neděle 3. ledna 2016

Ohnivý král - 9. kapitola 1/2



Řeknu Vám vážení jednu malou, tajnou věc.
Jsme tu s další porcí Ohnivého krále (neplést s králíkem, ačkoliv mi ho připomíná…). Kikulka si dala dost práce s překladem a dokopáním mé maličkosti ke korektuře (aneb – časy se mění, má lenost zůstává).
Mám na vás drobnou otázku – jak vypadá váš šatník? A jak to u vás vypadá s vánočním cukrovím, již je snědeno, nebo ho taky ještě sušíte v kredenci?
Mno, pokud někdo dočetl předkec až sem, zasloužil by Nobelovku za trpělivost (alespoň by ČR měla víc než 2 nositele této ceny…). Již vás ale nebudu zdržovat. Tu máte další díl
WASPS & Kikulka


Dlouho trvalo, než se jí podařilo usnout, a ráno se vzbudila úplně vyčerpaná. Slunce právě začínalo stoupat nad obzor. Všechno bylo tiché, klidné. Když ještě žila v chaloupce, občas vyšplhala vysoko do koruny stromu, aby viděla, jak začíná nový den.
Okno bylo stále od večera pootevřené, rozevřela ho tedy dokořán a vystrčila hlavu ven. Podívala se dolů, kde mohla vidět mistrovsky odvedenou práci. Na zdech paláce bylo znát, že na nich pracovalo několik různých mistrů - co kámen, to umělecké dílo s příběhem svého tvůrce. A aniž by to oni šikovní páni zamýšleli, viděla zde mnoho stezek, kterými se mohla dostat na stříšku nad oknem. Vykasala si dlouhou noční košili nad kolena a vyklouzla z okna rovnou na stříšku.
Byl to tak mírumilovný pohled. Měla pocit, jako by seděla přímo uprostřed oblohy. Na východě viděla temný stín lesa, na jižní a západní straně zlatavé louky a pole. Daleko na severu byla šmouha nehostinných hor Ledového krále.
Katiyano, jste tady?“ uslyšela hlas z pokoje.
Tady,“ křikla. „Už jdu.“
Alma málem upustila podnos, když princezna vskočila dovnitř oknem. „Co to proboha děláte?“
Dívala jsem se na východ slunce.“
A nemohla byste to dělat ze země?“
Teoreticky ano, ale nebylo by to tak úžasné.“
Mohla jste se zabít!“ zdůraznila Alma.
Ne-e,“ argumentovala Katiyana a popadla přitom z tácku jahodu. „Jednou jsem spadla z vrcholku stromu. Byla jsem poškrábaná plus pár naražených žeber. Nic víc.“
Alma zavrtěla hlavou. „Najezte se. Uvnitř, prosím. Král je již vzhůru a chce vás vidět.“
Katiyana zbledla. „To asi kvůli včerejší noci, že?“
S rukou na dveřích se služebná zastavila a zasmála se. „Nemyslím si. Ale věřte, že bych zaplatila mnoho za to, aby znovu viděla představení, jako bylo toto. Měla jste vidět Vilemínu, když odešla z králových pokojů. Byla jako kočka, na kterou někdo vychrstl vodu.“
Co tím proboha sledovala?“ podivila se princezna nahlas.
Přemýšlela, jak by se mohla dostat dostatečně blízko králi, aby si jí nakonec vzal.“ Její dobrosrdečný úsměv byl ten tam a úplně jí zbělely klouby, jak svírala kliku, aby vyventilovala svou zlost.
Jsi ty a král… jste přátelé?“ Nevěděla, jak se má zeptat na svou domněnku a už vůbec si nebyla jistá, proč se o to vlastně stará.
Alma nadzvedla obočí. „Přátelé? V jistém smyslu by se to dalo říct. Ale král neměl čas na nic, ani na nikoho jiného, než na to jeho pátrání, jak se pomstít Sule.“ Ještě se na chvíli zamyslela. „A popravdě, já preferuji muže, kteří jsou trošku míň temperamentní.“ Po tomto tvrzení jí tváře hezky zrůžověly.
Opravdu? Máš na mysli někoho konkrétního?“ škádlila ji Katiyana chápajíc na co služebná naráží.
Nezlobte,“ varovala ji Alma,“ nebo nedostanete to překvapení, co mám pro vás přichystané.“
Překvapení?“
Počkej tady.“

Katiyana snědla všechno ovoce, jogurt i oba dva muffiny. Její žaludek však toužil po nášupu, takže doufala, že brzy bude oběd.
Potom si umyla obličej, vyčistila zuby a učesala si vlasy. Během toho si prohlížela koupelnu a zjistila, že byla naplněna různými lahvičkami rozličných tvarů a velikostí. Při čtení popisků to byly samé zbytečnosti, jedna větší než druhá. Pohledem zabloudila i ke svému odrazu v zrcadle a usoudila, že je to lepší než před několika dny.
Dveře ložnice se konečně otevřely a Katiyana vystrčila hlavu ven z koupelny.
Alma držela bohatou vínovou róbu a opatrně ji položila na postel. Princezna se k oděvu opatrně přiblížila. „To vypadá jako šaty. Řekla jsem přece, že nechci nic, co má sukni.“
Ano, vypadá to jako šaty a to je na tom to důležité. Ale nejsou to šaty. Rozumíte?“ To, co se na první pohled jevilo jako sukně, byly vlastně velmi široké nohavice, v horní části již zcela oddělené.
Kde jsi to vzala?“ vypískla Katiyana nadšením a úlevou zároveň.
Našla jsem je na stejném místě jako jezdecký oděv ze včerejška a trochu jsem ho poupravila. Mám ještě pár kousků, udělaných stejným způsobem.“
Princezna ji pevně objala. „Děkuji! Opravdu nemáš tušení, jak jsem ti vděčná, že nemusím nosit ty nesnesitelné róby.“
„Ráda bych věděla proč. Stále nemohu pochopit, proč vám šaty tolik vadí.“

Katiyana se kousla do rtu přemýšlejíc, kolik jí toho má prozradit. „Když byl můj otec naživu, bydlela jsem v paláci, oblékala jsem se, jak mi bylo řečeno a nijak si na to nestěžovala. Která by odmítala každý den nové nádherné princeznovské šatičky a střevíčky, i když nemají tu správnou velikost?“ Lehce se nad tou vzpomínkou pousmála. „Ale pak jsem musela utéct, abych přežila. Harmen mi dal, co měl, aby mě udržel při životě, dokud nenajdu nějakou pomoc, ale ty boty a šaty, co jsem měla, naprosto selhaly. Moje nohy byly rozedrané do krve, šaty byly tak tenké, že neudržely žádné teplo a ani mě neochránily před nepřízní počasí. A můj život potom… často bylo nutné, abych se oblékala jako muž a po chvíli jsem si uvědomila, že je to mnohem praktičtější. A být praktický znamená zůstat naživu. Od chvíle, co jsem odešla ze zámku to tak bylo. Takže to je můj důvod, proč nesnesu šaty,“ pokrčila Katiyana rameny.
Byl váš život velmi obtížný?“ zeptala se Alma, její obličej byl naplněn obavami, co se dozví.
Nejdřív? Byl opravdu těžký. Můj otec mi velmi chyběl. Nemohla jsem pochopit, jak mi to Sula mohla udělat. Neuměla jsem se o sebe postarat a neměla jsem ani schopnosti, které by mi pomohly udržet mě naživu. Ale musela jsem se to naučit… Přátelé…, kteří mi pomáhali, chránili mě, mi ukázali, jak zůstat v bezpečí.“
Velmi je postrádáte?“
Katiyana si hrála s rukávem. „Ano, ale nemohla jsem tam zůstat navždy. Věděla jsem, že chci žít tady venku, ale nevěděla jsem, jak to uskutečnit nebo co budu dělat. Ale teď jsem tady. A vím, že Sula musí být sesazena z trůnu.“
S trochou pomoci se oblékla a pak Alma ji naučila, jak jednoduše splést vlasy. „Kde je král?“
Čeká na vás ve Velké síni.“
Už byla schopna najít cestu sama, a když dorazila do místnosti, uviděla krále sedět u stolu a zuřivě něco čmárat.
Neruším?“ zeptala, přičemž se posadila na židli vedle něj.
Zvedl prst a naznačil jí tím, že má chvilku počkat, a pokračoval v psaní, než se narovnal a konečně se na ni podíval. „Ty máš na sobě róbu,“ podotkl překvapeně.
Ani ne, ale jsi dost blízko.“
Obávám se, že se to bude muset změnit,“ řekl a zamračil se.
Proč?“
Vzhledem k tomu, že se kolem monarchů, kteří tě dosadí na trůn, musíš chovat jako královna.“
Katiyana nakrčila čelo. „Každý, kdo by mi to věřil, je už dávno mrtvý.“
To se změní na Valankově svatbě. Dostal jsem dnes pozvánku s žádosti o naši účast a okamžitě posílám posla zpět s kladnou odpovědí.“
Naši účast? Jsem si naprosto jistá, že mě nepozval.“
Ty budeš můj doprovod. Vzhledem k tomu, že se budou účastnit všichni vládci z okolí, odhalím, kdo jsi a co se ti před lety stalo.“ Vítězně se usmíval, ale jí se zvedl žaludek.
Nechci, aby to věděl někdo další. Už stačí, že to víš ty.“ Po celá léta trpěla nočními můrami, v kterých ji královna našla nebo si to Harmen rozmyslel a přišel ji zabít. Po čele ji stékaly kapky ledového potu, ale toho si král nevšiml.
Katiyano, oni musí vědět, kdo jsi. Nemůžou dosadit na trůn každou holku, co najdou u dveří. A bude to nejbezpečnější místo, kde můžeš prozradit svoji totožnost. Udržím tě v bezpečí. Přísahám.“
Proč se prostě všichni nespojíte a nesvrhnete ji beze mě? Už přece všichni vědí, že zabila mého otce.“ Díky panice zběsile vydechovala a nadechovala, lapala po dechu. Ale král si opět ničeho nevšiml.
Lian si povzdechl a přejel si rukou po své nepoddajné hřívě. Katiyana si všimla, že se zase neoholil. „My to sice víme, ale po tak dlouhé době je to téměř nemožné to dokázat. Doposud nemá žádného následníka. Prázdný trůn je něco kvůli čemu se budou lidé bít a ty jako právoplatné dědička bys měla být dostatečným důvodem, abychom spojili své síly, abychom ji sesadili a navrátili ti království.“
Liane, nežila jsem jako královská dcera šest let a upřímně řečeno, nemyslím si, že bych se k tomu chtěla vrátit. Můžu si dělat, co chci a nosit, co se mi zachce.“
Podle toho, jak mu ztmavly oči, usoudila, že začíná zuřit. „Jasně! Máš svobodu. Tak si běž! Běhej si svobodně po lese a žij si tam jako prase v žitě, ale lidé, kterým tvůj otec tak moudře vládl, nikdy svobodní nebudou. Zatímco ty se zkoušíš osvobodit od povinností vladaře, oni žijí ve strachu, bez domova, bez jídla anebo jsou už mrtví, protože nepotěšili královnu svou nenávistí a vzdorem. To ty si zodpovědná za jejich osud.“
Takže to znamená, že budu muset nosit šaty?“ zabručela.
To znamená, že si potřebuješ získat někoho, kdo ti pomůže zvítězit a sjednotit ďablem sužované království.“
Začala si okusovat nehty a zabrblala. „Popravdě nemám zdání, jak toho docílit.“
Sevřel její ruku ve svých a pohlédl na ni. „Já ti pomůžu, stejně tak jako Alma. Dokonce i Bennet se dozajista nabídne.“
„Ale Bennet mě nemá rád,“ namítla.

Nemá. Avšak je to laskavý člověk a velmi dobrý přítel. Musíš si získat jeho důvěru.“
Dlouhou dobu si to promýšlela. Lian čekal a v duchu se modlil, aby viděla ty obrovské přednosti jeho plánu.
Udělám to,“ řekla malým hláskem.
Králova tvář zazářila triumfem. „Skvěle. Odešlu králi Valankovi naše přijetí a požádám ho, abychom mohli přijet dřív. Potřebujeme si s ním promluvit a seznámit ho s plánem - takové citlivé informace bych poslovi nikdy nesvěřil.“
A co do té doby budeme dělat?“ zeptala se děsíc se toho, co jí odpoví.
Zapracujeme na tvém držení těla. Chování. A připravíme se na to, co přinese budoucnost.“
To je to, čeho jsem se bála,“ odpověděla s povzdechem.
Ozvalo se ostré zaklepání a Lian mávnul, aby jejich hostu otevřeli dveře. Jednalo se o malého postaršího chlapíka v perfektně padnoucím obleku, který nesl velký kožený kufřík. Působil dojmem starého elegána, avšak bylo znát, že celé jeho vystupování bylo do puntíku promyšlené, jako by mě v hlavě vizi, jak přesně chce zapůsobit.
Pane Gaci, děkuji, že jste dnes přišel.“
Když král zavolá, já dorazím,“ řekl a důkladně si krále prohlédl. „Řekl bych, že na moment přesně.“
Lian se podíval dolů na svou prostou nezastrčenou košili a pomačkané kalhoty. „Ale to ne, nejste tu kvůli mně, jste tu kvůli ní,“ řekl a ukázal na Katiyanu.
To je škoda,“ prohlásil pan Gace a zamračil se na královo oblečení, než přesunul svou pozornost k princezně. „Nebo možná ne. Co je to, co potřebujete spíchnout?“
Plesové róby, šaty, střevíčky. Všechno.“
Katiyana se zašklebila při tom „všem“ a krejčí si jen povzdechl. „To jsem předpokládal. Přece jen jsem nejprestižnějším návrhářem a krejčím v jedné osobě v celém království. Myslel jsem tím, co má tato mladá slečna reprezentovat?“
Lian vypadal zmateně. „Musí vypadat jako dáma.“
Muž se elegantně usadil na židli a položil si tašku k nohám. „Dáma. Skvěle. Ale jaký typ dámy? Vaše služebná? Vaše vládkyně? Vaše choť?“
A to je přesně ten důvod, proč se kolem motám jen v kalhotách,“ zamumlala si pod vousy a hlasitěji dodala. „Myslím, že mu to budeme muset říct.“
Souhlasím, mladá dámo. Potřebuji informace, abych vytvořil jedinečnou vizi,“ prohlásil krejčí zarputile. „Nedělám prosté kousky ošacení, vytvářím obrazy, umění. Pokud potřebujete jen tak nějakou švadlenu, věřím, že si najdete nějakou levnější, než jsem já.
Lian s tím přiznáním pravdy bojoval. „Musím mít vaše slovo, že to, co vám prozradíme, zůstane soukromé. Pokud by něco bylo prozrazeno, trestem je smrt.“
Můj pane,“ dušoval se krejčí rozhořčeně, „ vždy jsem udržoval tajemství svých klientů jako svá. Je to téměř jako součást mé práce. Neuživil bych se, kdybych každému na potkání vykládal, které paní jsem ušil jakou košili a co všechno měla zakrýt. Nejspíš bych byl bez práce.“
Předpokládám, že znáte, královnu Sulu,“ začal Lian váhavě.
Ano, takové nevkusné osoby si nejde nevšimnout. Ať už jí róby navrhuje kdokoliv.“
Katiyana si odfrkla. Vždycky se jí nelíbilo, jak se Sula obléká. Nosila jen samé mrazivé pastelové barvy a třpytivé tkaniny. Šaty musely vážit víc než ona a když plula svým ladným krokem prostorem, působila jako rampouch obalený v hedvábí.
Před mnoha lety její manžel zemřel a její nevlastní dcera zmizela,“ pokračoval král.
Ano, vzpomínám si.“ Krejčího čelo se zkrabatělo. „Bylo to hrozná doba a z toho, co jsem se dozvěděl, se to jen zhoršilo.“
Je několikanásobně horší a obzvlášť v království, kde vládne. Snažil jsem se ji mnohokrát zbavit, ale mé snažení… nikdy jsem neuspěl.“
A co se změnilo?“ pobídl ho pan Gace.
Jsem její nevlastní dcera,“ prohlásila Katiyana bez obalu. „Chtěla mě nechat zavraždit, ale podařilo se mi uniknout. Lian se domnívá, že ji může svrhnout z trůnu a udělat ze mě právoplatného vládce království.“
Mužovi oči se rozšířily překvapení. „Aha.“ Promnul si bradu, vstal a pokynul princezně, aby udělala totéž. Vedl ji do středu místnosti a pomalu kolem ní začal kroužit.
Je třeba, aby vypadala jako královna,“ řekl Lian.
Pan Gace se na něj ostře podíval. „Už se královně velmi podobá, ale to není to, co přesně má být. Potřebujeme spasitele, vítěze, dobyvatele.“
Katiyana se stěží udržela, aby neobrátila oči v sloup. „Je to jen hromádka šatů, proboha. Typ oděvu, který mimochodem z celého srdce nesnáším.“
Ale krejčí ignoroval její komentář. „Královna Sula se obléká jako by každý den byl ceremonií, dnem, kdy ji korunovali a udělali z ní královnu. Nosí něco, co by svou cenou nakrmilo mnoho z jejích poddaných. A přesto její poddaní hladoví.“ Podíval se na Katiyanu. „Povězte mi, jak se budete lišit?“
Žila jsem jednoduchý a tvrdý život, od chvíle kdy mě královna připravila o domov,“ řekla divoce. „Musela jsem přežívat stejně jako oni. A dokonale jsem se obešla bez veškeré té načechrané parády okolo (jsou tím myšleny drahé róby, střevíčky…)!“
Přikývl a znovu si promnul bradu. „Rozumím,“ zopakoval. „Jste jedna z nich a zároveň královnin opak.“ Pak tleskl a obrátil se Lianovi. „Vezmu míry a začnu s prací.“
Skvěle,“ řekl král vstávaje z křesla.
Můžu do toho vůbec mluvit?“ zeptala se Katiyana nešťastně.
Tmavé oči se na ni znovu zaměřily. „Vždycky máš na výběr. Ale někdy upřednostnit potřeby svého lidu znamená, že si nebudeš moc říkat, co si vezmeš na sebe.“
Katiyana si rezignovaně povzdychla a nechala se odvést do místnosti, kde jí pan Gaze vezme míry. Alma dohlížela, zatímco krejčí vykonával svou práci. Jakmile skončil, vstoupil král. „Mohl bych s vámi ještě mluvit, pane Gaci?“

Jistě,“ odpověděl. „Zvlášť, když se bude jednat o váš šatník.“

19 komentářů:

  1. Díky za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc a moc děkuji za další pokračování vám oběma. Už jsem si říkala, kde zamrzl Ohnivý král. Z celého srdce díky.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji děvčata za překlad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka za preklad a korektúru, a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za další kapitolu a korekci.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji! :) ❤ miluji tuhle knihu! ❤

    OdpovědětVymazat
  10. Uhuh nová kapitola Ohnivého kráľa! Ďakujem za preklad a korektúru! :D Ehm svoj šatník radšej nebudem komentovať :D A cukroví je už zjedené :D

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  12. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Já ten příběh zbožňuju!!!! :D :D :D Moc díky za překlad a korekci :)

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad a korekci, moc se těším na pokračování!

    OdpovědětVymazat
  15. Srdečná vďaka za preklad i kolektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  16. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat