středa 27. ledna 2016

V zajetí draka - 16. kapitola 2/2


Otevřel krabičku a vytáhl náhrdelník. V jeho rukách se zablýsklo zlato a duhový oheň, který se zachytil v jeho očích. „Chtěl jsem vidět, jak by vypadaly opály na tvé kůži.“
„Je to nádherný dárek,“ řekla. „Děkuji!“
„Můžu ti ho připnout na krk?“
„Jasně,“ odpověděla.

Otočila se v křesle, přitom rukou nadzvedla vlasy a umožnila mu tak přístup.
Jeho prsty zacvakly uzávěr na jejím krku. Poté ucítila tíhu náhrdelníku. Byl mnohem těžší než tenké řetízky, na které byla zvyklá. Byl taky delší a sahal jí až k prsům. Shlédla dolů a dotkla se jednoho kamene.
Pohladil ji po prohlubni pod krkem a prsty přejel po citlivé kůži. „Nádhera,“ zašeptal. Sklonil se a vtiskl jí polibek na krk. Se zpola zavřenýma očima mu prsty prohrábla jeho černé vlasy.
Odtáhl se. Kolem jeho úst se znovu objevilo napětí. „Chceš zůstat, nebo ne?“
„Chci být k tobě upřímná,“ odpověděla. „Je těžké chtít zůstat, když se chováš nemožně. Ale nechci odejít.“
V jeho pohledu něco vzplálo, triumf nebo úleva, možná obojí. Znovu si ji chtěl přitáhnout do náruče.
„Počkej!“ Oběma rukama se opřela proti jeho hrudi. „Ještě jsem neskončila. Nevidím možnost, jak tento rozhovor ukončit, dokud neprobereme ještě tu další věc.“
„A to je co?“ Přimhouřil oči.
„Musím vědět, co jsem a kdo jsem. Oba dva to musíme vědět. To má přednost před vším ostatním. Myslíš si, že chceš, abych zůstala. Ale co když svůj názor změníš?“ Chtěl něco namítnout, ale položila mu prst na ústa a pokračovala: „Nehraje roli, co teď řekneš, protože tady jde o mě. Tomu, co je mezi námi, budu důvěřovat až tehdy, až si budu jistá, že víš, co jsem zač. Do pekla, dokud sama nebudu vědět, co jsem. Chci, abys mi pomohl se proměnit, prosím!“
Vzal ji za ruku a odtáhl ze svých úst její prst. „Můžu teď mluvit?“ chtěl vědět.
Zase zněl naštvaně. Ptala se sama sebe, jestli už mu někdo někdy předtím řekl, že nehraje roli, co říká nebo co si myslí. Jazykem si navlhčila oschlé rty. „Ano.“
„Dobře. Chceš to, tak to uděláme hned.“ Vstal a vytáhl ji na nohy.
„Teď?“ Podívala se na hodiny na stěně. „Je půl páté ráno.“
„Jaký je v tom rozdíl, k čertu? Nemám v úmyslu dát ti čas, abys všechno znovu analyzovala a pak couvla!“ Sevřel jí zápěstí a vydal se s ní ke dveřím.
„Ó ano!“ Aby mu stačila, musela se rozběhnout. „Zatraceně, ještě je tu jedna věc. Musíš mě s sebou přestat tahat jako pytel brambor.“ U něho si vždycky připadala jako nějaká křehká hrdinka z komiksových sešitů.
Uvolnil stisk a propletl si prsty s jejími. „Lepší?“
„Možná,“ zareptala.
Zavedl ji do ložnice a do šatny. „Měla by sis obléct džíny a nějaké boty. Možná si sebou vezmi i nějakou bundu. Asi patnáct minut letu na západ od města je výklenek Jinozemě. Už jsem ho párkrát na podobný účel využil. Není příliš velký, ale magie je tam silná a rovnoměrná.“
„Oukej.“ Přešla ke skříni a zůstala stát. Nervozitou se jí zauzloval žaludek.
Měla by se od něj nechat tlačit do toho, udělat to teď hned?
Ano. Protože měl pravdu. Všechno by analyzovala a analyzovala a už by z toho nejraději vycouvala. Ono už stačilo selhání, když se o to pokoušela sama. Ale teď toho bylo ve hře ještě víc.
Nedopřála si žádnou příležitost k přemýšlení, sundala si sukni a oblékla džíny. Posadila se na zem, aby si obula svoje nové tenisky, pak chňapla po černé sportovní bundě. Opatrně si sundala náhrdelník s opály a položila ho na komodu vedle krabičky. Ještě šla do koupelny, aby si pročísla vlasy kartáčem a stáhla je do gumičky.
Ve dveřích koupelny se objevil Dragos. Nechal si na sobě džíny a košili od Armaniho vyměnil za tričko, které se napínalo přes jeho svalnatý trup. Vzal si černé boty a na boku měl pouzdro s pistolí. Na záda připevnil meč.
Při tom pohledu jí zaskočilo. „Oh-kej.“
„Jen bezpečnostní opatření, Pio. Opouštíme město,“ řekl. „Nepoletíme daleko, gryfové nás budou doprovázet a neopustíme mou říši, ale budeš si na to muset zvyknout. Vycházet ozbrojený je teď součástí našeho života.“
„Samozřejmě. Další věc, na kterou si budu muset zvyknout.“ Ukázala na pouzdro. „Pistole?“
„Pro všechny potíže, které bychom mohli potkat na této straně přechodu. Je bezpečná, dokud ji nepoužiju na druhé straně.“
Zašklebila se. „Myslím, že s tím se smířím.“
„Zvládáš to všechno skvěle,“ řekl. „Jsem na tebe hrdý.“
Usmála se na něj, zalila ji vlna radosti. Jeho ocenění se jí dotklo o to víc, že chválou obvykle šetřil.
„Připravená?“ zeptal se.
„Ano.“ Když se po ní natáhl, byla připravená a vzala ho za ruku.
Bayne, Constantin, Graydon a Rune na ně čekali ozbrojení na střeše. Všechny si prohlédla. Stáli uvolněně, ale ostražitě. Jestli pro ně bylo neobvyklé být v pohotovosti tak brzy ráno, nijak to nedávali najevo. Graydon na ni zamrkal a ona mu úsměv nesměle vrátila.
Nepočítala s tím, že při svém dalším pokusu o proměnu bude mít tak velké publikum. Snažila se nebrat si to tak k srdci, ale pocit obnažení, který pocítila už během dne, se vrátil s nebývalou silou a změnil její nervozitu ve strach.
Dragos ji dovedl doprostřed střechy. Muži si vyměnili jakési znamení, které Pia nepochytila. Čtyři strážci se proměnili v gryfy.  Když si je s úžasem prohlédla, strach se vytratil. Měli těla lvů a hlavy i křídla orlů. Žádný obrázek gryfa, který kdy viděla, nezachytil jejich zvláštní vznešenost nebo jejich důstojnost. Byli menší než Dragos ve své dračí podobě, ale pro Piu byli i tak obrovští. Každý z těch štíhlých, svalnatých těl měl velikost SUV.
Za sebou ucítila Dragosovu magickou energii. Otočila se a vzhlédla k černo-bronzově zbarvenému draku – a zapomněla na gryfy. Sklonil k ní svou neuvěřitelnou, trojúhelníkovou hlavu s rohy. Položila mu ruce na čumák.
Velmi opatrně do ní strčil a jemně si odfrkl. Vtiskla mu polibek na teplou kůži, mezi nozdry. Poté ji zvedl, přikrčil se na mocných stehnech a vzlétl vzhůru.
Let byl krátký - přesně, jak Dragos slíbil, což bylo jen dobré, protože jí nedělal dobře. Držela oči zavřené, aby se nemusela dívat, jak se kolem míhá panorama města. Dýchala ústy, aby potlačila nevolnost, která ji přepadla hned při startu.
Asi po pěti minutách nevolnost polevila a na let si zvykla. Už přeletěli Hudson a byli nad New Jersey. Gryfové je obklopovali v ochranné formaci. Brzy změnili směr a začali klouzat dolů.
Pokusila se pochopit, co to vidí. Hustá pěna z elektrických světýlek, která pokrývala zemi jako deka, najednou zmizela a před nimi se objevil proti nočnímu nebi temný stín. Zeptala se: Co to je?
Hora First Watchung, odpověděl Dragos. Je tu krátký, úzký přechod. Drž se pevně!
Ucítila magii země. Zatímco klouzali po větru, gryfové sletěli ještě níž. Letěli mezi stromy a Pia by mohla přísahat, že Dragos špičkami křídel brousil kamenné hrany skal po obou stranách průchodu.
V dálce za nimi se naposledy zablýskla světla a pak zmizela. Tak poznala, že překročili hranici do Jinozemě. Dragos znovu vystoupal do výšky, ale jen na pár minut. Brzy přistáli na velké mýtině.
Když ji Dragos postavil na zem, nohy ji chvíli neposlouchaly. Rozhlédla se a užívala si čerstvého vzduchu a ticha. Noční nebe na této straně přechodu bylo poseté obláčky, chvění magie země tu bylo silnější.  Obklopovala ji a Pia cítila, jak se uvězněná bytost, která žila v jejím nitru, probudila. Začala výt a vrhala se proti Piině kůži, aby se osvobodila. Zírala na ostré siluety stromů, které ševelily ve větru, a ptala se sama sebe, jak by toto krásné místo vypadalo za denního světla.
Dragos se proměnil, ale gryfové ne. Zaujali obranné pozice, každý v jednom rohu mýtiny. Dragos přistoupil k Pie, objal ji pažemi a přitáhl si ji k sobě, až se ho zády dotýkala. Zhluboka se nadechla, překřížila ruce na jeho pažích a hlavu si opřela o jeho hruď. Krev jí divoce pulsovala v žilách. „Mám pocit, že jsem současně doma i v exilu.“
„Máme čas. Nechceme nic uspěchat. A tady to není žádná věc teď nebo nikdy. Jestli to nebude fungovat napoprvé, poučíme se z toho a zkusíme to znovu.“ Jeho hlas zněl klidně a tiše. Vtiskl jí polibek na spánek. „Teď ti vysvětlím pár věcí. Něco z toho vím, něco je jen můj názor. Chci, abys mě poslouchala: Nic po tobě nežádám. Jestli se teď otočíš a budeš se chtít vrátit zpátky do New Yorku, aniž bychom to zkusili, tak to uděláme. Oukej?“
Miluji tě, málem řekla. Na poslední chvíli ta slova spolkla a místo toho přikývla.
„Tvé šance, že se proměníš, by byly mnohem vyšší, kdybys mi prozradila své pravé jméno.“ Jeho paže se napjaly, i když se nepohnula. „Nežádám po tobě, abys mi řekla své pravé jméno. Můžeme to zkusit bez toho. Jen říkám, že bych ti dokázal víc pomoci, kdybych ho znal. Někdy se míšenci zarazí uprostřed procesu proměny a nedokážou ho dokončit. Když se tak stane, mohu to pomocí tvého pravého jména dotáhnout do konce.“
„Oukej,“ řekla tiše. Dýchala přerývaně. „Co ještě?“
„Nějakou dobu jsem o tom přemýšlel. Vím, že tvá matka na tebe použila ochranná kouzla. Cítil jsem je, když jsem se poprvé pokoušel nalákat tě do iluze. Jak dlouho už je máš?“
„Co si pamatuji,“ přiznala. Zaklonila hlavu, aby na něj viděla. Na pozadí nočního nebe byla jeho hlava tmavá, ale dokázala rozeznat kontury jeho tváře a lesk v jeho očích. „Maminka si vždy dělala starosti, že se jí něco stane dřív, než dospěji. Taky si dělala starosti s tím, že jsem míšenka, nejsem tak silná jako ona a nemám ani polovinu jejích schopností. Myslím, že se cítila vinna, že mě přivedla na svět.“
Prstem jí podepřel bradu a políbil ji. „Očividně tě velmi milovala a snažila se, aby ti zajistila bezpečnost. Nechtěla ti žádným způsobem ublížit.“
„To udělala,“ řekla Pia.
Dragos pokračoval: „Nevím to s jistotou, ale domnívám se, že ta ochranná kouzla brání tvé proměně. Jsou velmi úzce propletena s tvým nitrem. Podle mě máme několik možností. Můžeš se prostě zkusit proměnit tak, jak jsi. Jak to vidím já, mělo by se ti to podařit. Ale jestli chceš všechno investovat jen do tohoto jediného pokusu, měla bys přinejmenším odstranit ta ochranná kouzla. Jestli mi řekneš své pravé jméno, to je jiná věc. Je to docela radikální krok. Ale chtěl jsem, abys věděla, že tato možnost existuje.“
Panika hrozila, že ji převálcuje. Bojovala s neodbytným nutkáním utéct. Co tu, k čertu, dělala? Byl to opak všeho, co jí bylo vždy vtloukáno do hlavy. Sevřela rty. „Dej mi minutu!“
„Nikam nespěchej,“ řekl tichým uklidňujícím hlasem a pohladil ji po pažích.
Mohla by ji její matka pomocí těch ochranných kouzel, která měla sloužit pro její bezpečnost, uvěznit? Jak mohla Dragosovi tak důvěřovat?
Stáli pod volným nebem, ale ve svém nitru stále cítila tu klec. Stále měla pocit, že není dost silná, dost dobrá. Vedle zářící krásy své matky se vždy cítila nudná a fádní.
Věděla, že ji matka milovala a bylo by jí líto, že Pia kvůli ní tak cítila. Poznamenala ji takto smrt Piina otce?
„Už tak nechci žít,“ zašeptala. Dragosovy ruce ji sevřely, ale mlčel. Otočila se k němu a podívala se na něj. „Neumím ta ochranná kouzla zrušit. Nevím, jak se to dělá. Ty to umíš?“
„Ne bez toho, abych ti ublížil.“ Chytil ji za tvář oběma rukama. „A to neudělám.“
A když ti prozradím své pravé jméno?, zeptala se, neschopná vyslovit tu otázku nahlas.
Ano, pak bych to dokázal.
Vzhlédla k nebi a řekla mu své pravé jméno.
Dech se mu zadrhl. Třásl se a držel ji pevně. Sklonil hlavu i paže a takto ji objímal celým tělem. „Nebudeš toho nikdy litovat,“ zašeptal. „Nikdy. To ti přísahám na svůj život.“
Položila mu ruku na tvář a opřela se o jeho prsa. Nosem se jí třel o obličej a začal šeptat.
Šepot se jí ovíjel kolem těla, hladil ji, tlačil na ni, aby se uvolnila, otevřela se mu. Pohlédla nahoru do jeho obličeje a do temného, hypnotického pohledu. Vetřel se do jejího nitra jako zloděj do noci.
Drak vyplnil každičký kout jejího já, ovinul svoje bronzové hadí tělo kolem ní a šeptal a šeptal. Elegantní pevnost z kouzel v jejím nitru se rozpadla. Místo ní uviděla velké zlaté oči, hluboké jako svět. Neexistovala žádná část jejího já, kde by nebyl.
Poté se začal pomalu odtahovat. Ukázal jí, jak má hluboko ve svém nitru uchopit zdroj své magické energie, až se bude chtít proměnit. Poté byla najednou ve své hlavě zase sama. Kolébal s ní sem tam a šeptal: „Je ti dobře?“
„Ano,“ zašeptala v odpověď. „Ale cítím se tak zvláštně.“ Cítila se obnažená, všechny její smysly byly rozevřené doširoka. Když přes mýtinu zafoukal vítr a země na ni dýchla svou magii, na kůži se jí postavily drobné chloupky.
Dragos se usmál. „Jsi připravená?“
„Nejvíc jak můžu. Myslím.“
Pustil ji a odstoupil o pár kroků dozadu. Cítila jeho magickou energii, protože s ní zůstával spojený. Rozhlédla se po otevřené ploše kolem. Gryfové stáli na stráži jako stínové, nehybné sochy.
Hluboko v sobě vyhledala svou magickou energii, ta jí vyšla ochotně vstříct, sytější a silnější než kdy předtím. Naplnilo ji to zuřivou bouří světel. Magická bouře se rozpínala a to všechno se dělo pro tu divokou bytost, která byla uvnitř ní, pro tu prchavou část jejího já, kterou nikdy nedokázala úplně zachytit…
A pak se svět proměnil.


31 komentářů:

  1. Ďakujem za ďalšiu kapitolu ☺ 😎

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za skvelú kapitolu a nemôžem sa dočkať pokračovania v čo sa to zmení hmmm

    OdpovědětVymazat
  3. Koniec práve v tom najnevhodnejšej chvíli :-);-) som strašne zvedavá v čo sa premení, vdaka za preklad a nemôžem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za další kapitolu, moc se těším na pokračování, ráda bych věděla, v co se proměnila (asi jako my všechny:-) ) Myslím, že to bude velký překvápko

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za další skvělou kapitolu!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za ďalšiu super kapitolku :D si úžasná....!!! ja si myslím, že z nej bude dračica... a možno nie, uvidíme :-P už sa nemôžem dočkať ďalšej....

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za další část. Tajně doufám, že pokračování bude brzo, protože jsem nedočkavá, na co se proměnila (její jméno nám je taky zatím utajeno), že by byla drak nebo bude mít něco společného s jejich nepřítelem, temným fae......

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc a moc děkuji za překlad a korekturu další kapitoly

    OdpovědětVymazat
  11. Typujem jednorozca :-):-):-). To su magicke bytosti, ktorych bolo malo. No som zvedava. Super kapitola :-):-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad. Řekla bych, že to bude něco zvláštního a neobvyklého.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky moc za překlad a korekci. Jsem zvědavá, co z ní nakonec bude. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Ďakujem pekne za preklad a veľmi sa teším na pokračovanie, čo z nej asi bude....

    OdpovědětVymazat
  15. Pěkně napínavé, děkuji moc za další krásný překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Teda, napínáte nás :D
    Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad! Už se nemůžu dočkat pokračování!! :))

    OdpovědětVymazat
  18. Knihomolka.36527. ledna 2016 12:59

    Díky za krásný překlad a jako všichni jsem zvědavá v co se Pia promění.

    OdpovědětVymazat
  19. Kriste, moze to takto skoncit...sak zosaliem do pokracovania... Dakujem.

    OdpovědětVymazat
  20. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Další skvělá kapitolka, nemůžu se dočkat další. Díky :-)

    OdpovědětVymazat
  23. Ďakujem za kapitolu :) Uf teraz to je napínavé :)

    OdpovědětVymazat
  24. Děkuju a jako všichni, už se nemůžu dočkat v co se Pia promění! :-) :-) :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Dekuji moc za další cast.

    OdpovědětVymazat
  26. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat