pondělí 25. ledna 2016

V zajetí draka - 16. kapitola 1/2


Zírala na gryfa. „Co tím myslíš?“
„Zmenšuje rozsah svého podnikání. Rozhodl se, že pár podniků prodá, plánuje zredukovat poklad a přestěhovat ho na jiné místo, nebo – zatraceně – já nevím. Možná, že se ho chce vzdát úplně.“ Graydon se poškrábal na čele. „Soudím, že i v pekle jsou chladné dny. Vypadá to, jakoby to neměl v hlavě v pořádku, co?“

Oči se jí leskly. Znepokojeně natáhl ruku, aby ji poplácal po rameni, ale pak to vypadalo, jakoby si to gesto ještě jednou rozmyslel.
„Vím, že Dragos není zrovna romantický typ. Tím narážím na to, že to nechal na mě, abych ti předal jeho dárek a tak. Dokonce i já vím, že je to ubohé, ale myslím, že se snaží. Na stole jsou květiny a takové ty věci…“ řekl.
Koukla na něj a jeho hlas odumřel. Nabídl jí znovu láhev. Žaludek sebou zase tak podivně nevysvětlitelně cuknul. Zakroutila hlavou, poskládala ubrousek a zašeptala: „Potřebuji přítele.“
Gryfův hlas zjemněl. „Co jsem já? Vosk? Dnes odpoledne jsi mi vymlátila skoro duši z těla. V mém světě to z nás dělá kumpány.“
Znovu zvedla náhrdelník a otočila ho tak, aby se jeho oheň zaleskl ve světle. „Nevymlátila jsem ti duši z těla.“
„Ale mohla bys, kdybys v sobě měla jiskřičku podlosti,“ vysvětlil jí Graydon. „Rune teď prohledává město, aby našel nějakého Wing-experta, který by nás trénoval. Všichni se budeme učit jít s proudem, nebo co jsi to, k čertu, říkala, že děláš. Myslím, že u toho budeme taky tak hezky vypadat jako ty?“
„Nemáte šanci.“ Usmála se na něj.
Jeho klidné šedé oči jí úsměv opětovaly. „To jsem taky říkal. Con si ale myslí, že to bude vypadat děsně cool, ale to on si myslí pořád. Ten chlapík potřebuje každé ráno hodinu, aby si udělal vlasy. Řeknu ti, stylingové produkty pro muže? To prostě není správné.“
Zachichotala se. Nastalo přátelské ticho. Zatímco se Graydon natáhl na své židli a pil skotskou, hrála si s náhrdelníkem.
„Takže,“ ozval se Graydon. „Vyprávěj strýčkovi Grayovi, co se děje. Zranil Dragos tvoje city, nebo jak?“
„Ach, kdyby to bylo tak jednoduché,“ odpověděla. „To už znám, to už jsme tu měli, určitě se to stane znovu, to si dokážu představit. Řekl, že se se mnou asi páří.“
„Ó jé!“ řekl Graydon. „Tak tohle.“
„Ano. Tohle.“ Poté z ní slova jen tryskala. „Známe se teprve pár dní a on už řídí celý můj život. Požaduje, abych mu důvěřovala, abych mu patřila, jako bych byla kus majetku. Ani neví, co jsem zač, což ho přivádí k šílenství.“
„To neví nikdo z nás, dortíku. Nemůžeme na to přijít a ty se nemáš k tomu, abys o tom mluvila.“ Graydon popíjel dál.
„Mám svoje důvody.“ Roztřásla se. „Jsem jen míšenka. Kdyby se mi nepodařilo úplně se proměnit, zabilo by ho to.“
„O tom jste teda vy dva mluvili a on odešel,“ řekl Graydon. „To nezní dobře.“
„No právě. Řekl, že se musím rychle rozmyslet, co chci, aby se mohl pokusit nechat mě jít. Potom řekl, že si není jistý, jestli se mu to podaří. Potom odešel. Ještě k tomu je tu ten Král fae, se kterým se musíme vypořádat, a všechno je tak divné.“ Mávla rukou a toto gesto obsáhlo celou její současnou situaci. „Skoro nikoho tu neznám a ještě ke všemu jsem tu očividně zapříčinila zlou krev. Má matka mě naučila, abych utíkala a skrývala se. Tohle všechno je pravý opak utíkání a skrývání se, to je bláznovství.“
„Hej, nedělej z toho seriál. Na chvíli se zaraz a pokusíme se to rozplést. S Urienem se musíme vypořádat a v tomto okamžiku je to nebezpečný faktor, ale on není část problému, že ano?“
Po nějaké době zavrtěla hlavou.
„Oukej. Takže, kdo tě tu nenávidí? Nikdo z nás. K čertu, přinášíš hromadu změn a přiznávám, že jsi nás překvapila. Nejdřív jsme nebyli příliš nadšení a někteří strážci tě stále ještě nepřijali. Ale zvykneme si. Změny se stávají. Což neznamená, že pár lidí s tím, že se s Dragosem spáříš, nebude mít problém. Je velmi mocný, finančně, politicky a magicky, a já ti nechci nic nalhávat. Dvorní politika umí být velmi složitá. Měla bys vědět, že to patří k balíčku.“
Zvedla obočí, pomyslela na ženu před tělocvičnou a popsala ji. „Je jedna ze strážců, že ano? Vypadala, jakoby mě opravdu nenáviděla.“
Prsty zaťukal na láhev a nakrčil čelo. „To je Aryal, a ano, je jednou z nás. Není pravda, že by tě nenáviděla. Harpyje jsou známé tím, že je s nimi těžké vyjít. Dej jí čas! Ona na to přijde.“
Přikývla. „Tricks mluvila o pár horkokrevných dravcích.“
Zašklebil se. „To jo, máme tu hubenou hladovou smečku wyr-lvů v právnickém oddělení. Dávají slovu „zlomyslný“ úplně jiný rozměr. Kdyby ti někdo dělal jakékoliv potíže, tak mi prostě dej vědět a já se o to postarám.“
„Díky!“ Vrhla na něj pohled koutkem oka. Neřekla nic, ale jestli se chce ve svém novém životě prosadit, musí si svoje boje vybojovat sama.
Řekl: „Je to sice těžké, ale současně i jednoduché. Víš, kam to směřuje. Chceš Dragose, nebo ho nechceš? Chceš ho tak moc, že překonáš to, co tě naučila tvoje matka? Že se zbavíš své obrany a vypořádáš se s celým tím hnojem na dvoře wyr a postavíš se budoucnosti? Nebo chceš utéct a nechat všechno za sebou? To je všechno, co si musíš uvědomit. Zbytek se urovná časem.“
Snažila se představit si, že by utekla a začala znovu. Mohla by jít na jih. Byla by sama. Aniž by se ptala, věděla, že žádná druhá šance by se nekonala, kdyby Dragose opustila. „Všechno se děje tak rychle,“ řekla.
„Tak je to při páření mezi wyry často. Byly časy, kdy se to stalo v tom okamžiku, kdy si dva wyrové poprvé pohlédli do očí. Dnes jsou cestičky trochu krkolomnější.“
„Už jsi slyšel o tom, že by k páření došlo jen z jedné strany?“
Zhluboka se nadechl. „To je tvrdé. Když se wyr spáří s ne-wyrem, například s člověkem, je to mnohem komplikovanější, protože ten ne-wyr neprožívá to samé, co my. Při wyr-páření se jednou, před mnoha stovkami let, stalo, že to prostě nefungovalo. Aspoň si to myslím. Buďto prožívali páření příliš intenzivně, nebo se prostě zbláznili. Ona se zabila, protože ji nechtěl.“
Opřela si čelo o sepnuté ruce. „To je hrozné.“
„To můžeš říct nahlas.“
„Co když zůstanu smrtelná?“
Pokrčil rameny. „Dragos nevypadá, že by chtěl kvůli tomu utéct. Chceš se vzdát partnera a šance na štěstí kvůli tomu, že jednoho dne zemřeš?“
„To je něco jiného. Jednou i tak zemřu, pokud se neproměním. Ale přijde mi hrozné, že by Dragos kvůli mně zemřel.“
Narovnal ramena a podíval se na svou ruku, kterou si hrál s lahví skotské. „Pro život neexistuje žádná záruka. Jen proto, že někteří z nás žijí neobyčejně dlouho a říkají si „nesmrtelní“ neznamená, že nemůžeme být zabiti. Já bych se šance mít družku chopil okamžitě, ať už by byla smrtelná nebo ne. Nikdy nás nenapadlo, že by se to stalo Dragosovi, ale vsadím se s tebou, že si každý z nás myslí, jaké má nestydaté štěstí.“
Znovu se odmlčeli. Potom mu položila ruku na záda. „Díky, Grayi! Jsi dobrý posluchač a moudrý muž.“
Vzal ji za ruku a vtiskl jí polibek na prsty. „Pšt,“ zašeptal a kolem jeho očí se objevily vrásky smíchu. „Nikomu to neprozraď!“
Usmála se na něj. „Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“
Dostala chuť obléci si sportovní věci a strávit hodinu na běžícím pásu, ale potom ji přepadla těžká únava. Byl to dlouhý den a předtím, než je Dragos přerušil, se s gryfy pořádně zapotila.
I když  Graydon protestoval, uložila náhrdelník zpátky do krabičky, uklidila stůl a zbytky schovala do lednice. Opláchla talíře a dala je do myčky. Poté se rozhodla, že počká na Dragosův návrat v knihovně. Rune se k nim připojil, zatímco zkoumala tituly v regálech.
Pozdravila ho, vytáhla si knížku o dávné historii wyrů a udělala si pohodlí ve velkém koženém křesle. Křeslo byl nejopotřebovanější kus nábytku v místnosti a vycházel z něho slabý, ale nezaměnitelně známý mužský pach. Úplně viděla Dragose před sebou, jak v křesle odpočívá při čtení jeho vědeckých magazínů. Rune a Graydon respektovali její nevyslovenou potřebu klidu a posadili se na druhé straně místnosti k partii šachu. Za nějakou dobu knížku odložila a zavřela oči.
Vzbudil ji jemný dotyk na rameni. Rune čupěl vedle křesla a pozoroval ji přátelskýma očima. Sklouzla v křesle níž a zívla. „Kolik je hodin?“
„Po druhé,“ odpověděl. „Vypadáš úplně hotová. Proč nejdeš do postele? Nebo ještě lépe – Dragos řekl, že bude v telepatickém dosahu – mohla bys ho zavolat, kdybys chtěla.“
Zavrtěla hlavou. „To nechci. Potřebuje trochu volnosti. Měl těžký den. A já bez něj do postele nechci.“ Oči se jí znovu zavíraly, ale přiměla se, udržet je otevřené. „Ale jestli chcete jít do postele vy…?“
Zasmál se. „Zůstaneme vzhůru, dokud se nevrátí. Nedělej si o nás starosti, je nám dobře.“
Přikývla a ucítila jemné teplo, když ji přikryl kašmírovou dekou. „Děkuji!“
„Já děkuji tobě, Pio.“ Vrátil se zpátky k šachové partii s Graydonem.
Krátce na to běžela v jednom velmi starém lese a zhluboka se nadechovala čerstvého zemitého vzduchu. Malý, perleťově zbarvený zářící dráček byl omotaný kolem jejích ramen. Pohladila jeho půvabně tvarovanou nohu a drak zvedl hlavu, aby na ni pohlédl nádhernýma tmavě fialovýma očima.
Miluji tě, řekl malý dráček.
Políbila ho na něžný čenich. Taky tě miluji, Oříšku.
Prudce se probudila, vyskočila a rozhlédla se. Na moment se cítila dezorientovaná a opuštěná, když nahmatala svá holá ramena.
Graydon a Rune ji sledovali z druhého konce místnosti. Oba muži byli v plné pohotovosti. „Co se děje?“
Zakroutila hlavou. „Jen sen.“
Vstali. „Co to bylo za sen?“ zeptal se Rune s upřeným pohledem.
Nechtěla o tom mluvit a tak se zamračila. „Nic se nestalo. Byl to jen sen.“
Oba se podívali ke stropu. „Dragos je zpátky,“ řekl Graydon. „Za chvíli tu bude.“
„Oukej.“ Zranilo ji, že se s ní telepaticky nespojil, ale přesvědčovala samu sebe, že jí to nevadí. Teď nebyl ten správný okamžik. Po tu dobu, co bude žít ve Věži, by měla nasadit tvrdší kůži.
Dragos vstoupil do místnosti a atmosféru naplnilo napětí. Vypadal odpočatě. Podíval se na gryfy a bradou ukázal směrem ke dveřím.
Oba vyklouzli ven, zatímco přešel ke křeslu a dřepl si před ni. Když si položil lokty na opěrky a podíval se na ni, nesměle se na něj usmála. Jeho pohled byl tvrdý a ústa napjatá.
„Jsou skoro čtyři hodiny ráno,“ řekl. „Jestli se chceš vyhýbat mé posteli, mohla jsi spát v některé z ostatních ložnic.“
Její úsměv pohasl. S námahou se narovnala, zpod otevřené knížky vytáhla krabičku se šperkem a mrštila ho po něm – z takové blízkosti nemohla minout. Trefila ho do prsou.
„Zůstala jsem vzhůru, abych ti poděkovala za dárek,“ vyjela po něm. „Který jsi mi ale sám nepředal. Vypadni!“
Přimhouřil oči, ale ani se nepohnul.
Vystrčila na něj bradu a přímo do obličeje mu zavrčela: „Řekla jsem: Jdi mi z cesty!“
Přitáhl si ji na hruď a přitiskl rty na ty její. Bránila se, dokonce se jí podařilo uvolnit jednu ruku a praštit ho do ramene. Uchopil ji pevně za temeno, aby ji udržel v klidu, zatímco ji hladově líbal. Vydala ze sebe pár přiškrcených zvuků a ještě jednou ho praštila do ramene, tentokrát slaběji. Otevřel jí ústa a pronikl jazykem dovnitř.
Zatracenej chlap! Volnou rukou ho objala kolem krku a zuřivě mu odpovídala. Jakoby se všechno napětí z místnosti přemístilo do jejího těla.
Krátce nato polevil a jeho polibek zněžněl. Chvíli mu žmoulala spodní ret a pak ho silně skousla.
Vytrhl se jí a jeho oči žhnuly jako láva. Dotkl se rtu a uviděl na svých prstech krev. V obličeji se mu objevily vrásky smíchu a pronesl uštěpačně: „Ten polibek se ti přece líbil.“
Ani se nesnažila to popírat. „Ale momentálně cítím taky něco jiného. Ještě stále jsem na tebe děsně naštvaná. Ne, že by ses ptal. Přišel jsi, aby ses hádal? Jak ti mám, podle tebe, důvěřovat, když se chováš jako prase?“
To se mu nelíbilo. Měřil si ji naštvaným pohledem. Zasáhnutá silou a divokostí jeho pohledu na něj zůstala zírat. Kdyby se tak na ni podíval při jejich prvním setkání, otočila by se na patě a utekla dřív, než by řekl švec. Jak se věci dokážou změnit.
Pustil ji a klesl na paty. Narovnala se a koukla na otevřenou knihu, která zůstala mezi nimi přimáčknutá. Pár stránek bylo zmačkaných. Uhladila je a knihu odložila vedle sebe na stolek. Celou dobu se dívala na něj, jak tam před ní dřepěl.
„Je mi to líto,“ řekl.
Vztek ji nepřešel hned, jen proto, že věděl, jak se omlouvá. Ale nechtěla, aby hádka znovu eskalovala, takže jen přikývla. Vyhnula se jeho pohledu, poskládala deku a přehodila ji přes opěradlo.
„Pio.“
Koukla na něj.
Podával jí krabičku se šperkem. „Mám pro tebe dárek.“

Síla, která držela její páteř vzpřímenou, se rozplynula. „Opravdu?“

24 komentářů:

  1. Díky moc za další pžeklad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další kapitolu. Škuda že tady nejsou častěji.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky moc za další kapitolu. Škuda že tady nejsou častěji.

    OdpovědětVymazat
  4. Ani nevieš, ako sa teším, že je tu konečne ďalšia kapitola :D už som sa nemohla dočkať.... Ďakujem :)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za další kapitolu, už jsem se nemohla dočkat. Krásný příběh :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem pekne za pokračovanie, veľmi som to čakala... teším sa na pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Dekuji moc za další cast knihy - libi se mi.

    OdpovědětVymazat
  8. Veľká Vďaka za skvelý preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Strašně moc děkuji za další překlad a korekturu. A tak strašně se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  10. ďakujem za preklad, ten drak mi už veľmi chýbal :)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad. Už jsem se nemohla dočkat další kapitoly. strašně se těším na další.

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za další skvělou kapitolku. Už jsem se jí nemohla dočkat :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!❤❤

    OdpovědětVymazat
  15. Ďakujem nemohla som sa dočkať pokračovania :-) katuš

    OdpovědětVymazat
  16. Ďakujem za kapitolu :) som taká zvedavá čo bude ďalej :)

    OdpovědětVymazat
  17. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuju za další skvělou kapitolu moc jsem se na ni těšila a teď se budu zase těšit na pokračování. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat