neděle 3. ledna 2016

Návrat mrtvého muže - 35. kapitola


Předpokládala jsem, že poslední místo, kde by mě jak Keller tak Mirovitch hledali, je kantýna. Na jedné straně byla až po strop vysoká okna se dvěma zbylými stoly postavenými na sobě. Ze stopu visely dlouhé pruhy izolace, Místo bylo takticky vystavené a dveře jsem musela otevřít násilím; co budu muset udělat dál, jestli sem Mirovitche nepřivede skřípění kovu a můj trhaný hlasitý dech?

Ušla jsem jen pár kroků, když jsem šlápla do něčeho měkkého. Meč vyklouzl z pochvy, ale byl to jen neškodný spací pytel zmačkaný a pohozený na podlaze. Ve vzduchu visel těžký pach konzervované hovězí polévky a vosku. Vosku ze svící a nemytého lidského tělo, spolu se studeným nepříjemným pachem Mirovitche, prach magie, výkaly, křída a voda po holení.
Našla jsem doupě. Problém ale byl, že jsem nevěděla čí.
Třesoucí se rukou jsem se přehrabovala v tašce. Můj meč modře zářil. Moje horečnatě se pohybující prsty nemohly nahmatat kousek křídy, o kterém jsem věděla, že tam je. Úplně jsem cítila, jak mi ubíhá čas, hodiny tikaly čím dál tím hlasitěji, povodeň se blížila s úmyslem podrazit moje třesoucí se nohy.
Vytáhla jsem ruku z tašky a zhluboka se nadechla lidského a ne zcela lidského pachu, moje vlastní kouřová démonská vůně mě najednou ostře udeřila do nosu. Sáhla jsem do kapsy a sevřela ruku kolem kopí v plastovém obalu.
Dotek chladného kovu mě šokem vrátil zpátky do reality. Přikrčila jsem se nad podlahou uprostřed místnosti, v šermířském postoji, s čepelí nakloněnou na stranu a s kopím v levé ruce. Na co vlastně potřebuju křídu? Jsem napůl démon.
Ve vzduchu se roztočil vír prachu žhavého jako oheň a v malých kontrolovaných výbojích Síly vypálil do linolea a betonu pod ním kruh. Zabralo to jen pár vteřin a když jsem skončila, měla jsem dva ucházející soustředné kruhy se clonou rudě zářící Síly mezi sebou a s jemně pozměněnými tvary Kellermanových svíjejících se požíračských znaků. Všechny svíčky, které tu Lourdes rozmístil, najednou zaplály, probuzené plamínky ze spánku. Kopí se rozhučelo, kov zářil a jeho teplota v mé ruce stoupala. Z kapsy, ve které jsem měla poslední přívěšek, se začalo kouřit. Neměla jsem volnou ruku, abych ji uhasila, zůstala jsem přikrčená ve střehu.
Jedno okno se roztříštilo, pak další. A další. Po podlaze se rozlétly střepy. Rozhostilo se ticho. Tady a teď to skončí.
Věříš v Osud, Dante Valentine?
Polkla jsem, tři fantómové jizvy na mých zádech se probudily k životu, místo pod levou půlkou, kde jsem mívala cejch, začalo bolet, napřed jen tupě, pak s narůstající intenzitou. Z kapsy mi stoupal proužek dýmu. Čekala jsem.
Dveře do kantýny se zaskřípěním rozletěly a do kantýny vešel Kellerman Lourdes.
Teď, když jsem ho viděla zblízka, jsem si matně vzpomínala na vysokého, nemotorného Skinlina s obličejem posetým akné, vždycky na okraji všeho dění. V době kdy chodil na Riggar Hall, se o něm nic neříkalo, nekolovaly o něm žádné drby. Jakoby si ho nikdo nevšímal. Neviditelná postava.
Když jsem si ho prohlížela, část hádanky se vyjasnila. Vešel dovnitř a díval se na mě mrtvýma tmavýma očima s modrými tečkami velikosti špendlíkové hlavičky, odulé tváře se mu třásly.
„Vždycky jsi byl Požírač.“ Vymáčkla jsem ze sebe, bez dechu, jakoby i bylo zase čtrnáct. A byla vyděšená.
Kvůli tomu byl neviditelný; a díky tomu se mohl s Polyamour a Dolores dostat té noci blízko k Mirovitchovi. Měl Požíračské mimikry; nebylo by k ničemu, kdyby psychický upír vykřičel do světa, co je zač. Ne, byli nepostižitelní, zvlášť pro děti, a díky tomu byli tak zatraceně nebezpeční. V normální Hegemoniské bionické škole by ho testy odhalily, podstoupil by léčbu a pravděpodobně by byl zachráněný a žil dál svůj život jako běžný psionik. Jenomže v Mirovitchově království unikl pozornosti a tak mohl použít svoje mimikry, aby spolu s ostatními zabil Mirovitche, zatížil svou duši a tím zpečetil svůj osud Požírače, a co hůř, Mirovitchovy loutky. Fyzického těla řízeného ředitelovým ka.
Upřeně se na mě díval, obličej uvolněný a nehybný, pak se v jeho očích něco probudilo, probojovalo se na povrch a on nejistě promluvil. „Nejsi jedna z nich.“ Naklonil hlavu na stranu, krk se mu chvěl, jak zápasil o kontrolu nad svým hlasem. „Jdi. Odejdi odsud, neudržím“
„Ovládá tě,“ řekla jsem nahlas. „Jsi Požíračská loutka, ale deset let jsi ho dokázal udržet zpátky.“ Ucítila jsem špetku zadostiučinění, že byl můj odhad správný, spolu s pocitem viny, že jsem byla neskutečně hloupá a trvalo mi to tak dlouho. Najednou to bylo jasné jako den.
„Nedokážu“ zasýpal Kellerman Lourdes, od úst mu odkapávaly sliny. Otočil se, zkroutil se u země v bitvě o kontrolu nad svým tělem. „Nemůžu ho zastavit. Uteč.“
Pak trhl hlavou dopředu, jako když útočí had. Kopí v mé levé ruce najednou vychladlo, chlad mě bodal do prstů víc než předchozí žár. Zachmuřeně jsem držela. Čekala jsem.
Kruh znaků, které jsem načrtla na podlahu, začal modře svítit. Když jsem se pohnula, poslední přívěšek mi vypadl z kapsy. Propálil díru do Jaceova kevlarem vyztuženého kabátu. Vypadl, řetízek se zkroutil jako živý, a se zazvoněním dopadl na podlahu.
Kruh zapraskal. V modrém planoucím světle jsem viděla, jak se Kellermanovo tělo trhaně zmítá a z úst a nosních dírek mu tryská proud ektoplasmy. Viděla jsem, jak se po mě Mirovitchovo ka natahuje nelidskýma rukama. Až na to, že to nebyl Mirovitch, ramenatý ředitel v tvídovém obleku, který rád šikanoval děti.
Bylo to ka, monstrózní a odporné, podobné tomu jak Mirovitche viděly děti, s tesáky a spáry a strašidelně modrýma zářícíma očima bubáka schovaného ve skříni.

Vykřikla jsem a zapotácela se. Úplně jsem zapomněla, že mám meč. Zpětný náraz z roztříštění kruhu, proraženého zevnitř mi narovnal záda a vyrazil ze mě dusivý kašel. Ředitel se na mě vrhnul, jeho spáry se zaťaly do mého břicha a žeber. Vytryskl proud tmavé démonské krve, zazmítala jsem se v křeči a Mirovitch se naklonil nad má otevřená ústa a vydávil mi do krku páchnoucí ektoplasmu.

10 komentářů:

  1. Mockrát děkuji za další kapitolu a těším se na další.

    OdpovědětVymazat
  2. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Vďaka za preklad a neviem sa dočkať pokračovania :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc díky za překlad, škoda že už brzy bude konec.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat