé,“ vysvětlil jí. „Bylo mi řečeno, že je to jako běh nebo jízda na kole. Když už proměnu ovládáš, bude to pro tebe samozřejmost. Teď se budeš moct proměnit sama, tam i nazpět, když už to máš za sebou. Ale momentálně bych to nedoporučoval. První proměna je velmi náročná, především pro míšence.“
„To můžeš říct nahlas.“ Její tón zněl rozmrzele, ale oči jí zářily.
Pomohl jí na nohy a gryfové se pohnuli směrem k nim. Všichni čtyři muži na ni s úžasem zírali a ona pohlédla na Graydona, který se na ni usmál.
„Úplná pastva pro oči,“ řekl. „Myslel jsem si, že budeš něco malého, rychlého a veselého, například opička nebo něco takového.“
Impulzivně ho objala a řekla: „Děkuji, že jsi tak dobrý přítel!“
Graydon se ani nepohnul a přes její rameno pokukoval po Dragosovi. Jeho výraz obličeje potemněl, ale po nějaké chvíli gryfovi pokynul. Graydon ji jemně poklepal po zádech, jeho šedé oči se usmívaly. „Bylo mi potěšení, dortíku.“
Dragos jí položil ruku na rameno a odtáhl ji. „Měli bychom se vydat na zpáteční cestu,“ řekl.
Spolu s gryfy se proměnil. Sledovala lehkost a zručnost, se kterou měnili svou podobu. Chtěla to taky zkusit ještě jednou, ale musela počkat, až si odpočine. Připadala si, jakoby měla každý nerv v těle obnažený. Současně měla její víčka svůj vlastní názor a neustále padala, ať už se to Pie líbilo nebo ne.
Na cestě zpátky usnula a neprobudila se, ani když se Dragos proměnil, což udělal nanejvýš opatrně. Nejdřív před sebe natáhl obě přední končetiny, ve kterých ji držel. Poté se proměnily přímo pod ní v lidské ruce a nakonec na střeše Věže stál muž a tiskl si ji k hrudi.
Gryfové se už také proměnili. Shromáždili se kolem ní a zírali na ni stejně jako Dragos. Stále zářila.
Rune přešlápl z nohy na nohu a zavěsil palce za opasek. Klidným hlasem pronesl: „Je ti jasné, že jestli se to provalí, tak bude po zbytek života utíkat.“
„To už vím, a ona také.“ Na Dragosově obličeji ležel zamračený výraz. „Proto na to nikdo nesmí přijít. Nikdo se o tom nedozví. Rozumíte?“
„Co Aryal, Grym a Tiago?“
„Ani ostatní strážci, ještě ne. Zůstane to jen mezi námi.“ Podíval se na její spící obličej, který spočíval na jeho rameni. „Má za sebou hrozný týden, z různých důvodů. Chci jí dopřát pauzu a na nějakou dobu ji nechat v klidu. Poté se může rozhodnout, kdo se to dozví a kdo ne.“
Když ji Dragos svlékl, položil do postele a přikryl, krátce se probudila, ale jen, aby se otočila, pokrčila jednu nohu a zabořila obličej do polštáře. Taky se svlékl, vklouzl pod přikrývku vedle ní a přitiskl své tělo k jejímu. Přehodil přes ni nohu a rukou ji objal. Propletla svoje prsty s jeho a on zabořil obličej do jejích vlasů.
Spala tvrdě a snila o běhání. Když si uvědomila, že běží po čtyřech, zprudka se probudila a vzpomínka na události minulé noci jí vyslala radostné teplo skrz její tělo. Pokoj ozařovalo ranní slunce.
Pohlédla na Dragose, který spal tváří k ní. Tvrdé rysy jeho obličeje byly ve spánku mírné. Přikrývka jim sklouzla až k pasu. Jako dvě černé vlny ležely jeho řasy na bronzově zbarvených lícních kostech, tmavě černé vlasy byly rozcuchané. Proti boku se jí tlačila jeho ranní erekce.
Nikdy nebude jemný muž. Sklony k násilí mu žily a dýchaly pod kůží. Ale ukázal jí okamžiky neuvěřitelné jemnosti a měla pocit, že to byl vzácný dar důvěry, když ho mohla vidět takto uvolněně ve spánku.
Miluji tě, málem řekla. Ale on už přece přiznal, že neví, co je to láska. Sevřela ruce v pěst.
Možná, že to nebude vědět nikdy. Možná, že si nebudou bližší než teď, když ho přijala za svého druha. Kdyby měla na výběr být s ním nebo bez něho, dala by přednost tomu, co měla teď. Zvykla by si, ať už jejich partnerství vypadalo jakkoliv. Muselo to stačit.
Prsty obepnula jeho erekci a přitiskla své rty na jeho. Z jeho hrudi se vydral zvuk, vrátil jí polibek a vypjal boky proti její něžné ruce. Potom jí odtáhl nohy, překulil se nad ni a vnořil svou erekci do jejího nitra. Když byl celý v ní, oba zasténali.
„To je ono,“ zamumlal. Přejížděl jí nosem po ušním boltci. „Tak je to správně.“
„Tam, kam patříš,“ zašeptala. Objala ho nohama a hladila ho po širokých zádech.
Pohyboval se v ní, napínal svoje velké tělo nad ní. Bylo to skvělé, úžasné. Pomalu ji přiváděl k orgasmu, který byl tak intenzivní, že jí vehnal slzy do očí. Políbil ji, a když dosáhla vrcholu, uvěznil její obličej v dlaních.
Ucítila, jak v ní začíná pulsovat. Opřel se o lokty, pohled upřený do jejích očí. Jeho obličej byl jako proměněný, tak krásný, že musela šeptat: „Jsi můj.“
Ještě stále se chvěl.

„Patřím tobě,“ odpověděl.

29 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Skvelé, úžastné, milujem ten príbeh. Strašne moc ďakujem za preklad.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  5. Moc dekuji za dalsi kapitolu. Tesim se na dalsi. Miluji tuhle knizku ❤

    OdpovědětVymazat
  6. Tak jednorožec! To je super, moc děkuju za překlad a korekci! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Mnohokrát děkuju za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. Skvělé, díky moc za další krásný překlad a korekci !!

    OdpovědětVymazat
  10. Teda, někdo z holek měla pravdu a Pia je vzácný jednorožec. Ale je pod ochranou mocného draka ♡ Děkuji za trošku uvolnění napětí s další kapitolou

    OdpovědětVymazat
  11. to bolo tak ... krásne
    Vďaka za preklad a fakt sa teším sa pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Perfektní !!! Díky moc za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  13. Knihomolka.36530. ledna 2016 12:59

    Díky za krásný překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za další kapitolku. Jednorožce jsem opravdu nečekala :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za překlad a korekci. Teda to jsem nečekala. :-D

    OdpovědětVymazat
  17. Ďakujem :-) super kniha ... katus

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za překlad. Pia je jednorožec, to je krásné. A její mocný drak ji bude vždy ochraňovat.

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat