pondělí 18. ledna 2016

Studium jedů - 28. kapitola 2/3


Musel rozpoznat můj bojový postoj, protože se zastavil a meč schoval. Stáhl si z hlavy vlněnou čepici a nechal své černé vlasy, aby mu spadly na ramena ve volných vlnách.
„Myslela jsem si, žes měl rozkaz zůstat na hradě,“ řekla jsem Valekovi. „Nebudou se po tobě shánět?“

„A já si myslel, že dny, kdy jsi zabíjela, už jsou pryč,“ odpověděl, když si prohlédl tělo ležící u nohou Star. „Víš co? Když to neřekneš, já taky ne. Takhle se oba vyhneme oprátce. Dohodnuto?“
Kývla jsem směrem ke Star. „A co ona?“
„Je na ni vydán zatykač. Zvážila jsi vůbec možnost, že bys ji vzala k Veliteli?“
„Ne.“
„Proč ne?“ Valek se ani nesnažil zamaskovat úžas. „Zabíjení není jediným vyřešením problémů. Nebo je to snad tvoje motto?“
„Moje motto! Dovolte mi, pane Asasíne, abych se zasmála. Dobře si vzpomínám na lekce z historie, jako třeba: Jak se vypořádat s tyranským vládcem tím, že zabiješ jeho i jeho rodinu.“
Valek po mě blýsknul nebezpečným pohledem.
Stála jsem nad propastí. Tak jsem změnila taktiku a řekla: „Udělala jsem to, o čem jsem si myslela, že bys udělal ty.“
Tiše zvažoval moje slova až nepříjemně dlouho.
Star vypadala, že je naší konverzací naprosto zděšená. Rozhlédla se kolem, jako by hledala cestu k útěku.
„Vážně mě vůbec neznáš,“ řekl Valek.
„Tak o tom popřemýšlej, Valeku, kdybych ji vzala k Veliteli a všechno do detailu popsala, co by se stalo se mnou?“
Pochopil, smutek v jeho tváři to prozradil. Byla bych zatčena za zabití těch mužů, práce ochutnávače by se musel zhostit někdo z dalších vězňů, kteří čekali na šibenici, a já bych strávila zbytek svých dní zavřená v zatuchlé kobce.
„Tak to je dobře pro nás oba, že jsem tady,“ prohodil. Zahvízdal jako ptáček ve chvíli, kdy se Star rozhodla pro útěk.
Uháněla po stezce. Chtěla jsem vyrazit za ní, ale Valek řekl, abych počkala. Dva šedé stíny se zhmotnily z temnoty lesa po každé straně stezky. Chytili Star. Vykřikla překvapením i vztekem.
„Vezměte ji zpátky na hrad,“ rozkázal Valek. „Vypořádám se s ní, až dorazím. Ach, a nezapomeňte poslat čistící tým. Nepotřebuji, aby někdo narazil na tenhle nepořádek.“
Táhli Star pryč.
„Počkejte,“ zavolala. „Mám informace. Když mě pustíte, řeknu vám, kdo chtěl zmařit dohodu se Sitií.“
„Neboj se.“ Ve Valekových očích byl jen chlad. „Řekneš mi všechno.“ Prošel kolem ní, ale potom se otočil. „Ovšem, pokud chceš odhalit toho, pro koho pracuješ teď, můžu tě ušetřit bolestivého výslechu potom.“
Star nakrčila nos, když zvažovala nabídku. I v téhle situaci byla chytrým obchodníkem.
„Lhaní by tvou situaci jen zhoršilo,“ varoval ji Valek.
„Kagnom,“ řekla skrz zaťaté zuby. „Nosí klasickou vojenskou uniformu s barvami VK-8.“
„Generál Dinno,“ řekl Valek bez známky překvapení.
„Popiš Kagnoma,“ rozkázala jsem. Věděla jsem, že Kagnom je jen jiné jméno pro Mogkana, ale nebyla jsem schopná Valekovi tuhle informaci předat, aniž bych odhalila, odkud ji mám.
„Vysoký. Dlouhé černé vlasy zapletené do vojenského copu. Arogantní bastard. Málem jsem jej vykopla ze dveří, ale přišel s takovou hromadou zlata, které se nedalo odmítnout,“ odpověděla Star.
„Ještě něco?“ zeptal se Valek.
Star zavrtěla hlavou. Valek lusknul prsty. Když muži odváděli Star, řekla jsem: „Mohl by to být Mogkan?“
„Mogkan?“ Valek se na mě podíval, jako by mi narostla tykadla. „Ne. Brazell byl až moc šťastný, když delegace dorazila. Proč by ohrožoval dohodu? To by nedávalo smysl. Na druhou stranu, Dinno se kvůli tomu s Velitelem pohádal. Pravděpodobně poslal za Star jednoho ze svých mužů.“
Snažila jsem se pochopit důvod, proč by Mogkan chtěl ohrozit dohodu, když obchodování se Sitií mohlo Brazellovi přinést jen prospěch. Neschopná vydedukovat logickou odpověď, přemýšlela jsem, jak přesvědčit Valeka, že Star najal Mogkan.
Začala jsem se třást. Krev nasákla do mé uniformy a zbarvila moje ruce. Otřela jsem krev do roztrhaných kalhot. Vrátila jsem se po svých stopách a našla svůj plášť, ale než jsem si jej stihla přehodit přes ramena, Valek řekl: „Nejspíš bys to oblečení měla nechat tady. Asi bys způsobila docela rozruch, kdybys na večeři přišla nasáknutá krví.“
Vylovila jsem svůj batoh zpoza stromu. Valek se otočil, zatímco jsem si oblíkala čistou uniformu. Uvažovala jsem, zda má více svých špehů rozmístěných kolem, když jsem se zabalila do pláště.
Vydali jsme se k táboru.
„Mimochodem, dobrá práce,“ řekl Valek, když jsme procházeli kolem druhého mrtvého těla. „Viděl jsem ten boj, ale byl jsem moc daleko, abych pomohl. Zvládla jsi to sama. Kdo ti dal ten nůž?“
„Koupila jsem si jej za peníze, co jsem dostala od Star.“ Byla to jen část pravdy, ale nechtěla jsem Janca dostat do potíží.
Valek si odfrkl. „Tak to sedí.“

Když jsme dorazili, Valek se vmísil do skupiny vojáků, zatímco já jsem spěchala k Veliteli ochutnat jeho večeři. Celá záležitost se Star zabrala jen hodinu a půl, ale moje potlučené tělo mělo pocit, jako by to bylo několik dní.

10 komentářů:

  1. Díky za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc. Bobo.

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Za překlad děkuje a na další pokračování se moc těší Lvice.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za pokračování, těším se na další :)

    OdpovědětVymazat
  6. moc děkuji za překlad a těším se na další

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad!! jsi božíí

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat